Katolická církev je v Latinské Americe v úzkých — Proč ji milióny lidí opouštějí?

OD SEVERNÍCH hranic Mexika až po jižní cíp Chile bychom stěží hledali nějaké latinskoamerické město nebo nějakou vesnici, kde by na hlavním náměstí či na návsi pyšně nestál římskokatolický kostel. Avšak „v Latinské Americe dochází k nesmírným změnám,“ uznává Joseph E. Davis, programový ředitel jedné instituce, která podporuje činnost katolické církve. Připustil také, že Latinská Amerika, oblast, která byla po dobu tří staletí pod vlivem římskokatolické církve, stojí nyní na prahu rozsáhlé přeměny.

Není žádným tajemstvím, že katolická církev rychle ztrácí své dominantní postavení. Nedávno bylo odhadnuto, že aktivní katolíci tvoří pouhých 15 procent všeho obyvatelstva Latinské Ameriky. Publikace 1991 Britannica Book of the Year uvedla: „Římskokatoličtí biskupové, a dokonce i samotný papež vyjadřují obavy, že katolická Latinská Amerika se z historického hlediska nebezpečně odvrací od staré víry.“ Proč k tomu dochází? Proč tolik lidí opouští katolické stádo? Co se děje s těmi, kteří se od církve odloučili?

Hledá se vysvětlení

Katoličtí vůdcové svalují vinu za své problémy na to, že se šíří „sekty“. Jeden evropský kněz, který pracuje v Bolívii, si postěžoval: „Církev se podobá stromu, jehož sílu vysávají plevelné sekty.“

V Argentině je každým rokem hlášeno 140 nových náboženství. To může pomoci k vysvětlení, proč mezi obyvatelstvem klesá počet členů katolické církve — z 90 procent v polovině sedmdesátých let klesl na dnešních 60 až 70 procent. V mexickém městě Tijuana přestoupilo 10 procent ze dvou miliónů místních obyvatel na některé z tamních 327 nekatolických náboženství. Časopis Time sdělil: „Je kupodivu téměř jisté, že v neděli chodí do kostela více brazilských protestantů než brazilských katolíků.“ Jedny noviny uvedly, že „když se latinskoameričtí kardinálové sešli ve Vatikánu s papežem, aby projednali nejzávažnější otázky současné církve“, byl jednou z těchto otázek i „problém sekt“ — což nepřekvapuje.

Na jednom setkání s mexickými biskupy papež řekl, že ta mnohá nová náboženství jsou úspěšná proto, že „synové církve jsou vlažní a lhostejní a nejsou schopni plnit svou evangelizační misi“. Proč jsou „synové církve“ lhostejní k uspokojování duchovních potřeb obyvatel Latinské Ameriky, když mnozí z těchto obyvatel chovají k Bibli úctu? Jeden úvodník bolivijského listu Última Hora vycházejícího v La Paz vysvětluje: „Církev zašla tak daleko do světa, že se zdá, jako by den ze dne stále více opouštěla svou vlastní sféru. Nemělo by nás tedy překvapovat, že kněží jsou často spíše sociology, ekonomy, novináři či politiky než duchovními.“

Spíše politikové než kazatelé?

Skutečnost, že se církev v sedmdesátých a osmdesátých letech pletla do politiky, nepochybně přispěla k tomu, že mnoho obyvatel Latinské Ameriky cítí ke katolicismu odpor. V roce 1985 vyšla studie, která se vyjadřuje o Maryknoll, Americké katolické zahraniční misijní společnosti, která má v Latinské Americe mnoho misií: „Maryknoll bylo dovoleno, aby působila jako prodloužená ruka katolické církve, a právě proto se jí podařilo, že učinila marxistickoleninské poselství o násilné revoluci přijatelným pro veřejnost. Její poselství se dostalo nejen k řadovým návštěvníkům kostelů, ale také k vůdčím tvůrcům americké politiky.“

Uvažujme také o takzvané špinavé válce. Je až neuvěřitelné, že na sklonku sedmdesátých let v ní bylo uneseno a bez soudu zabito 10 000 až 30 000 Argentinců. Jeden úvodník listu National Catholic Reporter pod záhlavím „Církev v Argentině je poskvrněna krví“ uvedl: „To, co se stalo v Argentině, natolik připomíná chování katolické církve v nacistickém Německu, že opět vzniká otázka, zda církev nedává přednost moci před příkazem obsaženým v evangeliích — totiž příkazem svědčit o pravdě.“

Církev touží po mocenském vlivu ve vládách světa a z toho je jasně patrné, že není Božím přítelem. Bible říká: „Nevíte, že spřátelit se s tímto světem znamená znepřátelit se s Bohem? Kdo chce tedy být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.“ (Jakub 4:4, katolický překlad České liturgické komise) Není tedy divu, že mnozí lidé přestali u katolické církve hledat duchovní vedení. Co se však stalo s lidmi, kteří katolické stádo opustili?

Ovce bez pastýře

Velmi se podobají lidem z prvního století, o něž se judaističtí duchovní vůdcové nestarali. Bible říká o Ježíši, že mu „jich bylo líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře“. (Matouš 9:36, ČLK) Mnoho lidí přešlo od katolické církve k takzvaným evangelickým církvím. Bylo tam o tyto zatoulané ovce pečováno lépe? Snaží se protestanti o to, aby se více přiblížili tomu, jak své pravé následovníky popsal Ježíš? Ten o nich řekl: „Dal jsem jim tvé slovo, ale svět je nenávidí, protože nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ — Jan 17:14.

