Bioetika a bezkrevní chirurgie

V NEDÁVNÝCH letech nastal nebývalý pokrok na poli medicíny. Při řešení lékařských problémů se však někdy objevily problémy etické.

Lékaři musí uvažovat například o následujících otázkách: Mělo by se někdy upustit od útočné léčby, aby pacient mohl zemřít důstojně? Měl by lékař přejít rozhodnutí pacienta, pokud se domnívá, že je to v pacientově nejlepším zájmu? Jak by měla být zdravotní péče přidělována, jestliže nákladná léčba není pro každého dostupná?

Takovými složitými otázkami se zabývá medicínská disciplína zvaná bioetika. Cílem tohoto speciálního oboru je pomoci lékařům a vědcům zvládnout etické důsledky biologického výzkumu a pokroků lékařské vědy. Mnoho velmi obtížných rozhodnutí vzniká v nemocnicích, a proto byly v mnoha nemocnicích zřízeny bioetické komise. Členové této komise, mezi něž patří lékaři a právníci, obvykle navštěvují semináře o bioetice, kde se rozebírají etické problémy lékařství.

K otázkám, které se na takových seminářích často objevují, patří i tyto: Do jaké míry by měli lékaři respektovat názory svědků Jehovových, kteří hlavně z náboženských důvodů odmítají přijímat krevní transfúze? Měl by lékař dát transfúzi pacientovi proti jeho vůli, jestliže se zdá, že je to z lékařského hlediska „žádoucí“? Bylo by etické udělat to bez vědomí pacienta metodou ‚co oči nevidí, srdce nebolí‘?

Mají-li lékaři dobře řešit takové problémy, potřebují objektivně porozumět tomu, jaký názor svědkové zastávají. Svědkové Jehovovi zase rádi své stanovisko lékařům vysvětlí, protože si uvědomují, že díky vzájemnému porozumění je možné vyhnout se střetu.

Setkání odborníků

Profesor Diego Gracia, významný španělský bioetik, chtěl, aby jeho posluchači takový rozhovor absolvovali. „Vzhledem k tomu, jaké těžkosti ohledně krevních transfúzí máte . . . , je jedině správné, abyste vy [svědkové Jehovovi] dostali příležitost vyjádřit své obavy,“ řekl profesor.

A tak byli 5. června 1996 tři zástupci svědků Jehovových pozváni na univerzitu Complutense v Madridu, aby vysvětlili své stanovisko. Přítomno bylo asi čtyřicet lékařů a dalších odborníků.

Svědkové nejprve provedli krátkou prezentaci a pak se otevřela příležitost k dotazům. Všichni přítomní se shodli na tom, že dospělý pacient by měl mít právo odmítnout určitý druh léčby. Posluchači se také domnívali, že transfúze by se nikdy neměla provést bez pacientova souhlasu po poučení. Některá další hlediska postoje svědků jim však dělala obavy.

Jedna otázka se týkala peněz. Bezkrevní chirurgie někdy vyžaduje speciální prostředky — například operaci laserem či nákladné léky, jako je erytropoetin, který se používá pro posílení tvorby červených krvinek. Jeden lékař se zajímal o to, zda svědkové, když odmítají levnější možnou léčbu (homologní krev), mohou od zdravotnických služeb očekávat zvláštní výjimky.

Zástupce svědků uznal, že finance jistě jsou faktorem, který musí lékaři brát v úvahu. Zmínil se však o zveřejněných studiích, které analyzovaly skryté náklady spojené s transfúzemi homologní krve. Patří k nim náklady na léčení komplikací spojených s transfúzemi a rovněž ztráty na výdělku, které z takových komplikací plynou. Citoval komplexní studii ze Spojených států, z níž vyplývá, že běžná jednotka krve sice zpočátku stojí jen 250 dolarů, ale ve skutečnosti její náklady dosáhnou přes 1300 dolarů, tedy více než pětinásobek původní částky. Zdůraznil tak, že když se vezmou v úvahu všechny faktory, je bezkrevní chirurgie úsporná. Navíc velká část takzvaně mimořádných výdajů na bezkrevní chirurgii padne na vybavení, které se dá používat opakovaně.

Jiná otázka, jež některé lékaře zajímala, se týkala nátlaku skupiny. Co by se stalo, ptali se, kdyby svědek zakolísal ve své víře a krevní transfúzi přijal? Byl by ze společenství svědků vyloučen?

Odpověď na tuto otázku závisí na konkrétním případu, protože neuposlechnutí Božího zákona je jistě závažná věc, a musí ji prošetřit sboroví starší. Svědkové budou jistě chtít pomoci komukoli, kdo prodělal otřes z chirurgického zákroku při ohrožení života a přijal transfúzi krve. Takový svědek by se nepochybně cítil velmi špatně a měl by obavy o svůj vztah k Bohu. Může potřebovat pomoc a porozumění. Základem křesťanství je láska, a tak sboroví starší chtějí — jako tomu je při všech ostatních právních jednáních — dát do souladu pevnost a milosrdenství. (Matouš 9:12, 13; Jan 7:24)

„Nepřehodnotíte zakrátko svůj etický postoj?“ otázal se jeden profesor bioetiky, který přijel ze Spojených států. „V posledních letech to jiná náboženství udělala.“

Bylo mu řečeno, že postoj svědků ke svatosti krve je nauková záležitost, a ne etické stanovisko, které je čas od času přezkoumáváno. Jasný biblický příkaz neumožňuje kompromis. (Skutky 15:28, 29) Porušení tohoto Božího zákona je pro svědky stejně nepřijatelné jako modlářství nebo smilstvo.

Svědkové Jehovovi si velmi váží ochoty lékařů respektovat jejich rozhodnutí a hledat ty alternativní metody léčby, které jsou v souladu s jejich biblicky zaměřeným svědomím. Takoví lékaři byli například na zmíněném semináři o bioetice v Madridu. Bioetika bude hrát nepochybně důležitou úlohu při zlepšování vztahů mezi lékařem a pacientem, a povede k většímu ohledu na pacientova přání.

Jeden známý španělský lékař údajně řekl, že lékaři musí vždy pamatovat na to, že „pracují s nedokonalými nástroji a nespolehlivými prostředky“. Proto musí být „přesvědčeni, že lásku je potřeba projevit zvláště tam, kde poznání nestačí“.