Zákon před Kristem

„Jak já miluji tvůj zákon! Po celý den se jím zabývám.“ (ŽALM 119:97)

1. Čím jsou řízeny pohyby nebeských těles?

OD DĚTSTVÍ Job pravděpodobně v údivu hleděl na hvězdné nebe. Jeho rodiče ho zřejmě naučili jména velkých souhvězdí a řekli mu, co věděli o zákonech řídících pohyb souhvězdí na obloze. Vždyť již ve starověku lidé využívali neměnný pohyb těchto nezměrných, půvabných hvězdných uskupení při určování změn ročních období. Avšak i přes to, jak často v údivu hleděl na oblohu, neměl Job ani to nejmenší tušení, jaké mocné síly drží tyto hvězdné celky pohromadě. Proto mohl stěží odpovědět, když se ho Jehova Bůh zeptal: „Zdali znáš zákony nebe?“ (Job 38:31–33, Jindřich Hrozný) Ano, hvězdy jsou řízeny zákony — zákony tak přesnými a složitými, že jim dnešní vědci plně nerozumějí.

2. Proč je možné říci, že veškeré stvoření je řízeno zákonem?

² Jehova je Nejvyšší zákonodárce ve vesmíru. Všechna jeho díla jsou řízena zákony. Jeho drahý Syn, ‚prvorozený všeho stvoření‘, věrně poslouchal zákony svého Otce ještě dříve, než hmotný vesmír existoval! (Kolosanům 1:15) I andělé jsou vedeni zákonem. (Žalm 103:20) Dokonce i zvířata se řídí zákonem, protože poslouchají příkazy svého instinktu, který jim naprogramoval jejich Stvořitel. (Přísloví 30:24–28; Jeremjáš 8:7)

3. a) Proč lidstvo potřebuje zákony? b) Pomocí čeho Jehova řídil izraelský národ?

³ A co lidstvo? Ačkoli jsme byli obdařeni takovými dary, jakými jsou intelekt, mravnost a duchovní smýšlení, stále potřebujeme určité Boží zákony, které by nás v používání těchto darů vedly. Naši první rodiče, Adam a Eva, byli dokonalí, takže potřebovali být vedeni jen několika zákony. Láska k jejich nebeskému Otci měla být pro ně dostatečným důvodem, aby ho poslouchali. Oni však byli neposlušní. (1. Mojžíšova 1:26–28; 2:15–17; 3:6–19) V důsledku toho bylo jejich potomstvo hříšné a potřebovalo být řízeno daleko větším počtem zákonů. Časem Jehova tuto potřebu láskyplně uspokojil. Noemovi dal konkrétní zákony, které měl předat své rodině. (1. Mojžíšova 9:1–7) O mnoho století později dal Bůh prostřednictvím Mojžíše novému národu Izraeli podrobný, psaný zákoník. To bylo poprvé, kdy Jehova řídil božským zákonem celý národ. Když tento Zákon prozkoumáme, lépe pochopíme, jakou životně důležitou úlohu plní Boží zákon v životě dnešních křesťanů.

Mojžíšský Zákon — Jeho účel

4. Proč by se mohlo zdát zvláštní, že právě z vyvolených potomků Abrahama mělo vzejít Semeno?

⁴ Apoštol Pavel, hloubavý badatel Zákona, položil otázku: „Proč potom Zákon?“ (Galaťanům 3:19) Abychom na tuto otázku odpověděli, musíme si připomenout, že Jehova svému příteli Abrahamovi slíbil, že z jeho rodové linie vzejde Semeno, které přinese velké požehnání všem národům. (1. Mojžíšova 22:18) Zde však nastává problém: Ne každý z vyvolených potomků Abrahama, z Izraelitů, miloval Jehovu. V průběhu času se většina z nich prokázala jako lidé tvrdošíjní a vzpurní — někteří byli téměř neovladatelní! (2. Mojžíšova 32:9; 5. Mojžíšova 9:7) Takoví jednotlivci patřili k Božímu lidu pouze proto, že se do něho narodili, ne proto, že by to byla jejich volba.

