„Přineste všechny desáté díly do zásobárny“
„Vyzkoušejte mě, prosím, v tomto ohledu,. . . zda vám neotevřu nebeské propusti.“ — MALACHIÁŠ 3:10.
1. a) Jakou výzvu předložil Jehova svému lidu v pátém století př. n. l.? b) K čemu vedlo v prvním století n. l. to, že Jehova přišel ke chrámu, aby soudil?
V PÁTÉM století př. n. l. byli Izraelité Jehovovi nevěrní. Neposkytovali desátky a jako oběti přinášeli do chrámu nevyhovující zvířata. Jehova však slíbil, že pokud přinesou do zásobárny celý desátek, vyleje na ně požehnání, takže již nebude nedostatek. (Malachiáš 3:8–10) Jehova, zastoupený Ježíšem jako svým poslem smlouvy, přišel asi o 500 let později ke chrámu v Jeruzalémě, aby soudil. (Malachiáš 3:1) Izrael jako národ byl shledán nedostatečným, ale jednotlivci, kteří se vrátili k Jehovovi, dostali bohaté požehnání. (Malachiáš 3:7) Byli pomazáni, aby se stali Jehovovými duchovními syny, novým stvořením, „Božím Izraelem“. — Galaťanům 6:16; Římanům 3:25, 26.
2. Kdy mělo nastat druhé splnění Malachiáše 3:1–10 a k čemu jsme ve spojitosti s tím vyzýváni?
2 Téměř 1 900 let poté, v roce 1914, byl Ježíš dosazen na trůn jako Král Božího nebeského Království a tehdy se měla božsky inspirovaná slova v Malachiášovi 3:1–10 splnit podruhé. Ve spojitosti s touto vzrušující událostí jsou dnes křesťané vyzýváni, aby přinesli celý desátek do zásobárny. Uděláme-li to, budeme se rovněž těšit z požehnání, takže již nebude žádný nedostatek.
3. Kdo byl poslem, který Jehovovi připravoval cestu a) v prvním století? b) před první světovou válkou?
3 Jehova ohledně svého příchodu ke chrámu řekl: „Pohleďte, posílám svého posla a ten přede mnou pročistí cestu.“ (Malachiáš 3:1) Splněním tohoto proroctví v prvním století bylo, že Jan Křtitel přišel kázat Izraeli pokání z hříchů. (Marek 1:2, 3) Probíhalo nějaké přípravné dílo, pokud jde o druhý příchod Jehovy k jeho chrámu? Ano. V desetiletích před první světovou válkou se na světové scéně objevili badatelé Bible, kteří vyučovali čisté biblické nauky a odhalovali lži zneuctívající Boha, jako například učení o trojici a o pekelném ohni. Také upozorňovali na blížící se konec časů pohanů v roce 1914. U mnohých lidí nalezli tito nositelé světla pravdy kladnou odezvu. — Žalm 43:3; Matouš 5:14, 16.
4. Jaká otázka se měla vyřešit během Pánova dne?
4 V roce 1914 začal „Pánův den“, jak jej označuje Bible. (Zjevení 1:10) Během tohoto dne mělo dojít k významným událostem, včetně toho, že měl být rozpoznán „věrný a rozvážný otrok“ a měl být ustanoven „nade vším [Pánovým] majetkem“. (Matouš 24:45–47) V roce 1914 se ke křesťanství hlásilo tisíce církví. Kterou skupinu uzná Pán, Ježíš Kristus, jako svého věrného a rozvážného otroka? Tato otázka se měla vyřešit, až Jehova přijde ke chrámu.
Příchod k duchovnímu chrámu
5, 6. a) K Jakému chrámu přišel Jehova soudit? b) Jaký rozsudek obdrželo od Jehovy křesťanstvo?
5 K jakému chrámu však přišel? Jistě ne k doslovnému chrámu v Jeruzalémě. Poslední z těchto chrámů byl zničen již v roce 70 n. l. Jehova však má větší chrám, který byl předstíněn chrámem v Jeruzalémě. O tomto větším chrámu mluvil Pavel a ukázal jeho opravdovou vznešenost, neboť jeho svaté místo je v nebi a jeho nádvoří zde na zemi. (Hebrejcům 9:11, 12, 24; 10:19, 20) A právě k tomuto velkému duchovnímu chrámu přišel Jehova vykonat soud. — Srovnej Zjevení 11:1; 15:8.
