Otázky čtenářů

◼ Co by měla křesťanská rodina dělat, jestliže jejich dítě musí chodit do školy, v níž je povinné vyučování náboženství?

Křesťanští rodiče si nepřejí, aby bylo jejich dětem vštěpováno falešné náboženství. Mohou však nastat situace, kdy děti nemohou odejít ze třídy, kde se učí náboženství, i když se nebudou účastnit úkonů nebo obřadů, jež souvisejí s falešným náboženstvím.

Znamenitý vzor v náboženské výchově dětí dal Boží přítel Abraham. Vychovával své potomky v Kanaánu, kde byli obklopeni náboženskými omyly a odpornými „posvátnými“ zvyky. (Srovnej 2. Mojžíšovu 34:11–15; 3. Mojžíšovu 18:21–30; 5. Mojžíšovu 7:1–5, 25, 26; 18:9–14.) On však poskytoval své rodině náboženské poučení sám. Bůh se spoléhal, že Abraham bude přikazovat „svým synům a své domácnosti po sobě, aby se opravdu drželi Jehovovy cesty, a tak činili spravedlnost“. — 1. Mojžíšova 18:19.

Také Ježíš měl jako chlapec užitek z toho, že se v rodině a ve sboru poskytovalo poučení o pravém uctívání. A tak „dále dělal pokroky v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha a lidí“. — Lukáš 2:52.

Na většině míst na zemi dostávají mladí křesťané ve veřejných školách světské vzdělání. Z toho, co se vyučuje, neodpovídá všechno biblické pravdě a ověřeným skutečnostem. Mnoho generací mladých křesťanů se například v rámci normálního učebního plánu účastnilo vyučování přírodopisu a biologie. Většina z nich se při tom setkávala s rozšířenými teoriemi o evoluci a s nimi souvisejícími názory na „přirozený“ původ života na zemi.

Ačkoli byli tito mladí křesťané vystaveni takovému vlivu, přece se z nich nestali přívrženci ateistické evoluce. Proč ne? Protože předtím dostali doma a při křesťanských shromážděních přesné poučení založené na Božím inspirovaném slovu, a to jim pomohlo vycvičit si „vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným“. (Hebrejcům 5:14) Mnozí rodiče prostudovali s dětmi pojednání o evoluci v knize Jak vznikl život? Evolucí, nebo stvořením?a, která poskytuje srovnání a posiluje víru. Tak byli tito školáci vyzbrojeni a nepřijímali školní vyučování o evoluci jako něco, čemu se dá věřit. Ale ve třídě mohli svými odpověďmi a testy dokázat, že dávali pozor a že se jednotlivé probírané věci naučili. Někteří měli dokonce příležitost předložit alternativní vysvětlení odpovídající skutečnostem, které dal v Bibli Stvořitel člověka. — 1. Petra 3:15.

Ale co dělat, jestliže jsou některé vyučovací hodiny věnovány výkladu o hlavním místním náboženství nebo o náboženství všeobecně?

Je nepravděpodobné, že by takové poučování bylo předkládáno nezaujatě, jako pouhá informace. Učitel sám snad pěstuje toto náboženství, a proto se snaží ovlivnit srdce a mysl žáků. Svědkové Jehovovi tedy raději požádají o to, aby byly jejich děti z vyučování náboženství omluveny. Jejich děti tak mohou využít času stráveného ve škole prospěšněji, když si mohou vypracovat úkoly pro jiné vyučovací hodiny nebo studovat ve školní knihovně.

Někde jsou však takové žádosti odmítány; školské nebo veřejné úřady snad dokonce vyžadují, aby všechny děti absolvovaly úplnou osnovami předepsanou výuku náboženství, jestliže mají postoupit do vyšší třídy nebo obdržet maturitní vysvědčení. Každá rodina si musí osobně rozhodnout, co v takovém případě udělá.

Někteří z Božích služebníků v minulých dobách se nedobrovolně ocitli v situacích, kdy byli vystaveni vlivu náboženských nauk nebo úkonů a zůstali při tom věrně oddáni pravému Bohu. V takové situaci byl pravděpodobně Mojžíš. Byl vychován jako vnuk egyptského faraóna a „byl tedy poučován ve vší egyptské moudrosti“. (Skutky 7:20–22) K tomu pravděpodobně patřily do jisté míry i náboženské nauky a obřady obvyklé v Egyptě. Ochranou pro Mojžíše však byla vynikající výchova, kterou zřejmě obdržel ve své rodině a snad i od jiných Hebrejců. — 2. Mojžíšova 2:6–15; Hebrejcům 11:23–26.

Povšimněme si také příkladu tří mladých Hebrejců, druhů Daniela, kteří dostali v Babylóně zvláštní výcvik a byli učiněni správci. (Daniel 1:6, 7) Nemohli si dělat, co chtěli a také nemohli cokoli odmítnout. Jednou vydal král Nebukadnecar výnos, že se mají společně s jinými úředníky shromáždit u zlatého obrazu, který postavil na pláni Dura. Prováděly se tam úkony vyjadřující oddané vlastenectví. Jak reagovali ti tři Hebrejci? Jistě by tam nejraději nebyli, ale nebylo to možné.b Zůstali však věrní svému přesvědčení a Všemohoucímu Bohu. Jejich zbožné svědomí jim dovolilo, aby byli přítomni, ale se vší rozhodností odmítli účastnit se nebo se osobně věnovat jakýmkoli úkonům spojeným s falešným náboženstvím. — Daniel 3:1–18.

Jestliže musí být všichni žáci povinně přítomni při vyučování náboženství a snad se i musí naučit látku natolik, aby mohli obstát při předepsaných zkouškách, mohou být děti z pravých křesťanských rodin přítomné, jako byli na Nebukadnecarův příkaz přítomni ti tři Hebrejci. Mladí křesťané však dají první místo Bohu. Není nutné, aby protestovali proti každému nesprávnému výroku nebo proti každému nebiblickému úkonu, který provádějí ostatní. Ti tři Hebrejci se také nepokoušeli nějak zasahovat, když se druzí skláněli před zlatým obrazem. Mladí křesťané se však nebudou podílet na projevech uctívání, na společných modlitbách, náboženských zpěvech a na podobných věcech.

Tito mladí lidé by se měli usilovně snažit v jiné době získávat budující poznání ze ‚svatých spisů, které jsou schopné učinit je moudrými k záchraně prostřednictvím víry ve spojitosti s Kristem Ježíšem‘. (2. Timoteovi 3:15) Rodiče by měli se svými dětmi rozmlouvat, a tak by měli být stále informováni o tom, co se učí ve škole. Tak budou moci dospělí křesťané poznat, co je nutné na základě Bible opravit nebo objasnit, aby jejich děti nebyly zmatené nebo aby nebyly zavedeny na nesprávnou cestu.

[Poznámky pod čarou]