Soucitně pasou ovečky
ŽÁDNÉ ze zvířat, která žijí v blízkosti člověka, není možné srovnat s domácí ovcí. Většina zvířat má sílu i pudy potřebné k tomu, aby si vyhledala potravu a unikla tvorům, kteří je chtějí ulovit. Ovce je však jiná. Je vystavena útokům dravců a jen stěží se jim ubrání. Bez pastýře je bojácná a bezradná. Pokud se oddělí od stáda, snadno se ztratí. Poddajné ovce mají proto pádný důvod cítit ke svému pastýři příchylnost. Bez něho by těžko mohly přežít. Pro tyto vlastnosti Bible používá ovce při symbolickém popisu lidí, kteří jsou nevinní, týraní či bezbranní.
Odměna, kterou pastýř dostává, je nesporně zasloužená. Pastýř nemá lehký život. Je vystaven horku i chladu a prožívá bezesné noci. Musí stádo ochraňovat před dravci, často na vlastní nebezpečí. Pastýř musí udržovat stádo pohromadě, a proto velkou část svého času tráví hledáním zatoulaných nebo ztracených ovcí. O nemocná a poraněná zvířata musí pečovat. Slabá či unavená jehňata musí nosit. Neustále se musí starat o dostatečný přísun potravy a vody. Mnohdy se stane, že pastýř spí celou noc venku, aby zajistil stádu bezpečnost. Práce pastýře je tedy obtížná a vyžaduje neohroženého, pilného a duchapřítomného člověka; především však takového člověka, který je schopen projevovat opravdový zájem o stádo, jež mu bylo svěřeno do péče.
Práce pastýře Božího stáda
Bible popisuje Boží lid jako poddajné ovce, a muže, kteří jej vedou, jako pastýře. Sám Jehova je ‚pastýř a dozorce našich duší‘. (1. Petra 2:25) Ježíš Kristus, „znamenitý pastýř“, vyjádřil apoštolu Petrovi své přání, když řekl, aby bylo o ovce soucitně pečováno: ‚Syť mé beránky, pas mé ovečky, syť mé ovečky.‘ (Jan 10:11; 21:15–17) Křesťanští dozorci dostali závažný úkol ‚pást Boží sbor‘. (Skutky 20:28) A jejich práce duchovních pastýřů vyžaduje, aby měli takové vlastnosti, jaké mají dobří doslovní pastýři — odvahu, píli, duchapřítomnost, a především ze srdce vyvěrající zájem o dobro stáda.
Ve dnech Božího proroka Ezekiela většina pastýřů, kteří byli ustanoveni, aby uspokojovali potřeby Jehovova lidu v Izraeli, své povinnosti neplnila. Boží stádo nesmírně trpělo a jeho převážná část opustila pravé uctívání. (Ezekiel 34:1–10) Dnes se duchovní křesťanstva představují jako pastýři takzvaného křesťanského sboru. Avšak v duchovním ohledu chorobný stav tohoto ‚sboru‘ je důkazem, že duchovenstvo se podobá zlým podvodníkům, kteří zanedbávali a zneužívali lid v době, kdy byl na zemi Ježíš. Náboženští představitelé křesťanstva se podobají ‚nádeníkovi‘, který ‚nepečuje o ovce‘. (Jan 10:12, 13) Nemají v žádném případě ochotu, schopnost nebo způsobilost, aby pásli Boží stádo.
Pastýři, kteří se skutečně starají
Ježíš dal dokonalý příklad všem mužům, kteří mají pást Jehovovo stádo. Byl v každém ohledu milující, laskavý a soucitný a svým učedníkům pomáhal. Iniciativně vyhledával potřebné. Ježíš byl sice velmi zaměstnaný a často unavený, ale vždy si udělal čas, aby vyslechl problémy těchto lidí a aby jim poskytl povzbuzení. Vrcholným projevem Ježíšovy lásky byla jeho ochota položit za ně svou duši. — Jan 15:13.
