Máte obavu důvěřovat lidem?

‚NEMÁM nikoho, s kým bych si mohl popovídat. Lidé mi nerozumí. Mají dost starostí se svými vlastními problémy. Nemají čas na ty mé.‘ Mnozí lidé uvažují tímto způsobem, a proto si nechávají věci pro sebe. Když se jich někdo ptá, jak se jim daří, často mu to chtějí říci, ale neudělají to. Prostě se neumějí volně vyjádřit.

Je pravda, že existují lidé, kteří od druhých pomoc nechtějí. Nicméně mnozí lidé po pomoci zoufale touží, ale obávají se toho, že by museli dát najevo své nejvnitřnější myšlenky, pocity a zážitky. Patříte k takovým lidem i vy? Opravdu není nikdo, komu byste mohli důvěřovat?

Porozumět obavám

V dnešním světě panuje atmosféra nedůvěry. Mladí lidé nekomunikují se svými rodiči. Rodiče nemluví se sebou navzájem. Málokdo je ochoten promluvit si s někým, kdo má autoritu. Lidé druhým nedůvěřují, a proto se někteří obracejí k alkoholu, drogám nebo divokému způsobu života, aby unikli svým problémům. (Přísloví 23:29–35; Izajáš 56:12)

Důvěra v autoritu, například v kněze, lékaře, terapeuty nebo učitele byla otřesena mnoha případy, kdy tito lidé jednali nepoctivě nebo nemorálně. Jeden odhad například uvádí, že do případů sexuální nemravnosti je zapleteno více než deset procent kněží. Jeden spisovatel říká, že tito „ničitelé důvěry“ „hloubí hluboké rokle v mezilidských vztazích a dělají v nich trhliny a pukliny“. Jak to ovlivňuje jejich sbory? Ničí to důvěru.

Rozsáhlý úpadek morálky také vede ke krizi v rodině, a to do té míry, že nefunkční rodiny se stávají téměř normálním jevem, a ne výjimkou. Kdysi byla rodina místem, které zajišťovalo výchovu a péči. Dnes se často podobá spíše občerstvovací stanici. Když dítě vyrůstá v rodině, kde není ‚přirozená náklonnost‘, častým následkem v dospělosti je neschopnost někomu věřit. (2. Timoteovi 3:3)

Jak se navíc podmínky ve světě horší, jsme stále častěji vystavováni situacím, které na nás mohou působit traumaticky. Prorok Micheáš v podobné situaci napsal: „Nevkládejte důvěru v důvěrného přítele.“ (Micheáš 7:5) Možná cítíte totéž kvůli nějakému menšímu zklamání, ztracené důvěře nebo snad kvůli události, která ohrozila život. Shledáváte, že je těžké začít druhým lidem znovu věřit a citově růst, když každý den žijete za citovou zdí. (Srovnej Žalm 102:1–7.) Je pravda, že takové chování vám může pomoci, abyste nějak existovali, ale vaše ‚bolest srdce‘ vás okrádá o opravdovou radost ze života. (Přísloví 15:13) Skutečnost je taková, že abyste byli duchovně, citově, myšlenkově i fyzicky zdraví, musí být tato zeď stržena a vy se musíte naučit lidem věřit. Je to možné? Ano.

Proč musí být zeď stržena?

Důvěra v druhé lidi přináší úlevu starostem v srdci. Tuto zkušenost udělala Hana. Hana měla dobré manželství, bezpečný domov, ale byla velmi sklíčená. Ačkoli jí bylo ‚hořko v duši‘, jednala moudře a „začala se modlit k Jehovovi“ tak intenzívně, že se jí začaly třást rty. Ano, důvěřovala Jehovovi. Potom otevřela srdce Božímu představiteli, Elimu. Jak to dopadlo? „Hana odešla a pojedla, a její obličej již nebyl ustaraný.“ (1. Samuelova 1:1–18)

Většina kultur zná užitek z důvěrného rozhovoru. Například může být užitečné, když se podělíte o myšlenky a zkušenosti s těmi, kdo byli v podobných situacích jako vy. Badatelé soudí: „Citová izolace způsobuje nemoc — abychom zůstali zdraví, musíme záležitosti prodiskutovat.“ Rostoucí počet vědeckých výzkumů potvrzuje pravdivost inspirovaného přísloví, které říká: „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou vlastní sobeckou touhu; vybuchne proti vší praktické moudrosti.“ (Přísloví 18:1)

