Radostně se podřizujme autoritě
„Ze srdce jste poslechli.“ — ŘÍMANŮM 6:17.
1, 2. a) Jaký duch je patrný v dnešním světě, odkud tento duch přichází a jaké jsou jeho účinky? b) Jak Jehovovi oddaní služebníci dokazují, že jsou jiní?
‚DUCH, který nyní působí v synech neposlušnosti‘, se dnes projevuje otřesným způsobem. Je to duch bezuzdné nezávislosti, který vychází ze Satana, „panovníka autority vzduchu“. Tento duch, tento „vzduch“ neboli převládající myšlenkový postoj v podobě sobectví a neposlušnosti uplatňuje svou „autoritu“ neboli moc nad většinou lidstva. To je jeden z důvodů, proč svět prožívá to, co bylo označeno jako krize autority. — Efezanům 2:2.
2 Můžeme být velmi rádi, že Jehovovi oddaní služebníci dnes nenadechují do svých duchovních plic tento znečištěný „vzduch“ neboli tohoto ducha vzpoury. Vědí, že „přichází Boží zloba na syny neposlušnosti“. Apoštol Pavel dodává: „Proto se nestaňte jejich spoluúčastníky.“ (Efezanům 5:6, 7) Naopak, křesťané usilují o to, aby byli ‚naplněni [Jehovovým] duchem‘, a vstřebávají „moudrost shora“, která je „cudná, pak pokojná, rozumná, připravená uposlechnout“. — Efezanům 5:17, 18; Jakub 3:17.
Ochotně se podřizujme Jehovově svrchovanosti
3. Co je klíčem k ochotě podřizovat se, a jaké velké poučení nám poskytují dějiny?
3 Klíčem k ochotě podřizovat se je uznání legitimní autority. Dějiny lidstva ukazují, že odmítnutí Jehovovy svrchovanosti nepřináší štěstí. Adamovi a Evě takové odmítnutí nepřineslo žádné štěstí, a nepřineslo je ani Satanu Ďáblovi, který je k jejich vzpouře podnítil. (1. Mojžíšova 3:16–19) Ve svém dnešním poníženém stavu má Satan „velký hněv“, protože ví, že čas, který má, je krátký. (Zjevení 12:12) Pokoj a štěstí lidstva, a dokonce celého vesmíru, závisí na tom, aby byla v univerzálním měřítku uznána Jehovova oprávněná svrchovanost. — Žalm 103:19–22.
4. a) Jaký druh podřízenosti a poslušnosti Jehova očekává od svých služebníků? b) O čem bychom měli být přesvědčeni, a jak to vyjádřil žalmista?
4 Jehovovy vlastnosti však jsou podivuhodně vyrovnané, a proto se Jehova nespokojí s chladnou poslušností. Je mocný, to je pravda. Ale není žádným tyranem. Je Bohem lásky a chce, aby jej jeho inteligentní tvorové poslouchali ochotně, z lásky. Chce, aby se podřizovali jeho svrchovanosti proto, že se bezvýhradně a z vlastního rozhodnutí staví pod jeho oprávněnou a legitimní pravomoc, pod jeho autoritu, a to v přesvědčení, že pro ně neexistuje nic lepšího než ho poslouchat navždy. Jehova si přeje mít ve svém vesmíru lidi takového smýšlení, jaké vyjádřil žalmista: „Jehovův zákon je dokonalý, přivádí duši zpět. Jehovova připomínka je důvěryhodná, činí nezkušeného moudrým. Nařízení od Jehovy jsou přímá, rozradostňují srdce; Jehovovo přikázání je čisté, rozzařuje oči. Bázeň před Jehovou je ryzí, zůstává navždy. Jehovova soudcovská rozhodnutí jsou pravá; prokázala se jako zcela spravedlivá.“ (Žalm 19:7–9) Ano, bezvýhradná důvěra, že Jehovova svrchovanost je správná a oprávněná — tak musíme smýšlet, chceme-li žít v Jehovově novém světě.
