Pekelný oheň — Hoří, nebo pohasíná?

V OSMNÁCTÉM století naháněl protestantský kazatel Jonathan Edwards obyvatelům koloniální Ameriky hrůzu svými barvitými popisy pekla. Jednou líčil výjev, ve kterém Bůh nechává nad plameny viset hříšníky jako nějaké odporné pavouky. Edwards káral členy svého sboru: „Ó hříšníku, visíš na tenkém vláknu, kolem něhož šlehají plameny božského hněvu a hrozí, že je každou chvíli ožehnou a přepálí!“

Avšak krátce potom, co Edwards přednesl své věhlasné kázání, začaly pekelné plameny jaksi slábnout a pohasínat.a Kniha The Decline of Hell (Úpadek pekla) od D. P. Walkera si všímá, že „ve čtvrtém desetiletí 18. století byla již nauka o věčném mučení zatracených lidí veřejně zpochybňována“. Během 19. století pekelné plameny nadále pohasínaly, až nakonec v polovině 20. století Edwardsův názor na peklo jakožto ‚ohnivou pec, kde jsou oběti po věčnost urputně mučeni duševně i tělesně‘, vymizel ze slušné konverzace úplně. Novinář Jeffery Sheler říká, že „pod tlakem novodobého intelektualismu ztratily hrozivé představy o pekle podstatně na své divokosti a vybledly v porovnání s plameny v Hirošimě a s nacistickou genocidou Židů“.

Oheň a síra se přestaly líbit i mnoha kazatelům. V tradičních církvích křesťanstva se z rétoriky kazatelen vytratila hřmotná kázání o pekelných ukrutnostech. Pro většinu teologů se peklo stalo námětem, který je k vážnému studiu příliš zastaralý. Jeden církevní historik prováděl před několika lety výzkum pro univerzitní přednášku o pekle a prozkoumal rejstříky několika odborných časopisů. Nepodařilo se mu k tomu námětu najít ani jediné heslo. Časopis Newsweek uvádí, k jakému závěru tento historik dospěl: „Peklo zmizelo. A nikdo si toho nevšiml.“

Peklo se vrací

Zmizelo? Ne tak docela. Nauka o pekle v nedávných letech kupodivu opět na některých místech vzplanula. Z průzkumů v Americe je vidět, že vzrostl počet lidí, kteří říkají, že věří v peklo: z 53 procent v roce 1981 na 60 procent v roce 1990. K tomu ještě přidejme, jak se celosvětově šíří evangelická hnutí s kázáními o pekle, a je zřejmé, že nečekaný návrat pekla do uvažování křesťanstva je vskutku celosvětovým jevem.

Má však tato obroda vliv jen na lidi v kostelních lavicích, anebo se dostala také na kazatelny? Pekelný oheň, jak o něm před 250 lety kázal Edwards, z některých konzervativních kazatelen křesťanstva ve skutečnosti nikdy nezmizel. V roce 1991 poznamenal časopis U.S.News & World Report: „Dokonce i v některých liberálních tradičních denominacích se objevují náznaky, že teologové se začínají nad představou pekla zamýšlet vážněji, než to dělali v předchozích desetiletích.“ Je očividné, že po letech opomíjení se pekelný oheň opět dostává do celosvětové náboženské mapy. Zachoval si však své ohnivé znaky?

Vznikají otázky

Teolog W. F. Wolbrecht nebyl na pochybách: „Peklo je peklo a žádné lidské přání nebo domněnka nijak nezmenší věčné zatracení.“ Mnozí návštěvníci kostelů si v té věci nejsou tak úplně jisti. Nepochybují sice o existenci pekla, ale táží se na jeho podstatu. Jiný teolog připouští: „I pro mě je peklo nepochybná skutečnost, o níž jasně hlásá svědectví Bible, problematická je však jeho přesná podstata.“ Ano, pro stále více teologů a laiků již otázka nezní: „Existuje peklo?“, ale „Co je peklo?“

Jak byste na to odpověděl? Co vám říkali o podstatě pekla? A proč upřímné křesťany tato nauka znepokojuje?

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 2]

Obálka: Doré: Ilustrace Vřavy a Úniku k Danteho Božské komedii

[Podpisek obrázku na straně 3]

Doré: Ilustrace Vergilia a ďáblů pro Danteho Božskou komedii