„Poslední nepřítel“ bude poražen!

KDYŽ jsme byli dětmi, možná jsme se báli tmy. Děsily nás možná horory a snad i některé pohádky. Jak jen to bylo příjemné, když maminka nebo tatínek nechali rozsvícenou lampu, zatímco jsme se snažili usnout.

Mnozí lidé se bojí smrti. Smrt však nemusí být něčím, co nás děsí. Jak to? Můžeme totiž poznat, co vlastně smrt je.

Poznejme svého nepřítele

Šalomoun, moudrý král starověkého Izraele, prohlásil: „Živí si totiž uvědomují, že zemřou; ale mrtví, ti si neuvědomují naprosto nic.“ (Kazatel 9:5) Podle této myšlenky, která je inspirována Bohem a kterou můžete najít ve své Bibli, je smrt prostě opakem života. Mrtví neexistují a nejsou si ničeho vědomi.

Křesťanský apoštol Pavel se o smrti vyjadřuje obrazným způsobem: „Smrti, kde je tvé vítězství? Smrti, kde je tvé žihadlo?“ Co je tím žihadlem, které působí smrt? Pavel říká: „To žihadlo, které působí smrt, je hřích.“ (1. Korinťanům 15:55, 56; Ozeáš 13:14) Kde je tedy původ tohoto smrtonosného žihadla? Na jiném místě Písem Pavel napsal: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Ohledně totožnosti toho „jednoho člověka“ nás apoštol nenechává na pochybách, protože říká: „V Adamovi všichni umírají.“ (1. Korinťanům 15:22) Ano, pro neposlušnost našeho prapředka Adama jsme všichni bezbranní vůči žihadlu smrti. — 1. Mojžíšova 3:1–19.

Pokud bychom měli dobré zdraví a žili bychom v láskyplné rodině a v příjemném prostředí, nikdo z nás by si nepřál zemřít. Bible však ukazuje, že nás o život mohou oloupit „čas a nepředvídaná událost“. (Kazatel 9:11) Ani nevíme, co nás potká zítra. (Jakub 4:14) Jedno je jisté — hřích a smrt jsme zdědili všichni. Smrt tedy lidi pronásleduje a útočí na ně jako nepřítel.

Jak se vyrovnat s úmrtím milovaného člověka

Smrt je nepřítelem zvláště tehdy, když postihne někoho, koho milujeme. „Pro tebe to bude horší,“ řekla jedna smrtelně nemocná žena svému manželovi, když uvažovala o své smrti. Proč to mohla říci? Protože v Bibli se píše: „Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu, v místě, k němuž jdeš.“ (Kazatel 9:10) Mrtví lidé už netrpí. Břemeno zármutku však dolehne na pozůstalé příbuzné a přátele. Je možné se s takovým zármutkem nějak vyrovnat?

Mnoho útěchy je na stránkách Božího slova, Bible. Jedním zdrojem takové útěchy je například četba žalmů a rozjímání nad nimi. Člověka mohou velmi utěšit slova jako: „Požehnaný buď Jehova, který za nás denně nosí náklad, pravý Bůh naší záchrany.“ — Žalm 68:19.

Dalším zdrojem útěchy je křesťanský sbor. V prvním století našeho letopočtu apoštol Pavel napsal: „Cti vdovy, které jsou skutečně vdovami. Má-li však nějaká vdova děti nebo vnoučata [jež se o ni mohou po hmotné stránce postarat], ty ať se nejprve učí, jak projevovat zbožnou oddanost ve své vlastní domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je před zrakem Boha přijatelné. Ať je do seznamu zapsána vdova, které je nejméně šedesát let, manželka jednoho manžela, která obdržela svědectví pro znamenité skutky, jestliže vychovala děti, jestliže hostila cizí lidi, jestliže myla nohy svatým, jestliže poskytovala pomoc těm, kteří byli v soužení, jestliže se pilně věnovala každé dobré práci.“ (1. Timoteovi 5:3, 4, 9, 10) Svědkové Jehovovi dnes podobným způsobem pomáhají svým spoluvěřícím a utěšují je.

Největší změna, kterou musí truchlící pozůstalý ve svém životě udělat, bývá obvykle změna v oblasti citů. „Vroucně jsem svou ženu miloval,“ napsal jeden muž po dvou letech, která uplynula od smrti jeho manželky. „Je to nejsmutnější událost v mém životě a obtížně se s tím vyrovnávám.“ Člověk, který žil určitou dobu v manželství, sdílel svůj život se svým manželským druhem v tom nejdůvěrnějším z mezilidských vztahů. Když jeho druh zemře, je přirozené, že takový člověk pociťuje velikou ztrátu. Na koho se může obrátit o pomoc?

Za podobných okolností mohou být povzbuzením dobří křesťanští přátelé. „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně,“ říká moudré přísloví. (Přísloví 17:17) Vdovy i vdovci potřebují pomoc — potřebují přátele, kteří jim budou skutečnou oporou. Moudří přátelé povzbuzují truchlícího člověka, aby mluvil, i kdyby ho to přivádělo k pláči. Snad by mohl laskavou pomocí přispět některý křesťan, který již také ztratil manželského druha a který už tedy zakusil bolest a zármutek, jež s tím jsou spojeny. Bible dává radu: „Mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným.“ (1. Tesaloničanům 5:14) Pamatujme však, že vdovám a vdovcům se po zemřelém partnerovi stýská. Truchlící pozůstalý by se tedy měl svěřovat druhým lidem pouze za takových okolností, které všem zúčastněným umožní zachovat si cudné chování. — 1. Petra 2:12.

