K čemu může být rozhovor o náboženství dobrý?

RODIČE obvykle dychtivě čekají na to, až jejich děťátko řekne svá první slůvka. Když zaslechnou, že se v jeho broukání opakují některé slabiky, možná „máma“ nebo „táta“, srdce jim překypuje štěstím. Hned to sdělují přátelům a známým. Když se děťátko začíná dorozumívat se svým okolím, je to opravdu dobrá a potěšitelná zpráva.

Smysly malého dítěte vnímají zvukové, zrakové i čichové podněty, které vyvolávají okamžitou reakci. Dítě ovšem reaguje různě. Kdyby však po určité době na tyto podněty nereagovalo, rodiče by se mohli právem obávat, že s vývojem jejich dítěte není něco v pořádku.

Malé děti nejlépe reagují na lidi, které znají. Když se maminka s děťátkem mazlí, dítě se obvykle začne šťastně usmívat. Jakmile ho však chce pohladit někdo z příbuzných, kdo je pouze na návštěvě, dítě možná začne plakat a za žádnou cenu nechce, aby ho návštěvník choval na rukou. Příbuzní, jímž se něco takového stane, se většinou nevzdávají. Jakmile se s nimi dítě lépe seznámí, k jejich velkému potěšení se ukáže, že mu už nejsou cizí, přehrada mizí a dítě se pomalu začíná usmívat.

Podobné to je s mnoha dospělými, kteří nechtějí otevřeně mluvit o svých náboženských názorech s nikým, kdo není jejich dlouholetým známým. Je pro ně možná těžko pochopitelné, proč někdo, koho vůbec neznají, s nimi chce mluvit o takové osobní věci, jako je náboženství. A tak připustí, aby mezi nimi a těmi, kdo mluví o Stvořiteli, vznikla přehrada. Dokonce nechtějí mluvit ani o tom, co je vlastně vrozeným charakteristickým rysem lidí — o touze někoho uctívat.

Měli bychom skutečně mít zájem o to, abychom se o svém Stvořiteli něco dozvěděli, a když mluvíme s druhými, máme možnost se poučit. Bůh totiž již dávno umožňoval sdělování myšlenek. Podívejme se, jak to dělal.

‚Naslouchat a učit se‘

První člověk, s nímž Bůh komunikoval, byl Adam v zahradě Eden. Když však Adam s Evou zhřešili a Bůh je zavolal a chtěl s nimi dále komunikovat, ti dva se raději skryli. (1. Mojžíšova 3:8–13) V Bibli však jsou podrobné zprávy o mužích a ženách, kteří sdělování myšlenek od Boha vítali.

Noemovi měl Bůh co říci v souvislosti s nadcházející zkázou tehdejšího ničemného světa, a Noe se pak stal ‚kazatelem spravedlnosti‘. (2. Petra 2:5) Noe působil pro svou generaci jako Boží mluvčí, a při tom nejen projevil víru v Boží jednání s člověkem, ale dal také veřejně najevo, že je na Jehovově straně. Jakou reakci lidí Noe pozoroval? Je smutné, že většina jeho současníků ‚si nepovšimla, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla‘. (Matouš 24:37–39) Pro nás však je dobré, že sedm členů Noemovy rodiny naslouchalo, poslechli Boží pokyny a přežili celosvětovou potopu. Všichni lidé, kteří dnes žijí, jsou jejich potomky.

Později Bůh komunikoval s celým národem, se starověkým Izraelem. Prostřednictvím Mojžíše dal Bůh Izraelitům deset přikázání a asi 600 dalších stejně závazných zákonů. Jehova očekával, že Izraelité budou všechny tyto zákony poslouchat. Mojžíš dal pokyn, aby byl každý sedmý rok při výročním Svátku chýší nahlas předčítán Boží Zákon. Řekl: „Shromáždi lid, muže a ženy a maličké a svého cizího usedlíka, který je uvnitř tvých bran.“ Proč? „Aby naslouchali a aby se učili, jelikož se budou bát Jehovy, vašeho Boha, a dbát, aby prováděli všechna slova tohoto zákona.“ Všichni měli naslouchat a učit se. Představte si, s jakou radostí spolu asi rozmlouvali o tom, co slyšeli! (5. Mojžíšova 31:10–12)

