Hlasatelé Království vyprávějí

Při každé příležitosti zasévají semena Království

BOŽÍ slovo, Bible, vybízí k přičinlivosti. Král Šalomoun řekl: „Ráno zasévej své semeno a nenech svou ruku odpočinout až do večera; neboť nevíš, kde to bude mít úspěch, zda tady nebo tam, či zda obojí bude stejně dobré.“ (Kazatel 11:6)

Svědkové Jehovovi zasévají „semena“ při každé vhodné příležitosti tím, že káží dobrou zprávu o Božím Království. Ve více než 230 zemích a souostrovích ‚bez přestání dále vyučují dobrou zprávu o Kristu, Ježíšovi‘. (Skutky 5:42) Následující zážitky ukazují, jak svědkové Jehovovi v kazatelské službě ‚nenechávají své ruce odpočinout‘.

◻ V Kapverdské republice jeden svědek Jehovův v kazatelské službě procházel kolem věznice. Na vězeňském dvoře byl strom, kde mezi větvemi sedělo několik vězňů. Když viděli pod sebou svědka, zavolali o časopisy. Svědek několik Strážných věží a Probuďte se! přivázal ke kamenu a přehodil je přes vězeňskou zeď. Díky tomuto zájmu bylo zavedeno dvanáct biblických studií. Tři vězňové zasvětili svůj život Bohu a dali se pokřtít. Jeden z nich už přes rok slouží jako celodobý kazatel neboli průkopník. Jak však tito vězňové provádějí kazatelskou službu? Nejprve si věznici rozdělí na obvody. Pak si každý z těchto tří svědků vezme jeden obvod a slouží celu od cely. Tito hlasatelé Království rozvíjejí zájem lidí podobně jako ostatní svědkové Jehovovi po celém světě: chodí na opětovné návštěvy. Rozdíl je však v tom, jak často se biblické studium vede. Nekoná se hodinu jednou či dvakrát týdně, ale někteří vězni studují dokonce každý den! Svědkové navíc dostali od ředitele věznice svolení k tomu, že ve vězení mohou konat všechna sborová shromáždění.

◻ Jedna žena v Portugalsku zdědila po své babičce publikace Watch Tower Society. Nebyla svědek Jehovův, a knihy si tedy nechat nechtěla. Také je ale nechtěla zničit. Jednou o knihovně řekla svědkyni, která u ní zazvonila při službě dům od domu. Svědkyně se jí zeptala, zda má nějakou představu o tom, jakou hodnotu tato knihovna ve skutečnosti má. Žena řekla: „Vlastně nevím, ale jak bych to mohla zjistit?“ Paní přijala biblické studium a brzo si začala babiččiny knihovny velice vážit. Nyní je i ona pokřtěným svědkem Jehovovým. Navíc i její dcera a blízký přítel rodiny studují Bibli. Ta sbírka knih byla opravdu hodnotným dědictvím.