Tuto odpovědnost vůči stádu spolu dnes sdílejí všichni jmenovaní sboroví starší i služební pomocníci. Ani případné hmotné výhody, které by mohly plynout ze života v jiné zemi, většinu z těchto zodpovědných mužů nezlákají, aby se odstěhovali do ciziny a aby opustili své sbory a ponechali je bez patřičné pomoci a dozoru. Stádo dnes žije v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, a proto potřebuje povzbuzení a vedení. (2. Timoteovi 3:1–5) Je tu neustálé nebezpečí, že se některé ovce stanou kořistí Satana, jenž „obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“. (1. Petra 5:8) Dnes je více než kdy dříve nezbytné, aby křesťanští pastýři ‚napomínali nepořádné, mluvili utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším, podpírali slabé‘. (1. Tesaloničanům 5:14) Dá-li se zabránit tomu, aby nestálí jedinci neodpadli od stáda, je naprosto nezbytné, aby byli pastýři neustále bdělí. — 1. Timoteovi 4:1.
Jak mohou pastýři rozpoznat, kdy nějaká ovce potřebuje pomoc? Mezi zřetelnější příznaky patří například neúčast na křesťanských shromážděních, nepravidelnost v kazatelské službě a sklon vyhýbat se úzkému společenství s druhými. Náznak slabosti je také možné zjistit, když si pastýř pozorně všímá postoje ovcí a náplně jejich rozhovorů. Mohou mít sklon kritizovat ostatní a mohou snad projevovat známky roztrpčenosti. Ve svých rozhovorech se mohou nadměrně zaměřovat na hmotařské cíle místo na duchovní věci. Celkový nedostatek nadšení, optimismu a radosti může znamenat, že ovce zeslábly ve víře. Jejich skleslost by mohla naznačovat, že příbuzní, kteří jim odporují, nebo světští přátelé na ně vyvíjejí nátlak. Když pastýř takové příznaky postřehne, může se snažit určit, jakého druhu pomoci je zapotřebí.
Když křesťanští pastýři navštíví svého spoluvěřícího, aby mu pomohli, musí mít stále na mysli prvořadý cíl takové návštěvy. Nejedná se o pouhou zdvořilostní návštěvu, při které se mluví o všedních záležitostech. Apoštol Pavel navštěvoval bratry s cílem ‚předat nějaký duchovní dar, aby byli upevněni a aby byla mezi nimi vzájemná výměna povzbuzení‘. (Římanům 1:11, 12) K tomu je zapotřebí předběžné přípravy.
Nejdříve se nad tím člověkem zamysli a pokus se určit jeho duchovní stav. Až to uděláš, promysli si, jaké poučení, povzbuzení nebo rada budou nejprospěšnější. Hlavním zdrojem informací by mělo být Boží slovo, Bible, protože „vykonává moc“. (Hebrejcům 4:12) Je možné prozkoumat, zda v časopisech Strážná věž a Probuďte se! nejsou články, které by pojednávaly o konkrétních potřebách ovcí potýkajících se s některým zvláštním problémem. V Ročence svědků Jehovových se dají nalézt radostné, osvěžující zkušenosti. Cílem je předat něco duchovního, něco, co by pro takového člověka bylo „dobré k jeho budování“. — Římanům 15:2.
Pastýřská práce, která buduje
Pastýř doslovného stáda ovcí ví, že ovce jsou na něm závislé, a proto je chrání a pečuje o ně. Nejčastěji jim hrozí nebezpečí, že se zatoulají, onemocní, zeslábnou nebo je napadnou dravci. Podobná úskalí, která ohrožují blaho stáda, musí rozpoznat i duchovní pastýř a musí se s nimi umět vypořádat. Nyní uvedeme několik typických problémů a některé návrhy, jak předat duchovně budující informace.
1. Někteří křesťané se podobají neopatrným ovcím, které se zatoulají od Božího stáda, protože je upoutají napohled nevinná, příjemná lákadla. Mohou být rozptylováni rekreací, zábavou nebo úsilím o dosažení hmotařských cílů, a to je může dokonce zavléci pryč. (Hebrejcům 2:1) Takovým jednotlivcům je možné připomínat, že doba je naléhavá, že je potřebné zůstat v úzkém spojení s Jehovovou organizací a že je důležité dávat zájmy Království na první místo v životě. (Matouš 6:25–33; Lukáš 21:34–36; 1. Timoteovi 6:8–10) Užitečné rady najdeš v článku „Zachovej rovnováhu — Jak?“ ve Strážné věži číslo 21 z roku 1984.