6 Kdy se to stalo? Podle přesvědčivých dokladů, které jsou k dispozici, to bylo v roce 1918.a K čemu to vedlo? Pokud jde o křesťanstvo, Jehova viděl organizaci, jejíž ruce byly zbrocené krví, viděl zkorumpovaný náboženský systém, který se jako prostitutka prodával tomuto světu, spojoval se s bohatými a chudé utlačoval, vyučoval pohanské nauky, místo aby pěstoval čisté uctívání. (Jakub 1:27; 4:4) Jehova kdysi prostřednictvím Malachiáše varoval: „Chci se stát rychlým svědkem proti kouzelníkům a proti cizoložníkům a proti těm, kteří falešně přísahají, a proti těm, kteří jednají podvodně se mzdou námezdného dělníka, s vdovou a s chlapcem bez otce.“ (Malachiáš 3:5) To všechno křesťanstvo provádělo, a dopouštělo se ještě horších věcí. V roce 1919 již bylo jasně vidět, že Jehova křesťanstvo odsoudil ke zničení společně se zbytkem Velkého Babylóna, celosvětové struktury falešného náboženství. Od té doby se rozezněla výzva lidem, kteří mají správně zaměřené srdce: „Vyjděte z něho, můj lide.“ — Zjevení 18:1, 4.
7. Koho Ježíš uznal jako svého věrného a rozvážného otroka?
7 Kdo tedy byl věrným a rozvážným otrokem? V prvním století měl tento otrok svůj počátek v malé skupině, která kladně reagovala na svědecké dílo Jana Křtitele a Ježíše, posla smlouvy. V našem století to bylo těch několik tisíc lidí, kteří reagovali na přípravné dílo badatelů Bible v průběhu let, která předcházela roku 1914. Během první světové války vytrpěli tvrdé zkoušky, ale prokázali, že svým srdcem jsou s Jehovou.
Přečišťovací dílo
8, 9. V jakých směrech potřeboval věrný a rozvážný otrok v roce 1918 přečištění a jaký slib dal Jehova v tomto ohledu?
8 I tato skupina však musela být přečištěna. Někteří z těch, kdo se k ní kdysi připojili, se projevili jako nepřátelé víry, a museli být z této skupiny odstraněni. (Filipanům 3:18) Jiní nebyli ochotni nést odpovědnosti související se službou Jehovovi a nechali se zavléci pryč. (Hebrejcům 2:1) Kromě toho zde existovaly babylónské zvyky, které bylo nutné vymýtit. Věrný a rozvážný otrok musel projít očistou i po organizační stránce. Bylo třeba poznat a uplatnit správný neutrální postoj vůči tomuto světu. Svět byl stále zkaženější, a proto museli začít tvrdě bojovat, aby sbor uchránili před mravní a duchovní nečistotou. — Srovnej Judu 3, 4.
9 Ano, přečištění bylo nutné, ale o Ježíši dosazeném na trůn dal Jehova láskyplný slib: „A usedne jako přečišťovač a čistič stříbra a očistí syny Leviho; a vytříbí je jako zlato a jako stříbro, a jistě se Jehovovi stanou lidem, který předkládá obětní dar ve spravedlnosti.“ (Malachiáš 3:3) Prostřednictvím tohoto posla smlouvy začal Jehova roku 1918 plnit svůj slib a svůj lid přečistil.
10. Jakou oběť přinesl Boží lid a jakou výzvu jim Jehova předložil?
10 Pomazaní Kristovi bratři a velký zástup, který se k nim později připojil v Jehovově službě, ti všichni měli prospěch z toho, že Jehova jednal jako přečišťovač a čistič stříbra. (Zjevení 7:9, 14, 15) Jako organizace přišli a stále přicházejí předkládat obětní dar ve spravedlnosti. A jejich oběť je pro ‚Jehovu libá jako za dávných dnů a jako za starobylých let‘. (Malachiáš 3:4) Právě jim platila Jehovova prorocká výzva: „ ‚Přineste všechny desáté díly do zásobárny, ať je v mém domě jídlo; a vyzkoušejte mě, prosím, v tomto ohledu,‘ řekl Jehova vojsk, ‚zda vám neotevřu nebeské propusti a opravdu na vás nevyleji požehnání, až již nebude nedostatek.‘ “ — Malachiáš 3:10.
Oběti a desátky
11. Proč se již nevyžadují oběti podle soustavy mojžíšského Zákona?
11 V Malachiášově době členové Božího lidu přinášeli doslovné oběti a desátky, například obilí, ovoce a dobytek. I v Ježíšově době přinášeli věrní Izraelité doslovné obětní dary v chrámu. Ale po Ježíšově smrti se to všechno změnilo. Zákon byl zrušen, a to včetně příkazu předkládat přesně stanovené hmotné oběti a desátky. (Efezanům 2:15) Ježíš splnil prorocký předobraz, který tvořily oběti přinášené pod Zákonem. (Efezanům 5:2; Hebrejcům 10:1, 2, 10) Jakým způsobem tedy mohou křesťané přinášet oběti a desátky?
