Kdo byl Theofilos Antiochijský?
„TY MĚ nazýváš křesťanem, jako kdyby to jméno bylo prokleté, a já za sebe doznávám, že křesťanem jsem, a to Bohem milované jméno nesu doufaje, že jsem Bohu užitečný.“
Těmito slovy uvádí Theofilos své třídílné dílo Ad Autolycum (Autolikovi). Je to začátek jeho obrany proti odpadlictví, které se v druhém století šířilo. Theofilos se směle označuje za Kristova následovníka. Zdá se, že byl rozhodnut řídit své záležitosti tak, aby byl ‚Bohem milovaný‘ v souladu s významem svého řeckého jména. Kdo vlastně Theofilos byl? Kdy žil? A čeho dosáhl?
Osobní život
O Theofilově osobním životě toho není moc známo. Vychovali ho nekřesťanští rodiče. Později se Theofilos obrátil na křesťanství, ale udělal to teprve po pečlivém studiu Písma. Stal se biskupem sboru v syrské Antiochii, která je dnes známa jako Antakya v Turecku.
V souladu s Ježíšovým příkazem křesťané v prvním století kázali obyvatelům Antiochie. Lukáš zaznamenal, jaký měli úspěch: ‚Byla s nimi Jehovova ruka a velký počet těch, kteří se stali věřícími, se obrátil k Pánu.‘ (Skutky 11:20, 21) Ježíšovi následovníci se božským řízením stali známými jako křesťané. Toto označení bylo poprvé použito v syrské Antiochii. (Skutky 11:26) V prvním století do syrské Antiochie přicestoval apoštol Pavel a ta se stala jeho domovskou základnou. Barnabáš a Pavel, které doprovázel Jan Marek, se z Antiochie vydali na svou první misionářskou cestu.
Návštěvy apoštolů v tomto městě musely první antiochijské křesťany velmi povzbudit. Jejich nadšená odezva na pravdu Božího slova byla bezpochyby způsobena i tím, že je v prvním století navštěvovali zástupci vedoucího sboru, kteří posilovali jejich víru. (Skutky 11:22, 23) Tyto zástupce muselo velmi povzbudit, když viděli, kolik obyvatel Antiochie zasvětilo svůj život Jehovovi Bohu! To se však odehrálo o více než sto let dříve, než žil v Antiochii Theofilos.
Historik Eusebius prohlašuje, že Theofilos byl v Antiochii šestým biskupem počítáno od doby Kristových apoštolů. Theofilos zapsal značné množství ústních pojednání a slovních pří o herezi. Počítá se mezi přibližně dvanáct apologetů své doby.
Pohled na jeho spisy
Slovy, která následují, Theofilos připomíná svůj dřívější rozhovor s pohanem Autolykem: „Hbitý jazyk a uhlazená mluva jim je k potěše a samolibá chvála jim působí radost — ničemným mužům se zkaženou myslí.“ Theofilos to objasňuje slovy: „Ten, kdo miluje pravdu, nedbá na květnatý jazyk, ale zkoumá skutečný význam řečeného . . . Tys mne napadl prázdnými slovy, honosil ses svými bohy ze dřeva a kamene, kovanými a litými, tesanými a rytými, kteří nevidí ani neslyší, protože jsou to modly a dílo lidských rukou.“ (Srovnej Žalm 115:4–8.)