2. Ovce, které onemocní, musí doslovný pastýř léčit. Podobně musí duchovní pastýři pomáhat křesťanům, kteří duchovně onemocní vlivem nějakých nepříznivých životních okolností. (Jakub 5:14, 15) Tito křesťané mohou být nezaměstnaní, mohou mít závažné zdravotní potíže nebo mohou prodělávat nějaké těžkosti v rodinném životě. Takoví lidé možná nemají velikou chuť na duchovní pokrm nebo na společenství s Božím lidem. To posléze vede k tomu, že se uchylují do ústraní a jsou sklíčení. Potřebují, aby je někdo ujistil, že Jehova má o ně zájem a že je v těžkých dobách podepře. (Žalm 55:22; Matouš 18:12–14; 2. Korinťanům 4:16–18; 1. Petra 1:6, 7; 5:6, 7) Příslušné informace vyšly v anglickém vydání Strážné věže z 1. června 1980 na stranách 12–15 v článku „Look Straight Ahead as a Christian“.
3. Pastýř také musí dávat pozor, zda není některá ovce unavená. Někteří křesťané po řadu let věrně vytrvávali ve službě Jehovovi a prošli mnoha zkouškami a utrpením. Nyní se však u nich projevují známky začínající únavy, pokud jde o činění dobra, a snad dokonce vyjadřují pochybnosti, zda je potřebné tak intenzívně kázat. Je nutné znovu oživit jejich ducha, obnovit jejich ocenění pro radost a požehnání, které provázejí službu Bohu, pokud se podle vzoru Ježíše Krista vykonává z celého srdce. (Galaťanům 6:9, 10; Hebrejcům 12:1–3) Snad by se jim dalo pomoci, aby si uvědomili, že Jehova si jejich věrné služby váží a že je může posílit, aby se dále podíleli na činnostech, které slouží k jeho chvále. (Izajáš 40:29, 30; Hebrejcům 6:10–12) Mohlo by být užitečné podělit se s nimi o myšlenky z článku „Nevzdávejme se a dělejme, co je znamenité“, který vyšel ve Strážné věži číslo 23 z roku 1988.
4. Některé křesťany zranilo něco, co považovali za urážku, a podobají se tak poraněným ovcím. Pokud jsme však ochotni druhým odpouštět, náš nebeský Otec udělí potřebné odpuštění i nám. (Kolosanům 3:12–14; 1. Petra 4:8) Někteří bratři či sestry možná dostali rady nebo byli ukázňováni a považovali to za nespravedlivé. Z duchovních rad a ukázňování však každý z nás může mít prospěch a je pro nás útěchou, když víme, že Jehova ukázňuje ty, které miluje. (Hebrejcům 12:4–11) Jiní bratři nedostali nějakou služební výsadu, k níž se cítili způsobilí, a připustili, aby kvůli jejich roztrpčenosti vznikl mezi nimi a sborem určitý rozkol. Pokud bychom se však odtahovali od Jehovovy organizace, neměli bychom pak kam jít pro záchranu a pro opravdovou radost. (Srovnej Jana 6:66–69.) Užitečné informace tohoto druhu můžeš najít v článku „Zachovat naši křesťanskou jednotu“ ve Strážné věži číslo 1 z roku 1989.
5. Ovce musí být chráněny před dravou zvěří. Možná podobně působí na některé křesťany odpor a zastrašování ze strany nevěřících příbuzných nebo kolegů v zaměstnání. Když je na tyto křesťany vyvíjen nátlak, aby omezili svou službu Bohu nebo aby se přestali podílet na křesťanském kazatelském díle, může to být útok na jejich ryzost. Jestliže však dostanou pomoc, aby si uvědomili, že s odporem se dnes musí počítat a že je ve skutečnosti jedním z důkazů, že jsme opravdovými učedníky Ježíše Krista, posílí je to. (Matouš 5:11, 12; 10:32–39; 24:9; 2. Timoteovi 3:12) Mohlo by jim prospět, kdyby si připomněli, že Jehova je nikdy neopustí a že je za jejich vytrvalost odmění, budou-li věrní. (2. Korinťanům 4:7–9; Jakub 1:2–4, 12; 1. Petra 5:8–10) Další povzbuzení poskytuje článek „Radostně vytrvávat přes pronásledování“, který vyšel ve Strážné věži číslo 19 z roku 1982.