5. a) Čemu Jehova učil Izraelity prostřednictvím mojžíšského Zákona? b) Jak Zákon ovlivňoval jednání těch, kdo se ho drželi?

⁵ Jak mohlo z takového lidu vzejít zaslíbené Semeno, z něhož by pak měl tento lid užitek? Jehova Izraelity neovládal jako roboty, ale prostřednictvím zákona je vyučoval. (Žalm 119:33–35; Izajáš 48:17) Samotné hebrejské slovo pro „zákon“, tórah, znamená „poučení“. Čemu tento zákon učil? Izraelity především učil tomu, že potřebují Mesiáše, který je vykoupí z jejich hříšného stavu. (Galaťanům 3:24) Zákon lidi učil také zbožné bázni a poslušnosti. V souladu se slibem daným Abrahamovi měli Izraelité sloužit jako Jehovovi svědkové pro všechny ostatní národy. Zákon je tedy musel učit vysokému a ušlechtilému mravnímu kodexu, který by byl dobrým svědectvím o Jehovovi; měl Izraelitům pomáhat, aby byli odděleni od zkažených zvyků okolních národů. (3. Mojžíšova 18:24, 25; Izajáš 43:10–12)

6. a) Přibližně kolik ustanovení obsahuje mojžíšský Zákon a proč bychom to neměli považovat za příliš mnoho? (Viz poznámku pod čarou.) b) Jaké porozumění získáme studiem mojžíšského Zákona?

⁶ Není tedy divu, že mojžíšský Zákon obsahuje množství nařízení — více než 600.a Tento psaný zákoník měl vliv na řadu oblastí života — na uctívání, vládu, morálku, právo, dokonce i dietu a hygienu. Znamená to však, že Zákon byl pouze souborem chladných pravidel a strohých příkazů? To zdaleka ne! Studiem tohoto zákoníku získáme hluboké porozumění Jehovově láskyplné osobnosti. Uvažujme o několika příkladech.

Zákon prodchnutý milosrdenstvím a soucitem

7., 8. a) Jak Zákon zdůrazňoval milosrdenství a soucit? b) Jak Jehova milosrdně uplatnil Zákon v případě Davida?

⁷ Zákon zdůrazňoval milosrdenství a soucit, a to zvláště k lidem nevýznamným a bezmocným. Vdovy a sirotci byli jmenovitě uvedeni jako ti, kdo měli být chráněni. (2. Mojžíšova 22:22–24) Zemědělská zvířata byla Zákonem zaštítěna před surovým zacházením. Byla respektována základní vlastnická práva. (5. Mojžíšova 24:10; 25:4) A ačkoliv Zákon požadoval trest smrti za vraždu, umožňoval milosrdenství pro toho, kdo zabil neúmyslně. (4. Mojžíšova 35:11) Je zjevné, že izraelským soudcům byl dán určitý prostor při rozhodování o trestu v případě některých přestupků, a to v závislosti na postoji přestupníka. (Srovnej 2. Mojžíšovu 22:7 a 3. Mojžíšovu 6:1–7.)

⁸ Jehova poskytl soudcům vzor tím, že sám Zákon uplatňoval přísně, když to bylo nutné, ale také milosrdně, když to bylo možné. Králi Davidovi, který se dopustil cizoložství a vraždy, bylo projeveno milosrdenství. To neznamenalo, že nebyl potrestán, protože Jehova ho neušetřil strašných následků jeho hříchu. Ale kvůli smlouvě o Království a kvůli tomu, že David byl svým založením milosrdný člověk, který v srdci projevoval hluboké pokání, nebyl usmrcen. (1. Samuelova 24:4–7; 2. Samuelova 7:16; Žalm 51:1–4; Jakub 2:13)