Více než o pět století později judský král Jehošafat zorganizoval knížata a Levity ke kampani za oživení čistého uctívání Jehovy. Tito muži procházeli judskými městy a vyučovali jejich obyvatele Jehovovým zákonům. Král zařídil, aby se o těchto zákonech veřejně rozmlouvalo, a tím dal najevo, že se odvážně zastává pravého uctívání. Jeho poddaní měli naslouchat a měli se učit. (2. Paralipomenon 17:1–6, 9)

Rozhovor slouží k vydávání svědectví

Bůh vyslal svého Syna Ježíše na zemi, aby sloužil jako Jeho mluvčí. (Jan 1:14) Tři učedníci byli svědky toho, jak se před nimi Ježíš proměnil, a slyšeli při tom Boží hlas, který prohlásil: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil; naslouchejte mu.“ (Matouš 17:5) Pohotově uposlechli.

Podobně i Ježíš dal svým apoštolům pokyn, aby oznamovali druhým lidem Boží předsevzetí. Ale když Ježíšovi zbývalo pro jeho kazatelskou službu na zemi už jen asi šest měsíců, oznámil, že dílo kázání o nebeském Království je tak rozsáhlé, že bude třeba více učedníků. Sedmdesát z nich poučil o tom, jak mají s cizími lidmi rozmlouvat o Božím Království, a pak je vyslal, aby toto poselství veřejně šířili. (Lukáš 10:1, 2, 9) Krátce předtím, než se vrátil ke svému Otci do nebe, Ježíš vybídl své následovníky, aby se chopili iniciativy a mluvili s druhými lidmi o tomto poselství. Dal jim dokonce příkaz: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů . . . a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Po celém světě dnes praví křesťané plní toto poslání tím, že lidem ve svém okolí předávají dobrou zprávu o Božím Království. Tyto rozhovory jim umožňují vydávat svědectví o pravdě, která se týká Stvořitele, Jehovy. (Matouš 24:14)

Pokojné, podnětné rozhovory

Jakým způsobem měli Ježíšovi učedníci rozmlouvat s druhými lidmi o svých náboženských názorech? Neměli odpůrce dráždit a neměli se s nimi přít. Učedníci měli spíše vyhledávat lidi, kteří by dobrou zprávu uvítali, a pak měli těmto lidem předkládat biblické důkazy, na kterých je tato zpráva založena. Bůh ovšem pozoroval, jak lidé reagují, když přicházejí do styku s učedníky jeho Syna. Ježíš totiž prohlásil: „Kdo přijímá vás, přijímá také mne, a kdo přijímá mne, přijímá také toho, který mě vyslal.“ (Matouš 10:40) Když většina Ježíšových současníků odmítla jeho poselství, ve skutečnosti tím drsně odmítla Boha!

„Pánův otrok . . . nepotřebuje bojovat,“ radil křesťanský apoštol Pavel. Spíše „potřebuje být ke všem jemný, způsobilý vyučovat, ovládat se za zlých okolností a s mírností poučovat ty, kteří nejsou příznivě nakloněni; protože jim Bůh snad dá pokání, jež vede k přesnému poznání pravdy“. (2. Timoteovi 2:24, 25) Znamenitým příkladem toho je způsob, jak Pavel ohlašoval dobrou zprávu lidem v Řecku, v Athénách. Rozmlouval se Židy v jejich synagóze. Na tržišti mluvil každý den s lidmi, „kteří tam právě byli“. Někteří lidé sice bezpochyby jen rádi naslouchali novým myšlenkám, ale Pavel mluvil otevřeně a laskavě. Rozmlouval se svými posluchači o Božím poselství, které pro ně bylo výzvou k pokání. Reagovali velice podobně jako dnešní lidé. „Někteří se posmívali, zatímco jiní řekli: ‚Chceme si o tom poslechnout od tebe ještě jindy.‘ “ Pavel netrval na tom, že rozhovor musí pokračovat. Kázal jim poselství, a pak „vyšel z jejich středu“. (Skutky 17:16–34)

Později Pavel řekl členům křesťanského sboru v Efezu, že ‚se nezdržel, aby nepověděl všechno, co je užitečné a aby nevyučoval veřejně a dům od domu‘. Ale ‚důkladně rozmlouval se Židy i s Řeky o pokání před Bohem a víře v Ježíše Krista‘. (Skutky 20:20, 21)

Z těchto biblických příkladů je patrné, jak Boží věrní služebníci v biblických dobách rozmlouvali o náboženství. I dnes tedy svědkové Jehovovi poslouchají biblický příkaz a mluví o náboženství s lidmi ve svém okolí.