Radostně se podřizujme našemu Králi
5. Jakou odměnu obdržel Ježíš za svou poslušnost, a co my ochotně uznáváme?
5 Sám Kristus Ježíš dal zářivý příklad tím, jak byl podřízen svému nebeskému Otci. Čteme, že se „pokořil . . . a stal se poslušným až do smrti, ano, smrti na mučednickém kůlu“. Pavel dodává: „Právě proto ho také Bůh vyvýšil do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem, aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno těch v nebi a těch na zemi a těch pod zemskou půdou a aby každý jazyk otevřeně uznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce.“ (Filipanům 2:8–11) Ano, radostně klekáme před naším Vůdcem a panujícím Králem, Kristem Ježíšem. — Matouš 23:10.
6. Jak Ježíš prokázal, že je pro národnostní skupiny svědkem a vůdcem, a jak bude jeho ‚knížecí panství‘ pokračovat po velkém soužení?
6 O Kristu jakožto o našem Vůdci Jehova prorokoval: „Pohleďte, dal jsem ho jako svědka národnostním skupinám, jako vůdce a velitele národnostním skupinám.“ (Izajáš 55:4) Svou pozemskou službou a tím, že kazatelské dílo po své smrti a vzkříšení vede z nebes, se Ježíš prokazuje před lidmi ze všech národů jako „věrný a pravý svědek“ svého Otce. (Zjevení 3:14; Matouš 28:18–20) Takové národnostní skupiny jsou nyní ve vzrůstajícím počtu zastoupeny ve „velkém zástupu“, který pod Kristovým vedením přežije „velké soužení“. (Zjevení 7:9, 14) Tím však Ježíšovo postavení vůdce nekončí. Jeho ‚knížecí panství‘ bude trvat tisíc let. Pro poslušné lidi se Ježíš stane tím, co vyjadřuje jeho jméno „Podivuhodný rádce, Silný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje“. — Izajáš 9:6, 7; Zjevení 20:6.
7. Chceme-li, aby nás Kristus Ježíš vedl „k pramenům vod života“, co musíme ihned začít dělat, a co způsobí, že nás Ježíš a Jehova budou milovat?
7 Chceme-li mít prospěch z ‚pramenů vod života‘, k nimž Beránek, Kristus Ježíš, vede upřímně smýšlející lidi, musíme svým způsobem jednání bez otálení prokazovat, že se radostně podřizujeme jeho autoritě, kterou má jakožto Král. (Zjevení 7:17; 22:1, 2; srovnej Žalm 2:12.) Ježíš prohlásil: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. Kdo zase miluje mne, bude milován mým Otcem, a chci ho milovat.“ (Jan 14:15, 21) Chceš, aby tě Ježíš a jeho Otec milovali? Pak se podřizuj jejich autoritě.
Dozorci radostně poslouchají
8, 9. a) Co Kristus poskytl pro budování sboru, a v jakém ohledu by tito muži měli být příkladem stádu? b) Jak je v knize Zjevení symbolizována podřízenost křesťanských dozorců, a jak by se dozorci měli snažit mít „poslušné srdce“, když projednávají právní záležitosti?
8 „Sbor [se] podřizuje Kristu.“ Pro „budování“ sboru poskytl Kristus jako jeho Dozorce „dary v podobě lidí“. (Efezanům 4:8, 11, 12; 5:24) Těmto duchovně starším mužům je řečeno, aby ‚pásli Boží stádo, které je v jejich péči,‘ ne tak, ‚jako by panovali nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím, ale tak, že se stanou příkladem stádu‘. (1. Petra 5:1–3) Stádo patří Jehovovi a Kristus je „znamenitý pastýř“ tohoto stáda. (Jan 10:14) Dozorci právem očekávají, že ovce, které Jehova a Kristus svěřili do jejich péče, s nimi budou ochotně spolupracovat, a proto by oni sami měli dávat znamenitý příklad podřízenosti. — Skutky 20:28.
