Otázky čtenářů
Můžeme říci, že dnešní Boží služebníci s pozemskou nadějí mají stejnou míru Božího ducha jako křesťané, kteří jsou pomazáni duchem?
To není nová otázka. Stejnou záležitostí se v „Otázkách čtenářů“ zabývala Strážná věž z 15. dubna 1952 (angl.). Od té doby se stalo svědky Jehovovými mnoho lidí, a proto se touto otázkou můžeme zabývat znovu a přitom si zopakovat, co o tom bylo řečeno v té starší Strážné věži.
Strážná věž na tuto otázku v podstatě odpověděla: Ano, věrní bratři a sestry ze třídy jiných ovcí mohou Božího svatého ducha přijímat stejnou měrou jako pomazaní. (Jan 10:16)
To samozřejmě neznamená, že tento duch působí na všechny jednotlivce stejným způsobem. Vzpomeňme si na věrné služebníky z předkřesťanských dob, kteří rozhodně obdrželi Božího ducha. Silou ducha někteří zabili dravá zvířata, léčili nemocné, a dokonce křísili mrtvé. Ducha potřebovali také k tomu, aby sepsali inspirované knihy Bible. (Soudci 13:24, 25; 14:5, 6; 1. Královská 17:17–24; 2. Královská 4:17–37; 5:1–14) Strážná věž uvedla: „Nepatřili sice ke třídě pomazaných, ale byli naplněni svatým duchem.“
Podívejme se na to ještě z jiného úhlu. Zamysleme se nad muži a ženami v prvním století, kteří byli pomazáni svatým duchem a stali se duchovními Božími syny s nebeskou nadějí. Všichni byli pomazáni, ale to neznamená, že na každém z nich duch působil stejným způsobem. To je zjevné z 12. kapitoly 1. Korinťanům. Tam apoštol Pavel pojednává o darech ducha. V 8., 9. a 11. verši čteme: „Jednomu je například dána prostřednictvím ducha řeč moudrosti, jinému řeč poznání podle téhož ducha, jinému víra týmž duchem jinému dary uzdravování tím jedním duchem . . . Ale všechna tato působení provádí jeden a týž duch a každému zvlášť přiděluje, právě jak chce.“
Je důležité si povšimnout, že ne všichni pomazaní tehdy měli zázračné dary ducha. Ve 14. kapitole 1. Korinťanům se Pavel zmínil o sborovém shromáždění, při němž jeden křesťan měl dar jazyků, ale nikdo z přítomných neměl dar překládání. Přitom však někdy v dřívější době zažil každý z nich pomazání svatým duchem. Bylo by rozumné říci, že ten bratr, který měl dar jazyků, měl více ducha než ostatní přítomní? Ne. Ti ostatní pomazaní nebyli v nevýhodě — nebyli ochuzeni o možnost dobře rozumět Bibli nebo úspěšně obstát ve zkouškách. Na tom bratrovi, který mohl mluvit jazyky, duch působil zvláštním způsobem. Přitom však musel jak on sám, tak i ostatní zůstávat v úzkém vztahu k Jehovovi a ‚neustále se naplňovat duchem‘, jak psal Pavel. (Efezanům 5:18)
Křesťané, kteří dnes patří k ostatku, rozhodně dostali Božího ducha. V určitém okamžiku na ně tento duch působil zvláštním způsobem — když byli pomazáni a přijati za duchovní syny. Od té doby se ‚neustále naplňují duchem‘ a mají jeho pomoc, když usilují o jasnější porozumění Bibli, když se ujímají vedení v kazatelském díle nebo když jsou vystaveni zkouškám — osobním či organizačním.
Členové třídy „jiných ovcí“ nezažili pomazání, ale přesto dostali svatého ducha v jiných ohledech. Strážná věž z 15. dubna 1952 uvedla:
„ ‚Jiné ovce‘ dnes vykonávají stejné kazatelské dílo jako ostatek, za stejně těžkých podmínek a projevují stejnou věrnost a ryzost. Sytí se u téhož duchovního stolu, jedí tentýž pokrm, přijímají tytéž pravdy. Patří k pozemské třídě, mají pozemskou naději a dychtivě se zajímají o pozemské věci — proto je mohou více zajímat verše, které souvisejí s pozemskými podmínkami v novém světě; pomazaný ostatek má naopak naději nebeskou a veliký osobní zájem o věci ducha — proto snad s větší pílí studuje v Božím slově právě takové věci . . . Zůstává však skutečností, že oběma třídám jsou dostupné stejné pravdy a stejné porozumění; a to, do jaké míry pochopí nebeské či pozemské věci, závisí jen na tom, jak se zaberou do studia. Pánův duch je k dispozici stejnou měrou oběma třídám, poznání i porozumění se oběma třídám nabízí rovným dílem a se stejnou možností je přijmout.“