Rozhovory, které jsou velmi účinné

‚Slyšte Boží slovo.‘ ‚Naslouchejte jeho přikázáním.‘ Jak často nacházíme v Bibli tato slova! Až s vámi budou příště svědkové Jehovovi mluvit, můžete na tyto pokyny z Bible reagovat. Naslouchejte biblickému poselství, které vám přinášejí. Toto poselství není politické, ale zastává se Boží nebeské vlády, Božího Království. Je to Boží nástroj, jímž Bůh odstraní příčiny dnešních konfliktů. (Daniel 2:44) Potom se tato Boží nebeská vláda postará o to, aby byla celá země přeměněna v ráj podobný edenské zahradě.

Jeden bývalý kriminální policista často odmítal naslouchat, když mu svědkové Jehovovi něco říkali o Bibli. Viděl však, jak vzrůstá zločinnost a ztratil všechny iluze o životě. Když ho tedy navštívil další svědek, ten muž mu řekl, že chce důkazy pro biblické poselství prozkoumat. Vedlo to k pravidelným rozhovorům. Policista se sice několikrát přestěhoval, ale svědkové ho na každém novém místě rádi vyhledali a pokračovali s ním v rozhovorech. Nakonec tento policista prohlásil: „Důkazy, které jsem hledal, byly vždy přímo ve Svatých písmech. Kdyby tito svědkové nebyli tak vytrvalí a nemluvili se mnou, byl bych stále ve světě a stále bych se ptal, jaký má vůbec život smysl. Fakt je, že jsem poznal pravdu, a teď chci po celý svůj život hledat jiné lidi, kteří pátrají po Bohu, jako jsem to dělal já.“

Posluchači, kteří mají o věc zájem, si upřímně přejí dozvědět se více. Právem očekávají důvody pro náboženské názory, které jim jsou předkládány. (1. Petra 3:15) Malé dítě zasypává rodiče otázkami a čeká, že na ně dostane odpověď, a stejně i vy právem očekáváte, že vám svědkové dají spolehlivé odpovědi. Buďte ujištěni, že velmi rádi opět přijdou a budou s vámi dále hovořit o biblickém poselství.

Možná, že již něco o Bibli víte. Snad si uvědomujete, že to, co od vás Bůh očekává, bude znamenat určité změny ve vašem způsobu života. Bez váhání pokračujte a nebojte se, že by Boží požadavky pro vás znamenaly příliš velké oběti. Přinesou vám jedině pravé štěstí. Uvědomíte si to, když budete krok za krokem postupovat kupředu.

Především vezměte v úvahu, kdo je Jehova, co od vás očekává a co vám nabízí. Požádejte svědky, aby vám ukázali, co o tom říká Bible. Ve své vlastní Bibli si ověřte, co říkají. Když poznáte, že to, co svědkové předkládají jako pravdu o náboženství, je logické, bezpochyby budete chtít hlouběji prozkoumat mnoho jiných krásných věcí, které vám mohou na základě Písem sdělit. (Přísloví 27:17)

Budete vítáni, přijdete-li se podívat tam, kde se svědkové Jehovovi scházejí — do jejich místního sálu Království. Uslyšíte tam užitečné rozhovory o Božím slovu. Uvidíte, že ti, kdo tam jsou, spolu rádi mluví o Božích předsevzetích. Dovolte, aby vám tito svědkové pomohli poznat pravdu o tom, co od nás dnes Bůh očekává. Uposlechněte Boží výzvu, aby lidé spolu mluvili o pravém uctívání, a přijměte jeho laskavé schválení — věčný život v ráji. (Malachiáš 3:16; Jan 17:3)

[Obrázek na straně 5]

Noe otevřeně mluvil o Božím záměru

[Obrázky na straně 7]

Svědkové Jehovovi vysvětlují jiným lidem biblické pravdy, jako to kdysi dělal Pavel v Athénách