Starší — pověřujte!

BYL to trpělivý, pokorný muž, jehož hluboký smysl pro právo se utvrdil životními zkušenostmi. Více než tři milióny mužů, žen a dětí k němu proto s důvěrou vzhlíželo o radu. Snažil se je nezklamat. Od rána do večera naslouchal jejich problémům a trpělivě jim pomáhal, aby viděli, jak se na jejich situaci vztahují Boží zákony. Ano, před 3 500 lety soudil 12 kmenů Izraele krátký čas pouze jeden člověk — Mojžíš.

Jetrovi, Mojžíšovu tchánovi, to však dělalo starost. Jak si Mojžíš mohl myslet, že takové zatížení vydrží? Jetro proto prohlásil: „Není dobré, jak to děláš. Jistě se vyčerpáš ty i tito lidé, kteří jsou s tebou, protože toto zaměstnání je pro tebe příliš velkým nákladem. Nejsi schopen to dělat sám.“ (2. Mojžíšova 18:17, 18) Co se dalo dělat? Jetro Mojžíšovi poradil, aby některé ze svých úkolů svěřil dalším mužům. (2. Mojžíšova 18:19–23) To byla dobrá rada!

V křesťanském sboru je dnes mnoho starších, kteří se podobně jako Mojžíš snaží postarat o více záležitostí, než mohou zřejmě sami vykonat. Organizují shromáždění a také se připravují na části programů, které pak předkládají uspořádaným a efektivním způsobem. (1. Korinťanům 14:26, 33, 40; 1. Timoteovi 4:13) Starší také pečují o potřeby jednotlivých členů sboru. (Galaťanům 6:1; 1. Tesaloničanům 5:14; Jakub 5:14) Vedou nanejvýš důležité dílo kázání dobré zprávy o Království. (Matouš 24:14; Hebrejcům 13:7) Také se starají o to, aby sbor měl k dispozici zásobu literatury pro rozšiřování na veřejnosti.

Některým starším jsou kromě toho přidělovány části programů na krajských a oblastních sjezdech. Slouží při organizování sjezdů a ve výborech pro styk s nemocnicemi. Někteří pomáhají při výstavbě sálů Království. A to vše vykonávají navíc ke svým rodinným závazkům a k tomu, že se sami musí duchovně sytit. (Srovnej Jozua 1:8; Žalm 110:3; 1. Timoteovi 3:4, 5; 4:15, 16.) Jak to všechno takoví křesťanští muži zvládnou? Musí mít pomoc, jako ji měl Mojžíš. Musí se naučit pověřovat prací další muže. Člověk, který nepověřuje prací jiné, je ve skutečnosti špatným organizátorem.

Je důležité školit jiné

Existují ještě další důvody, proč jiným přidělovat pověření. V Ježíšově podobenství o talentech si pán, který odcházel na dlouhou cestu, nejdříve povolal své otroky a pověřil je různě velkou odpovědností. (Matouš 25:14, 15) Pán tím mohl dosáhnout několika cílů. Za prvé, jeho otroci za něho jednali v jeho nepřítomnosti, a nezbytná práce se tak nezpomalila a nezastavila, když byl pryč. Za druhé, skutky mluví silněji než slova, a tak si pán mohl všimnout, jak jsou jeho otroci schopní a oddaní. Za třetí, pán dal otrokům příležitost, aby mohli získat velice potřebné zkušenosti.

Toto podobenství má dnes pro nás význam. Když Ježíš opustil zemi, svěřil odpovědnost svým pomazaným učedníkům. Zbývající z nich jsou stále odpovědní za zájmy Království na celém světě. (Lukáš 12:42) V průběhu novodobého správcovství, které zastávají pomazaní, je na Boží organizaci zjevně vidět Jehovovo požehnání. Tato organizace se proto podivuhodně rozrostla. Vždyť jen za posledních pět let symbolizovalo svou oddanost křtem ve vodě hodně přes milión nových učedníků! Výsledkem jsou tisíce nových sborů a stovky nových krajů.

Ježíš Kristus pověřil odpovědnostmi „věrného a rozvážného otroka“ a tento otrok stejným způsobem dále přiděluje sborové odpovědnosti starším a služebním pomocníkům z „jiných ovcí“. (Matouš 24:45–47; Jan 10:16) Přesto je ale zapotřebí více oddaných mužů, kteří by se starali o tento nesmírný růst. Kde je vzít? Starší je musí vyškolit. Ale jak starší takové muže vyškolí, nepověří-li vhodnými úkoly jednotlivce, od nichž se dají očekávat dobré výsledky? Jak jinak starší získají příležitost, aby pozorovali schopnosti a věrnou oddanost mladších mužů?