12. Jaké druhy duchovních obětních darů a obětí předkládají křesťané?
12 V jejich případě jde však především o oběti duchovní. (Srovnej Filipanům 2:17; 2. Timoteovi 4:6.) Pavel například mluvil o kazatelském díle jako o oběti: „Jeho prostřednictvím vždy předkládejme Bohu oběť chvály, totiž ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu.“ Na další druh duchovní oběti poukázal, když nabádal: „Nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.“ (Hebrejcům 13:15, 16) Když rodiče povzbuzují děti, aby se chopily průkopnické služby, lze říci, že je obětují Jehovovi; podobně jako Jefta obětoval svou dceru jako „zápalnou oběť “ Bohu, který mu dal vítězství. — Soudci 11:30, 31, 39.
13. Proč se od křesťanů nevyžaduje, aby dávali doslovnou desetinu ze svého příjmu?
13 Co ale desátky? Mají křesťané povinnost odkládat si ze svého příjmu desetinu a dávat ji Jehovově organizaci, podobně jako se to dělá v některých církvích křesťanstva? Ne, to se nevyžaduje. Neexistuje žádný biblický text, který by křesťanům stanovil takové pravidlo. Když Pavel shromažďoval příspěvky pro potřebné v Judeji, nezmínil se o tom, že by se mělo dávat nějaké určité procento. Řekl naopak: „Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ (2. Korinťanům 9:7) Pavel mluvil o lidech, kteří se věnovali zvláštním službám, a přitom ukázal, že zatímco bylo docela vhodné, že někteří byli podporováni dobrovolnými příspěvky, on byl připraven pracovat a živit se sám. (Skutky 18:3, 4; 1. Korinťanům 9:13–15) K tomu účelu nebyly určeny žádné desátky.
14. a) Proč přinášení desátku nepředstavuje, že se cele dáváme Jehovovi? b) Co představuje desátek?
14 Desátek tedy pro křesťany jistě něco symbolizuje neboli představuje. Je to desetina, a číslo deset v Bibli často symbolizuje pozemskou úplnost. Má tedy desátek symbolizovat, že se Jehovovi dáváme cele? Nikoli. Cele se Jehovovi dáváme tehdy, když děláme krok oddanosti a symbolizujeme to křtem ve vodě. Od doby, kdy jsme se Jehovovi oddali, nemáme nic, co již není jeho. Jehova však jednotlivcům umožňuje, aby volně nakládali s tím, co je jejich. Desátek tedy představuje určitý díl z toho, co je naše, díl, který přinášíme Jehovovi nebo jej používáme v Jehovově službě, a to na znamení své lásky k němu a uznání skutečnosti, že mu patříme. Novodobým desátkem nemusí být právě desetina. V některých případech to bude méně, jindy to bude více. Každý jednotlivec přináší takové množství, k jakému jej pobízí srdce a jaké mu dovolují jeho okolnosti.
15, 16. Co patří do našeho duchovního desátku?
15 Co patří do tohoto duchovního desátku? Především Jehovovi dáváme ze svého času a energie. Částí našeho desátku je čas, který trávíme na shromážděních, na sjezdech, v kazatelské službě — tím vším dáváme něco Jehovovi. Čas a energie, které vynakládáme, když navštěvujeme nemocné a pomáháme druhým — to jsou opět části našeho desátku. A určitou částí je také naše pomoc při výstavbě sálů Království a náš podíl na údržbě a úklidu sálu.
16 Do našeho desátku patří i naše finanční příspěvky. S pozoruhodným vzrůstem Jehovovy organizace, který je vidět v posledních letech, vzrostly i finanční závazky. Potřebujeme nové sály Království, nová zařízení odboček a nové sjezdové sály, a zařízení, která jsou již postavena, potřebují údržbu. Náročným úkolem je také hrazení výdajů těch, kteří se dali k dispozici ke zvláštní službě — a to často s velkými osobními oběťmi. V roce 1991 jen náklady na podporu misionářů, cestujících dozorců a zvláštních průkopníků přesáhly čtyřicet miliónů dolarů, a všechno se uhradilo z dobrovolných příspěvků.
17. Kolik bychom měli dávat jako svůj duchovní desátek?
17 Kolik bychom tedy měli dávat jako svůj duchovní desátek? Jehova nestanovuje žádné určité procento. K tomu, abychom přinesli svůj celý duchovní desátek, nás však povzbuzuje vědomí oddanosti, opravdová láska k Jehovovi a k bratrům a stejně i vědomí naléhavosti, neboť chápeme, že je třeba zachraňovat lidské životy. To vše nás podněcuje, abychom Jehovovi sloužili v co největší možné míře. Kdybychom se snad šetřili nebo kdybychom dávali ze sebe či ze svých prostředků jen zdráhavě, bylo by to stejné, jako bychom okrádali Boha. — Srovnej Lukáše 21:1–4.