9 V prvním století byli pomazaní dozorci symbolicky znázorněni jakoby „v“ nebo „na“ Kristově pravici, což označuje, že se mu podřizují jako hlavě sboru. (Zjevení 1:16, 20; 2:1) Dnes by se dozorci ve sborech svědků Jehovových měli neméně podřizovat Kristovu vedení, a měli by se ‚pokořit pod mocnou Boží ruku‘. (1. Petra 5:6) Když jsou požádáni, aby projednávali právní záležitosti — podobně, jako to dělával Šalomoun v letech, kdy ještě byl věrný —, měli by se modlit k Jehovovi: „A dáš svému sluhovi poslušné srdce, aby soudil tvůj lid, aby rozlišoval mezi dobrým a špatným.“ (1. Královská 3:9) Poslušné srdce podnítí staršího k tomu, aby se snažil vidět věci tak, jak je vidí Jehova a Kristus Ježíš, aby se rozhodnutí, jež bylo učiněno na zemi, co nejvíce podobalo rozhodnutí, jež bylo učiněno v nebi. — Matouš 18:18–20.
10. Jak by se měli všichni dozorci snažit napodobovat Ježíše v tom, jak on zacházel s ovcemi?
10 Cestující dozorci a sboroví starší se budou snažit napodobovat Krista také v tom, jak zacházel s ovcemi. Na rozdíl od farizeů Ježíš neustanovil mnoho pravidel, kterými by bylo těžké se řídit. (Matouš 23:2–11) Lidem, kteří se podobali ovcím, řekl: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a chci vás občerstvit. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ (Matouš 11:28–30) Je sice pravda, že každý křesťan musí ‚nést svůj vlastní náklad‘, ale dozorci by měli pamatovat na Ježíšův příklad a měli by být svým bratrům nápomocni, aby cítili, že jejich náklad křesťanské odpovědnosti je ‚příjemný‘ a ‚lehký‘ a že je radostné jej nést. — Galaťanům 6:5.
Teokratická podřízenost
11. a) Jak se může stát, že má někdo úctu k vedení prostřednictvím hlavy, a přece ve skutečnosti nejedná teokraticky? Znázorni to. b) Co znamená skutečně jednat teokraticky?
11 Teokracie je vláda Boha. Patří k ní zásada vedení prostřednictvím hlavy, jež je vyjádřena v 1. Korinťanům 11:3. Teokracie však znamená víc. Mohlo by se zdát, že určitý člověk projevuje úctu k vedení prostřednictvím hlavy, a přece by v pravém slova smyslu teokraticky nejednal. Jak by se to mohlo stát? Uveďme si znázornění: demokracie je vláda lidu, a definice říká, že demokrat je „člověk, který věří v ideály demokracie“. Někdo by mohl tvrdit, že je demokrat, mohl by se účastnit voleb, a mohl by dokonce být aktivním politikem. Kdyby však svým celkovým chováním dával najevo, že opovrhuje duchem demokracie a všemi jejími zásadami, dalo by se říci, že jedná opravdu demokraticky? Podobně i k tomu, aby člověk jednal skutečně teokraticky, nestačí jen formálně se podřizovat vedení prostřednictvím hlavy. Musí napodobovat Jehovův způsob jednání a Jehovovy vlastnosti. Musí se skutečně Jehovovu vedení podvolovat ve všem. A protože Jehova udělil svému Synovi plnou moc, je k tomu, abychom jednali teokraticky, také nutné napodobovat Ježíše.
12, 13. a) Zejména co je projevem teokratického jednání? b) Patří k teokratické podřízenosti to, že bychom se museli řídit mnoha pravidly? Znázorni to.
12 Pamatujme na to, že si Jehova přeje ochotnou podřízenost, která je podněcována láskou. To je způsob, jímž On vládne vesmíru. Je skutečným zosobněním lásky. (1. Jana 4:8) Kristus Ježíš je „odleskem jeho slávy a přesným znázorněním samotné jeho bytosti“. (Hebrejcům 1:3) Vyžaduje, aby se jeho praví učedníci navzájem milovali. (Jan 15:17) Jednat teokraticky tedy znamená nejen být poddajný, ale také pociťovat lásku. Tento námět můžeme shrnout takto: Teokracie je vláda Boha; Bůh je láska; teokracie je tedy vláda lásky.
