Laskavý římský setník

ŘÍMŠTÍ setníci se nevyznačovali laskavostí. Setníkovým úkolem bylo vést oddíl, v němž bylo sto mužů navyklých bojovat, a musel tedy být přísným vojenským instruktorem, musel vyžadovat kázeň, a někdy musel být i vykonavatelem rozsudku. Bible nám však vypráví o jednom římském setníkovi, který byl z oddílu Augustova a prokázal skutečnou šlechetnost a soucit apoštolu Pavlovi. Jak se jmenoval? Julius.

Bible nám představuje tohoto muže ve 27. kapitole Skutků. Apoštol Pavel předtím požádal, aby jeho odvolání vyslechl césar v Římě. Proto byl Pavel společně s několika jinými vězni dán na starost „důstojníkovi z oddílu Augustova, jménem Julius“. Vypluli z Cesareje, přístavního města ležícího severozápadně od Jeruzaléma, které sloužilo jako hlavní stan římských vojsk. Dějepisec Lukáš říká: „Příští den jsme přistáli v Sidonu a Julius zacházel s Pavlem s lidskou laskavostí a dovolil mu, aby šel ke svým přátelům a těšil se z jejich péče.“ — Skutky 27:1–3.

Bible neříká, co Julia přimělo k takové laskavosti. Možná, že dostal od místodržitele Festa příkazy, aby věnoval Pavlovi zvláštní péči. Nebo snad Julius věděl o okolnostech Pavlova zatčení a prostě obdivoval jeho odvahu a ryzost. V každém případě asi Julius pochopil, že Pavel není obyčejný vězeň.

Julius se však rozhodl, že neuposlechne Pavlovy výstrahy, aby nevyplouvali z Pěkných přístavů. Zanedlouho se loď dostala do bouřlivého vichru, takže hrozilo, že najedou na písečnou mělčinu u pobřeží severní Afriky. (Skutky 27:8–17) Uprostřed této vichřice Pavel povstal a ujistil vyděšené cestující, že ‚ani jedna duše z nich nebude ztracena, pouze loď ‘. Později se však přece někteří námořníci snažili uniknout. Pavel pak řekl Juliovi: „Pokud tito muži nezůstanou na lodi, nemůžete být zachráněni.“ — Skutky 27:21, 22, 30, 31.

Tentokrát se Julius rozhodl Pavla uposlechnout a útěk byl námořníkům znemožněn. Podle Pavlovy předpovědi najela loď na mělčinu a ztroskotala. Vojáci na palubě se báli, že by mohli vězňové uniknout, a proto se rozhodli, že je všechny pobijí. Julius však opět zasáhl, svým mužům v tom zabránil, a zachránil tak Pavlovi život. — Skutky 27:32, 41–44.

Bible nám neříká, co se s tímto laskavým setníkem stalo, ani zda přijal křesťanskou víru. Všechna laskavost, kterou projevil, byla důkazem působení svědomí, které dal Bůh. (Římanům 2:14, 15) Křesťané však projevují víc než jen pouhou lidskou laskavost. Dávají najevo zbožnou laskavost, která vyplývá z toho, že mají Božího ducha. (Galaťanům 5:22) Ano, jestliže mohl projevovat laskavost pohanský voják, který neznal Boha, oč více by k tomu měl být podněcován Boží lid!