Odnětí pospolitosti — Láskyplné opatření?

„SVATÝ, svatý, svatý je Jehova Bůh, Všemohoucí.“ (Zjevení 4:8) Ve shodě s tím je Jehova autorem určitých měřítek, která jsou svatá. Jsou ve ‚svatých spisech‘ a křesťané mají povinnost se jimi řídit. Musí se vyvarovat všeho, co je v Jehovových očích nečisté. (2. Timoteovi 3:15; Izajáš 52:11)

Bible přikazuje: „Ve shodě s tím Svatým, který vás povolal, staňte se i vy sami svatými v celém svém chování, protože je napsáno: ‚Budete svatí, protože já jsem svatý.‘ “ (1. Petra 1:15, 16) Od doby, kdy se zrodil křesťanský sbor, tedy již devatenáct století, vedou praví křesťané boj za to, aby tento sbor uchránili před duchovním a mravním znečištěním. (Juda 3)

Proč je důležité chránit sbor

Každý Boží služebník má náročný úkol — zůstat mravně i duchovně čistý. Musíme se bránit třem mocným nepřátelům — Satanovi, jeho světu a svým hříšným tělesným sklonům. (Římanům 5:12; 2. Korinťanům 2:11; 1. Jana 5:19) Satanův svět tě bude svádět k nemravnosti, bude tě vábit, abys přejal jeho způsoby, nabídne ti hmotné bohatství, slávu, lepší společenské postavení, významnější funkci a pravomoc. Ale lidé, kteří jsou odhodláni věnovat se pravému uctívání Boha, odmítají Satanovy nabídky a zůstávají „bez poskvrny od světa“. Proč? Protože chtějí zůstat pod ochranou a v láskyplné péči Jehovovy čisté organizace. (Jakub 1:27; 1. Jana 2:15–17)

Každému členovi křesťanského sboru, jenž se kvůli lidské slabosti stane obětí Satanových svodů, Jehova nabízí pomoc. Duchovně způsobilí muži ve sboru jsou jmenováni jako starší, kteří mají sbor chránit a chybujícím láskyplně pomáhat, aby dospěli k pokání a udělali nutné změny, které povedou k nápravě. Každému křesťanovi, který se dopustí něčeho špatného, by měla být trpělivě poskytována pomoc, aby činil pokání a aby své chování změnil. (Galaťanům 6:1, 2; Jakub 5:13–16)

Proč je odnětí pospolitosti láskyplným opatřením

Když pokřtěný Jehovův služebník vědomě pokračuje v ničemném jednání a odmítá se změnit, je nutné pohlížet na něj jako na člověka, který se nekaje, a který proto není pro křesťany vhodným společníkem. (Srovnej 1. Jana 2:19.) Takovým lidem nemůže být dovoleno, aby dál zůstávali v čistém křesťanském sboru a šířili „nákazu“. Je nutné je vyloučit.

Správnost takového postupu — totiž vyloučení člověka, který jedná ničemně — si můžeme ukázat na příkladu. Stále častěji se vyskytují případy zločinů a násilných útoků proti studentům. Podle kanadského listu The Globe and Mail, který vychází v Torontu, proto některé školy zavedly takové opatření, aby „studenti, kteří používají zbraně nebo vyhrožují, že nějakou zbraň použijí, byli ze školy doživotně vyloučeni“. Vyloučení takového člověka má chránit ostatní studenty, kteří se chtějí vzdělávat, a ne být vystavováni násilnostem.

Proč je možné, abychom vyloučení nekajícného člověka ze sboru považovali za láskyplné opatření? Je to projev lásky k Jehovovi a k jeho požadavkům. (Žalm 97:10) Je to také projev lásky k lidem, kteří se snaží jednat spravedlivě. Z jejich středu je totiž vyloučen člověk, který by na ně mohl mít špatný vliv. Je tím chráněna i čistota sboru. (1. Korinťanům 5:1–13) Kdyby byla ve sboru připuštěna hrubá nemravnost nebo duchovní nečistota, sbor by byl poskvrněn a nebyl by vhodný pro posvátnou službu Jehovovi, který je svatý. A navíc, když je někdo vyloučen ze sboru, může mu to pomoci, aby si uvědomil závažnost svého svévolného jednání, činil pokání a podnikl potřebné změny, které by vedly k tomu, že by byl do sboru opět přijat.

Vliv na ostatní

Když se některý člen sboru dopustí závažného hříchu, například cizoložství, v žádném případě tím nerozradostní Jehovovo srdce. (Přísloví 27:11) Žádný křesťan, který se dopustí sexuální nemravnosti, rozhodně neuvažuje tak, jak uvažoval Josef, když se ho Potifarova manželka snažila přinutit k pohlavnímu styku. Josef jí odpověděl: „Jak bych se . . . mohl dopustit tak velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu?“ (1. Mojžíšova 39:6–12) Josef respektoval Jehovova svatá měřítka, a utekl. Cizoložník naopak nemá dostatek lásky k Bohu, aby se zdržel toho, že by uspokojil svou tělesnou vášeň. (Galaťanům 5:19–21)

Pokřtěný člověk, který přestupuje Boží přikázání, nedává najevo, že by mu dělalo starosti, jakou bolest způsobí svým věřícím příbuzným. Citový dopad je tak velký, že někteří z nich jej nemohou unést. Jedna křesťanka, která zjistila, že její syn se choval nemravně, naříkala: „Stěží se najde bratr nebo sestra, kteří by chápali, jakou bolest nám to způsobilo, jak jsme byli zdrceni . . . Zlomilo nám to srdce.“ Mohlo by být zpochybněno dobré jméno celé rodiny. Na věrné členy rodiny může dolehnout deprese i jistá míra pocitu viny. Ničemné jednání provinilce může jeho rodině způsobit zármutek.

