Svět bez hříchu — Jak?

JEDNOHO zimního rána v pokojném tokijském sídlišti otřáslo klidem časných hodin pronikavé volání o pomoc. Po dobu pěti až deseti minut slyšelo tucet lidí zoufalé výkřiky poštovní doručovatelky, kterou kdosi honil a opakovaně bodal. Nikdo z nich neměl tolik zájmu, aby zjišťoval, co se děje. Zemřela na následky nadměrné ztráty krve. „Kdyby jediný z těchto lidí ohlásil případ policii, jakmile ji uslyšel křičet,“ řekl vyšetřovatel, „mohl se její život zachránit.“

Lidé, kteří umírající ženu slyšeli, sice neudělali nic horšího než to, že si jí prostě nevšímali. Mohli ale oprávněně tvrdit, že jsou bez viny? „Svědomí mě sužovalo celý pátek, když jsem se o vraždě dověděl,“ řekl jeden muž, který křik slyšel. To nás přivádí k zamyšlení: Co je vlastně hřích?

Co je hřích?

Hideo Odagiri, literární kritik a emeritní profesor na univerzitě Hosei v Tokiu (Japonsko), poukázal na vědomí hříchu, když podle novin Asahi Shimbun řekl: „Nemohu vymazat živé vzpomínky na vědomí hříchu, jako je ošklivé sobectví, které je v dítěti, ostudná žárlivost, záludná zrada. Toto vědomí se mi nesmazatelně vrylo do mysli, ještě když jsem chodil do základní školy, a dosud mě sužuje.“ Zažil jste někdy takové pocity? Máte vnitřní hlas, který vás odsuzuje, jestliže uděláte něco, o čem víte, že je špatné? Snad jste nespáchal žádný zločin, ale nepříjemné pocity přetrvávají a tíží vaši mysl. To pracuje vaše svědomí, a Bible o něm hovoří v následující pasáži: „Kdykoli totiž lidé z národů, kteří nemají zákon, činí přirozeně věci zákona, tito lidé, ačkoli nemají zákon, jsou zákonem sami sobě. Právě ti projevují, že mají záležitost zákona napsanou ve svém srdci, zatímco s nimi jejich svědomí vydává svědectví a oni jsou svými vlastními myšlenkami obžalováváni nebo též omlouváni.“ (Římanům 2:14, 15) Ano, většinu lidí přirozeně rozruší takové skutky jako cizoložství, krádež, lhaní. Jejich svědomí svědčí o hříchu.

Když se však hlas svědomí neustále opomíjí, svědomí přestane sloužit jako bezpečné vodítko. Znecitliví a je poskvrněné. (Titovi 1:15) Citlivost na to, co je špatné, se ztratila. Dnes je svědomí většiny lidí vzhledem k hříchu vlastně mrtvé.

Je svědomí jediným měřítkem hříchu, nebo existuje něco, co může sloužit jako absolutní norma toho, co hříchem je, a co jím není? Před více než třemi tisíci lety dal Bůh svému vyvolenému lidu sbírku zákona, a prostřednictvím tohoto Zákona se ‚hřích ukázal jako hřích‘. (Římanům 7:13, Ekumenický překlad) Dokonce i chování, které se dříve považovalo za celkem přijatelné, se nyní ukázalo jako to, čím opravdu bylo — jako hřích. Boží vyvolený lid, Izraelité, byli odhaleni jako hříšníci, a proto podléhali odsouzení.

Co jsou ty hříchy, jež si uvědomujeme díky našemu svědomí a které jasně stanovil a uváděl Zákon? V biblickém smyslu slova znamená hřích minout se cíle, a to vzhledem ke Stvořiteli. Hřích je cokoli, co není v souladu s jeho osobností, měřítky, způsoby jednání a vůlí. Stvořitel nemůže připustit trvalou existenci žádného stvoření, které nedosahuje cíle, který stanovil. Proto jeden znalec zákona v prvním století varoval hebrejské křesťany: „Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo ničemné srdce bez víry tím, že by se odtahovalo od živého Boha.“ (Hebrejcům 3:12) Ano, nedostatek víry ve Stvořitele je vážným hříchem. Význam pojmu hřích, jak jej vysvětluje Bible, je tedy daleko širší, než jak se obvykle chápe. Bible jde tak daleko, že prohlašuje: „Vždyť všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy.“ — Římanům 3:23.

