Maimonides — Muž, který přetvořil judaismus

„OD MOŠEHO po Mošeho nebyl nikdo jako Moše.“ Mnoho Židů chápe tento náhrobní nápis jako výraz obdivu k židovskému filozofovi z dvanáctého století, právníkovi a komentátorovi Talmudu a Písem, který se jmenoval Moše ben Maimon a je znám také jako Maimonides nebo Rambam.a Mnoho lidí dnes Maimonida nezná, ale v jeho době měly jeho spisy velký vliv na náboženské smýšlení Židů, muslimů i křesťanstva. Od základů přetvořil judaismus. Kdo byl Maimonides a proč ho mnoho Židů považuje za „druhého Mojžíše“?

Kdo byl Maimonides?

Maimonides se narodil ve španělské Córdobě v roce 1135. Jeho otec Maimon, který mu poskytl velkou část počáteční náboženské výchovy, byl uznávaným učencem z významné rabínské rodiny. Když v roce 1148 Almohadé dobyli Córdobu, Židé se museli rozhodnout, zda přestoupí na islám, nebo uprchnou. Tak začalo dlouhé putování Maimonovy rodiny. V roce 1160 se usadili ve Fezu v Maroku, kde Maimonides vystudoval lékařství. V roce 1165 musela celá rodina uprchnout do Palestiny.

Situace v Izraeli však byla nejistá. Malou židovskou komunitu ohrožovaly křížové výpravy křesťanstva a muslimské nájezdy. Neuběhlo ani šest měsíců a Maimonides a ostatní členové rodiny museli ze „Svaté země“ odejít. Útočiště nalezli ve Fustátu, dnešním starém městě egyptské Káhiry. Tady byly Maimonidovy schopnosti plně uznány. V roce 1177 se stal hlavou židovské komunity a v roce 1185 byl jmenován dvorním lékařem slavného muslimského vůdce Saladina. Obojí postavení si udržel až do své smrti v roce 1204. Maimonides byl svými lékařskými znalostmi velmi proslulý a říká se, že i král tak daleké země, jako je Anglie — Richard Lví srdce —, usiloval o to, aby se Maimonides stal jeho osobním lékařem.

Co napsal?

Maimonides toho napsal hodně. Většinu svého prvního stěžejního díla, Komentáře k Mišně, sepsal, když prchal před muslimskými pronásledovateli — když se skrýval nebo byl na útěku.b Komentář je napsán arabsky a objasňuje mnoho myšlenek a slov z Mišny. Občas v něm Maimonides vysvětluje vlastní filozofii judaismu. V části, která se zabývá traktátem Sanhedrin, Maimonides formuloval třináct základních článků židovské víry. Do té doby judaismus neměl žádné oficiální vyznání víry. Třináct Maimonidových článků víry se stalo vzorem pro další formulace židovského vyznání. (Viz rámeček na straně 23.)

Maimonides chtěl všechny věci — fyzické i duchovní — logicky uspořádat. Zavrhoval slepou víru a všechno chtěl vysvětlit na základě důkazů, které považoval za rozumné a logické. Díky tomu, že měl tento přirozený sklon, napsal své nejdůležitější dílo — Mišne Tóra.c

V době, kdy Maimonides žil, Židé za „Tóru“ neboli „Zákon“ považovali nejen spisy zapsané Mojžíšem, ale také všechny výklady Zákona, jež během mnoha století rabíni pronesli. Tyto myšlenky byly shromážděny v Talmudu a v tisících rabínských výnosech a spisech o Talmudu. Maimonides si uvědomoval, že samotný rozsah a neuspořádanost těchto informací působí, že průměrný Žid není schopen rozhodovat se v každodenních záležitostech. Většina Židů si nemohla dovolit, aby celý život věnovali studiu veškeré rabínské literatury, která byla navíc z velké části napsána složitou aramejštinou. Maimonides se tedy rozhodl, že všechny informace zpracuje, uspořádá je podle námětů do čtrnácti knih a vyzdvihne praktické body. Své dílo napsal čistou a plynulou hebrejštinou opravdu mistrně.