Co znamená pověřovat?

„Pověřovat“ znamená pro někoho zbavit se odpovědnosti, vyhnout se jí, zanedbat ji nebo se jí vzdát. Avšak „pověření“ — jestliže se provede správně — je ve skutečnosti cestou ke splnění odpovědnosti. Sloveso „pověřit“ se definuje jako „svěřit něco někomu jinému; jmenovat někoho jako svého zástupce; přidělit odpovědnost nebo autoritu“. Odpovědnost za vykonanou práci však nakonec zůstává na tom, kdo někoho něčím pověřuje.

Někteří lidé se snad zdráhají pověřit někoho určitou prací, protože mají obavy, že ztratí dohled. Pověřování však neznamená ztrátu dohledu. Ježíš Kristus je neviditelný a vládne z nebes, a přesto velmi intenzívně dohlíží na křesťanský sbor. A dále zase svěřuje sbor do péče zkušených mužů. — Efezanům 5:23–27; Kolosanům 1:13.

Někdo snad nemá chuť pověřovat druhé nějakými úkoly, protože má pocit, že to může sám udělat rychleji. Ježíš však viděl, jak důležité je školit další. Nikdo na zemi nevyučoval účinněji než Ježíš. (Jan 7:46) A přesto dal Ježíš pokyny svým sedmdesáti učedníkům a vyslal je do kazatelského díla. Nemohli se sice Ježíšovi vyrovnat ve vyučovacích schopnostech, ale i tak se vrátili s velkou radostí ze svého úspěchu. Ježíš se radoval s nimi a chválil je, protože věděl, že budou v této práci pokračovat dlouho poté, co odejde, a že nakonec vykonají více, než by vůbec mohl vykonat on sám. — Lukáš 10:1–24; Jan 14:12.

Pověřovat jiné, to také znamená dostávat pomoc v nezbytných jednotlivostech. Den před svou smrtí dal Ježíš Petrovi a Janovi za úkol, aby provedli nezbytná opatření pro jeho poslední jídlo pasach. (Lukáš 22:7–13) Ježíš si nemusel dělat starosti o zakoupení beránka, vína, nekvašeného chleba a hořkých bylin, ani nemusel zajišťovat nádobí, dřevo na oheň a další věci. Petr s Janem se o tyto jednotlivosti postarali.

Jestliže dnes starší napodobují Ježíšův příklad, mohou z toho mít rovněž užitek. Toho, kdo se stará o literaturu, je například možné požádat, aby objednal potřebnou zásobu pro nadcházející kampaň. Může být poučen, jak má prozkoumat záznamy, čímž se zjistí, jak byla podobná literatura využívána při předešlých kampaních. Také může vzít v úvahu ráz sborového obvodu, než připraví náležitý objednávkový formulář. Tento formulář pak má předložit tajemníkovi sboru ke kontrole. Jakmile se služebník pro literaturu svou práci naučí, nemělo by být nutné, aby tajemník ještě jednou kontroloval předešlé záznamy, pokud jsou součty na objednávkovém formuláři v rozumných mezích. Takové prosté pověření by nepochybně mělo objednávku literatury ulehčit a zjednodušit pro všechny zúčastněné.

Jestliže je vyhlídka na tak užitečné výsledky, jak tedy účinně přidělit pověření?

Jak pověřovat

Definuj úkol. Především objasni, jaké výsledky se očekávají. „Obchodujte, dokud nepřijdu,“ řekl svým deseti otrokům „člověk urozeného původu“ v Ježíšově podobenství o minách. (Lukáš 19:12, 13) Pán očekával, že otroci budou se svou minou výnosně obchodovat a že po jeho návratu podají zprávu o nabytém zisku. Věděli, co mají dělat. Jak se asi bude tato zásada vztahovat na soudobé projekty při výstavbě sálů Království? Bratr, který má například za úkol opravu střechy, by se normálně měl dozvědět, jaký má použít materiál, kde jej získá a kdy má s prací začít, bude-li příhodné počasí. Takové konkrétní pokyny přispívají k dobré organizaci.

Je důležité nejen jasně určit rozsah úkolu, ale také je třeba stanovit, o čem smí dotyčný rozhodovat, a jaké záležitosti by se měly předložit někomu jinému. Mojžíš řekl těm, které jmenoval, že mají soudit malé případy, ale obtížné případy se měly přednést jemu. — 2. Mojžíšova 18:22.

Přiděluješ-li úkoly, dbej na to, aby se nepřekrývaly u dvou osob. Jsou-li stejné povinnosti přiděleny více než jedné osobě, působí to zmatek. Představ si, co by se asi stalo, kdyby na nějakém velkém sjezdu svědků Jehovových byl úkol uklízet stánky pro výdej jídla přidělen jak oddělení pro úklid, tak stravovacímu oddělení, nebo kdyby pozorovatele během křtu měla usměrňovat jak pořadatelská služba, tak oddělení pro křest.

