Uctívání Jehovy má v našem životě to pravé místo
„Po celý den ti chci žehnat a chci chválit tvé jméno na neurčitý čas, ano navždy.“ — ŽALM 145:2.
1. Co Jehova očekává, pokud jde o uctívání?
„JÁ, JEHOVA, tvůj Bůh, jsem Bůh vyžadující výlučnou oddanost.“ (2. Mojžíšova 20:5) Toto prohlášení slyšel Mojžíš od Jehovy a později je sám opakoval, když mluvil k izraelskému národu. (5. Mojžíšova 5:9) Mojžíš neměl žádné pochybnosti o tom, že Jehova Bůh od svých služebníků očekává, že budou uctívat výlučně Jeho.
2, 3. a) Z čeho mohli Izraelité poznat, že to, co se událo u hory Sinaj, bylo něco mimořádného? b) Kterými otázkami se budeme zabývat v souvislosti s uctíváním, jemuž se věnovali Izraelité, a uctíváním, jemuž se věnují dnešní Boží služebníci?
2 V době, kdy Izraelité a „ohromná smíšená společnost“, která s nimi opustila Egypt, tábořili nedaleko hory Sinaj, byli svědky něčeho neobvyklého. (2. Mojžíšova 12:38) Rozhodně se to nepodobalo uctívání egyptských bohů, kteří byli nyní poníženi deseti ranami neboli pohromami. Jehova dal Mojžíšovi najevo svou přítomnost a přitom nastaly úkazy, které vyvolávaly posvátnou bázeň: hřmění, blesky a ohlušující zvuk rohu, takže se celý tábor chvěl. Pak se objevil oheň a dým a celá hora se chvěla. (2. Mojžíšova 19:16–20; Hebrejcům 12:18–21) Jestliže některý Izraelita potřeboval ještě nějaký další důkaz toho, že se děje něco neobyčejného, brzy jej měl dostat. Zanedlouho Mojžíš sestoupil z hory, kde předtím obdržel druhé desky s Božími zákony. Podle inspirované zprávy „kůže [Mojžíšova] obličeje vyzařovala paprsky, a [lidi] zachvacoval strach přiblížit se k němu“. To byl opravdu nezapomenutelný, nadpřirozený jev! — 2. Mojžíšova 34:30.
3 Nebylo pochyb o tom, jaké místo zaujímalo uctívání Jehovy v tomto předobrazném národě. Jehova byl pro Izraelity Osvoboditelem. Vděčili mu za svůj život. Byl také jejich Zákonodárcem. Udržovali však uctívání Jehovy na prvním místě neustále? A jak jednají dnešní Boží služebníci? Jaké místo má uctívání Jehovy v jejich životě? — Římanům 15:4.
Jak Izrael uctíval Jehovu
4. Jak byl uspořádán tábor Izraelitů v době, kdy žili v pustině, a co bylo uprostřed tábora?
4 Co bychom viděli, kdybychom se na Izrael tábořící v pustině podívali z ptačí perspektivy? Rozsáhlé, ale uspořádané množství stanů, v nichž bydlí snad nejméně tři miliony lidí; stany jsou seskupeny do oddělení po třech kmenech, a to směrem na sever, jih, východ i západ. Když se pozorně díváme z větší blízkosti, povšimneme si ještě jiného seskupení blíže středu tábora. Jsou to čtyři menší shluky stanů, v nichž bydlí rodiny kmene Levi. Přímo uprostřed tábora, v prostoru odděleném látkovou stěnou, je jedinečná stavba. Je to „stan setkání“ neboli svatostánek, který Izraelité „moudrého srdce“ postavili podle Jehovova plánu. — 4. Mojžíšova 1:52, 53; 2:3, 10, 17, 18, 25; 2. Mojžíšova 35:10.
