Oporou jim byl jejich největší Přítel

JEDEN druh přátelství je pro svědky Jehovovy mimořádnou oporou. Je to drahocenný vztah k jejich největšímu Příteli, Jehovovi Bohu. (Srovnej Jakuba 2:23.) To on je podporuje, když procházejí těžkými zkouškami víry.

Ryzost svědků Jehovových, kteří žili v totalitním režimu, chválilo už mnoho pozorovatelů. Jedním z nich je pan Jiří Krupička, doktor filozofie a přírodních věd, který v Československu strávil mnoho let v komunistických koncentračních táborech a roku 1968 emigroval. Ve své knize Renesance rozumu píše o utrpení a nezlomnosti svědků Jehovových, kteří byli pro svou neutralitu uvězněni.

Za komunistické vlády bylo kvůli víře vězněno mnoho svědků Jehovových. Ačkoli byli uvězněni, odmítali těžit uran pro válečné účely. (Izajáš 2:4) Dr. Krupička popisuje scénu, které byl v roce 1952 svědkem u jednoho z těchto dolů. Viděl dvě postavy, ztuhlé mrazem jako sochy, které stály venku v krutém zimním počasí. Plechové barely jim zakrývaly hlavu a horní část těla.

Dr. Krupička píše: „Stáli tam už od brzkého rána, ve vězeňských hadrech. Jak mohli tak dlouho vydržet stát na zmrzlých nohou? Síla víry. Barely byly staré a rezavé. Surová ruka jim je narazila na hlavu a ramena tak tvrdě, že roztřepaný okraj jednoho z nich natrhl kazajku i kůži a krev kapala z rukávu.

Stráž zastavila naši kolonu před nimi a velitel měl krátký proslov. Odmítnutí práce, řekl, je vzpoura, a podle toho se trestá. Žádné sentimentální žvásty o válce a zabíjení těmhle odpíračům a nepřátelům socialismu nepomohou.“

Velitel vzal kovovou tyč a udeřil s ní do jednoho z barelů. Postava se zhroutila, s barelem stále na hlavě. To, co se stalo potom, se Jiřímu Krupičkovi hluboce vrylo do mysli.

Pokračuje: „Z barelů se ozval zpěv. Slabé zvuky, šeptající modlitbu k Bohu, který slyší vše a odevšad. I pokus o zpěv ze starých, rezavých uranových barelů. Slyší jej silněji než chorály z velkých katedrál.“

Prvního září 1993 bylo dílo svědků Jehovových v České republice oficiálně a zákonně uznáno. Čeští svědkové se nyní radují, že mohou své křesťanské vzdělávací dílo vykonávat svobodně. Ano, dělá jim radost, když mohou druhým vyprávět o Jehovovi, svém největším Příteli.

[Obrázek na straně 7]

Účastníci sjezdu v České republice