Činili Jehovovu vůli

Ježíš je vítán jako Mesiáš a Král!

K VELKÉMU překvapení mnohých Židů vstupuje 9. nisana 33 n. l. do Jeruzaléma hlučný zástup lidí. To, že před svátkem Pasach proudí do města lidé, nebylo neobvyklé, ale tito návštěvníci byli odlišní. Ústřední postavou mezi nimi byl muž jedoucí na oslátku. Ten muž byl Ježíš Kristus a lidé před ním rozprostírali své oděvy a palmové ratolesti a volali: „Zachraň, prosíme, Syna Davidova! Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově jménu! Zachraň ho, prosíme, ve výšinách nahoře!“ Ty, kdo již v Jeruzalémě byli, tato podívaná přiměla k tomu, aby se k zástupu připojili. (Matouš 21:7–9; Jan 12:12, 13)

Ježíš ovšem věděl, že ačkoli ho nyní lidé vítají, čekají jej zkoušky. Vždyť za pouhých pět dní má být v tomto městě usmrcen! Ano, Ježíš věděl, že Jeruzalém je nepřátelské území, a s tímto vědomím svůj nápadný vjezd do města zorganizoval.

Plní se starověké proroctví

Ježíšův triumfální vjezd do Jeruzaléma předpověděl Zecharjáš v roce 518 př. n. l. Napsal: „Vítězoslavně křič, jeruzalémská dcero. Pohleď, přichází k tobě tvůj král. Je spravedlivý, ano, zachráněný; pokorný, a jede na oslu, ano na vzrostlém zvířeti, synu oslice. . . . A on bude vskutku mluvit k národům o míru; a jeho panství bude od moře k moři a od Řeky ke koncům země.“ (Zecharjáš 9:9, 10)

Když tedy Ježíš vjel 9. nisana do Jeruzaléma, splnilo se tím biblické proroctví. Nebyla to náhodná událost, bylo to pečlivě plánováno. Ještě předtím, než vjel do Jeruzaléma, Ježíš přikázal dvěma svým učedníkům: „Jděte do vesnice, kterou máte v dohledu, a hned najdete uvázanou oslici a u ní oslátko; odvažte je a přiveďte je ke mně. A jestliže vám někdo něco řekne, povíte: ‚Pán je potřebuje.‘ A tak je okamžitě vyšle.“ (Matouš 21:1–3) Ale proč chtěl Ježíš vjet do Jeruzaléma na oslu a jaký význam měla reakce zástupu lidí?

Poselství o královském úřadě

Zrakový vjem působí často silnějším dojmem než mluvené slovo. Proto Jehova občas nechal své proroky jejich prorocké poselství herecky ztvárnit, aby bylo působivější. (1. Královská 11:29–32; Jeremjáš 27:1–6; Ezekiel 4:1–17) Tyto názorné prostředky komunikace zanechaly v mysli i těch nejzatvrzelejších pozorovatelů nesmazatelný dojem. Ježíš stejným způsobem ztvárnil mocné poselství tím, že vjel do Jeruzaléma na oslu. Jak?

V biblických dobách byl osel používán pro vznešené účely. Například Šalomoun, když měl být pomazán za krále, jel na otcově mule, což je křížený potomek osla. (1. Královská 1:33–40) To, že Ježíš vjel do Jeruzaléma na oslu, tedy znamenalo, že se představil jako král.a Reakce zástupu lidí toto poselství ještě umocnila. Lidé, z nichž většina byli bezpochyby Galilejci, před Ježíšem rozprostírali své oděvy. Toto gesto připomínalo veřejné oznámení toho, že králem se stal Jehu. (2. Královská 9:13) Jejich zmínka o Ježíšovi jako o ‚Davidovu synovi‘ podtrhla jeho zákonné právo vládnout. (Lukáš 1:31–33) To, že použili palmové ratolesti, jasně ukázalo jejich podřízenost vůči jeho královské autoritě. (Srovnej Zjevení 7:9, 10.)

Zástup, který 9. nisana vešel do Jeruzaléma, tedy představoval jasné poselství, že Ježíš je Boží ustanovený Mesiáš a Král. Je jisté, že všichni lidé nebyli spokojení s tím, že se Ježíš představil tímto způsobem. Zvláště farizeové považovali za silně nevhodné, že byl Ježíš zahrnut takovou královskou ctí. „Učiteli,“ žádali a hlas se jim přitom bezpochyby chvěl zlostí, „napomeň přísně své učedníky.“ Ježíš odpověděl: „Povídám vám: Kdyby oni mlčeli, křičely by kameny.“ (Lukáš 19:39, 40) Ano, Boží Království bylo námětem Ježíšova kázání. Statečně ohlašoval toto poselství, ať už je lidé přijímali, nebo ne.

Poučení pro nás

Vjet do Jeruzaléma způsobem, který předpověděl Zecharjáš, vyžadovalo od Ježíše velikou odvahu. Věděl, že se vydá zlobě svých nepřátel. Než vystoupil do nebe, pověřil své učedníky, aby kázali dobrou zprávu o Božím Království a ‚činili učedníky z lidí všech národů‘. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Vykonat takové dílo také vyžaduje odvahu. Ne všichni toto poselství slyší rádi. Někteří lidé na ně nereagují, jiní mu odporují. Některé vlády kazatelské dílo omezují, nebo ho naprosto zakazují.

Ale svědkové Jehovovi si uvědomují, že dobrá zpráva o Božím ustanoveném Království musí být kázána, ať již jí lidé naslouchají, nebo nenaslouchají. (Ezekiel 2:7) Když stále provádějí své dílo, které zachraňuje životy, jsou svědkové Jehovovi ujišťováni Ježíšovým slibem: „Pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Matouš 28:20)

[Poznámka pod čarou]