Co je to masoretský text?

AŤ ČTETE Bibli v jakémkoli jazyce, pravděpodobně byla část z ní přímo nebo nepřímo přeložena z masoretského textu, který obsahuje Hebrejská písma neboli „Starý zákon“. Ve skutečnosti ale bylo masoretských textů více. Který z nich byl tedy vybrán a proč? Co je vlastně masoretský text a jak víme, že je spolehlivý?

Jehovovo slovo

Psaní Bible začalo na hoře Sinaj v roce 1513 př. n. l. Druhá kniha Mojžíšova 24:3, 4 říká: „Mojžíš . . . přišel a vyprávěl lidu všechna Jehovova slova a všechna soudcovská rozhodnutí, a všechen lid jedním hlasem odpověděl a řekl: ‚Všechna slova, která Jehova mluvil, jsme ochotni činit.‘ Mojžíš tedy zapsal všechna Jehovova slova.“

Hebrejská písma byla psána více než tisíc let — od roku 1513 př. n. l. do roku 443 př. n. l. Pisatelé byli inspirováni Bohem, a proto můžeme očekávat, že Bůh řídil věci tak, aby jeho poselství bylo zachováno věrně. (2. Samuelova 23:2; Izajáš 40:8) Znamená to však, že Jehova lidem zabránil, aby neudělali ani jedinou chybu, a že při opisování nebylo změněno ani písmenko?

Dveře pro nepřesnost se pootevřely

Z generace na generaci sice opisovali Boží slovo muži, kteří si ho hluboce vážili, ale nějaké chyby způsobené lidmi se do rukopisů přesto vloudily. Pisatelé Bible byli inspirováni Bohem, ale opisovači nepracovali pod Božím dohledem.

Když se Židé vrátili v roce 537 př. n. l. z vyhnanství v Babylóně, přijali nový styl psaní, při němž se užívalo čtvercové písmo, které se Židé naučili v Babylóně. Tato podstatná změna přinesla zásadní problém — určitá písmena vypadala podobně, a mohla být proto zaměněna. Hebrejština je jazyk založený na souhláskách — samohlásky dodává čtenář podle toho, jak chápe kontext. Změna jedné souhlásky tedy může snadno ovlivnit význam celého slova. Ve většině případů však byly takové chyby odhaleny a opraveny.

Po pádu Babylóna se velká většina Židů do Izraele nevrátila. Duchovními středisky židovských komunit na Středním východě a v Evropě se staly synagógy.a Každá synagóga potřebovala vlastní svitky obsahující Písma. Jak se množily opisy, vzrůstala také pravděpodobnost, že při opisování vzniknou chyby.

Pokusy zavřít dveře

V prvním století n. l. se začali písaři v Jeruzalémě snažit o vytvoření vzorového textu, podle kterého by se opravily všechny svitky Hebrejských písem. Neexistoval však žádný všeobecně platný systém, podle kterého by se rozlišovalo, co je původní text a co jsou rukopisy obsahující chyby opisovačů. Zdá se, že od druhého století n. l. už byl souhláskový text Hebrejských písem převážně ustálený, ačkoli to ještě nebylo nijak potvrzeno. Citáty z Hebrejských písem, které nalézáme v Talmudu (sestaven mezi druhým a šestým stoletím n. l.), často ukazují, že byly čerpány z jiného zdroje, než byl text později známý pod názvem masoretský.

Masora nebo masoret v hebrejštině znamená „tradice“. V šestém století n. l. se lidé, kteří střežili tradici přesného opisování Hebrejských písem, začali nazývat masoreti. Opisy, které pořídili, se nazývají masoretské texty. Co bylo tak zvláštního na práci masoretů a způsobu, jak texty připravovali?

Hebrejština přestala být živým národním jazykem a mnoho Židů ji už neznalo. Tím bylo ohroženo samotné porozumění souhláskovému biblickému textu. Masoreti chtěli text zachránit, a tak vyvinuli systém, ve kterém byly samohlásky zastoupeny tečkami a čárkami. Ty se psaly nad a pod souhlásky. Masoreti také vyvinuli propracovaný systém značek, které sloužily jako určitá forma interpunkce a zároveň jako vodítko pro správnou výslovnost.