9. Jakou úlohu hrála v mojžíšském Zákoně láska?

⁹ Mojžíšský Zákon kromě toho zdůrazňoval také lásku. Představ si, že by některý dnešní stát měl soustavu zákonů, která by vyžadovala lásku! Mojžíšský Zákon nejen zakazoval vraždu, ale také přikazoval: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (3. Mojžíšova 19:18) Zákon zakazoval nespravedlivé zacházení s cizím usedlíkem a přikazoval: „Budeš ho milovat jako sám sebe, neboť jste se stali cizími usedlíky v egyptské zemi.“ (3. Mojžíšova 19:34) Zákon nejen zakazoval cizoložství, ale manželům přikazoval, aby ‚rozradostňovali svou manželku‘! (5. Mojžíšova 24:5) V samotné 5. Mojžíšově je hebrejské slovo pro lásku použito přibližně dvacetkrát. Jehova Izraelity ujišťoval o své lásce — minulé, současné i budoucí. (5. Mojžíšova 4:37; 7:12–14) Největší přikázání mojžíšského Zákona znělo: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou.“ (5. Mojžíšova 6:5) Ježíš řekl, že na tomto přikázání, a také na přikázání o lásce k bližnímu závisí celý Zákon. (3. Mojžíšova 19:18; Matouš 22:37–40) Není divu, že žalmista napsal: „Jak já miluji tvůj zákon! Po celý den se jím zabývám.“ (Žalm 119:97)

Zneužití Zákona

10. Jak se k mojžíšskému Zákonu stavěla většina Židů?

¹⁰ Jak tragické tedy bylo, že velké množství Izraelitů nemělo pro mojžíšský Zákon ocenění. Lidé Zákon neposlouchali, přehlíželi ho, dokonce na něj zapomněli. Čisté uctívání znečistili odpornými náboženskými zvyky jiných národů. (2. Královská 17:16, 17; Žalm 106:13, 35–38) I v jiných věcech se Zákonu zpronevěřovali.

11., 12. a) Jakou škodu napáchaly skupiny náboženských vůdců v dobách po Ezrově smrti? (Viz rámeček.) b) Proč dávní rabíni považovali za nutné „udělat kolem Zákona plot“?

¹¹ Největší škodu napáchali ti, kdo tvrdili, že jsou učiteli a ochránci Zákona. Stalo se to po smrti věrného opisovače Ezry, který žil v pátém století před naším letopočtem. Ezra tvrdě bojoval s ničivým vlivem jiných národů a zdůrazňoval důležitost čtení a vyučování ze Zákona. (Ezra 7:10; Nehemjáš 8:5–8) Někteří učitelé Zákona tvrdili, že jdou v Ezrových šlépějích, a vytvořili to, čemu se začalo říkat „Velká synagóga“. K jejím úslovím patřila i tato směrnice: „Udělej kolem Zákona plot.“ Tito učitelé usuzovali, že Zákon je jako skvostná zahrada. Aby po této zahradě nemohl nikdo šlapat tím, že by přestupoval její zákony, vytvořili dodatečné zákony, „ústní zákon“, čímž chtěli lidem zabránit, aby se ani nepřiblížili k situaci, kdy by mohli zákon přestoupit.

¹² Někdo by mohl tvrdit, že tento názor židovských vůdců byl oprávněný. Po smrti Ezry byli Židé pod nadvládou cizích mocností, zvláště Řecka. Mezi Židy začaly vznikat skupiny náboženských vůdců, které chtěly čelit vlivu řecké filozofie a kultury. (Viz rámeček na straně 10.) Časem začaly některé z těchto skupin soupeřit s levitským kněžstvem, které mělo Zákonu vyučovat, a dokonce začaly toto kněžstvo zastiňovat. (Srovnej Malachiáše 2:7.) Kolem roku 200 př. n. l. se v životě Židů začal hlásit o slovo ústní zákon. Zprvu neměly být tyto zákony sepisovány, aby je lidé nezačali pokládat naroveň psanému Zákonu. Časem však bylo lidské uvažování povýšeno nad Boží, a onen „plot“ poškodil samotnou „zahradu“, kterou měl chránit.