Požehnáni, takže již není nedostatek
18, 19. Jaké požehnání dostává Jehovův lid proto, že přináší svůj celý desátek?
18 Od roku 1919 Jehovův lid štědře reaguje na potřeby kazatelského díla svým časem, energií i finančními prostředky. Opravdu přinesli do zásobárny celý desátek. Jehova proto vyplnil svůj slib a vylil požehnání, takže již není nedostatek. To je mimořádným způsobem vidět na jejich početním růstu. Z několika tisíc pomazaných, kteří sloužili Jehovovi, když přišel v roce 1918 ke svému chrámu, se rozrostli tak, že pomazaných a jejich druhů, jiných ovcí, je dnes ve 211 různých zemích hodně přes čtyři milióny. (Izajáš 60:22) Také dostávají požehnání v tom, že zažívají neustálý růst v porozumění pravdě. Prorocké slovo je pro ně jistější. Mají pevně založenou důvěru, že Jehovova předsevzetí se splní. (2. Petra 1:19) Jsou opravdu lidem ‚vyučeným Jehovou‘. — Izajáš 54:13.
19 Jehova předpověděl prostřednictvím Malachiáše další požehnání: „Tehdy ti, kteří mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kteří mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno.“ (Malachiáš 3:16) Ze všech organizací, které tvrdí, že jsou křesťanské, pouze svědkové Jehovovi myslí na jeho jméno a také je velebí mezi národy. (Žalm 34:3) Jsou opravdu šťastní, když dostávají ujištění, že Jehova chová jejich věrnost v paměti!
20, 21. a) Z jakého požehnaného vztahu se těší praví křesťané? b) Jaký rozdíl je stále jasnější, pokud jde o křesťanství?
20 Pomazaný ostatek je zvláštním Jehovovým lidem; a velký zástup, který se k ostatku hromadně připojuje, s ním sklízí požehnání v podobě čistého uctívání. (Zecharjáš 8:23) Jehova prostřednictvím Malachiáše slibuje: „ ‚Jistě se stanou mými,‘ řekl Jehova vojsk, ‚v den, kdy vytvořím zvláštní majetek. A chci jim projevit soucit, právě jako muž projevuje soucit svému synovi, který mu slouží.‘ “ (Malachiáš 3:17) Jaké je to požehnání, že k nim Jehova má takový něžný ohled!
21 Rozdíl mezi pravými a falešnými křesťany je opravdu stále zřetelnější. Jehovův lid se usilovně snaží držet se Božích měřítek, zatímco křesťanstvo klesá stále hlouběji do bahna nečistoty tohoto světa. Jehovova slova se skutečně prokázala jako pravdivá: „Jistě opět uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a ničemným, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu nesloužil.“ — Malachiáš 3:18.
22. Z jakého požehnání se jistě budeme moci těšit, jestliže budeme i nadále přinášet celý desátek?
22 Pro falešné křesťany brzy nadejde den účtování. „ ‚Pohleďte, přichází totiž den, který hoří jako pec, a všichni opovážlivci a všichni, kteří činí ničemnost, budou jako sláma ze strniště. A den, který přichází, je jistě pohltí,‘ řekl Jehova vojsk.“ (Malachiáš 4:1) Členové Jehovova lidu vědí, že je Bůh v té době ochrání, stejně jako ochránil svůj duchovní národ již v roce 70 n. l. (Malachiáš 4:2) Jsou opravdu šťastní, že mají toto ujištění! Do té doby tedy každý z nás projevujme Jehovovi ocenění a lásku tím, že budeme přinášet do zásobárny celý desátek. Pak můžeme důvěřovat, že nám Bůh bude nadále žehnat, takže již nebude nedostatek.
[Poznámka pod čarou]
a Pro další informace viz Strážnou věž 21/1987, strany 13–23.
Můžeš to vysvětlit?
◻ Kdy v nové době přišel Jehova se svým poslem smlouvy k chrámu?
◻ Kdo je věrný a rozvážný otrok a jaké přečištění potřeboval po roce 1918?
◻ Jaké druhy duchovních obětí přinášejí Jehovovi praví křesťané?
◻ Co je desátkem, k jehož přinášení do zásobárny jsou křesťané vyzýváni?
◻ Z jakých projevů požehnání se těší Boží lid, když přináší duchovní desátky?
[Obrázek na straně 15]
Do našich duchovních desátků patří to, že obětujeme své síly a prostředky při výstavbě sálů Království
[Obrázek na straně 16]
Jehova svému lidu žehná, a proto je nutná rozsáhlá výstavba, například výstavba sálů Království a sjezdových sálů