Obrázky ze Zaslíbené země

Gerizim — ‚Na této hoře jsme uctívali‘

SAMAŘSKÁ žena u studny. Nepřipomíná ti toto slovní spojení působivou zprávu o tom, jak Ježíš spontánně vydal svědectví jedné ženě u „Jákobova pramene“ v samařském městě Sycharu? Chtěl by sis udělat jasnější představu o této významné události? — Jan 4:5–14.

Podívej se na horní obrázek. Všimni si dvou hor, které leží asi 50 kilometrů severně od Jeruzaléma.a Nalevo (jižně) je stromy porostlá hora Gerizim; k její úrodnosti a kráse přispívá množství pramenů. Napravo (severně) je hora Ebal, která je o něco vyšší, ale je skalnatá a pustá.

Mezi nimi se rozprostírá úrodné údolí Šechem. Vzpomeň si, že když Boží přítel Abram (později pojmenovaný Abraham) putoval dolů napříč Zaslíbenou zemí, zastavil se v Šechemu. Tam postavil oltář Jehovovi, který se mu právě předtím objevil a slíbil tuto zemi jeho semeni. (1. Mojžíšova 12:5–7) Jak vhodné místo pro takový slib — uprostřed té země! Z vrcholku Gerizim nebo Ebalu se patriarcha mohl rozhlédnout po velké části Zaslíbené země. Město Šechem (nynější Nablus) bylo rušným centrem na severo–jižní horské cestě blízko východo–západní cesty mezi pobřežím a údolím Jordánu.

Abrahamův oltář byl jen jednou ze zdejších pozoruhodných náboženských staveb. Později Jákob v této oblasti koupil zemi a pěstoval zde pravé uctívání. Při úpatí hory Gerizim také vykopal hlubokou studnu nebo za její vykopání zaplatil. O staletí později řekla samařská žena Ježíšovi: „Náš praotec Jákob, který nám dal tu studnu. . ., z ní sám pil.“ Studnu možná napájel pramen, což by mohlo vysvětlovat, proč ji apoštol Jan nazval „Jákobovým pramenem“.

Zmínka o pravém uctívání ve spojení s horami Gerizim a Ebal ti možná také připomíná, jak sem Jozue podle Mojžíšova nařízení přivedl Izrael. Jozue postavil na Ebalu oltář. Představ si, jak polovina lidí stála před horou Gerizim a druhá polovina před Ebalem, zatímco Jozue četl „zákon, požehnání a zlořečení“. (Jozue 8:30–35; 5. Mojžíšova 11:29) Po letech se Jozue vrátil a ve svém závěrečném napomenutí řekl: „Já a má domácnost, my budeme sloužit Jehovovi.“ Lid se zavázal, že bude činit totéž. (Jozue 24:1, 15–18, 25) Ale budou to opravdu dělat?

Odpověď ti možná pomůže porozumět Ježíšovu rozhovoru se samařskou ženou. Uvidíš, že pravé uctívání, kterého se držel Abraham, Jákob a Jozue, zde v Samařsku nepokračovalo.

Když se deset izraelských kmenů oddělilo, obrátily se k uctívání telete. Jehova tedy dovolil Asyřanům, aby toto území roku 740 př. n. l. dobyli. Většinu obyvatel odvlekli a nahradili je cizinci z jiných částí asyrské říše, ctiteli cizích bohů. Někteří z těchto pohanů pravděpodobně vstupovali do manželství s Izraelity a poznali některé nauky pravého uctívání, například obřízku. Ale výsledná forma samařského uctívání Bohu jistě nebyla zcela příjemná. — 2. Královská 17:7–33.

Ve svém smíšeném uctívání přijali Samaritáni jako Písmo jen prvních pět knih Mojžíšových, Pentateuch. Asi ve čtvrtém století postavili na hoře Gerizim chrám, který měl soutěžit s Božím chrámem v Jeruzalémě. Časem byl chrám na hoře Gerizim zasvěcen Diovi (neboli Jupiterovi) a nakonec byl zničen. Středem samařského uctívání byla však i nadále hora Gerizim.

Až dodnes pořádají Samaritáni na hoře Gerizim každoroční pasach. Je poraženo mnoho beránků. Jejich těla se ponořují do sudů s vroucí vodou, aby se vlna dala odstranit, a pak se maso hodiny peče v jámách. O půlnoci stovky Samaritánů, mnozí z Jeruzaléma, jedí své jídlo pasach. Nalevo můžeš vidět samaritánského velekněze, jak s pokrytou hlavou slouží při slavnosti pasach na hoře Gerizim.

Vzpomeň si, co řekla samařská žena Ježíšovi: „Naši praotcové uctívali na této hoře.“ Ježíš této ženě i nám vysvětlil: „Přichází hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. . . Přichází však hodina, a je již nyní, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou, neboť Otec skutečně hledá takové lidi, aby ho uctívali. Bůh je Duch a ti, kteří ho uctívají, musí uctívat duchem a pravdou.“ — Jan 4:20–24.

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 24]

Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.

[Podpisky obrázku na straně 25]

Garo Nalbandian

Garo Nalbandian