Mladí lidé, kteří ‚důvěřují v Jehovu‘
MLADÍ lidé nemají monopol na krásu a starší lidé nejsou výhradními vlastníky moudrosti. (Srovnej Přísloví 11:22; Kazatele 10:1.) Trvalou krásu a pravou moudrost mají spíše lidé, kteří důvěřují v Jehovu a celým srdcem o něm říkají: „Ty jsi můj Bůh.“ — Žalm 31:14; Přísloví 9:10; 16:31.
Po celém světě vzrůstá počet krásných lidí, mladých i starých, kteří projevují svou moudrost tím, že slouží Bohu a káží dobrou zprávu o Božím Království. Povšimněme si například osmileté Sabriny.
Sabrina žije v Německu a chodí do druhé třídy. Sabrina je prvním svědkem Jehovovým, který chodí do této školy. Je smutné, že se pro své spolužáky stala terčem urážek, a to až do dne, kdy jejich učitelka žákům řekla, aby přinesli na vyučování svou nejoblíbenější knížku. Sabrina se rozhodla, že přinese Moji knihu biblických příběhů. Sabrina sice měla večer před tím trochu obavy, ale přesto se na vyučování dobře připravila. V její třídě bylo 26 žáků a Sabrina věděla, že možná nebude mít dost času. Rozhodla se však, že nepřipustí, aby ji někdo vyrušoval, až bude mluvit, a byla si jista, že jí Jehova pomůže. V určený den se učitelka zeptala, kdo si knihu přinesl a kdo by ji chtěl ukázat jako první. Ke všeobecnému překvapení přinesla knihu jedině Sabrina. Postavila se před třídu, začala mluvit, předčítala, ukazovala v knize obrázky a vysvětlovala, že všechno v ní je založeno na Bibli. Nakonec se zeptala: „Chtěl by někdo tuto knihu?“ Jeden exemplář dala učitelce a během několika příštích dnů dala deset dalších výtisků některým ze spolužáků. K tomu, jak Sabrina věc předložila, měla učitelka jediný komentář: „Něco takového jsem nikdy neviděla.“ Dala Sabrině za její práci nejlepší známku.
Ano, mnozí mladí svědkové rádi ve škole zvěstují dobrou zprávu. Dalším příkladem je Erika, jedenáctiletá zvěstovatelka v Mexiku. Od dětství se učila milovat Jehovu. Její práce ve škole je vynikající. Jednou dostala za úkol připravit nějaké pojednání o AIDS a o závislosti na tabáku a alkoholu. Dobře se připravila, použila přitom časopisu Probuďte se! a dostala to nejlepší ohodnocení. Učitelka se jí zeptala, kde získala informace, a Erika jí časopisy s články o těchto námětech dala. Později učitelka použila tyto časopisy, když uvedené náměty rozebírala s celou třídou. Erika má znamenité chování, projevuje úctu k učitelům a má vynikající známky, a proto má nárok na dary, diplomy a částečné stipendium. Ona sama však je přesvědčena o tom, že jejím největším výkonem bylo to, že prohlásila, že je jedním ze svědků Jehovových, že mohla rozšířit biblickou literaturu a že vyvýšila Boží jméno.
A pak tu je Shannon, desetiletý chlapec, který žije na Novém Zélandu. Vidí jen na jedno oko; o druhé přišel následkem rakoviny, když byl ještě malý. Když bylo Shannonovi sedm let, začala jeho maminka studovat Bibli se svědky Jehovovými. Ale krátce poté, kdy začala se studiem Bible, začala žít s mužem, s nímž neuzavřela sňatek, a tak se rozhodla, že studovat přestane. Shannon prosil, aby mohl studovat dál. Jeho přání se splnilo. Svědkové tedy do této rodiny chodili dál, a nakonec studovali Bibli všichni tři členové domácnosti a dělali duchovní pokroky. Shannonova matka a nevlastní otec uzavřeli zákonné manželství a dali se pokřtít.
Jednoho dne byl Shannon v kazatelské službě s manželkou krajského dozorce. Jeden obyvatel domu se Shannona zeptal: „Co se ti stalo s okem?“ „Dostal jsem do něj rakovinu a museli mi je vzít,“ odpověděl. „Jehova mi však brzo dá v ráji nové, a my jsme tady proto, abychom vám o tomto ráji řekli.“