Původ hříchu

Znamená to, že člověk byl stvořen jako hříšník? Ne, Jehova Bůh, Původce lidského života, učinil člověka dokonalým tvorem. (1. Mojžíšova 1:26, 27; 5. Mojžíšova 32:4) Avšak první lidský pár se minul cíle, když neuposlechl jediný zákaz, který Bůh stanovil; totiž když jedli ze zakázaného „stromu poznání dobrého a špatného“. (1. Mojžíšova 2:17) První lidé sice byli stvořeni dokonalí, ale nyní se minuli cíle úplné poslušnosti vzhledem ke svému Otci, stali se hříšníky, a byli proto odsouzeni k smrti.

Co má tento dávný příběh společného s dnešním hříchem? Bible vysvětluje: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Všichni bez výjimky jsme dědičně hříšní; proto se na nás vztahuje odsouzení k smrti. — Kazatel 7:20.

Lidské úsilí vymazat hřích

Adam předal hřích svým potomkům, předal jim však také Bohem danou schopnost: svědomí. Hřích může způsobit nepříjemný pocit. Jak již bylo uvedeno, lidé si vymysleli nejrůznější metody, jak takové pocity zmírnit. Jsou však opravdu účinné?

Na Východě i na Západě lidé zkoušeli vypořádat se s účinkem hříchu tím, že změnili svá měřítka nebo popřeli samotnou existenci hříchu. (1. Timoteovi 4:1, 2) Stav lidstva se dá přirovnat ke stavu pacienta s horečkou. Hřích lze přirovnat k viru, který je příčinou příznaků, přičemž rozrušené svědomí je srovnatelné s nepříjemnou horečkou. Rozbijeme-li teploměr, na pacientově vysoké horečce to nic nezmění. Odmítneme-li morální normy, jak to udělali mnozí lidé v křesťanstvu, a nebudeme-li dbát na svědectví vlastního svědomí, nepomůže nám to smazat samotný hřích.

Člověk si může přikládat ledové obklady, aby se horečka zmírnila. To se podobá snaze utišit výčitky svědomí pomocí formálních šintoistických očišťovacích rituálů. Ledový obklad může pacienta s horečkou dočasně zchladit, ale příčinu horečky neodstraní. Kněží a proroci v Jeremjášově době se snažili léčit tehdejší Izraelity podobně. „Lehkovážnými slovy“ léčili duchovní a morální rány lidu, když říkali: „Vše je v pořádku, vše je v pořádku.“ (Jeremjáš 6:14; 8:11, An American Translation) Prostá účast na formálních obřadech a odříkávání něčeho jako „vše je v pořádku“ neléčilo morální zhroucení Božího lidu, a ani dnes očišťovací rituály morálku lidí nezmění.

Bude-li člověk s horečkou užívat antipyretika, horečka může ustoupit, ale virus je stále v těle. Totéž platí o konfuciánském způsobu odstraňování hříchu pomocí výchovy. Navenek to sice může lidem pomoci odvrátit se od zla, avšak uplatňování li pouze potlačuje hříšné jednání. Nezbavuje ale člověka jeho vrozeného sklonu k hříchu, jenž je takového jednání základní příčinou. — 1. Mojžíšova 8:21.

A co buddhistické učení o tom, že dosažením nirvány se člověk zbaví hříšných sklonů? Nirvána, jež má znamenat „vyhasnutí“, je údajně nepopsatelný stav, je to vyhasnutí veškerých vášní a tužeb. Někteří tvrdí, že to je konec individuální existence. Nezní to podobně, jako kdybychom řekli člověku trpícímu horečkou, že má zemřít, aby se mu ulevilo? A co víc, dosažení nirvány se považuje za velmi obtížné, dokonce nemožné. Dá se očekávat, že člověku, kterého trápí svědomí, toto učení pomůže?