Mišne Tóra byla tak praktickou pomůckou, že se někteří židovští vůdci obávali, aby zcela nenahradila Talmud. Avšak i ti, kdo proti Mišne Tóře vystupovali, uznávali, že to je skutečně vysoce odborné dílo. Tento velmi dobře uspořádaný kodex byl převratným dílem, které obnovilo systém judaismu, jemuž se dříve obyčejný člověk už nemohl přizpůsobit.

Pak Maimonides začal psát další ze svých významných děl — Průvodce zbloudilých. Řecká klasika se překládala do arabštiny, a více Židů se tak mohlo seznámit s Aristotelem a dalšími filozofy. Někteří Židé byli zmateni, protože pro ně bylo těžké srovnat si doslovný význam biblických pojmů a filozofii. V Průvodci zbloudilých se Maimonides, který hluboce obdivoval Aristotela, pokusil vysvětlit podstatu Bible a judaismu způsobem, který by byl v souladu s filozofickým myšlením a logikou. (Srovnej 1. Korinťanům 2:1–5, 11–16.)

Kromě těchto stěžejních děl a dalších náboženských spisů Maimonides psal fundovaně také o lékařství a o astronomii. A je ještě jedna oblast jeho plodné tvorby, kterou nemůžeme přehlédnout. Encyclopaedia Judaica říká: „Maimonidovy dopisy jsou začátkem jedné epochy v psaní dopisů. Maimonides je prvním židovským pisatelem dopisů, jehož korespondence se z velké části dochovala . . . Jeho dopisy si našly cestu k mysli a k srdci lidí, pro které byly určeny. Podle toho, komu byl dopis určen, Maimonides také měnil styl psaní.“

Co učil?

Ve svých třinácti článcích víry Maimonides poskytl jasný přehled nauk, z nichž některé mají kořeny v Písmech. Sedmý a devátý článek je však v rozporu se samotnou podstatou víry, že Ježíš je Mesiáš, víry, která je založena na Písmech.d Když vezmeme v úvahu odpadlické učení křesťanstva, jako je nauka o Trojici, a také bezostyšné pokrytectví, jehož příkladem je krveprolévání při křížových výpravách, není divu, že se Maimonides nezabýval otázkou, zda Ježíš je Mesiáš. (Matouš 7:21–23; 2. Petra 2:1, 2)

Maimonides píše: „Může být něco větším kamenem klopýtání než [křesťanství]? Všichni proroci mluvili o Mesiášovi jako o vykupiteli a zachránci Izraele . . . [Křesťanství naopak] způsobilo, že Židé jsou vyhlazováni mečem, jejich ostatek je rozptylován a pokořován, Tóra je upravována, většina světa chybuje a slouží jinému bohu, než je Pán.“ (Mišne Tóra, „Zákony králů a jejich válek“, 11. kapitola)

Přes veškerou úctu, kterou k Maimonidovi mají, mnozí Židé raději neberou na vědomí určité sporné otázky, ke kterým se vyjadřoval velmi otevřeně. Jak narůstal vliv mystického judaismu (kabaly), byla mezi Židy stále oblíbenější astrologie. Maimonides napsal: „Kdokoli se zabývá astrologií a plánuje svou práci nebo cestu podle času, který určili ti, kdo zkoumají nebe, podléhá trestu . . . Všechno to jsou lži a klamy . . . Každý, kdo jim věří, . . . je blázen a nemá rozum.“ (Mišne Tóra, „Zákony o modlářství“, 11. kapitola; srovnej 3. Mojžíšovu 19:26; 5. Mojžíšovu 18:9–13.)

Ještě jiný zvyk Maimonides ostře kritizoval: „[Rabíni] si stanovili, kolik peněz budou požadovat od jednotlivců a společností, a přiměli lidi, aby si — z naprosté nerozumnosti — mysleli, že to je povinné a správné . . . To všechno je špatné. Ani jediné slovo z Tóry či výroků [talmudských] mudrců to nepotvrzuje.“ (Komentář k Mišně, Avot 4:5) Na rozdíl od takových rabínů, Maimonides usilovně pracoval jako lékař, aby se uživil, a za náboženské služby nikdy peníze nepřijímal. (Srovnej 2. Korinťanům 2:17; 1. Tesaloničanům 2:9.)