Znečištění v podobě farizejství

13. Jak někteří židovští náboženští vůdci ospravedlňovali vytváření mnoha pravidel?

¹³ Rabíni tvrdili, že Tóra neboli mojžíšský Zákon je dokonalá, a tudíž musí obsahovat odpověď na každou otázku, která by mohla vzniknout. Nebyl to však názor, který by vyjadřoval jejich úctu. Ve skutečnosti rabínům umožňoval používat důmyslné lidské úvahy. Vypadalo to tedy, jako by Boží slovo bylo základem pravidel týkajících se nejrůznějších věcí — z nichž některé byly čistě osobní, jiné zcela malicherné.

14. a) Jak židovští náboženští vůdci do krajnosti nebiblicky rozpínali biblické předpisy o oddělenosti od národů? b) Z čeho je patrné, že rabínská pravidla neochránila židovský lid před pohanskými vlivy?

¹⁴ Náboženští vůdci probírali biblická pravidla znovu a znovu a do krajnosti je rozpínali. Mojžíšský Zákon například prosazoval oddělenost od národů, ale rabíni kázali nerozumné opovržení vším nežidovským. Učili, že Žid nesmí u hostince, který patří Nežidovi, ponechat ani svůj dobytek, protože Nežidé „jsou podezíráni z pohlavních styků se zvířaty“. Židovka nesměla přijít na pomoc nežidovské rodičce, protože by tak „pomáhala na svět dítěti, jež se stane modlářem“. Rabíni měli oprávněnou nedůvěru k řeckým sportovním cvičištím — a tak zakázali veškerý tělocvik. Dějiny potvrzují, že tato mnohá opatření Židy před pohanskými názory neochránila. Dokonce i sami farizeové učili pohanskou nauku o nesmrtelnosti duše! (Ezekiel 18:4)

15. Jak židovští náboženští vůdci překrucovali zákony o očišťování a krvesmilstvu?

¹⁵ Farizeové zkomolili také zákony o očišťování. Říkalo se, že kdyby to jen bylo možné, očistili by farizeové i samotné slunce. Jejich zákon pravil, že znečištěn je i člověk, který pozdrží „vykonání potřeby“! Omývání rukou se stalo složitým obřadem, při němž platila pravidla o tom, kterou ruku je nutné umýt nejdříve a jak. Za obzvlášť nečisté byly považovány ženy. Na základě biblického příkazu ‚nepřiblížit se‘ k tělesnému příbuznému (což byl ve skutečnosti zákon proti krvesmilstvu) rabíni nařizovali, že manžel nemá jít tak, aby ho manželka měla za svými zády; a na tržišti s ní dokonce nesměl promluvit. (3. Mojžíšova 18:6)

16., 17. Jak ústní zákon rozšířil příkaz zachovávat týdenní Sabat a k čemu to vedlo?

¹⁶ Zvláště známé je to, jak byl ústním zákonem převrácen duchovní význam zákona o Sabatu. Bůh dal Izraeli jednoduchý příkaz: Sedmý den v týdnu nekonej žádnou práci. (2. Mojžíšova 20:8–11) Avšak ústní zákon definoval třicet devět různých druhů zakázané práce, mezi něž bylo zahrnuto například uvázání či rozvázání uzlu, ušití dvou stehů, zapsání dvou hebrejských písmen a tak dále. Ke každé z těchto zapovězených činností patřilo ještě mnoho dalších pravidel. Které uzly byly zakázané, a které ne? Ústní zákon na takové otázky odpovídal svévolnými nařízeními. Dokonce i léčení začalo být považováno za jednu ze zakázaných prací. O Sabatu bylo například zakázáno ošetřit zlomeninu. Pokud někdo trpěl bolestí zubů, mohl si potravu ochutit octem, ale nesměl ocet vsát mezi zuby. Tím by se totiž mohl zub vyléčit!

