Nehody — Osud, nebo shoda okolností?

CRISTINA, atraktivní mladá modelka, přecházela živou ulici Nove de Julho v Sao Paulo v Brazílii a nevšimla si přijíždějícího autobusu. Řidič se zoufale snažil vozidlo zabrzdit, ale bylo příliš pozdě. Autobus Cristinu přejel a usmrtil.

O této tragické nehodě byla zpráva na první stránce brazilských novin O Estado de S. Paulo ze 29. července 1990. Byla to však jen jedna z 50 000 tragických dopravních nehod, k nimž v Brazílii každoročně dojde. Tisíce dalších osob zůstanou po takových nehodách invalidní, zatímco jiní vyváznou bez zranění. Proč tedy nezůstala naživu tato mladá dívka? Bylo snad určeno osudem, aby toho dne zemřela?

Bezpočet lidí bude tvrdit, že to bylo určeno. Věří v osud. Významnější události, například doba smrti, jsou prý předurčeny. Z této víry vznikla například úsloví „proti osudu nic nezmůžeš“, „přišel jeho čas“ nebo „co se má stát, to se stane“. Je na těchto všeobecně rozšířených úslovích něco pravdy? Jsme snad jen loutkami osudu?

Fatalismus, neboli představa, že všechny události jsou předurčeny, byl všeobecně rozšířen mezi starověkými Řeky a Římany. I dnes zůstává tato myšlenka pevně zakořeněna v mnoha náboženstvích. Islám se například drží slov Koránu: „Žádná duše nemůže zemřít, jedině s Alláhovým svolením a v určeném čase.“ Víra v osud je rozšířena i v křesťanstvu a byla posílena naukou o předurčení, kterou učil Jan Kalvín. Proto duchovní obvykle říkají zarmouceným pozůstalým, že k určité nehodě došlo z „Boží vůle“.

Názor, že nehody jsou určeny osudem, však odporuje zdravému rozumu, zkušenostem a logice. Například automobilové nehody mohou být sotva výsledkem božského zásahu, protože se podrobným zkoumáním obvykle zjistí, že měly naprosto logickou příčinu. Statistiky také jasně ukazují, že přiměřená bezpečnostní opatření — například použití bezpečnostních pásů — velmi sníží pravděpodobnost smrtelné nehody. A mohla by nějaká bezpečnostní opatření opravdu zmařit předem určenou Boží vůli?

Víra v osud však působí na věřícího negativně. Nepodněcuje snad k nerozvážnému jednání, například k přehlížení nejvyšší dovolené rychlosti a dopravních značek nebo k řízení pod vlivem alkoholu a drog? Ještě závažnější je, že víra v osud vede některé lidi k tomu, aby obviňovali Boha, jakmile se jich dopravní nehoda dotkne osobně. Vzniká v nich pocit rozhořčení a bezmoci, jsou přesvědčeni, že se Bůh o nás nestará, a mohou dokonce ztratit víru. Básník Ralph Waldo Emerson výstižně řekl: „Hořkou a tragickou součástí života je víra v krutý osud.“

Co však říká o nešťastných náhodách a nehodách Bible? Učí skutečně, že k nim vede osud? A co říká o našich vyhlídkách na záchranu? Můžeme se vůbec v té věci nějak rozhodovat?

[Praporek na straně 4]

„Hořkou a tragickou součástí života je víra v krutý osud.“ Ralph Waldo Emerson