Spočítal sis náklady?

„COŽE! Ty odmítáš takovou báječnou nabídku?“ Vedoucí může stěží uvěřit tomu, co právě slyšela. Její podřízená, žena uznávaná pro své schopnosti a vynikající chování, právě odmítla nabídku studovat dva roky v zahraničí na náklady firmy. Proč to udělala?

Tato žena vysvětlila, že přijmout nabídku by pro ni znamenalo být dva roky odloučená od manžela a dvou dětí. Velmi by je postrádala. A co je důležitější, zanedbávala by také své povinnosti manželky a matky, které stanovil Bůh. Citová a duchovní újma by byly příliš vysokou cenou. Spočítala si náklady, a pak se rozhodla, že nabídku odmítne.

Co byste udělali na jejím místě? Každý by zřejmě s rozhodnutím této křesťanky nesouhlasil. Někteří lidé, jako třeba její spolupracovnice, by mohli mít pocit, že zahodila jedinečnou příležitost postoupit ve své kariéře. Jiní by ji mohli dokonce obviňovat, že nemyslí na budoucnost své rodiny; vždyť dva roky by přece uběhly jako voda. Ale její rozhodnutí nebylo ukvapené ani sentimentální. Založila je na zdravé úvaze a prozíravých zásadách. Jaké to jsou zásady?

Nejen zdravý rozum

Nejmoudřejší muž, který kdy na zemi byl, Ježíš Kristus, poskytl vodítko v jednom ze svých podobenství. „Kdo z vás například, který chce stavět věž, si nejprve nesedne a nespočítá náklady, aby viděl, zda má dost, aby ji dokončil?“ ptal se Ježíš. „Jinak by snad položil její základ, ale nebyl by schopen ji dokončit, a všichni přihlížející by se mu začali posmívat a říkat: ‚Tento člověk začal stavět, ale nebyl schopen dokončit.‘ “ — Lukáš 14:28–30.

Každý uzná, že je moudré a praktické spočítat si náklady, než se rozhodneme vykonat něco důležitého. Kdyby si člověk chtěl například zakoupit dům, hrnul by se do podepsání kupní smlouvy, aniž by si zjistil cenu a ujistil se, zda má na uskutečnění koupě dostatek peněz? Každý by jej považoval za opravdu bláhového, kdyby něco takového udělal. Ano, zdravý rozum člověku říká, aby si spočítal náklady, než se do něčeho pustí.

Ale co vlastně chtěl Ježíš podobenstvím říci? Než uvedl toto podobenství, řekl: „Kdokoli nenese svůj mučednický kůl a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.“ (Lukáš 14:27) Kontext tedy ukazuje, že Ježíš nepředkládal pouze nějakou střízlivou radu pro naše běžné, každodenní podnikání. Mluvil spíše o tom, že je třeba spočítat si náklady, pokud se někdo chce stát jeho učedníkem.

Ježíš svým podobenstvím zdůraznil, že člověk, který se bude chtít stát jeho učedníkem, bude muset podstoupit změny a oběti. Proč? Nynější systém věcí je totiž zaměřen hmotařsky a hnací silou v něm je sobectví. Většina lidí se zajímá především o uspokojování svých tělesných žádostí, a duchovním potřebám nebo vztahu k Bohu věnují jen malou pozornost nebo se o ně nezajímají vůbec. (2. Timoteovi 3:1–4) Tento postoj neboli duch je však v přímém rozporu s postojem, který projevoval Ježíš Kristus. Řekl: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ Největší cenu přisuzoval duchovním věcem, a ne věcem hmotným. Řekl o tom: „Je to duch, který je životodárný; tělo není vůbec k užitku.“ — Matouš 20:28; Jan 6:63.