¹⁷ Zákon o Sabatu, pohřbený pod stovkami lidských pravidel, ztratil pro většinu Židů svůj duchovní smysl. Když Ježíš Kristus, „Pán sabatu“, konal o Sabatu krásné, nápadné zázraky, znalci Zákona a farizeové na to hleděli s kamennou tváří. Oni se zajímali jen o to, že Ježíš podle jejich soudu přehlížel jejich nařízení. (Matouš 12:8, 10–14)

Poučení z pošetilosti farizeů

18. Jaký účinek mělo přidávání ústních zákonů a tradic k mojžíšskému Zákonu? Znázorni to.

¹⁸ V kostce bychom mohli říci, že tyto dodatečné zákony a tradice se na mojžíšský Zákon nalepily podobně, jako se k trupu lodi přilepují vilejši. Majitel lodi věnuje veliké úsilí tomu, aby tyto nepříjemné tvorečky z lodi seškrábal, protože loď zpomalují a ničí její antikorozní nátěr. A podobně působily ústní zákony a tradice — zatížily Zákon a vystavily ho „korozivnímu“ zneužívání. Rabíni však tyto přitěžující zákony neodstraňovali, naopak přidávali další a další. Když pak přišel Mesiáš, aby naplnil Zákon, byla již „loď “ natolik obalena „vilejši“, že se jen stěží držela nad vodou! (Srovnej Přísloví 16:25.) Náboženští vůdci smlouvu Zákona nechránili — naopak se dopouštěli té pošetilosti, že ji porušovali. Proč však jejich „plot“ pravidel selhal?

19. a) Proč onen „plot kolem Zákona“ selhal? b) Z čeho je patrné, že židovští náboženství vůdci neměli skutečnou víru?

¹⁹ Vůdčí představitelé judaismu nepochopili, že bitva se zkažeností je vedena v srdci, a nikoli na stránkách právních knih. (Jeremjáš 4:14) Klíčem k vítězství je láska — láska k Jehovovi, k jeho zákonu a k jeho spravedlivým zásadám. Taková láska vyvolává odpovídající nenávist k tomu, co nenávidí Jehova. (Žalm 97:10; 119:104) Lidé, jejichž srdce je naplněné láskou, zůstávají v tomto zkaženém světě věrni Jehovovým zákonům. Židovští náboženští vůdci měli velkou výsadu učit lid, aby takovou lásku pěstoval a jednal tak, aby byl sám lásky hoden. Proč se jim to nepodařilo? Zjevně proto, že jim chyběla víra. (Matouš 23:23, Reference Bible, poznámka pod čarou) Kdyby věřili, že Jehovův duch má moc působit na srdce věrných lidí, nedomnívali by se, že je potřebné přísně ovládat život druhých. (Izajáš 59:1; Ezekiel 34:4) Jim samotným víra chyběla, a proto nikomu víru nevštěpovali; nakládali na lidi břemena lidských příkazů. (Matouš 15:3, 9; 23:4)

20., 21. a) Jaký celkový dopad mělo na judaismus uvažování orientované na tradice? b) Jaké poučení pro nás plyne z toho, co se stalo s judaismem?