Vyber schopné muže. Jetro radil Mojžíšovi: „Vyhlédni si. . . ze všeho lidu schopné muže, kteří se bojí Boha, muže důvěryhodné, kteří nenávidí úplatek. Dosaď je nad nimi za správce.“ (2. Mojžíšova 18:21, Ekumenický překlad) Je zřejmé, že muž musí nejprve splňovat duchovní požadavky. Při určování, zda někdo je „schopný“ vykonávat danou práci, je třeba vzít v úvahu takové faktory jako osobní povahové rysy, zkušenost, školení a vlohy. Křesťan, který rád pomáhá a má zvláště přívětivou, příjemnou povahu, bude jistě stejně dobře pracovat jak u stolku s literaturou, tak i jako pořadatel. Je logické, že při výběru pomocníka pro tajemníka sboru se bude podobně brát v úvahu, v jaké míře má smysl pro pořádek. Věnuje pozornost detailům, je spolehlivý a dokáže si nechat pro sebe důvěrnou informaci? (Lukáš 16:10) Úvaha o takových činitelích, stejně jako o nezbytných duchovních předpokladech, by měla pomoci, aby práce byla svěřena tomu pravému muži.

Přiděl přiměřené prostředky. Ten, kdo slouží, bude muset mít k dispozici určité prostředky, aby mohl vykonat přidělený úkol. Snad bude potřebovat vybavení, peníze nebo pomoc. Přiděl dostatek prostředků. Bratr může být například požádán, aby provedl nějaké nezbytné opravy na sále Království. Nepochybně se mu řekne, co je třeba udělat, ale možná bude také potřebovat určitou menší hotovost na zakoupení drobného materiálu. Možná, že bude potřebovat pomoc. Starší tedy mohou požádat jiné, aby mu vypomohli, anebo sboru oznámí, že ‚bratr ten a ten bude na sále Království vykonávat tu a tu práci a možná některé z vás požádá o pomoc‘. Takovou zralou úvahou se předejde tomu, aby se úkol nepřidělil bez přiměřených prostředků. „Nepověřujte polovičatě,“ říká jeden odborník na management.

Když přiděluješ úkoly, informuj ostatní o tom, že dotyčná osoba jedná za tebe. Autorita jednat místo tebe je také určitým prostředkem. Jozue byl pověřen jako nový vůdce Izraele před ‚celým shromážděním‘. Mojžíš dostal pokyn, aby na něj vložil „něco ze své důstojnosti“. (4. Mojžíšova 27:18–23) Ve sboru lze dosáhnout stejného výsledku, když se na informační tabuli prostě vyvěsí seznam těch, kteří mají přiděleny určité odpovědnosti.

Podporuj jejich rozhodnutí. Ten, kdo dostal určitý úkol, se tedy nyní může pustit do práce. Pamatuj však, že pro něj můžeš být skutečným zdrojem povzbuzení, podpoříš-li jeho dobrá rozhodnutí. Jako starší máš například své vlastní představy o tom, jak by na pódiu v sále Království měly být rozmístěny mikrofony a jednotlivé kusy nábytku, snad poněkud jinak, než jak je rozmísťuje dotyčný bratr. Má-li však bratr, který se stará o pódium, ve své práci určitou volnost, pravděpodobně získá sebedůvěru a zkušenosti. Může dokonce ještě něco zlepšit. Jeden obchodní poradce řekl: „Pověření ať se týká úkolu, ne způsobu provedení. . . Často se tak uvolní tvůrčí talent.“

Bratr, který se pustil do přidělené práce, je také často blíže konkrétní situaci, a může tedy lépe rozumět problémům, které s tím souvisejí — jakoby má ruce přímo na pluhu. Na problémy pravděpodobně najde taková řešení, která budou skutečně účinná. Také se možná setkává s faktory, které nejsou na první pohled vidět. Jistý křesťanský dozorce proto o jednom zkušeném pomocníkovi řekl: „Jestliže prohlásí, že v té půdě je kamení, musím mu prostě věřit.“

Ano, křesťanští starší mají k dispozici nanejvýš cenný prostředek, totiž oddané muže a ženy, ochotné a schopné pomáhat jakýmkoli způsobem, který se jim ukáže. Starší, využívejte tyto znamenité hodnoty! Pověřovat prací jiné je znakem skromnosti a může se tím na nejmenší míru snížit stres a frustrace. Nejenže vám to umožní vykonat více, ale také dáte dalším příležitost k získání potřebné zkušenosti.