5. K čemu sloužil v Izraeli svatostánek?
5 Na každém z tábořišť, kterých měli při svém putování pustinou asi čtyřicet, sestavili Izraelité svatostánek, a ten se stal ústředním místem jejich tábora. (4. Mojžíšova, kapitola 33) Bible výstižně líčí, že Jehova přebýval mezi svým lidem, přímo uprostřed tábora. Boží sláva naplňovala svatostánek. (2. Mojžíšova 29:43–46; 40:34; 4. Mojžíšova 5:3; 11:20; 16:3) Kniha Our Living Bible (Naše živá Bible) o tom říká: „Tato přenosná svatyně byla nanejvýš důležitá, protože byla pro kmeny ústředním místem náboženského života. Tak byly kmeny po celá dlouhá léta putování pouští udržovány v jednotě a jejich činnost bylo možné koordinovat.“ Svatostánek také sloužil jako stálá připomínka toho, že uctívání Stvořitele zaujímá v životě Izraelitů ústřední místo.
6, 7. Čím byl svatostánek nahrazen a jak tato stavba sloužila izraelskému národu?
6 Když Izraelité přišli do Zaslíbené země, pro Izrael byl svatostánek i nadále ústředním místem uctívání. (Jozue 18:1; 1. Samuelova 1:3) Časem král David navrhl, aby byla postavena trvalá budova. Tou se stal chrám, který později postavil jeho syn Šalomoun. (2. Samuelova 7:1–10) Při zasvěcení se na tento chrám snesl oblak, což bylo znamením, že Jehova budovu schválil. „Úspěšně jsem pro tebe postavil dům vznešeného příbytku,“ modlil se Šalomoun, „stanovené místo, kde bys bydlel na neurčitý čas.“ (1. Královská 8:12, 13; 2. Paralipomenon 6:2) Nově vybudovaný chrám se nyní stal pro národ středem náboženského života.
7 Třikrát za rok cestovali všichni izraelští muži nahoru do Jeruzaléma, aby se tam v chrámu účastnili radostných oslav a tím aby dávali najevo, že si váží Božího požehnání. Tato setkání byla vhodně označována jako „Jehovova období svátků“ a soustřeďovala pozornost na uctívání Boha. (3. Mojžíšova 23:2, 4) Zbožné ženy se jich účastnily společně s jinými členy rodiny. — 1. Samuelova 1:3–7; Lukáš 2:41–44.
8. Jak Žalm 84:1–12 svědčí o tom, že bylo uctívání Jehovy důležité?
8 Inspirovaní žalmisté výmluvně svědčili o tom, jak významné místo v jejich životě zaujímá uctívání. „Jak líbezné je tvé vznešené bydliště, Jehovo vojsk,“ zpívali Korachovi synové. Jistě nevychvalovali pouhou budovu. Spíše pozvedali hlas ke chvále Jehovy Boha a prohlašovali: „Mé vlastní srdce a samo mé tělo radostně volají k živému Bohu.“ Levité cítili, že jim jejich služba přináší velké štěstí. „Šťastní jsou ti, kteří bydlí v tvém domě,“ prohlašovali. „Stále tě chválí.“ Vlastně všichni Izraelité mohli zpívat: „Šťastní jsou lidé, jejichž síla je v tobě, v jejichž srdcích jsou silnice . . . Půjdou dál od životní energie k životní energii; každý se objevuje před Bohem na Sionu.“ Cesta do Jeruzaléma byla snad dlouhá a namáhavá, ale když Izraelita do hlavního města došel, získal novou sílu. Jeho srdce se naplňovalo radostí, když opěvoval svou výsadu, že smí uctívat Jehovu: „Vždyť den na tvých nádvořích je lepší než tisíc jinde. Zvolil jsem si stát u prahu v domě svého Boha spíše než pohybovat se ve stanech ničemnosti . . . Jehovo vojsk, šťastný je člověk, který ti důvěřuje.“ Z takových projevů je patrné, že tito Izraelité stavěli uctívání Jehovy na první místo. — Žalm 84:1–12.