13 Některý starší by se mohl domnívat, že k tomu, aby bratři jednali teokraticky, se musí řídit nejrůznějšími pravidly. Z návrhů, které občas poskytuje „věrný a rozvážný otrok“, někteří starší vytvořili pravidla. (Matouš 24:45) Kdysi bylo například doporučeno, že by snad bylo dobré, kdybychom si v sále Království nesedali vždy na stejné místo, abychom se snadněji seznámili s bratry ve sboru. To bylo míněno jako praktický návrh, a ne jako nějaké závazné pravidlo. Ale někteří starší snad mají sklon vytvořit z toho pravidlo a myslet si, že ten, kdo se jím neřídí, nejedná teokraticky. Může však být mnoho pádných důvodů, proč si některý bratr nebo některá sestra raději sedá v určité části sálu. Jestliže starší nebere s láskou takové věci v úvahu, jedná vůbec on sám teokraticky? „Ať se všechny vaše záležitosti dějí v lásce“ — to je nutné k tomu, jestliže máme jednat teokraticky. — 1. Korinťanům 16:14.
Služme s radostí
14, 15. a) Jak by mohl některý starší připravit určité bratry nebo sestry o jejich radost ze služby Jehovovi, a proč by to nebylo teokratické jednání? b) Jak Ježíš ukázal, že spíše než množství služby oceňuje lásku, kterou mu svou službou projevujeme? c) Co by měli starší brát v úvahu?
14 Jednat teokraticky také znamená sloužit Jehovovi s radostí. Jehova je ‚šťastný Bůh‘. (1. Timoteovi 1:11) Přeje si, aby mu jeho ctitelé sloužili radostně. Ti, kdo si potrpí na pravidla, by měli pamatovat na to, že k předpisům, které měl Izrael „bedlivě provádět“, patřil i tento příkaz: „Budeš se radovat před Jehovou, svým Bohem, v každém svém podnikání.“ (5. Mojžíšova 12:1, 18) Všechno, co podnikáme v Jehovově službě, by mělo být radostí, nemělo by to být žádným břemenem. Dozorci mohou velmi přispět k tomu, aby bratři byli šťastní, když ve službě Jehovovi dělají, co je v jejich silách. Jestliže naproti tomu starší nejsou opatrní, mohou některé bratry připravit o jejich radost. Jestliže například uvádějí nějaká srovnání a chválí přitom ty, kdo dosáhli nebo překročili sborový průměr v hodinách strávených vydáváním svědectví, takže tím jsou beze slov kritizováni ti, kdo průměru nedosáhli, jak se asi budou cítit ti, kdo snad z vážných důvodů podali zprávu o daleko menším množství času? Nemohlo by to v nich zbytečně vyvolat pocit viny, takže by ztratili radost?
15 Někdo může věnovat vydávání svědectví na veřejnosti jen několik hodin, ale snad to pro něho představuje větší úsilí než pro někoho jiného, kdo stráví v kazatelské službě mnoho hodin, protože je mladší, zdravější nebo má jiné podmínky. V tomto směru je sboroví starší nemají posuzovat. Je to přece Ježíš, komu Otec dal „autoritu soudit“. (Jan 5:27) Kritizoval snad Ježíš tu chudou vdovu za to, že její obětní dar byl podprůměrný? Rozhodně ne, ale vystihl, jakou cenu pro ni ve skutečnosti ty dvě malé mince měly. Bylo to ‚všechno, co měla, její celé živobytí‘. Jak hlubokou lásku k Jehovovi to znázorňovalo! (Marek 12:41–44) Měli by snad starší být méně vnímaví, pokud jde o láskyplné snahy těch, kdo dávají vše, ale — vyjádřeno v číslech — nedosahují přitom „průměru“? Pokud jde o lásku k Jehovovi, jejich výkon může být velice nadprůměrný!
16. a) Proč dozorci potřebují rozlišovací schopnost a zdravou vyrovnanost, pokud ve svých proslovech uvádějí nějaká čísla? b) Co může bratrům nejlépe pomoci, aby rozšířili svou službu?