Jak Maimonides ovlivnil judaismus a jiná náboženství?

Profesor Ješajahu Leibowitz z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě řekl: „Maimonides je nejvlivnější osobností v historii judaismu od doby patriarchů a proroků až dodnes.“ Encyclopaedia Judaica uvádí: „To, jaký vliv měl Maimonides na budoucí vývoj judaismu, ani nelze vyjádřit . . . C. Tchernowitz . . . jde ještě dále a tvrdí, že kdyby nebylo Maimonida, judaismus by se rozpadl na různé sekty a víry . . . Maimonidovým velkým úspěchem bylo, že různé proudy sjednotil.“

Maimonides reorganizoval židovské učení tak, aby to vyhovovalo jeho vlastní představě o pořádku a logice, a tím dal judaismu novou podobu. Učencům i obyčejným lidem se toto nové uspořádání líbilo a považovali ho za praktické. I Maimonidovi odpůrci mnoho z jeho pojetí judaismu přijali. Účelem Maimonidových spisů sice bylo, aby Židé nemuseli být závislí na nekonečných komentářích, ale přitom mnoho zdlouhavých komentářů bylo brzy napsáno o samotném Maimonidově díle.

Encyclopaedia Judaica k tomu říká: „Maimonides byl . . . nejvýznamnějším židovským filozofem středověku a jeho Průvodce zbloudilých je nejdůležitější filozofickou prací, jakou kdy Židé napsali.“ Průvodce zbloudilých byl napsán v arabštině, ale ještě za Maimonidova života byl přeložen do hebrejštiny a krátce nato do latiny. Tak mohl být studován i v celé Evropě. Maimonidovo jedinečné sloučení Aristotelovy filozofie s judaismem snadno proniklo do hlavního proudu, jímž se ubíralo uvažování křesťanstva. Učenci křesťanstva, kteří žili v té době, například Albertus Magnus a Tomáš Akvinský, se často odvolávali na Maimonidovy názory. Maimonides ovlivnil i islámské učence. Jeho filozofické pojetí později napomohlo židovským filozofům, jako byl například Baruch Spinoza, aby se naprosto rozešli s ortodoxním judaismem.

Maimonides by mohl být považován za renesančního myslitele, který však žil před nástupem renesance. Trval na tom, že víra musí být ve shodě s rozumem, a to je zásada, která platí stále. Držel se této zásady, a proto se důrazně stavěl proti náboženským pověrám. Špatný příklad křesťanstva a vliv Aristotelovy filozofie však často způsobil, že nedocházel k závěrům, které by byly plně ve shodě s biblickou pravdou. Všichni možná nebudou souhlasit s nápisem, který je vyryt na Maimonidově hrobě — „Od Mošeho po Mošeho nebyl nikdo jako Moše“ —, ale v každém případě musíme uznat, že Maimonides nově vyznačil směr i obsah judaismu.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 23]

TŘINÁCT MAIMONIDOVÝCH ČLÁNKŮ VÍRYe

1. Bůh je Stvořitel a Vládce všeho. Sám všechno udělal, dělá a bude dělat.

2. Bůh je jeden. Nikdo není tak jednotný jako On.

3. Bůh nemá tělo. Tělesné pojmy se na Něho nevztahují.

4. Bůh je první a poslední.

5. Správné je modlit se pouze k Bohu. Člověk se nesmí modlit k nikomu a ničemu jinému.

6. Všechna slova proroků jsou pravdivá.

7. Mojžíšovo proroctví je naprosto pravdivé. Mojžíš byl hlavou všech proroků, těch, kdo byli před ním, i těch, kdo byli po něm.

8. Celá Tóra, kterou nyní máme, je ta, jež byla dána Mojžíšovi.

9. Tóra se nezmění a jinou Tóru Bůh nedá.

10. Bůh ví o všech skutcích i myšlenkách člověka.

11. Bůh odměňuje lidi, kteří dodržují Jeho přikázání, a trestá ty, kdo se proti Němu proviňují.

12. Mesiáš přijde.

13. Mrtví budou vzkříšeni.

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 21]

Jewish Division / The New York Public Library / Astor, Lenox, and Tilden Foundations