Theofilos odhaluje klamavost modlářství. Snaží se vysvětlit skutečnou podstatu pravého Boha, přičemž používá svůj příznačně výmluvný, i když obšírný, sloh. Vysvětluje: „Boží vzhled je nevýslovný a nepopsatelný a není možné Ho vidět tělesnýma očima. Jeho sláva je totiž nepochopitelná, Jeho velikost nezměrná, Jeho výška nepředstavitelná, Jeho moc nesrovnatelná, Jeho moudrost nevyrovnatelná, Jeho dobrota nenapodobitelná, Jeho laskavost nevyjádřitelná.“
Theofilos dále rozvádí svůj popis Boha: „Je však Pánem, neboť On panuje nad vesmírem; Otcem, neboť byl dříve než všechno; Ztvárnitelem a Učinitelem, neboť On je stvořitel a učinitel vesmíru; Nejvyšším, neboť je nade vším; a Všemohoucím, neboť jedině On obsáhne a obepne všechno.“
Dále se Theofilos zaměřuje na jednotlivé Boží skutky a pokračuje svým charakteristicky důkladným slohem, i když se poněkud opakuje: „Neboť nebesa jsou Jeho dílem, země je Jeho stvořením a moře je Jeho činem; člověk je Jeho výtvorem a Jeho obrazem; slunce, měsíc a hvězdy jsou Jeho stvoření učiněné na znamení a k určování období a dnů a roků, aby mohly sloužit člověku a lopotit se pro něj; a všechno, co neexistovalo, Bůh udělal, aby skrze Jeho díla byla známa a rozpoznána jeho velikost.“
Další způsob, jak Theofilos útočil na tehdejší falešné bohy, je patrný z následujících slov určených Autolykovi: „Jména těch, o nichž říkáš, že je uctíváš, jsou jména mrtvých lidí. . . . A jací lidé to byli? Není snad známo, že Saturn byl kanibalem, který pobíjel a požíral své vlastní děti? A když mluvíš o jeho synu Jupiterovi, . . . jak byl odkojen kozou, . . . a o jeho jiných skutcích — o jeho krvesmilstvu, cizoložství a chtíči.“
Theofilos dále rozvíjí své argumenty a upevňuje svůj odpor k pohanskému modlářství. Píše: „Mám ti vyjmenovat tu spoustu zvířat, kterou uctívají Egypťané, plazy, dobytek, divou zvěř, ptáky a ryby v řece . . . Řekové a jiné národy uctívají kameny a dřevo a jiné hmotné věci.“ „Ale já uctívám Boha živého a pravého,“ prohlašuje Theofilos. (Srovnej 2. Samuelovu 22:47; Skutky 14:15; Římanům 1:22, 23.)
Cenné svědectví
Napomenutí a nabádání v Theofilově třídílném díle vyvracejícím Autolykovy názory jsou všestranná a podrobná. Jiné Theofilovy spisy jsou zaměřené proti Hermogenovi a Markionovi. Dále napsal vzdělávací a poučné knihy a také komentáře k evangeliím. Dochovaly se však jen ony tři knihy určené Autolykovi, a pouze v jediném rukopise.
První kniha je apologie psaná Autolykovi na obranu křesťanského náboženství. Druhá kniha Autolykovi uvádí argumenty proti oblíbenému pohanskému náboženství, proti spekulaci a proti filozofům a básníkům. V Theofilově třetí knize je porovnávána pohanská literatura s Písmem.
Ze začátku třetí Theofilovy knihy vyplývá, že Autolykos měl stále stejný názor, že Slovo pravdy je jen nějaká planá báchorka. Theofilos Autolyka kritizuje: „S potěšením snášíš hlupáky. Jinak by se tě ani nedotkla prázdná slova hloupých mužů a neuvěřil bys těm rozšířeným pověstem.“
Co bylo těmi „rozšířenými pověstmi“? Theofilos odhaluje jejich původce. Pomlouvači „s bezbožnými rty falešně obviňují [nás], kteří uctíváme Boha a jsme nazýváni křesťané, a tvrdí, že své manželky máme společně a že je promiskuitně používáme; a že se dokonce dopouštíme krvesmilstva s našimi vlastními sestrami, a co je nejbezbožnější a nejbarbarštější, že jíme lidské maso“. Theofilos usilovně potíral tento hrubě nesprávný pohanský názor na lidi, kteří se v druhém století hlásili ke křesťanství. Používal světlo pravdy, které je obsaženo v Božím inspirovaném slově. (Matouš 5:11, 12)
To, že Theofilos často používal hebrejskou i řeckou část Bible a odvolával se na ně, svědčí o tom, že byl s Božím slovem dobře seznámen. Byl jedním z prvních komentátorů evangelií. Theofilovy četné odvolávky na Písmo umožňují hlouběji pochopit způsob myšlení, který v jeho době převládal. Znalost inspirovaných Písem používal Theofilos k tomu, aby vyzdvihl jejich vysokou nadřazenost nad pohanskou filozofií.
To, jak Theofilos látku uspořádal, jeho didaktický tón a sloh, v němž často využívá opakování, se možná některým lidem nelíbily. Do jaké míry ovlivnilo správnost jeho názorů předpověděné odpadlictví, to dnes říci nemůžeme. (2. Tesaloničanům 2:3–12) Avšak přibližně do roku 182 n. l., kdy zemřel, byl Theofilos neúnavným apologetou, o jehož spisy se dnešní praví křesťané zajímají.
[Obrázek na straně 30]
Theofilos směle vyvracel Autolykovy argumenty
[Podpisek obrázku na straně 28]
Ilustrace na stranách 28 a 30 převzaty z Illustrirte Pracht — Bibel/Heilige Schrift des Alten und Neuen Testaments, nach der deutschen Uebersetzung D. Martin Luther’s