Když se druhým lidem neotevřete, jak vám mají pomoci? Jehova Bůh čte v lidských srdcích, ale pro vaši rodinu nebo přátele jsou vaše nejvnitřnější myšlenky a city nepřístupné — pokud je nezjevíte. (1. Paralipomenon 28:9) Jestliže se jedná o přestoupení Božího zákona, zatajení záležitosti věci jenom zhoršuje. (Přísloví 28:13)

Je jisté, že užitek z toho, že se druhým svěřujeme s problémy, daleko převyšuje riziko, že budeme zraněni. To samozřejmě neznamená, že bychom měli být nediskrétní a rozhlašovat podrobnosti z osobního života. (Srovnej Soudce 16:18; Jeremjáše 9:4; Lukáše 21:16.) „Existují druhové, kteří mají sklon rozbít se navzájem na kusy,“ varuje kniha Přísloví 18:24, avšak potom dodává: „Ale existuje přítel, který přilne těsněji než bratr.“ Kde takového přítele můžete najít?

Důvěřuj své rodině

Jestliže máte problém, zkusili jste již o něm mluvit se svým manželským druhem nebo se svými rodiči? „Na mnoho problémů je nejlepším receptem důkladně si o nich popovídat,“ uznává jeden zkušený poradce. (Přísloví 27:9) Křesťanští manželé, kteří ‚milují svou manželku jako sami sebe‘, manželky, jež se „podřizují svým manželům“, a rodiče, kteří berou vážně svou odpovědnost ‚vychovávat děti v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování‘, budou tvrdě pracovat na tom, aby se stali vnímavými posluchači a užitečnými rádci. (Efezanům 5:22, 33; 6:4) Nádherný příklad nám dal Ježíš, ačkoli v doslovném smyslu manželku ani děti neměl! (Marek 10:13–16; Efezanům 5:25–27)

A co když jde o větší problém, který se nedá vyřešit v rámci rodiny? V křesťanském sboru nemusíme být nikdy sami. „Kdo je slabý, a já nejsem slabý?“ zeptal se apoštol Pavel. (2. Korinťanům 11:29) Potom připomenul: „Dál noste břemena jedni druhých.“ (Galaťanům 6:2; Římanům 15:1) Mezi svými duchovními bratry a sestrami můžeme bezpochyby najít více než jednoho ‚bratra, který se narodil pro čas tísně‘. (Přísloví 17:17)

Důvěřujte lidem ve sboru

Po celém světě je více než 80 000 sborů svědků Jehovových, kde jsou pokorní muži, kteří slouží jako ‚spolupracovníci k vaší radosti‘. (2. Korinťanům 1:24) Jsou to sboroví starší. „A každý se prokáže jako úkryt před větrem,“ říká Izajáš, „a jako skrýš před lijavcem, jako proudy vody v bezvodé krajině, jako stín mohutného skalního útesu ve vyčerpané zemi.“ Tím vším se starší snaží být. (Izajáš 32:2; 50:4; 1. Tesaloničanům 5:14)

Předtím, než jsou starší ‚svatým duchem ustanoveni‘, splňují biblické požadavky. Když to víme, posiluje to naši důvěru v ně. (Skutky 20:28; 1. Timoteovi 3:2–7; Titovi 1:5–9) To, o čem s nějakým starším mluvíte, zůstane přísně důvěrné. Být důvěryhodný patří k podmínkám jeho způsobilosti. (Srovnej 2. Mojžíšovu 18:21; Nehemjáše 7:2.)

Sboroví starší „stále dávají pozor na vaše duše jako ti, kteří se budou zodpovídat“. (Hebrejcům 13:17) Nepobízí vás to, abyste jim důvěřovali? Je přirozené, že každý starší nevyniká ve stejných vlastnostech. Snad se zdá, že někteří starší jsou více přístupní, laskaví nebo mají více pochopení než druzí. (2. Korinťanům 12:15; 1. Tesaloničanům 2:7, 8, 11) Proč byste nedůvěřovali staršímu, se kterým se cítíte dobře?

