Otázky čtenářů
Proč nebyli Saulovi vojáci popraveni, když jedli maso s krví, ačkoli Boží zákon takovou věc trestal smrtí?
Tito muži skutečně porušili Boží zákon o krvi, ale milosrdenství jim bylo prokázáno snad proto, že měli ke krvi úctu, i když to měli projevit důsledněji.
Zamysleme se nad tou situací. Izraelité pod vedením krále Saula a jeho syna Jonatana válčili s Filištíny. V době, kdy „izraelští muži byli . . . pod těžkým tlakem“ bitvy, Saul neuváženě složil přísahu, podle níž jeho muži neměli jíst, dokud nepřítel nebude poražen. (1. Samuelova 14:24) Zanedlouho vznikl kvůli této přísaze problém.
Saulovi muži v této náročné bitvě vítězili, ale velká námaha si vybírala svou daň. Měli velký hlad a byli vyčerpáni. Co v té krajně vypjaté situaci udělali? „A lid se začal lačně vrhat na kořist a brát ovce a skot a telata a porážet je na zemi, a lid se dal do jídla spolu s krví.“ — 1. Samuelova 14:32.
Tím byl porušen Boží zákon o krvi, a Saulovi to někteří jeho lidé pověděli: „Pohleď, lid hřeší proti Jehovovi tím, že jí spolu s krví.“ (1. Samuelova 14:33) Ano, Zákon říkal, že dříve, než se maso poraženého zvířete jí, musí se nechat vytéci krev. Bůh nepožadoval, aby lidé při odstraňování krve z masa přistupovali k nějakým fanatickým opatřením. Boží služebníci mohli projevit úctu k významu krve tím, že maso zbavili krve rozumným způsobem. (5. Mojžíšova 12:15, 16, 21–25) Krev bylo možné použít jako oběť na oltáři, ale neměla se jíst. Úmyslné porušení tohoto zákona bylo trestáno smrtí, jelikož Božímu lidu bylo řečeno: „Nebudete jíst krev těla žádného druhu, protože duše těla každého druhu je jeho krev. Kdokoli ji bude jíst, bude odříznut.“ — 3. Mojžíšova 17:10–14.
Porušovali Saulovi vojáci tento Zákon úmyslně? Projevovali naprostou neúctu k Božímu zákonu o krvi? — Srovnej 4. Mojžíšovu 15:30.
Není nutné udělat takový závěr. Záznam uvádí, že ‚poráželi zvířata na zemi, a jedli s krví‘. Je tedy možné, že se určitým způsobem pokusili nechat krev vytéci. (5. Mojžíšova 15:23) Ve svém vyčerpaném, vyhladovělém stavu však těla poražených zvířat na nic nezavěsili a nepočkali dostatečně dlouhou dobu, aby se maso zbavilo krve natolik, jak to bylo běžné. Poráželi ovce a skot „na zemi“, čímž bylo odstraňování krve možná zpomaleno. Z těl zvířat, která snad ležela v krvi, rychle vyřezávali maso. Ačkoli tedy možná pamatovali na poslušnost Božího zákona, nedrželi se správného postupu a nezachovali zákon v patřičném rozsahu.
V důsledku toho „lid se dal do jídla spolu s krví“, a to bylo hříšné. Saul si to uvědomil a přikázal, aby byl k němu přivalen velký kámen. Pak dal vojákům rozkaz: „Přiveďte ke mně každý svého býka a každý svou ovci, a budete porážet a jíst na tomhle místě a nebudete hřešit proti Jehovovi tím, že jíte spolu s krví.“ (1. Samuelova 14:33, 34) Provinilí vojáci poslechli, a „Saul vystavěl oltář Jehovovi“. — 1. Samuelova 14:35.
Porážení zvířat na kameni pravděpodobně přispělo k jejich dostatečnému vykrvácení. Maso zvířat se nejedlo na místě porážky. Saul vůči těm, kteří zhřešili, možná usiloval o Boží milosrdenství tím, že určité množství vyteklé krve obětoval na oltáři. Jehova byl milosrdný patrně proto, že věděl, jaké kroky vojáci podnikli navzdory velké únavě a hladu. Bůh možná také vzal ohled na to, že do této zoufalé situace přivedla muže Saulova neuvážená přísaha.
Tato zpráva přesto ukazuje, že znevažování Božího zákona není omluvitelné ani v naléhavé situaci. Měla by nám také pomoci, abychom si uvědomili, že před složením přísahy je nutné dobře věci zvážit, protože neuvážený slib může nám i ostatním lidem způsobit problémy. — Kazatel 5:4–6.