9. Co se stalo izraelskému národu, když uctívání Jehovy nepovažoval za prvořadé?
9 Je smutné, že si Izraelité neuchovali pravé uctívání na prvním místě stále. Připustili, aby oddanost falešným bohům podkopala jejich horlivost pro Jehovu. Jehova je proto vydal napospas jejich nepřátelům a připustil, aby byli odvedeni do Babylóna jako vyhnanci. Když byli Izraelité o sedmdesát let později znovu přivedeni do své vlasti, poskytl jim Jehova burcující povzbuzení prostřednictvím věrných proroků Agea, Zecharjáše a Malachiáše. Kněz Ezra a místodržitel Nehemjáš podnítili Boží lid k tomu, aby obnovil chrám a aby v něm znovu zavedl pravé uctívání. Ale míjela staletí a čisté uctívání opět ztratilo v očích národa na důležitosti.
Horlivost pro pravé uctívání v prvním století
10, 11. Jaké místo zaujímalo uctívání Jehovy v životě věrných lidí, když byl na zemi Ježíš?
10 V čase, který Jehova ustanovil, se objevil Mesiáš. Věrní lidé očekávali záchranu od Jehovy. (Lukáš 2:25; 3:15) Zpráva v Lukášově evangeliu výstižně líčí čtyřiaosmdesátiletou Annu, vdovu, která „nikdy nescházela v chrámu a prokazovala posvátnou službu nocí i dnem s posty a úpěnlivými prosbami“. — Lukáš 2:37.
11 „Můj pokrm je,“ řekl Ježíš, „abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34) Vzpomeňme si na Ježíšovu reakci, když se v chrámu postavil tváří v tvář směnárníkům. Zpřevracel jejich stoly a také lavice obchodníků, kteří prodávali holubice. Marek vypráví: „[Ježíš] nikomu nedovoloval přenášet chrámem nádobu, ale stále vyučoval a říkal: ‚Není napsáno: „Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy“? Ale vy jste z něho udělali lupičskou jeskyni.‘ “ (Marek 11:15–17) Ano, Ježíš dokonce ani nedovolil, aby si ten, kdo nesl nějaké věci z jedné části města do jiné, nadešel chrámovým nádvořím. Svým jednáním Ježíš zdůraznil radu, kterou dal předtím: „Neustále tedy hledejte nejprve království a [Boží] spravedlnost.“ (Matouš 6:33) Ježíš nám dal znamenitý příklad tím, jak Jehovovi projevoval výlučnou oddanost. Skutečně žil podle toho, co kázal. — 1. Petra 2:21.
12. Jak dávali Ježíšovi učedníci najevo, že staví uctívání Jehovy na první místo?
12 Ježíš dal svým učedníkům příklad i tím, jak plnil svůj úkol, aby zdeptané, ale věrné Židy zbavil břemene nesprávných náboženských zvyků. (Lukáš 4:18) První křesťané se řídili Ježíšovým příkazem, aby činili učedníky a křtili je, a proto odvážně ohlašovali Jehovovu vůli ve spojitosti s jejich vzkříšeným Pánem. Jehovovi se líbilo, že tito křesťané považovali jeho uctívání za prvořadé. Boží anděl tedy zázrakem osvobodil apoštoly Petra a Jana z vazby a dal jim pokyn: „Jděte, a až se postavíte v chrámu, dál mluvte k lidem všechny výroky o tomto životě.“ Apoštolům to dodalo novou sílu a uposlechli. Jak v jeruzalémském chrámu, tak i dům od domu „každý den bez přestání dále vyučovali a oznamovali dobrou zprávu o Kristu, Ježíšovi“. — Skutky 1:8; 4:29, 30; 5:20, 42; Matouš 28:19, 20.
13, 14. a) Co se již od dob raného křesťanství snažil Satan působit Božím služebníkům? b) Co Boží věrní služebníci dělali dále?