Pastýři — plňte své odpovědné úkoly
Boží stádo má mnoho potřeb, a je tedy náročné poskytovat mu správný dozor. Křesťanští pastýři proto musí mít soucit, musí projevovat opravdovou starostlivost a zájem o to, jak poskytovat pomoc. Důležitá je trpělivost a rozlišovací schopnost. Někteří jednotlivci potřebují radu a napomenutí, zato jiným nejvíce prospěje povzbuzení. V některých případech postačí několik osobních návštěv, ale jindy může být nezbytné pravidelné biblické studium. Nesporně prvořadým cílem je poskytnout vedení, které bude duchovně budovat, nebo láskyplnou radu, která člověka podnítí k tomu, aby si vypěstoval dobré studijní návyky, k tomu, aby začal pravidelně chodit na sborová shromáždění nebo aby je dále pravidelně navštěvoval a aby se aktivně účastnil křesťanské služby. To jsou hlavní způsoby, jak pomáhat spoluvěřícím, aby se zprůchodnila cesta pro volné působení Jehovova svatého ducha.
Pastýři, kteří jsou takovou oporou, vykonávají nanejvýš hodnotnou službu ve prospěch Božího stáda. (Viz Strážnou věž číslo 8 z roku 1986, strany 22–30.) Stádo si velmi váží toho, co pro ně duchovní pastýři dělají. Jeden bratr, který je hlavou rodiny, takovou pomoc dostal, a potom se vyjádřil: ‚Dvaadvacet let jsme byli v pravdě, ale pak nás strhl hmotařský svět. Často jsme se chtěli zúčastnit křesťanského shromáždění, ale prostě se nám to nějak nedařilo. Do Satanova systému jsme opravdu nezapadali, a tak jsme byli zcela izolovaní, osamělí. Byli jsme z toho zklamaní a sklíčení. Potřebovali jsme, aby nás někdo povzbudil. Když nás navštívil jeden starší, s radostí jsme souhlasili s domácím biblickým studiem. Nyní jsme všichni nazpět v bezpečí Jehovovy organizace. To štěstí, které pociťuji, nedokážu ani vyjádřit!‘
Když jsou naši zatoulaní nebo skleslí bratři a sestry duchovně oživeni a znovu začínají být činní, je to důvod k veliké radosti. (Lukáš 15:4–7) Jehovův záměr s jeho lidem se naplňuje tehdy, když jsou křesťané sjednoceni „jako stádo bravu v ohradě“. (Micheáš 2:12) S pomocí znamenitého pastýře Ježíše Krista nalézají v tomto bezpečném útočišti „občerstvení pro své duše“. (Matouš 11:28 až 30) Ono sjednocené celosvětové stádo dostává vedení, útěchu a ochranu a zároveň s tím i hojnost duchovního pokrmu.
Dnes Jehova prostřednictvím této pastýřské činnosti nechává vykonávat láskyplné dílo, které je v souladu s dávným slibem: „Chci pátrat po svých ovcích a pečovat o ně . . . Chci je osvobodit ze všech míst, kam byly rozptýleny . . . Budu je pást na dobré pastvě . . . Po ztracené budu pátrat . . . Polámanou ovážu a churavou posílím.“ (Ezekiel 34:11–16) Je opravdu útěchou vědět, že naším Pastýřem je Jehova! — Žalm 23:1–4.
Díky tomu, že Bůh učinil opatření pro pastýřskou práci v Božím stádě, můžeme jakožto Jehovovi služebníci mít stejné pocity jako David, který řekl: „V pokoji si chci lehnout a spát, vždyť jen ty sám, Jehovo, působíš, abych bydlel v bezpečí.“ (Žalm 4:8) Ano, v Jehovově láskyplné péči se jeho lid cítí bezpečně a je vděčný, že křesťanští starší soucitně pasou ovečky.
[Podpisek obrázku na straně 20 a 21]
Potter’s Complete Bible Encyclopedia