Když tedy Ježíš radil těm, kteří se chtěli stát jeho učedníky, aby si spočítali náklady, nemluvil v první řadě o hmotných hodnotách, ale o hodnotách duchovních. Co je pro ně důležitější — hmotné výhody, které nabízí svět, nebo duchovní dobrodiní, které mohou získat, když se stanou učedníky? S tímto podobenstvím předložil Ježíš ještě jedno další a na závěr řekl: „Můžete si tedy být jisti, že nikdo z vás, kdo se nerozloučí se vším svým majetkem, nemůže být mým učedníkem.“ (Lukáš 14:33) Je budoucí následovník ochotný dát takovou oběť a je na ni připraven, nebo je to pro něj příliš vysoká cena?

Vyvážený názor

Hmotné věci sice mohou přinést očividné výhody, které jsou nápadnější a bezprostřednější, avšak užitek, který získáme, usilujeme-li o duchovní cíle, je mnohem trvalejší a uspokojivější. Ježíš to vysvětlil: „Přestaňte si střádat poklady na zemi, kde stravuje mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou. Raději si střádejte poklady v nebi, kde nestravuje ani mol ani rez a kam se zloději nevloupávají a nekradou.“ (Matouš 6:19, 20) Inflace, pokles cen akcií, úpadek bank a jiné okolnosti zruinovaly v dnešní době mnoho lidí, kteří se spoléhali výlučně na hmotné bohatství. Apoštol Pavel nás však vybízí, abychom ‚neupírali oči na to, co je vidět, ale na to, co není vidět. Co je totiž vidět, je dočasné, ale co není vidět, je věčné.‘ (2. Korinťanům 4:18) Jak ale můžeme takový náhled pěstovat?

Můžeme to dělat tak, že budeme napodobovat náš Vzor a Příklad, Ježíše Krista. Když byl na zemi, rozhodně nebyl asketou, jak poznáváme z toho, že se někdy zúčastnil svatebních a jiných hostin. Je však zřejmé, že na první místo dával duchovní věci. Chtěl vykonat Otcovu vůli, a proto byl ochoten zříci se i toho, co se považuje za nezbytné. Jednou prohlásil: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hnízdiště, ale Syn člověka nemá kam složit hlavu.“ (Lukáš 9:58) Činit vůli svého Otce považoval za tak důležité a příjemné, že upřímně vyjádřil, co cítil v srdci: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ — Jan 4:34.

Svůj názor na hodnoty dal Ježíš najevo tím, jak zamítl Satanova pokušení. Ďábel se snažil Ježíše přimět k tomu, aby moc, kterou dostal od Boha, využil ve svůj prospěch, aby uspokojil své tělesné potřeby a dosáhl světské slávy a popularity. Ježíš věděl velmi dobře, že takové pochybné výhody by mohl získat jen za velmi vysokou cenu — za cenu ztráty Božího schválení —, a to byla vyšší cena, než jakou byl ochoten zaplatit, protože dobrého vztahu k svému Otci si cenil nade vše ostatní. Proto Satanovy nabídky jednoznačně a bez váhání zamítl. — Matouš 4:1–10.

Jako Kristovi následovníci určitě chceme mít stejný smysl pro hodnoty jako náš Mistr. V nynějším systému věcí, který ovládá Satan, je mnoho věcí, které snad mohou slibovat vynikající výhody, ale ve skutečnosti mohou poškozovat náš vztah k Bohu. Šplhat po společenském žebříčku, usilovat o vyšší vzdělání, z něhož může plynout společenský vzestup, známost s nevěřícím člověkem nebo účast na pochybných obchodních praktikách — takové věci mohou snadno vést k tomu, že člověk ztratí víru a posléze i Jehovovu přízeň. Jestliže jsou před námi taková pokušení, musíme si pečlivě spočítat náklady.