13 Odpor proti jejich kázání vzrůstal, a tehdy Bůh své věrné služebníky vedl, aby zapsali aktuální rady. „Na [Jehovu] uvrhnete všechnu svou úzkost, protože o vás pečuje,“ napsal Petr krátce po roce 60 n. l. „Buďte střízliví, bděte. Váš protivník, Ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Postavte se však proti němu, pevní ve víře, protože víte, že se tatáž utrpení dovršují v celém společenství vašich bratrů na světě.“ První křesťané byli těmito slovy bezpochyby posíleni. Věděli, že potom, co budou chvilku trpět, Bůh dokončí jejich školení. (1. Petra 5:7–10) V oněch posledních dnech židovského systému věcí praví křesťané povznesli láskyplné uctívání Jehovy do nových výšin. — Kolosanům 1:23.
14 Podle předpovědi apoštola Pavla došlo k odpadnutí, k odklonu od pravého uctívání. (Skutky 20:29, 30; 2. Tesaloničanům 2:3) V posledních desetiletích prvního století se o tom nahromadilo mnoho dokladů. (1. Jana 2:18, 19) Satan mezi pravé křesťany s úspěchem nasel křesťany zdánlivé, takže bylo obtížné rozeznat tento „plevel“ od křesťanů, kteří se podobali pšenici. Přesto však se v průběhu staletí vyskytovali jednotliví lidé, kteří uctívání Boha stavěli na první místo, a to i s nasazením vlastního života. Ale teprve v závěrečných desetiletích ‚ustanovených časů národů‘ Bůh znovu shromáždil své služebníky, aby bylo čisté uctívání povzneseno. — Matouš 13:24–30, 36–43; Lukáš 21:24.
Uctívání Jehovy je dnes povzneseno
15. Jak se od roku 1919 plní proroctví z Izajáše 2:2–4 a Micheáše 4:1–4?
15 V roce 1919 Jehova zmocnil pomazaný ostatek k tomu, aby provedl odvážnou celosvětovou svědeckou kampaň, která vysoko pozvedla uctívání pravého Boha. Od roku 1935 přichází velké množství symbolických „jiných ovcí“ — stále sílící proud lidí, kteří duchovně vystupují na ‚horu Jehovova domu‘. Ve služebním roce 1993 chválilo Jehovu 4 709 889 jeho svědků. Dělali to tím, že zvali jiné lidi, aby se připojili k jeho uctívání, které bylo povzneseno. Jak velice se to liší od duchovního úpadku, jímž se vyznačují sektářské „pahorky“ světové říše falešného náboženství, především křesťanstva! — Jan 10:16; Izajáš 2:2–4; Micheáš 4:1–4.
16. Co potřebují všichni Boží služebníci dělat, když vezmou v úvahu to, co je předpověděno v Izajášovi 2:10–22?
16 Stoupenci falešného náboženství považují své kostely a katedrály, a dokonce i své duchovenstvo, za něco „povýšeného“ a udělují duchovním vznešené tituly a pocty. Povšimněme si však, co předpověděl Izajáš: „Domýšlivé oči pozemského člověka budou sníženy a povýšenost mužů se skloní; a jediný Jehova bude vyvýšen v ten den.“ Kdy se to stane? Ve velkém soužení, které se rychle přibližuje, v době, kdy „nehodnotní bohové úplně pominou“. Tato doba, jež vzbuzuje bázeň, se neodvratně blíží, a proto všichni Boží služebníci musí s veškerou vážností prozkoumat, jaké místo v jejich životě zaujímá uctívání Jehovy. — Izajáš 2:10–22.