Osvobození od hříchu

Je zřejmé, že lidské filozofie o životě a hříšných sklonech mohou svědomí přinejlepším jen utišit. Hříšné sklony neodstraní. (1. Timoteovi 6:20) Existuje tedy nějaký způsob, jak je odstranit? V Bibli, starověké knize napsané na Blízkém východě, nacházíme klíč k osvobození od hříchu. „I kdyby se vaše hříchy prokázaly jako šarlat, budou vybíleny právě jako sníh. . . Projevíte-li ochotu a opravdu budete naslouchat, budete jíst dobré věci země.“ (Izajáš 1:18, 19) Zde mluvil Jehova k Izraelitům, kteří sice byli jeho vyvoleným lidem, ale cíle věrnosti vůči němu se míjeli. Stejná zásada však platí pro lidstvo jako celek. Klíčem k tomu, aby byly naše hříchy očištěny, jakoby smyty, je projevovat ochotu naslouchat slovům Stvořitele.

Co nám Boží slovo říká ohledně smytí hříchů lidstva? Právě jako se skrze jednoho člověka stali všichni lidé hříšníky, skrze jiného člověka, který dokonale poslouchal Boha, bude poslušné lidstvo osvobozeno ze své bídy, uvádí Bible. (Římanům 5:18, 19) Jak? „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ (Římanům 5:8) Ježíš Kristus, jenž se narodil jako dokonalý a bezhříšný člověk, rovnocenný původnímu Adamovi před jeho hříchem, byl v postavení, kdy mohl odstranit hříchy lidstva. (Izajáš 53:12; Jan 1:14; 1. Petra 2:24) Tím, že byl Ježíš usmrcen na mučednickém kůlu jako zločinec, osvobodil lidstvo z pout hříchu a smrti. Pavel křesťanům v Římě vysvětlil: „Vždyť Kristus vskutku zemřel v ustanovený čas za bezbožné lidi. . . Aby, právě jako kraloval hřích se smrtí, podobně i nezasloužená laskavost kralovala prostřednictvím spravedlnosti, s vyhlídkou na věčný život prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána.“ — Římanům 5:6, 21.

Kristova smrt za lidstvo a vyvážení vah, které Adam vychýlil, se nazývá „výkupné“. (Matouš 20:28) Je možné to přirovnat k léku, který účinkuje proti viru působícímu horečku. Uplatní-li se na lidstvo hodnota Ježíšova výkupného, může se vyléčit nemocný stav lidstva způsobený hříchem, včetně samotné smrti. Tento proces uzdravování obrazně popisuje poslední kniha Bible: „A na té i na oné straně řeky byly stromy života, které rodí dvanáct úrod ovoce a vydávají své ovoce každý měsíc. A listy stromů byly k léčení národů.“ (Zjevení 22:2) Představte si to! Obrazná řeka života teče mezi stromy života s jejich listy, a to vše pro léčení lidstva. Tyto božsky inspirované symboly představují Boží opatření pro navrácení lidstva k dokonalosti na základě Ježíšovy výkupní oběti.

Prorocká vidění knihy Zjevení se brzy uskuteční. (Zjevení 22:6, 7) Potom, když bude Ježíšova výkupní oběť úplně uplatněna na lidstvo, stanou se dokonalými všichni, kteří mají správně nakloněné srdce, a lidstvo „bude osvobozeno ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí“. (Římanům 8:21) Splňování biblických proroctví naznačuje, že toto slavné osvobození je blízko. (Zjevení 6:1–8) Bůh brzy zbaví zeměkouli ničemnosti a lidé se budou těšit z věčného života na rajské zemi. (Jan 3:16) Bude to opravdu svět bez hříchu!

[Obrázek na straně 7]

Ježíšova výkupní oběť umožní takovýmto rodinám, aby se těšily z věčného štěstí