Tito muži nejsou placení odborníci. Jsou to spíše „dary v podobě lidí“, dary, které opatřil Jehova, aby vám pomohly. (Efezanům 4:8, 11–13; Galaťanům 6:1) Jak? Obratně používají Bibli a uplatňují její uzdravující moc na váš případ. (Žalm 107:20; Přísloví 12:18; Hebrejcům 4:12, 13) Budou se s vámi a za vás modlit. (Filipanům 1:9; Jakub 5:13–18) Pomoc takových milujících rádců může velmi přispět k tomu, aby se uzdravil zkrušený duch a obnovil se pokoj mysli.

Jak budovat důvěryhodné vztahy

Prosba o pomoc, radu nebo jenom o vyslechnutí není znakem slabosti nebo selhání. Je to pouze realistické uznání toho, že jsme nedokonalí a že jeden člověk nemá odpovědi na všechny otázky. Ovšem největší rádce a důvěrník, kterého máme, je náš nebeský Otec, Jehova Bůh. Souhlasíme se žalmistou, který napsal: „Jehova je má síla a můj štít. V něho důvěřovalo mé srdce, a obdržel jsem pomoc.“ (Žalm 28:7) Když se modlíme, můžeme před ním kdykoli bez zábran ‚vylévat své srdce‘ a můžeme věřit, že nás slyší a že se o nás stará. (Žalm 62:7, 8; 1. Petra 5:7)

Ale jak se můžete naučit důvěřovat starším a dalším lidem v křesťanském sboru? Nejdříve prozkoumejte sami sebe. Mají vaše obavy nějaký oprávněný důvod? Jste podezřívaví k pohnutkám druhých? (1. Korinťanům 13:4, 7) Snad existuje způsob, jak minimalizovat možnost, že vás někdo zraní. Jak toho dosáhnout? Zkuste se s druhými lidmi osobně seznámit při nějaké duchovní činnosti. Povídejte si s nimi na sborových shromážděních. Choďte s nimi do služby dům od domu. Důvěra, stejně jako úcta, se musí získat. Buďte tedy trpěliví. Když nějakého člověka poznáte jako duchovního pastýře, vaše důvěra v něho vzroste. Zjevujte svoje problémy postupně. Jestliže reaguje vhodným, chápavým a rozvážným způsobem, mohli byste se svěřit dále.

Ctitelé Jehovy, a zvláště křesťanští starší, tvrdě pracují na tom, aby ve vztazích s druhými lidmi napodobovali Boží přitažlivé vlastnosti. (Matouš 5:48) Výsledkem je to, že ve sboru panuje atmosféra důvěry. Jeden dlouholetý starší říká: „Bratři musí vědět jednu věc: bez ohledu na to, co někdo udělá, starší k němu neztratí svou křesťanskou lásku. Možná se mu nelíbí, co se stalo, ale stále svého bratra miluje a chce mu pomoci.“

Není tedy potřeba mít pocit, že je člověk na své problémy sám. Promluvte si s někým, kdo je ‚duchovně způsobilý‘ a kdo vám pomůže nést vaše břemeno. (Galaťanům 6:1) Pamatujte na to, že „úzkostlivá péče v srdci muže je to, co působí, aby se sklonilo“, ale „příjemná řeč je pláství medu, sladká pro duši a uzdravením pro kosti“. (Přísloví 12:25; 16:24)

[Rámeček na straně 26]

Každý křesťan může být požádán, aby pomohl příbuznému, příteli nebo duchovnímu bratrovi s osobním problémem. Víte, jak pomoci?

DOBRÝ RÁDCE

je přístupný: Matouš 11:28, 29; 1. Petra 1:22; 5:2, 3

vybírá správnou chvíli: Marek 9:33–37

snaží se porozumět problému: Lukáš 8:18; Jakub 1:19

reaguje přiměřeně: Kolosanům 3:12–14

pomáhá vyrovnat se s bolestivými emocemi: 1. Tesaloničanům 5:14; 1. Petra 3:8

zná svá omezení: Galaťanům 6:3; 1. Petra 5:5

poskytuje konkrétní rady: Žalm 19:7–9; Přísloví 24:26

uchovává důvěrné informace: Přísloví 10:19; 25:9