Je náboženství opravdu nutné?

POVAŽUJEŠ náboženství za důležité? Možná, že jsi členem nějaké náboženské skupiny nebo církve. Jestliže ano, měl bys mnoho společného s většinou jiných lidí žijících v roce 1844, v roce, kdy německý filozof Karel Marx napsal: „Náboženství. . . je opiem lidu.“ V těch dnech chodil do kostela skoro každý a náboženství mělo silný vliv na každou oblast života společnosti. Situace se však radikálně změnila. Dnes hraje náboženství v životě stamiliónů lidí jen malou, pokud vůbec nějakou úlohu. Jestliže chodíš do kostela, patříš pravděpodobně ve své společnosti k menšině.

Co způsobilo tuto změnu? Jednak to, že Karel Marx vypracoval protinábožensky orientovanou filozofii, která získala značný vliv. Marx se zřejmě na náboženství díval jako na překážku lidského pokroku. Tvrdil, že potřeby lidstva mohou být nejlépe uspokojeny hmotnými statky. Taková filozofie neponechala Bohu nebo tradičnímu náboženství žádný prostor. Marxe to vedlo k výroku: „Základním požadavkem pro štěstí lidí je zrušení náboženství.“

Marxova materialistická filozofie byla dále rozvinuta německým socialistou Bedřichem Engelsem a ruským komunistickým vůdcem V. I. Leninem. Stala se známou jako marxismus-leninismus. Ještě nedávno žila více než třetina lidstva pod vládou politických režimů, které se ve větší či menší míře řídily touto ateistickou filozofií. Mnoho mužů a žen v tom dále setrvává.

Růst sekularismu

Šíření komunistické filozofie však nebylo jedinou věcí, která oslabila vliv náboženství na lidstvo. Svou úlohu sehrál také vývoj na poli vědy. Například popularizace evoluční teorie vedla mnohé lidi k tomu, aby si kladli otázky ohledně existence Stvořitele. A byly zde ještě další faktory.

Encyclopædia Britannica se zmiňuje o „objevu vědeckého vysvětlení pro jevy, které byly dříve připisovány nadpřirozeným silám“ a o „odstranění vlivu organizovaného náboženství z oblastí činnosti, jako je lékařství, vzdělávání a umění“. Takový vývoj vedl k růstu sekularismu. Co je sekularismus? Je definován jako „pohled na život. . . založený na předpokladu, že náboženství a náboženské uvažování by mělo být ignorováno nebo záměrně vyloučeno“. Sekularismus má značný vliv v komunistických i nekomunistických zemích.

Nebyl to jen sekularismus a marxismus-leninismus, co oslabovalo vliv náboženství. Podíl viny nesou také církve křesťanstva. Proč? Protože po staletí zneužívaly svou moc. Vyučovaly nauky, jež mají původ v nebiblických tradicích a lidských filozofiích spíše než v Bibli, a proto mnozí v jejich stádech byli příliš duchovně zesláblí, než aby odolali prudkému náporu sekularismu.

Navíc se církve samotné nakonec do značné míry přiklonily k sekularismu. V devatenáctém století přišli náboženští učenci křesťanstva s formou vyšší kritiky, která u mnoha lidí zničila víru v důvěryhodnost Bible jako inspirovaného Božího slova. Církve, včetně římskokatolické, přijaly evoluční teorii. Ano, dále tvrdily, že věří ve stvoření. Připustily však možnost, že tělo člověka se vyvinulo, zatímco pouze duše byla stvořena Bohem. Během šedesátých let našeho století přišel protestantismus s naukou o Bohu, která hlásala, že „Bůh je mrtev“. Mnoho protestantských duchovních přivíralo oči nad materialistickým životním stylem. Trpěli předmanželský sex a dokonce homosexualitu. Někteří katoličtí teologové vytvořili teologii osvobození a smísili katolicismus s revolučním marxismem.

Ústup sekularismu

A tak sekularismus začal postupně nabývat převahy, zvláště během šedesátých let a dále až asi do poloviny sedmdesátých let. Potom došlo opět ke změně. Zdálo se, že náboženství znovu získává ztracené pozice, ale většinou ne v oblasti hlavních církví. Na celém světě dochází koncem sedmdesátých let a v osmdesátých letech k rozmachu nových náboženských skupin.

Proč dochází k tomuto oživení náboženství? Francouzský sociolog Gilles Kepel uvedl, že „světsky vzdělaní lidé tvrdí,. . . že světská kultura je přivedla do slepé uličky a že tím, že trvají na svém osvobození od Boha, sklízejí lidé, co svou pýchou a marnivostí zaseli — totiž zločinnost, rozvody, AIDS, zneužívání drog [a] sebevraždy“.

Od nedávného zjevného zhroucení marxismu-leninismu ustupuje sekularismus ještě rychleji. Pro mnoho lidí se tato ateistická filozofie stala skutečným náboženstvím. Představ si tedy zmatek těch, kteří v ni vkládali své naděje! Noviny Washington Post citovaly na základě zprávy z Moskvy dřívějšího rektora Vysoké stranické školy, který řekl: „Žádná země nežije pouze ze své ekonomiky a institucí, ale také ze své mytologie a zakladatelů. Pro jakoukoli společnost je zničující, když zjistí, že se její největší mýty nezakládají na pravdě, ale na propagandě a výmyslech. Přesně to ale nyní zakoušíme v případě Lenina a revoluce.“

Když mluvil francouzský sociolog a filozof Edgar Morin o komunistickém i kapitalistickém světě, připustil: „Neviděli jsme pouze zřícení nádherné budoucnosti předkládané proletariátu, ale také zřícení automatického a přirozeného pokroku světské společnosti, v němž se měly věda, rozum a demokracie, jak se předpokládalo, automaticky rozvíjet. Nyní není zajištěn žádný pokrok. Budoucnost, ve kterou jsme doufali, se zřítila.“ Takový pocit prázdnoty zakouší mnoho lidí, kteří vložili svou důvěru v lidské snahy po vytvoření lepšího světa bez Boha.

Oživený zájem o náboženství

Tento celosvětový pocit zklamání způsobuje, že řada upřímných jednotlivců si uvědomuje potřebu duchovní orientace v životě. Vidí potřebu náboženství. Nejsou ale uspokojeni tradičními církvemi a někteří pochybují také o nových náboženstvích — včetně kultů spojených s uzdravováním, charismatických skupin, tajuplných sekt, a dokonce i skupin vyznavačů Satana. Náboženský fanatismus také vystrkuje rohy. Ano, náboženství se tedy svým způsobem vrací. Je však takový návrat k náboženství pro lidstvo dobrý? Vskutku, uspokojuje vůbec nějaké náboženství duchovní potřeby lidstva?

[Obrázek na straně 3]

„Náboženství je povzdechem utlačovaného tvora, citem světa bez srdce a duší bezduchého stavu. Je opiem lidu“

[Podpisek]

Foto: New York Times, Berlín — 33225115

[Obrázek na straně 4]

Karel Marx a V. I. Lenin viděli v náboženství překážku lidského pokroku

[Podpisek]

Musée d’Histoire Contemporaine — BDIC (Universitiés de Paris)

[Obrázek na straně 5]

Marxisticko-leninská ideologie vzbudila v srdci miliónů lidí velké naděje

[Podpisek]

Musée d’Histoire Contemporaine — BDIC (Universitiés de Paris)

[Podpisek obrázku, strana 2]

Fotografie na obálce: Garo Nalbandian