Mluvení jazyky — stále častější jev

„JAKÁSI moc ovládla můj jazyk a slova plynula prostě jako voda. Byla to taková radost! Měl jsem pocit nejvyšší čistoty. Od té doby jsem docela jiný!“ zvolal jeden člověk, který měl mimořádný zážitek s mluvením „neznámým jazykem“.

To líčí člověk, který měl svůj první zážitek s mluvením „neznámým jazykem“. ‚Ale co to je?‘ může se někdo oprávněně ptát. Míní se tím jednání nebo víra pěstovaná v některých církvích, kdy muži a ženy tvrdí, že je Boží duch pohání, aby mluvili cizími nebo zvláštními jazyky, které neznají.

Je to stále častější náboženský jev. Mluvení jazyky se kdysi pokládalo za úkaz vyskytující se výlučně mezi věřícími z letničního hnutí, ale nyní překonává tradiční hranice mezi církvemi a týká se příslušníků baptistické, episkopální, luteránské, metodistické, presbyteriánské i římskokatolické církve. Stav člověka v tomto rozpoložení se popisuje jako extáze, frenezie, trans a hypnotický stav. Někteří to dokonce považují za projev hysterie. S mluvením jazyky neboli glosolalií se pojí mystika a charisma.

Proč dnes existuje touha po darech jazyků?

Cyril G. Williams v knize Tongues of the Spirit (Jazyky Ducha) podotýká, že může existovat jistý „vzájemný vztah mezi pocitem nezdaru a touhou po ‚jazycích‘ “. Tento jev popisuje jako spouštěcí mechanismus, který má „terapeutický význam, protože zmírňuje napětí“ a „rozptyluje vnitřní konflikty“. Zklamání z práce v církvi, citový stres, nezdar v povolání, ztráta někoho blízkého, napětí nebo nemoc v rodině se uvádějí jako faktory přispívající k takovému extatickému mluvení.

John P. Kildahl v díle The Psychology of Speaking in Tongues (Psychologie mluvení jazyky) podobně říká, že „pocit úzkosti je nezbytnou podmínkou pro rozvinutí schopnosti mluvit jazyky“. Osobním výzkumem a pomocí pečlivě vedených rozhovorů se zjistilo, že „více než 85 procent těch, kteří mluvili jazyky, prožilo jasně rozpoznatelnou krizi spojenou s úzkostí předtím, než začali mluvit jazyky“. Jedna matka například chtěla mluvit jazyky, aby se mohla modlit za svého syna nemocného rakovinou. Jistý muž začal mluvit jazyky v období, kdy váhal, zda má přijmout nabídnuté povýšení v práci. Jedna žena začala mluvit jazyky týden poté, co její manžel vstoupil do organizace Alcoholics Anonymous (Alkoholici anonymně).

Co prožívají?

Další člověk, který poprvé mluvil jazyky, uvedl: „Cítil jsem, jak mnou proniká jakási palčivost, cítil jsem mrazení a velké kapky potu, chvění a jakousi slabost v končetinách.“ Zážitek mluvení jazyky se často pojí s neobvyklými projevy, jež některým připadají znepokojující. Například „jedna dívka se téměř udusila vlastními slinami, když ležela natažená na křesle, krkem spočívala na opěradle, patami na zemi a nohy měla strnulé“. Během jednoho sborového shromáždění „dělal jistý muž přemety z jednoho konce kostela na druhý“.

„Pro některé lidi,“ píše profesor William J. Samarin, „je mluvení jazyky podmínkou, aby mohli být pokřtěni ve Svatém Duchu.“ Bez toho „se mají cítit jaksi neúplní“. Také se to považuje „za vyslyšení modlitby, za ujištění o božské lásce a božském schválení“. Jiní řekli, že to v nich zanechává pocit vnitřní harmonie, radosti a pokoje a že mají „větší pocit moci“ a „silnější pocit vlastní totožnosti“.

Je extatická řeč skutečně dokladem působení svatého ducha? Je takový zážitek tím, co někoho označí za pravého křesťana? Je dnes mluvení jazyky součástí přijatelného uctívání? Tyto otázky si zaslouží více než jen zběžnou odpověď. Proč? Chceme přece, aby naše uctívání mělo Boží schválení a požehnání.