Sny má každý
MÍVÁTE sny? Pro jistotu řekněte, že ano, protože ve spánku sníme všichni, i kdybychom to třeba popírali. Odhaduje se, že lidé si nevzpomenou na více než 95 procent svých snů. Na které si pamatujete vy? Ve skutečnosti je to tak, že si obvykle pamatujeme ty, které jsme měli těsně před probuzením.
Badatelé zkoumající sny přišli na to, že spánek je postupný proces a že bývá nejhlubší v prvních několika hodinách a později je stále lehčí. Snění se odehrává hlavně ve fázích rychlých očních pohybů (anglicky rapid eye movement) — tato fáze spánku se označuje jako spánek REM. Tento spánek se střídá se spánkem non-REM. Každý spánkový cyklus (non-REM/REM) trvá asi 90 minut, a tyto cykly se v průběhu noci opakují pětkrát nebo šestkrát, přičemž poslední probíhá těsně před naším probuzením.
Bylo by chybou si myslet, že v době spánku je náš mozek téměř nečinný. Bylo zjištěno, že při snění mozek pracuje více než při některých stavech bdělosti s výjimkou jistých neuronů v mozkovém kmenu, které souvisí s pozorností a pamětí. Tyto buňky během spánku zřejmě odpočívají. Obecně však platí, že mezi nervovými buňkami v mozku probíhá nepřetržitá mezibuněčná komunikace.
Náš mozek je úžasně složitý orgán sestávající z miliard částí, které generují přibližně sto, dvě stě, nebo dokonce tři sta signálů za vteřinu. Mozek se skládá z více částí, než kolik je lidí na zemi. Někteří badatelé odhadují, že obsahuje 20 až 50 miliard součástí. Jeho složitost potvrzuje to, co o lidském těle napsal biblický pisatel David: „Budu ti chvalořečit, protože jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň. Tvá díla jsou podivuhodná.“ (Žalm 139:14)
Říše snů
Když jsme bdělí, pět našich smyslů neustále přenáší do mozku informace a obrazy, ale během spánku to tak není. Mozek si vytváří obrazy samovolně a bez jakéhokoli vnějšího smyslového vstupu. Proto jsou věci viděné a konané ve snu někdy jako halucinace. Tak můžeme dělat věci, které odporují přírodním zákonům: můžeme třeba létat jako Petr Pan nebo padat z útesu, aniž bychom si ublížili. Možná máme zkreslený pojem o čase, a tak se nám minulost jeví jako přítomnost. Nebo když se snažíme utíkat, jako by neovládáme své pohyby — naše nohy nechtějí poslouchat. Silné dojmy a zážitky, které máme v době našeho bdění, mohou samozřejmě ovlivnit naše sny. Mnozí lidé, kteří prožili hrůzy války, nemohou na tyto věci lehce zapomenout. To platí i o lidech, které někdy napadl nějaký zločinec. Takové ošklivé zážitky, které máme v době bdění, se mohou vynořovat ve snech a způsobovat noční můry. V našich snech se mohou vynořit také obvyklé věci, na které myslíme, když jdeme spát.
Řešíme-li nějaký problém, řešení nás někdy napadne během spánku. Mohlo by to svědčit o tom, že ve spánku ne vždy sníme. Zčásti také přemýšlíme.
Jedna kniha pojednávající o snech a mozku říká: „Tou nejobvyklejší duševní činností při spánku není snění, ale myšlení. Myšlení při spánku není provázeno přeludy a není fantazijní. Týká se všedních věcí a často souvisí s běžnými událostmi předchozího či dalšího dne a je obvykle banální, nekonstruktivní a opakované.“
Někteří lidé si myslí, že jim sny mají svým obsahem něco sdělit. Chtějí si je nechat vyložit, a proto mají u postele zápisník, aby si je mohli po probuzení poznamenat. Ann Faradayová ve své knize The Dream Game (Hra snů) napsala o tom, k čemu jsou dobré knihy, jež se snaží vyložit význam snů: „Snáře, v nichž si hledáte výklad námětů snů a symbolů ze sna, jsou naprosto k ničemu, ať už jsou založeny na tradici, nebo na nějaké moderní psychologické teorii.“
Sny očividně vznikají zásadně v našem mozku, a tak není rozumné si myslet, že nám mají předat nějaké zvláštní poselství. Měli bychom se na ně dívat jako na normální činnost mozku, která ho pomáhá udržovat v dobrém stavu.
Co si však mají myslet lidé, kteří říkají, že se jim zdálo o smrti nějakého příbuzného či přítele, a nazítří se dověděli, že ten člověk zemřel? Neukazuje to, že se ze snů dá určit budoucnost? V následujícím článku pojednáme o tom, co se skrývá za prorockými sny.