Otázky čtenářů

◼ Je vhodné, aby křesťané dávali květiny rodině, které někdo zemřel, nebo aby posílali květiny do pohřební síně?

V některých zemích je to zvykem. Ale používání květin při pohřbech mívá někdy náboženský význam. Prozkoumejme tedy tuto otázku podrobněji, a to zejména proto, že existují i jiné zvyky, které mohou vypadat, jako by měly podobné spojení s falešným náboženstvím. Povšimněme si komentářů z naučného náboženského slovníku The Encyclopedia of Religion (1987):

„Květiny jsou spojeny s posvátnou říší svým sepětím s bohy a bohyněmi. Flora, římská bohyně jara a květin, dodává květům krásu a vůni. . . Božstva mohou být usmiřována a uctívána. . . tím, že se jim obětuje jídlo a květiny.

Spojení květin s rituály smrti se vyskytuje všude na světě. Řekové a Římané pokrývali mrtvé a jejich hroby květinami. Duše umírajících japonských buddhistů jsou odnášeny vzhůru na lotosu a náhrobní kameny na hřbitovech mohou spočívat na vytesaných lotosech. . . Tahiťané ponechávají u těla zemřelého člověka kytici zabalenou v kapradí a pak mrtvé tělo polévají květinovým parfémem, aby usnadnili přechod do posvátného posmrtného života. . . V posvátných obdobích se také mohou květiny vyskytovat v podobě kadidla nebo parfému.“

Někteří křesťané vědí, že květiny se někdy užívají ve spojení s falešným náboženstvím, a proto se domnívají, že by při pohřbu neměli dávat nebo posílat květiny. V jejich pocitech se také může projevovat touha vyvarovat se světských zvyků, protože Ježíšovi následovníci ‚nejsou částí světa‘. (Jan 15:19) V této věci však mají svůj význam i odpovídající biblické texty a názor místních lidí.

Květiny patří k Božím dobrým darům, z nichž se mají radovat živí lidé. (Skutky 14:15–17; Jakub 1:17) Krása květin, které stvořil, měla svou úlohu při pravém uctívání. Svícen ve svatostánku byl ozdoben „mandloňovými květy. . . a květy“. (2. Mojžíšova 25:31–34) Řezby v chrámu zobrazovaly mimo jiné věnce a palmy. (1. Královská 6:18, 29, 32) Je tedy jasné, že praví ctitelé se nemuseli vždy vyhýbat používání květin a věnců jen proto, že je používali pohané. — Skutky 14:13.

Co však můžeme říci o rozsáhlejší otázce dodržování zvyků, například pohřebních zvyků? Bible se zmiňuje o mnoha zvycích, z nichž některé jsou pro pravé ctitele nevhodné, a jinými se Boží lid řídí. První Královská 18:28 se zmiňuje o „zvyku“ Baalových ctitelů, kteří ‚volali tím nejsilnějším hlasem a sekali se‘, což je zvyk, kterým se praví ctitelé neřídili. Naproti tomu Rut 4:7 nijak nenaznačuje, že by byl odsuzován „zvyk“, který byl „v Izraeli. . . v dřívějších časech ohledně [způsobu uplatňování] výplatního práva“.

Zvyky přijatelné Bohu se mohly vyvinout i v čistě náboženských záležitostech. Když dal Bůh pokyny ohledně obřadu pasach, nezmínil se o používání vína, ale v prvním století již bylo zvykem užívat poháry vína. Ježíš a jeho učedníci nezavrhli tento náboženský zvyk. Podle jejich názoru se proti němu nedalo nic namítat, a zachovávali jej. — 2. Mojžíšova 12:6–18; Lukáš 22:15–18; 1. Korinťanům 11:25.

