Přírodní katastrofy — Znamení časů?

„POVSTANE . . . národ proti národu a království proti království a bude nedostatek potravy a zemětřesení na jednom místě za druhým. To všechno je počátek tísnivých bolestí.“ Před devatenácti stoletími těmito slovy vysvětlil Ježíš Kristus svým učedníkům, že takové katastrofální události doprovázené zvýšenou bezzákonností a celosvětovým kázáním dobré zprávy o Božím Království budou složeným znamením označujícím ‚závěr systému věcí‘. — Matouš 24:3–14.

Musíme si tedy položit otázku: Jsme svědky většího počtu katastrofálních zemětřesení, hurikánů, povodní, období sucha a hladomorů než minulé generace? A trpí dnes následkem takových katastrof, navzdory vědeckotechnickému pokroku, úměrně více lidí?

Mnozí lidé odpovídají ‚ano‘. Časopis New Scientist například varuje, že „v devadesátých letech může svět očekávat více katastrof než v minulých desetiletích“. V podobném duchu se vyjádřil ředitel Světové meteorologické organizace, kterého v červnu 1991 citoval časopis UN Chronicle: „Směr vývoje je zcela jednoznačný. Od šedesátých do osmdesátých let . . . se četnost výskytu velkých přírodních katastrof zvýšila pětinásobně a celkové ekonomické ztráty se zvýšily trojnásobně.“ World Health, časopis Světové zdravotnické organizace OSN, tuto problematiku vysvětluje poněkud z širšího hlediska: „Stopu přírodních katastrof i jejich pustošivých účinků můžeme sledovat v celé historii lidstva. Avšak nyní, když se blíží jedenadvacáté století, stojíme před takovou měnící se souhrou demografických, ekologických a technických okolností, která působí, že mnohé populace jsou vůči dopadu přírodních i lidmi vyvolaných katastrof méně odolné.“

Takové výroky nepřekvapí nikoho, kdo věnuje pozornost současným událostem. Ve sdělovacích prostředcích není nikdy nouze o senzační zprávy — výbuch sopky na Filipínách, zemětřesení v Kalifornii, záplava v Bangladéši, hladomor v Somálsku, hurikán na Havajských ostrovech, přílivová vlna v Nikaragui. Prakticky nemine měsíc, aby se neobjevila zpráva o nějaké katastrofě, která postihla tu či onu část světa.

Někteří lidé to nepovažují za podstatné. Tvrdí, že katastrof přibývá jen zdánlivě a že je to dáno lepším poskytováním informací o takových událostech a lépe vedenými záznamy. Říkají také, že větší počet lidí trpících v důsledku přírodních katastrof je vysvětlitelný prostě tím, že dnes je na zemi více obyvatel. Je tím opravdu vše vysvětleno?

Povšimněme si, co bylo uvedeno v citovaném článku z časopisu New Scientist. „V šedesátých letech bylo hlášeno 523 katastrof, v sedmdesátých letech 767 katastrof. V osmdesátých letech počet katastrof dosáhl čísla 1 387.“ V článku je dále vysvětleno, že „zjevný nárůst počtu katastrof, k nimž došlo v posledním desetiletí, je zčásti možné objasnit větší otevřeností při jejich ohlašování ze strany Číny a Sovětského svazu“. Pak článek dodává: „Jejich počet nicméně opravdu narůstá.“ Prudký vzestup výskytu katastrof nelze vysvětlit jen tím, že jsou lépe hlášeny nebo lépe zaznamenávány.

Časopis UN Chronicle z března 1992 kromě toho oznamuje: „Během posledních dvou desetiletí si přírodní katastrofy vyžádaly tři milióny lidských životů a ‚škody, strádání a utrpení‘ způsobené těmito katastrofami postihly dalších osm set miliónů lidí.“ To znamená, že následky katastrof či podobných tragických událostí postihly přibližně každého sedmého člověka žijícího na této zemi. To je opravdu děsivá skutečnost a nenechává nás to na pochybách, že doba, ve které žijeme, je převratná a bouřlivá.

Bible však takovou dobu velkých těžkostí předpovídá; znamená to tedy, že za katastrofy a utrpení, které z nich plyne, je zodpovědný Bůh? Mnoho lidí si to myslí. O čem ale vypovídají fakta? A co je ještě podstatnější — co o tom říká Bible?

[Podpisek obrázku na straně 2]

Obálka: W. Faidley/Weatherstock

[Podpisek obrázku na straně 3]

Prostřední fotografie: Mark Peters/Sipa Press

WHO/League of Red Cross