Mnoho nekatolických církví se snaží vytvářet o sobě představu, že poslouchají spíše Bibli než náboženskou tradici. Často je to však pouhé vnější zdání. Základní nauky protestantských organizací se natolik podobají naukám katolické církve, že by řada pozorovatelů mohla snadno použít andské úsloví: „Es la misma cholita con otra pollera.“ („Je to tatáž malá Indiánka, ale s jinou sukní.“)

Všechny protestantské skupiny kupříkladu učí, že Bůh je trojjediný, i když to není biblické učení. The Encyclopedia of Religion uznává: „Exegetové a teologové se dnes shodují, že hebrejská Bible nauku o Trojici neobsahuje. . . Ani v Novém zákoně není nauka o Trojici výslovně vyjádřena.“a

Je zřejmé, že protestanti jsou s tímto světem a s jeho politikou spojeni stejně jako katolíci. Encyclopedia of Latin America uvádí: „V Latinské Americe se protestantismus přizpůsobil. . . populistické politice zaměřené na voliče. Domorodí faráři se často stávají klienty politických patronů a výměnou za vládní zvýhodnění své církve jim zajišťují hlasy voličů.“ Časopis Latin American Research Review uvádí: „V Guatemale se protestantismus snoubí s politikou od chvíle, kdy se do této země dostal,“ a dodává, že protestantismus „byl prostředkem k vyjadřování určitého politického a sociálního jednání jakožto formy náboženství“.

Účast protestantů na politice často vedla k jejich účasti na válkách. Zesnulý Harry Emerson Fosdick, který je považován za jednoho z nejvlivnějších protestantských duchovních v dějinách Ameriky, připustil: „Naše západní dějiny jsou tvořeny jednou válkou za druhou. Vychovali jsme muže pro válku, vycvičili jsme muže pro válku; válku jsme oslavovali; z válečníků jsme udělali hrdiny, dokonce i v kostelech jsme měli válečné prapory. . . Jedním koutkem úst jsme chválili Knížete pokoje a druhým jsme oslavovali válku.“

Co byste měli udělat?

V biblické knize Zjevení je falešné náboženství popsáno jako symbolická prostitutka, která se dopouští smilstva s vládami světa. Pak se o falešném náboženství v této knize píše: „Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších a nebyli zároveň s ním postiženi ranami.“ — Zjevení 18:4, ČLK.

Mnozí si zkaženost církve uvědomují, ale váhají takové náboženství opustit, protože římskokatolická církev má velmi starou historii. Pamatujme však, že když Židé odpadli od pravého učení, Bůh je jako svůj vyvolený národ zavrhl, a to přesto, že jejich soustava uctívání byla velmi stará. Věrní Boží služebníci judaismus opustili tehdy, když si uvědomili, že Bůh nyní místo něj používá křesťanský sbor. Jak můžete pravý křesťanský sbor rozpoznat dnes?

Během posledních dvou desetiletí se téměř milión obyvatel Latinské Ameriky stalo svědky Jehovovými. Proč tito lidé udělali takovou změnu? Jedny noviny, které vycházejí v Martínez de la Torre (Veracruz, Mexiko) zmíněnou otázku zkoumaly. Uvedly: „Téměř ze sta procent jsou tito badatelé Bible bývalými aktivisty různých náboženství, jsou to většinou bývalí katolíci, kteří si povšimli, jak se náboženství sbližuje s politikou a jak přijímá nebiblické praktiky, jako je interkonfesionalismus, nemravnost a násilí. Získávají uspokojení z toho, že se přizpůsobují biblickým zásadám chování, a přitom se neuchylují k modlářství nebo k tradicím, jejichž původ je nejasný. Díky tomu jsou ve víře chvályhodně jednotní a tím se vyznačují patrně všude, kde se nacházejí.“

Jiný latinskoamerický list to vyjádřil následovně: „Svědkové Jehovovi jsou pracovití, poctiví a bohabojní lidé. Jsou umírnění, milují tradici a jejich náboženství je založené na biblickém učení.“ Ať žijete kdekoli, povzbuzujeme vás, abyste studovali Bibli se svědky Jehovovými. Poznáte, že jejich naděje a celý způsob jejich života se zakládají na Bibli. Ano, naučíte se uctívat Boha „duchem a pravdou“. — Jan 4:23, 24.

[Poznámka pod čarou]

[Tabulka na straně 21]

SVĚDKOVÉ JEHOVOVI V NĚKTERÝCH ZEMÍCH LATINSKÉ AMERIKY

1971 1992

Země Zvěstovatelé Zvěstovatelé

Argentina 20 750 96 780

Bolívie 1 276 8 868

Brazílie 72 269 335 039

Chile 8 231 44 067

Kolumbie 8 275 55 215

Kostarika 3 271 14 018

Dominikánská rep. 4 106 15 418

Ekvádor 3 323 22 763

Salvador 2 181 20 374

Guadeloupe 1 705 6 830

Guatemala 2 604 13 479

Honduras 1 432 6 583

Mexiko 54 384 354 023

Panama 2 013 7 732

Paraguay 901 4 115

Peru 5 384 43 429

Portoriko 8 511 25 315

Uruguay 3 370 8 683

Venezuela 8 170 60 444

CELKEM 212 156 1 143 175