17. Jak dnes Jehovovi služebníci ukazují, že dávají uctívání Jehovy na první místo?
17 Svědkové Jehovovi tvoří mezinárodní bratrství a jsou známi tím, že horlivě káží o Království. Jejich uctívání není pouze nějakým symbolickým náboženstvím, kterému by se vyhradila asi hodina týdně. Uctívání zahrnuje celý jejich způsob života. (Žalm 145:2) Ano, minulý rok si více než 620 000 svědků Jehovových zařídilo své záležitosti tak, aby se mohli podílet na křesťanské službě plným časem. Ostatní svědkové rozhodně uctívání Jehovy nezanedbávají. To, jak je pro ně uctívání Jehovy důležité, je vidět v jejich každodenních rozhovorech i v jejich veřejné kazatelské činnosti, a to i tehdy, jestliže oni sami musí kvůli svým rodinným závazkům usilovně pracovat ve světském zaměstnání.
18, 19. Uveď, v čem tě povzbudilo čtení životních příběhů svědků Jehovových.
18 Životní příběhy svědků Jehovových, jež byly uveřejněny ve Strážné věži, umožňují vidět, jak to různí bratři a sestry dělali, aby uctívání Jehovy bylo v jejich životě stále na prvním místě. Jedna mladá sestra, která svůj život zasvětila Jehovovi ve svých šesti letech, si dala za cíl misionářskou službu. Mladí bratři a mladé sestry, jaký si můžete určit cíl, aby vám to pomáhalo mít uctívání Jehovy stále na prvním místě ve vašem životě? — Viz článek „Věnovala jsem se svému cíli od šesti let“ ve Strážné věži z 1. března 1992, strany 26–30.
19 Jedna ovdovělá starší sestra je dalším znamenitým příkladem toho, jak postavit uctívání Jehovy na místo, které mu oprávněně patří. Velkým povzbuzením k vytrvalosti byli pro ni lidé, kterým kdysi pomohla poznat pravdu. Byli její „rodinou“. (Marek 3:31–35) Jestliže se dostanete do podobné situace, přijmete podporu a pomoc od mladších členů sboru? (Povšimněte si prosím, jak se vyjádřila sestra Winifred Remmieová v článku „Odpověděla jsem v čase žně“, který vyšel ve Strážné věži z 1. července 1992 na stranách 21–23.) Vy, kdo sloužíte plným časem, dávejte najevo, že uctívání Jehovy je ve vašem životě skutečně na prvním místě; projevujte to tím, že budete pokorně sloužit tam, kam jste byli přiděleni, a že se budete ochotně podřizovat teokratickému vedení. (Povšimněte si prosím příkladu bratra Roye Ryana, jak jej líčí článek „Věrně se držet Boží organizace“ uveřejněný ve Strážné věži z 1. prosince 1991, na stranách 24–27.) Pamatujme na to, že když uctívání Jehovy bude mít v našem životě to nejpřednější místo, Jehova se zcela jistě bude o nás starat. Nemusíme mít úzkostnou starost o to, jak získáme věci nezbytné k životu. Příkladem toho jsou zkušenosti sester Olive a Sonii Springateových. — Viz článek „Hledaly jsme nejprve Království“, který vyšel ve Strážné věži z 1. února 1994 na stranách 20–25.
20. Které vhodné otázky bychom si nyní měli položit?
20 Neměli bychom si tedy — každý z nás — položit několik zkoumavých otázek? Jaké místo zaujímá uctívání Jehovy v mém životě? Odpovídá můj život mému zasvěcení, tomu, že jsem slíbil co nejlépe plnit Boží vůli? Ve kterých oblastech života se mohu zlepšit? Pozorná úvaha o následujícím článku nám pomůže zamyslet se nad tím, jak používáme své hmotné prostředky, jestliže jsme se rozhodli dát uctívání Svrchovaného Pána Jehovy, našeho milujícího Otce, na první místo ve svém životě. — Kazatel 12:13; 2. Korinťanům 13:5.
K opakování
◻ Co Jehova očekává, pokud jde o uctívání?
◻ Čeho byl svatostánek připomínkou?
◻ Kteří lidé v prvním století dali vynikající příklad horlivosti pro pravé uctívání, a jak jednali?
◻ Jak je od roku 1919 uctívání Jehovy povzneseno?