Tolik utrpení
„PROČ lidé, ať už jednotlivci, nebo skupiny, tolik trpí . . . ? Má se za to, že smyslem všeho je Bůh, ale přesto v tomto světě existuje tolik utrpení postrádajícího smysl a tolik zbytečného hříchu. Je snad Bůh tím, co mu přisuzoval Nietzsche: despota, hochštapler, podvodník, popravčí?“ (On Being a Christian [Být křesťanem] od Hanse Künga)
Vidíte, že katolický teolog Hans Küng mluví o problému, který trápí mnohé lidi: proč všemohoucí, láskyplný Bůh dovoluje, aby bylo tolik utrpení? Neslyšeli jste už takovou otázku? Každý člověk, který má srdce, se rmoutí nad tím, co pan Küng popsal těmito slovy: „Nekonečné potoky krve, potu a slz, bolest, zármutek a strach, samota a smrt.“ Spíše se to podobá záplavě, přívalu zděšení a trýzně, která po celé dějiny maří miliony lidských životů. (Job 14:1)
Plno ‚těžkostí a věcí, které ubližují‘
Zamyslete se nad utrpením, které působí války, nad bolestí, kterou cítí nejen přímé oběti, ale také pozůstalí, truchlící rodiče či příbuzní mrtvých dětí a jiných zabitých. Nedávno Červený kříž oznámil, že „za posledních deset let bylo v ozbrojených konfliktech zabito jeden a půl milionu dětí“. O Rwandě Červený kříž v roce 1994 uvedl, že „statisíce mužů, žen a dětí byly barbarsky a systematicky zmasakrovány“.
Měli bychom se také zmínit o bolesti, kterou působí pedofilní zvrhlíci. Jedna truchlící matka, jejíž syn byl pohlavně zneužíván vychovatelem a následně spáchal sebevraždu, řekla: „Ten muž, který zneužíval mého syna . . . , zničil jak jeho, tak i jiné chlapce, a to nejsystematičtěji a nejzvrhleji, jak si to člověk vůbec dokáže představit.“ A co noční můry a bolest, kterou pociťují oběti bezcitných vrahů nebo hromadných zabijáků, například těch, které dopadli v Británii a kteří „beztrestně unášeli, znásilňovali, mučili a zabíjeli dvacet pět let“? Po celé dějiny to vypadalo, že existuje neomezeně možností, jak si muži a ženy mohou navzájem působit bolest a utrpení. (Kazatel 4:1–3)
K tomu přidejme utrpení působené emocionálními a tělesnými nemocemi a strašný zármutek, který rodiny stíhá, když předčasně zemře někdo milovaný. Také lidé, kteří jsou obětí hladomoru nebo jiné, takzvaně přírodní pohromy, prožívají muka. Jen málo lidí by popíralo Mojžíšův výrok o tom, že našich sedmdesát či osmdesát let je naplněno ‚těžkostmi a věcmi, jež ubližují‘. (Žalm 90:10)
Součást Božího záměru?
Je to snad tak, jak někteří lidé říkají: že totiž toto neutuchající utrpení je součástí nějakého nepochopitelného Božího záměru? Musíme nyní trpět, abychom si vážili života ‚na onom světě‘? Měl pravdu francouzský filozof Teilhard de Chardin, který věřil, že „utrpení, které zabíjí a rozkládá, je pro lidské bytosti nezbytné, aby mohly žít a stát se duchem“? (The Religion of Teilhard de Chardin [Náboženství Teilharda de Chardina]; kurzíva od nás.) Určitě ne!
Vytvořil by snad ohleduplný konstruktér smrtonosné prostředí a pak o sobě prohlašoval, že je soucitný, když by lidi zbavil jeho vlivu? To sotva! Proč by milující Bůh něco takového dělal? Proč tedy Bůh utrpení připouští? Skončí utrpení někdy? Těmito otázkami se bude zabývat následující článek.
[Podpisek obrázku na straně 3]
Foto WHO, autor P. Almasy