²⁰ Židovští vůdci nepěstovali lásku. Jejich tradice vyprodukovala náboženství posedlé zevnějškem a mechanickou poslušností plynoucí z touhy dobře vypadat — náboženství, které bylo semeništěm pokrytectví. (Matouš 23:25–28) Jejich předpisy vyvolávaly nesčetné důvody k tomu, aby se lidé navzájem posuzovali. Proto se pyšní, autoritářští farizeové cítili oprávnění hodnotit samotného Ježíše Krista. Ztratili ze zřetele základní účel Zákona a zavrhli jediného pravého Mesiáše. Ten pak musel židovskému národu říci: „Pohleďte, váš dům je vám zanechán.“ (Matouš 23:38; Galaťanům 3:23, 24)

²¹ Jaké poučení z toho plyne pro nás? Strnulé uvažování orientované na tradici nepodporuje zájmy čistého uctívání Jehovy! Znamená to však, že ctitelé Jehovy dnes nemají naprosto žádná pravidla, vyjma těch, která jsou konkrétně uvedena ve Svatém Písmu? Ne. Chceme-li získat důkladnou odpověď, uvažujme o tom, jak Ježíš Kristus nahradil mojžíšský Zákon novým, ještě lepším zákonem.

[Poznámka pod čarou]

Uměl bys vysvětlit?

◻ Jak je celé stvoření ovládáno Božím zákonem?

◻ Co bylo hlavním účelem mojžíšského Zákona?

◻ Z čeho je patrné, že mojžíšský Zákon zdůrazňoval milosrdenství a soucit?

◻ Proč židovští náboženští vůdci přidali k mojžíšskému Zákonu nesčetná pravidla a k čemu to vedlo?

[Rámeček na straně 10]

Židovští náboženští vůdci

Znalci Zákona: Považovali se za Ezrovy nástupce a vykladače Zákona. Podle knihy A History of the Jews (Dějiny Židů) „všichni znalci Zákona nebyli bystrého ducha a jejich snahy o vyvození skrytého smyslu zákona se často zvrhly do bezvýznamných formulí a přihlouplých zákazů. Ty pak zkostnatěly a staly se zvykem, který se zanedlouho stal neúprosným tyranem.“

Chasidim: Toto jméno znamená „zbožní“ nebo „svatí“. Jako o třídě je o nich poprvé zmínka okolo roku 200 př. n. l. Byli to fanatici s politickou mocí, kteří bránili čistotu Zákona před tyranií řeckého vlivu. Chasidim se rozdělili do tří skupin: na farizey, saducey a esejce.

Farizeové: Někteří odborníci se domnívají, že toto jméno je odvozeno od slov, která znamenají „oddělení“ či „separatisté“. Byli opravdu fanatičtí ve svých snahách o oddělenost od Nežidů, ale své bratrství viděli i v oddělenosti od obyčejného židovského lidu, jemuž se cítili být nadřazení — od lidu, který neznal všechnu spletitost ústního zákona. Jeden historik o nich řekl: „Všeobecně vzato jednali s lidmi jako s dětmi, formalizovali a definovali i ty nejmalichernější detaily rituálních předpisů.“ Jiný učenec uvedl: „Farizejství vyprodukovalo hromadu právních předpisů, které postihovaly všechny situace. To nevyhnutelně vedlo ke zveličování trivialit a trivializování důležitých věcí. (Mat. 23:23).“

Saduceové: Skupina, která byla úzce spjata s aristokracií a kněžstvem. Saduceové byli zarytými odpůrci znalců Zákona a farizeů, protože tvrdili, že ústní zákon není co do platnosti roven psanému Zákonu. Samotná Mišna však dosvědčuje, že utrpěli porážku: „Větší důraz náleží [zachovávání] slov znalců Zákona než [zachovávání] slov [psaného] Zákona.“ Talmud, který obsahoval rozsáhlý komentář k ústnímu zákonu, později dokonce tvrdil: „Slova znalců Zákona jsou . . . drahocennější nežli slova Tóry.“

Esejci: Skupina asketů, kteří se izolovali v oddělených komunitách. Podle díla The Interpreter’s Dictionary of the Bible si esejci udržovali ještě větší odstup od okolí než farizeové a „někdy dokázali být farizejštější než farizeové samotní“.

[Obrázek na straně 8]

Rodiče Joba pravděpodobně poučili o zákonech řídících pohyb souhvězdí