Láskyplná pomoc pro ostatní členy rodiny

Když je někdo ze sboru vyloučen, je zapotřebí, aby členové jeho rodiny, kteří zůstávají věrnými křesťany, měli na paměti, že odnětí pospolitosti je láskyplné opatření, jež slouží k ochraně sboru. Provinilci je poskytnuta veškerá možná pomoc. Ale pokud ten člověk neposlouchá Boha a zarytě odmítá činit pokání, sbor se musí chránit. Není tedy jiná možnost než jednat podle příkazu Božího slova: „Odstraňte toho ničemu ze svého středu.“ (1. Korinťanům 5:13) Jeden svědek řekl: „Odnětí pospolitosti je věc věrnosti Jehovovi.“

Když je některému z členů rodiny odňata pospolitost, jeho křesťanští příbuzní prožívají bolest. Jmenovaní starší by proto měli dělat vše, co je v jejich silách, aby jim poskytli duchovní útěchu. (1. Tesaloničanům 5:14) Mohou se za ně i s nimi modlit. Často je možné tyto věrné křesťany navštívit a povídat si s nimi o duchovně budujících myšlenkách. Pastýři stáda by měli před shromážděním i po něm využít každou příležitost, aby tyto drahé křesťany duchovně posílili. Povzbuzení jim mohou poskytnout také tím, že s nimi půjdou do služby. (Římanům 1:11, 12) Tito věrní Jehovovi služebníci si zaslouží, aby jim duchovní pastýři prokazovali lásku a věnovali pozornost. (1. Tesaloničanům 2:7, 8)

Když někdo hřeší, není to žádný důvod, abychom začali přehlížet členy jeho rodiny, kteří jsou Jehovovi i nadále věrní. Ničemného izraelského krále Saula Bůh zavrhl, ale David nepřipustil, aby se tím narušil jeho vztah k Saulovu synu Jonatanovi. Pouto, které mezi Davidem a Jonatanem bylo, se dokonce ještě upevnilo. (1. Samuelova 15:22, 23; 18:1–3; 20:41) Proto by všichni členové sboru měli podporovat křesťany, z jejichž rodiny někdo proti Jehovovi zhřešil, a měli by těmto věrným křesťanům projevovat lásku.

Rozhodně by nebylo projevem lásky, kdybychom je přehlíželi nebo s nimi jednali nelaskavě. Věrní členové rodiny velmi potřebují povzbuzení. Mohou se cítit osamělí a jejich situace jim může připadat velmi náročná. Snad by ses s nimi mohl telefonicky podělit o nějakou duchovní „perlu“ nebo povzbudivý zážitek. Když telefon zvedne vyloučená osoba, jednoduše řekni, že bys rád mluvil s jejím křesťanským příbuzným. Mohl bys věrné členy rodiny pozvat k sobě domů na návštěvu nebo na oběd. Když je potkáš při nákupech, můžeš využít příležitosti a popovídat si o něčem povzbudivém. Měj na mysli, že věrní křesťané, kteří mají v rodině někoho, komu byla odňata pospolitost, stále patří k Jehovově čisté organizaci. Mohli by si snadno připadat opuštění a mohli by propadnout sklíčenosti. Dbejme tedy na to, abychom se k nim chovali laskavě a prokazovali jim svou lásku. Stále ‚konejme dobro těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře‘. (Galaťanům 6:10)

Oceňujme Jehovovo opatření

Můžeme být Jehovovi Bohu velmi vděčni za to, s jakou něhou se stará o každého z nás, kdo patříme k celosvětové rodině jeho ctitelů. Prostřednictvím své organizace nám z lásky poskytl určité opatření, které nám má pomoci, abychom jednali v jeho očích spravedlivě. I kdyby některý z členů naší rodiny vědomě hřešil, a musel být vyloučen ze sboru, má možnost se vrátit, pokud bude opravdově činit pokání. Je to patrné z následujícího příkladu:

Ženě, kterou nazveme Anna, se starší snažili pomoci, ale ona začala znovu kouřit, pít a brát drogy. Nečinila pokání, a nezůstala členkou sboru. Zanedlouho se však Anně začalo po láskyplných vztazích v Jehovově čistém sboru stýskat, a modlila se o pomoc. Připouští, že nedocenila, jak velkou pomoc věnují starší těm, kdo se od sboru vzdalují. Začala znovu chodit na shromáždění, a to ji přivedlo k pokání. Pak byla znovu přijata do sboru, kde se jí dostalo lásky i ochrany. Dnes se opět drží Jehovových vysokých měřítek mravnosti. Je vděčná za to, že jí starší projevili lásku, a říká: „Nemáte ponětí, jak velmi mi křesťanské publikace pomohly. Jehova o naše potřeby skutečně dobře pečuje.“

Ano, lidem, kteří byli vyloučeni ze sboru, ale pak činili pokání, dává Jehova možnost návratu. Viděli jsme, že i odnětí pospolitosti je láskyplné opatření. Oč lepší však je vyhnout se takové smutné zkušenosti a dodržovat spravedlivé požadavky našeho svatého Boha! Kéž navěky zůstaneme vděčni za to, že máme výsadu chválit Jehovu a patřit k jeho čisté, milující organizaci, která nás chrání.

[Obrázek na straně 26]

Projevuješ lásku věrným příbuzným člověka, který byl ze sboru vyloučen?