Podobné to je s některými pohřebními zvyky. Egypťané obvykle mrtvé balzamovali. Věrný patriarcha Josef nereagoval automaticky tak, že to je pohanský zvyk, a že oni, Hebrejci, se ho tedy musí vyvarovat. „Přikázal“ naopak „svým sluhům, lékařům, aby jeho otce nabalzamovali“, nepochybně proto, aby mohl být Jákob pohřben v Zaslíbené zemi. (1. Mojžíšova 49:29–50:3) Mezi Židy později vznikly různé pohřební zvyky, například koupání mrtvého těla a jeho pohřbení v den smrti. První křesťané takové židovské zvyky přijali. — Skutky 9:37.

Co když však o některém pohřebním zvyku panuje názor, že je založen na náboženském omylu, například na víře v nesmrtelnou duši? Připomeňme si z encyklopedie, že někteří lidé „ponechávají u těla zemřelého člověka kytici zabalenou v kapradí a pak mrtvé tělo polévají květinovým parfémem, aby usnadnili přechod do posvátného posmrtného života“. Existence takového zvyku ještě neznamená, že by se Boží služebníci měli vyvarovat čehokoli podobného. Židé sice nevěřili v „přechod do posvátného posmrtného života“, ale Bible říká: „Vzali. . . Ježíšovo tělo a ovázali je obinadly s kořením, právě jak mají Židé ve zvyku připravovat na pohřeb.“ — Jan 12:2–8; 19:40.

Křesťané by se měli vyvarovat zvyklostí, které odporují biblické pravdě. (2. Korinťanům 6:14–18) Ovšem nejrůznější předměty, dekorativní vzory a zvyklosti dostávaly někdy nebo někde nesprávný význam nebo byly spojovány s nebiblickými naukami. Uctívají se stromy, srdcovitý tvar se považuje za posvátný a při pohanských obřadech se používá kadidlo. Znamená to, že křesťan nesmí nikdy použít kadidlo, že nesmí mít nikdy jako výzdobu stromy nebo že nesmí nosit bižuterii ve tvaru srdce?a To není opodstatněný závěr.

Pravý křesťan by se měl zamyslet nad otázkou: Kdybych dodržoval určitý zvyk, naznačovalo by to druhým, že jsem přijal nebiblické názory nebo zvyklosti? Odpověď bude záviset na době a na místě. Nějaký zvyk (nebo dekorační vzor) mohl mít význam ve falešném náboženství před tisíciletími nebo by mohl mít takový význam i dnes v některé vzdálené zemi. Nemusíš se věnovat nějakému časově náročnému zkoumání, ale polož si otázku: Jaký názor je obvyklý v místě, kde žiji? — Srovnej 1. Korinťanům 10:25–29.

Jestliže je dobře známé, že nějaký zvyk (nebo dekorační prvek, například kříž) něco znamená ve falešném náboženství, vyvaruj se jej. Křesťané tedy nebudou posílat květiny ve tvaru kříže nebo červeného srdce, přisuzuje-li se tomu náboženský význam. Nebo se může s místním náboženským významem spojovat určitá předepsaná úprava květin při pohřbu nebo u hrobu. Také toho by se měl křesťan vyvarovat. To však neznamená, že bychom měli považovat za nepřijatelný náboženský projev, jestliže se k pohřbu opatří kytice nebo se přinese květina někomu z přátel do nemocnice.b

V mnoha zemích naproti tomu je všeobecně rozšířeným zvykem přinášet květiny a považuje se to za vhodný projev laskavosti. Květiny mohou přispět ke zkrášlení a mohou takovou smutnou událost trochu zpříjemnit. Mohou být také projevem soustrasti a účasti. Jinde může být zvykem vyjádřit takové city projevem štědrosti, například tím, že se pro nemocné nebo truchlící připraví jídlo. (Vzpomeňme si, jakou náklonnost pociťovali druzí k Dorkas, protože projevovala zájem o jiné a měla s nimi účast. [Skutky 9:36–39] ) Někteří ze svědků Jehovových mají ve zvyku přinášet někomu z přátel do nemocnice pěkné květiny, nebo to činí v případě úmrtí, pokud takové jednání není zřetelně spojeno s falešnými náboženskými názory. A osobně mohou projevit svůj zájem a své city dalšími praktickými skutky. — Jakub 1:27; 2:14–17.

[Poznámky pod čarou]