16 Mělo by se nyní z těchto poznámek stát nějaké nové „pravidlo“, že o číslech — ani o průměrech — nemá být nikdy ani zmínka? To by se rozhodně stát nemělo. Jde o to, že by dozorci měli zachovávat vyrovnanost, když na jedné straně bratry povzbuzují, aby rozšířili svou službu, a na druhé straně jim pomáhají, aby mohli s radostí dělat to, co je v jejich silách. (Galaťanům 6:4) V Ježíšově podobenství o talentech svěřil pán svůj majetek svým otrokům, „každému podle jeho vlastní schopnosti“. (Matouš 25:14, 15) Starší by také měli brát v úvahu možnosti každého jednotlivého zvěstovatele Království. K tomu je třeba rozlišovací schopnost. Snadno se může stát, že někdo opravdu potřebuje povzbuzení, aby pracoval více. Takoví jednotlivci asi ocení pomoc, aby si uměli svou činnost lépe zorganizovat. V každém případě, pokud jim lze podat pomocnou ruku, aby dělali, co je v jejich silách, a dělali to s radostí, pak je tato radost pravděpodobně posílí, aby podle možností svou křesťanskou činnost rozšířili. — Nehemjáš 8:10; Žalm 59:16; Jeremjáš 20:9.
Pokoj vyplývající z toho, že se radostně podřizujeme
17, 18. a) Jak nám radostná podřízenost může přinést pokoj a spravedlnost? b) Čeho můžeme dosáhnout, jestliže skutečně věnujeme pozornost Božím přikázáním?
17 Podřizujeme-li se radostně Jehovově legitimní svrchovanosti, přináší nám to velký pokoj. V modlitbě k Jehovovi žalmista řekl: „Hojný pokoj patří těm, kteří milují tvůj zákon, a není pro ně žádný kámen úrazu.“ (Žalm 119:165) Z poslušnosti Božího zákona budeme mít prospěch. Jehova řekl Izraeli: „Tak řekl Jehova, tvůj Výplatce, Svatý Izraele: ‚Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit. Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny.‘ “ — Izajáš 48:17, 18.
18 Kristova výkupní oběť nám přináší pokoj s Bohem. (2. Korinťanům 5:18, 19) Jestliže máme víru v Kristovu krev, která působí vykoupení, a jestliže se svědomitě snažíme bojovat proti svým slabostem a činit Boží vůli, přinese nám to úlevu od pocitů viny. (1. Jana 3:19–23) Taková víra, pokud je podepřena skutky, nám poskytuje spravedlivé postavení před Jehovou, a také podivuhodnou naději, že budeme moci přežít „velké soužení“ a žít navždy v Jehovově novém světě. (Zjevení 7:14–17; Jan 3:36; Jakub 2:22, 23) To všechno můžeme získat, budeme-li ‚jen opravdu věnovat pozornost Božím přikázáním‘.
19. Na čem závisí naše dnešní štěstí i naše naděje na věčný život, a jak David vyjádřil naše upřímné přesvědčení?
19 Ano, naše dnešní štěstí i naše naděje na věčný život na rajské zemi závisí na naší radostné podřízenosti Jehovově autoritě, kterou Jehova má jako Svrchovaný Panovník vesmíru. Kéž stále smýšlíme stejně jako David, který řekl: „Tvá, Jehovo, je velikost a moc a krása a znamenitost a důstojnost; všechno v nebesích a na zemi je totiž tvoje. Tvé je království, Jehovo, Ty, který se také pozvedáš jako hlava nade vším. A nyní, náš Bože, ti děkujeme a chválíme tvé překrásné jméno.“ — 1. Paralipomenon 29:11, 13.
Myšlenky k zapamatování
◻ Jaký druh podřízenosti a poslušnosti Jehova očekává od svých služebníků?
◻ Jakou odměnu obdržel Ježíš za svou poslušnost, a co musíme my prokazovat svým způsobem jednání?
◻ Jak by měli všichni dozorci napodobovat Ježíše v tom, jak on zacházel s ovcemi?
◻ Co patří k teokratickému jednání?
◻ Jaká požehnání nám přináší radostná podřízenost?
[Obrázek na straně 24]
Starší povzbuzují stádo, aby všichni s radostí dělali, co mohou
[Obrázek na straně 26]
Jehova má radost z těch, kdo jej ze srdce poslouchají