Pravá moudrost je ochranou

Jeden mladý křesťan žijící v jistém velkém městě na Dálném východě měl před několika lety příležitost vycestovat do zahraničí, aby pokračoval ve studiích. Měl již sice dobré světské vzdělání a dobře placené zaměstnání, ale zdálo se mu to málo; chtěl si svou životní situaci ještě zlepšit. Spolukřesťané se snažili vysvětlit mu věci na základě biblických textů, o nichž jsme právě uvažovali, ale on si nedal říci a svůj plán uskutečnil. Zpočátku se sice snažil udržet si víru, ale postupně ztrácel ocenění pro biblické pravdy a začaly se objevovat pochybnosti. Asi za pouhý rok víru úplně ztratil a říkal o sobě, že je agnostik. Je pravda, že na základě vyššího světského vzdělání dosáhl význačnějšího akademického titulu, a to mu přineslo jistou míru uspokojení. Ale jak velkou cenu musel zaplatit za tuto dočasnou slávu! Jeho víra ztroskotala a dostal se do nebezpečí, že přijde o věčný život. — 1. Timoteovi 1:19.

Na druhé straně ti, kteří nepřipustí, aby něco ohrozilo jejich vztah k Bohu, sklízejí od Jehovy velké požehnání.

Takovým příkladem je jeden mladý muž, který měl v témže městě, o němž jsme se zmínili výše, stavební firmu. Jen několik měsíců poté, co začal studovat Bibli se svědky Jehovovými, dostal lákavou nabídku — provést renovaci za 30 000 dolarů. Musel by však přitom obejít stavební předpisy a směrnice, aby vybudoval určitou stavbu bez povolení. Již věděl, že křesťané musí dodržovat zákony, a tak si uvědomil, že kdyby přijal tuto zakázku, mohl by ztratit Boží přízeň. (Římanům 13:1, 2) Pečlivě záležitost zvážil, a pak zakázku odmítl. K čemu to vedlo? Tento skutek víry byl rozhodujícím okamžikem v jeho duchovním pokroku. Během roku dospěl až k oddanosti a křtu. Svou firmu prodal a našel si práci, která mu poskytuje více času na duchovní činnost. Nyní radostně a horlivě slouží Jehovovi.

Oba tito mladí muži si spočítali náklady. Co způsobilo, že se rozhodli odlišně? Byla to zbožná moudrost. Proč? Moudrost je schopnost uplatnit poznání takovým způsobem, který obvykle přináší trvalé dobrodiní, a mít zbožnou moudrost znamená využívat poznání v souladu s předsevzetím, které s námi má Bůh. Oba mladí muži sice měli určité poznání Bible, ale způsob, jak své poznání uplatnili, vedl k odlišným výsledkům. Kniha Přísloví říká: „Když ti do srdce vstoupí moudrost, a poznání se stane příjemným samotné tvé duši, schopnost přemýšlet bude nad tebou držet stráž, rozlišovací schopnost tě bude bedlivě střežit, aby tě osvobodily od špatné cesty.“ — Přísloví 2:10–12.

Boží slovo, Bible, je zdrojem pravé moudrosti, k němuž se můžeš obracet o vedení, kdykoli stojíš před důležitým rozhodováním. Nesnaž se být moudrým ve svých vlastních očích, ale raději dbej na radu: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“ (Přísloví 3:5, 6) Musíme být pokorní a ochotní dát se poučit, a zároveň se musíme vyvarovat svévolného a nezávislého ducha, který je v tomto světě tak rozšířený.

Ano, nevyhnutelně sklízíme, co zaséváme, a je jenom správné a spravedlivé, že musíme nést následky toho, jak se rozhodneme a co si zvolíme. (Galaťanům 6:7, 8) Vždy si tedy spočítej náklady, než se do něčeho pustíš. Nedovol, aby tě jakákoli zdánlivá výhoda oloupila o tvé duchovní smýšlení a o tvůj vztah k Jehovovi Bohu. Modli se o moudrost a zdravý úsudek, abys mohl učinit správná rozhodnutí, protože to, jak se rozhodneš nyní, ti může přinést život nebo smrt — a to navěky! — Srovnej 5. Mojžíšovu 30:19, 20.

[Obrázky na straně 28]

Dá na první místo v životě duchovní činnost, nebo světskou kariéru?