Nejlepším lékem proti bolesti způsobené smrtí je poskytovat pomoc druhým lidem — avšak pro člověka, který se domnívá, že sám potřebuje pomoc, je to velmi náročný úkol! Zde se může uplatnit nesobeckost. Když něco nesobecky děláme pro druhé, pomáhá nám to zahnat smutek a bolest, neboť Ježíš řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ — Skutky 20:35.

Vítězství nad smrtí

Bodnutí žihadlem může být velmi bolestivé, dokonce i smrtelné. Když se ovšem žihadlo zabodnuté do kůže odstraní, přinese to úlevu. Jaké jsou však vyhlídky na odstranění žihadla působícího smrt?

Pavel nejdříve vysvětlil, že žihadlem, které působí smrt, je hřích, a pak zvolal: „Díky Bohu, neboť nám dává vítězství prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista!“ (1. Korinťanům 15:57) Jakou má vítězství nad smrtí spojitost s Kristem? Ježíš ukázal, že tu skutečně spojitost je, když o sobě řekl: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Matouš 20:28) Ano, pro lidi, kteří projevují víru v Božího Syna Ježíše Krista a ve výkupní oběť, kterou Jehova poskytl jeho prostřednictvím, nebude smrt zděděná po Adamovi znamenat věčnou neexistenci. — Jan 3:16.

Vskutku povzbudivá jsou Ježíšova slova: „Přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou, ti, kteří činili dobré věci, ke vzkříšení života, ti, kteří prováděli podlé věci, ke vzkříšení soudu.“ — Jan 5:28, 29.

O staletí dříve Boží prorok Izajáš předpověděl: „[Jehova Bůh] opravdu navždy pohltí smrt, a Svrchovaný Pán Jehova jistě setře slzy ze všech obličejů.“ (Izajáš 25:8) A ve Zjevení 21:4 Bible poskytuje podivuhodnou naději: „Setře jim [Bůh] každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ Když je truchlící pozůstalý posílen touto biblickou nadějí pro ty, kdo spí ve smrti, již nemusí ‚truchlit právě jako i ostatní, kteří nemají žádnou naději‘. — 1. Tesaloničanům 4:13.

Zkuste si na základě toho, co je odhaleno v Bibli, představit, co Bůh přichystal pro lidstvo. Nadcházející „velké soužení“ bude pro současný ničemný systém věcí znamenat zkázu. (Zjevení 7:14) Pro lidi, kteří pěstují falešné náboženství, to bude znamenat konec života. Pryč budou chamtivé politické a obchodní složky společnosti, které přispívají k hladomorům a válkám. Satana Ďábla, který způsobil smrt tolika lidí, uvrhne Ježíš Kristus do propasti. Potom Kristus zahájí svou tisíciletou vládu, během níž bude na lidstvo uplatňovat hodnotu své výkupní oběti. V očekávaném vzkříšení se navrátí mrtví, a Boží slovo bude zářit takovým jasem, že pověrečné názory na smrt — nepřítele lidstva — přestanou existovat. Všichni lidé žijící v té době budou mít příležitost poučit se o Božích cestách a přizpůsobit se Božím spravedlivým měřítkům. — Přísloví 4:18; Skutky 24:15; Hebrejcům 2:14, 15; Zjevení 18:4–8; 19:19–21; 20:1–3.

Pavel říká: ‚Potom konec, až Kristus Ježíš předá království svému Bohu a Otci. Má totiž kralovat, dokud mu Bůh nepoloží všechny nepřátele pod nohy. Jako poslední nepřítel má být přivedena vniveč smrt.‘ (1. Korinťanům 15:24–26) Zmizí každá tělesná vada, která je následkem Adamova hříchu. Nadejde konečná zkouška a lidé, kteří milují Boha, jí projdou ve věrnosti. (Zjevení 20:4–10) Tito poslušní lidé, kteří budou přivedeni opět k dokonalosti, budou žít — ne pouhých sedmdesát let, a dokonce ani sto deset let, ale věčně. Jaký to bude od Boha dar, poskytnutý prostřednictvím jeho milovaného Syna! — Římanům 6:23.

Jak dlouho tedy můžete žít? Váš život může trvat po celou věčnost. Vzhledem k tomu, že žijete v „čase konce“ tohoto světa, nemusíte vůbec nikdy zemřít. (Daniel 12:4; Jan 11:25, 26; 17:3) Pokud budete vykonávat Boží vůli, můžete přežít do slíbeného Božího nového světa. — 2. Petra 3:13.

Avšak jste-li pokročilého věku, je potřebné vzít realisticky v úvahu možnost, že zemřete. Jistě, naděje na vzkříšení přináší radost. Ale možná uvažujete, jakým způsobem Jehova v novém systému věcí zařídí rodinný život. Nedělejte si s takovými věcmi starosti — Jehova Bůh se postará, aby lidé, kteří mu budou po celou věčnost věrní, stále žili šťastně.

Tyto kritické „poslední dny“ Satanova ničemného systému věcí se již chýlí ke konci, proto nepřipusťte, aby vás strach ze smrti připravil o výsadu sloužit v dnešní době Jehovovi. (2. Timoteovi 3:1) Pokud smrtí ztratíte někoho milovaného, utěšujte se tím, že pouta smrti jsou jen dočasná. (Zjevení 20:13, 14) Vložte svou důvěru v naději na vzkříšení. A potom — nehledě na to, zda získáte přístup do nového světa přežitím velkého soužení, anebo vzkříšením — buďte si jisti inspirovanou zárukou, že smrt, poslední nepřítel, bude skutečně přivedena vniveč. — Zjevení 7:9, 14.

[Obrázek na straně 5]

Dobří křesťanští přátelé mohou truchlícího duchovně povzbudit

[Obrázek na straně 7]

Jestliže stále usilovně pomáháme druhým, zmenšuje se náš zármutek způsobený smrtí milovaného člověka