Kde měli masoreti pocit, že byl text pozměněn nebo nesprávně opsán předešlými generacemi písařů, tam udělali poznámky na okraj po straně textu. Samotný text však nezměnili. Poznamenávali i neobvyklé tvary slov a neobvyklá slovní spojení a dále poznamenávali, jak často se tyto výrazy v jednotlivých knihách nebo v celých Hebrejských písmech objevují. Připisovali i dodatečné poznámky, které měly opisovačům pomoci při křížové kontrole. Vyvinuli systém zkrácených „kódů“, pomocí nichž se tyto údaje zapisovaly s krajní stručností. Na okrajích nad textem a pod ním byla určitá minikonkordance, která uváděla části souvisejících veršů, na něž bylo upozorněno v poznámkách na postranních okrajích.

Nejproslulejší systém vypracovali masoreti v Tiberiadě u Galilejského moře. Zvlášť významná byla v devátém a desátém století n. l. rodina ben Ašera a rodina ben Naftaliho, které pravděpodobně patřily ke karaitům.b Tyto dvě školy měly sice rozdílné metody zapisování výslovnosti a poznámek, ale souhlásky jejich textů se v celých Hebrejských písmech liší méně než na deseti místech.

Obě masoretské školy, ben Ašera i ben Naftaliho, ve své době velmi pomohly při vědeckém zkoumání textů. Když Maimonides (vlivný znalec Talmudu z dvanáctého století) pochválil ben Ašerův text, začali tomuto textu dávat přednost i ostatní. Dokonce až do té míry, že dodnes nebyl nalezen žádný rukopis ben Naftaliho. Vše, co z něho zbývá, je seznam rozdílů, které mezi těmito dvěma školami byly. Ironií je, že Maimonidova pochvala se týkala stylistické úpravy, například oddělování odstavců, a ne důležitějších rysů přesného přepisu.

Můžeme najít „čistý“ masoretský text?

Mezi odborníky se vedou velké spory o to, který z kodexů, jež jsou dnes dostupné, obsahuje „čistý“ ben Ašerův text, který by údajně měl představovat „pravý“ masoretský text. Ve skutečnosti však nikdy neexistoval jediný „čistý“, směrodatný masoretský text. Masoretských textů bylo mnoho a všechny se od sebe trochu lišily. Všechny existující kodexy obsahují smíšené texty, v nichž jsou poznámky ben Ašera i ben Naftaliho.

Úkol, před kterým dnes stojí každý překladatel Hebrejských písem, je ohromný. Překladatel se musí seznámit nejen s hebrejským textem, ale také se všemi rozumnými možnostmi, kde mohl být text pozměněn vlivem chyby při opisování nebo z jiného důvodu. Různé masoretské texty slouží jako základ, ale překladatel musí brát v úvahu i jiné důležité prameny, které by mohly představovat starší a možná přesnější verze souhláskového textu.

Ernst Würthwein v úvodu ke své knize The Text of the Old Testament (Text Starého zákona) vysvětluje: „Když máme před sebou obtížnou pasáž, nemůžeme prostě shromáždit různé verze a vybrat si tu, která nabízí nejjednodušší řešení, jednou dát přednost hebrejskému textu, jindy Septuagintě nebo aramejskému Targumu. Jednotlivé texty nepodávají vždy stejně spolehlivé svědectví. Každý text má svůj vlastní charakter a svou zvláštní historii. To vše musíme znát, abychom se vyhnuli nepřiměřeným nebo klamným závěrům.“

Máme pevný podklad pro plnou důvěru, že Jehova své slovo ochránil. Díky úsilí, jež během staletí vynakládalo mnoho upřímných lidí, máme na dosah rukopisy biblického poselství, jeho obsah i detaily. Drobné změny písmen nebo slov nezpůsobí, že nebudeme Písmům rozumět. Důležitou otázkou však je, zda budeme podle Božího slova, Bible, žít.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 26]

Aleppský kodex obsahuje masoretský text

[Podpisek]

Bibelmuseum, Münster