Křtít! Křtít! Křtít! — Ale proč?

„V PRŮBĚHU několika měsíců jsem pokřtil více než deset tisíc mužů, žen a dětí.“ Tak psal o své práci v indickém království Tiruvidángúr jezuitský misionář František Xaverský. „Chodil jsem od vesnice k vesnici a činil jsem z nich křesťany. Kamkoli jsem přišel, zanechal jsem výtisk našich modliteb a přikázání vydaných v místním jazyce.“

Dopisy Františka Xaverského velmi silně zapůsobily na portugalského krále Jana, který přikázal, aby byly předčítány z každé kazatelny v jeho království. Citovaný dopis z ledna roku 1545 byl dokonce schválen k vydání tiskem. S jakým výsledkem? „Polovina studentů v Evropě zanedlouho ‚padala na kolena a prolévala horké slzy‘, neboť chtěli jít do Indie a obracet pohany na víru,“ píše Manfred Barthel v knize The Jesuits—History & Legend of the Society of Jesus (Jezuité — Historie a legenda Tovaryšstva Ježíšova). Dodal: „Jak se zdá, mnohým tehdy nepřišlo na mysl, že k tomu, aby bylo obráceno na víru celé království, by snad mělo být třeba více než jen několika lidí s kropenkami se svěcenou vodou a mošnou traktátů.“

Čeho se takovým hromadným obracením na víru vlastně dosáhlo? Jezuita Nicolas Lancilloto podal Římu realistickou zprávu: „Většina křtěných má nějakou postranní pohnutku. Otroci Arabů a hinduistů doufají, že tím získají svobodu, že získají ochranu před tyranským pánem nebo že jednoduše dostanou nový oděv či turban. Mnozí tím chtějí ujít nějakému trestu. . . Každý, kdo z vlastního přesvědčení hledá v našem učení spásu, je považován za blázna. Mnozí krátce po křtu odpadají a vracejí se ke svým původním pohanským zvyklostem.“

Touhu obracet pohany na víru a křtít je sdíleli také tehdejší objevitelé pocházející z Evropy. Říká se, že Kryštof Kolumbus pokřtil první „Indy“, s nimiž se setkal na ostrovech v Karibském moři. „Obracení domorodého obyvatelstva na víru zaujímalo v oficiální politice španělského trůnu nejpřednější místo,“ uvádí dílo The Oxford Illustrated History of Christianity (Oxfordské ilustrované dějiny křesťanství). „Koncem šestnáctého století bylo 7 000 000 Indiánů ve španělském impériu křesťany, alespoň podle jména. Tam, kde máme k dispozici statistiky o obracení na víru (Pedro de Gante, příbuzný císaře Karla V., který se přidal k misionářům, vyprávěl, že s jediným pomocníkem pokřtil za jeden den 14 000 osob), je patrné, že nebylo vůbec možné poskytovat seriózní předběžné poučení.“ Takové povrchní obracení na víru bylo často provázeno hrubým, krutým a tyranským zacházením s domorodci.

Tyto objevitele a misionáře poháněla skutečnost, že se křtu přikládala velká důležitost. V roce 1439 na koncilu ve Florencii vydal papež Evžen IV. dekret, v němž se uvádělo: „Křest svatý zaujímá první místo mezi svátostmi, neboť je branou k duchovnímu životu; jím se totiž stáváme údy Kristovými a jsme přijati do církve. Skrze prvního člověka vstoupil do všech lidí hřích, a proto nemůžeme vejít do království Nebeského, pokud se nenarodíme znovu z vody a Ducha Svatého.“

Začaly však vznikat spory, čí křest je vlastně platný. „Vzhledem k tomu, že křest byl také nezbytným obřadem při vstupu do církevní pospolitosti, začalo si na něj rychle činit výsostní právo několik soupeřících církví, přičemž každá se prohlašovala za ortodoxní, a ostatní obviňovala z kacířství a odpadnutí. Nevyhnutelně se mezi různými sektami objevily různé podoby obřadu křtu,“ uvádí The Encyclopedia of Religion (Encyklopedie náboženství).

Provozování křtů je však starší než křesťanská víra. Křtilo se v Babylónii a ve starověkém Egyptě, kde panovala domněnka, že chladné vody Nilu mohou člověku dát více síly a mohou mu poskytnout nesmrtelnost. I Řekové věřili, že křest může způsobit regeneraci nebo může člověku, který byl zasvěcen, přinést nesmrtelnost. Židovská sekta v Kumránu prováděla křest jako zasvěcení do svého společenství. Od pohanů, kteří se obrátili na judaismus, se požadovalo, aby byli obřezáni a o sedm dnů později před očima svědků pokřtěni ponořením do vody.

Je zřejmé, že křest byl po staletí považován za něco velmi důležitého. Ale jak je to dnes? Je křest v této moderní době nutný? Pokud ano, proč? Vskutku, měl byste se dát pokřtít?