Důvěra v nedokonalém světě

„TO DOBRÉ, co si přeji, totiž nečiním, ale konám to špatné, co si nepřeji.“ Platí to i o vás? Nenechte se sklíčit. Vězte, že i apoštol Pavel měl tento problém, a přesto to byl křesťan, který vynikal svou ryzostí. Neprotiřečí si to? Tento problém Pavel rozebral ve svém dopise křesťanům do Říma: „Jestliže však činím to, co si nepřeji, pak ten, kdo to působí, již nejsem já, ale hřích, který ve mně přebývá.“ O jakém hříchu mluví a jak ho překonával, aby zůstal ryzí? (Římanům 7:19, 20)

O něco dříve ve svém dopise Pavel napsal: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ Tento ‚jeden člověk‘ byl Adam. (Římanům 5:12, 14) Adamský hřích — hřích prvního člověka Adama — je příčinou vrozené nedokonalosti lidstva a základní příčinou, proč je tak náročné být ryzí.

Pavlův názor na takzvaný „prvotní hřích“ není dnes obecně přijímán, protože biblická zpráva o stvoření byla v teologických kruzích odmítnuta ve prospěch evolučních teorií. „Odborníci tu celou pasáž nechali stranou,“ vyjadřuje se jeden soudobý komentář k Římanům 5:12–14. Ještě před sto lety biblické komentáře soustavně vysvětlovaly, že „když Adam zhřešil . . . , poskvrnil hříchem a jeho následky celé své potomstvo“.a

Prvotní ztráta ryzosti

Stejně jako mnoho lidí dnes popírá existenci Adama, také Satan Ďábel je zavrhován jako mytologická smyšlenka.b Avšak sám Ježíš Kristus nám říká, že Satan „nestál pevně v pravdě“ čili jinak řečeno: nebyl důvěryhodný. (Jan 8:44) A bylo to právě na Satanův popud, že se Adam a jeho manželka Eva vzbouřili proti Jehovovi a ve zkoušce porušili svou ryzost. (1. Mojžíšova 3:1–19)

Všichni pocházíme od Adama, a všichni tedy máme vrozený sklon k hříchu. Moudrý muž Šalomoun řekl: „Není totiž na zemi žádný spravedlivý člověk, který stále činí dobro a nehřeší.“ (Kazatel 7:20) Navzdory tomu však jakýkoli člověk může být důvěryhodný. Jak je to možné? Protože není třeba být dokonalý, aby člověk mohl být ryzí.

Základ ryzosti

Izraelský král David se dopustil mnoha chyb včetně prokázaného smilstva s Bat-Šebou. (2. Samuelova 11:1–27) Mnohé Davidovy poklesky zdůraznily, že měl k dokonalosti daleko. Co na něm tedy Jehova viděl? Davidovu synu Šalomounovi Jehova řekl: ‚Choď přede mnou, právě jak chodil tvůj otec David, s ryzostí srdce a s přímostí.‘ (1. Královská 9:4) David sice udělal mnoho chyb, ale v podstatě byl důvěryhodný a to Jehova poznal. Proč?

Odpověděl nám na to David, když řekl Šalomounovi: „Jehova totiž zkoumá všechna srdce a rozeznává každý sklon myšlenek.“ (1. Paralipomenon 28:9) David sice dělal chyby, ale byl pokorný a chtěl dělat to, co je správné. Soustavně přijímal kárání a usměrňování, a dokonce o ně prosil. „Prozkoumej mě, Jehovo, a vyzkoušej mě; přečisti mé ledviny i mé srdce,“ byla jeho slova. (Žalm 26:2) A David opravdu přečišťován byl. Například omezení vyplývající z hříchu, který spáchal s Bat-Šebou, trvala po celý zbytek jeho života. David se nikdy nesnažil své provinění ospravedlnit. (2. Samuelova 12:1–12) A důležitější je, že se nikdy neodchýlil od pravého uctívání. Díky tomu a díky jeho opravdové, upřímné kajícnosti a pokání byl Jehova ochoten Davidovi odpustit hříchy a považovat ho za ryzího člověka. (Viz také Žalm 51.)

Důvěryhodný ve zkouškách

Ježíš byl zkoušen Satanem Ďáblem, který se snažil jeho ryzost porušit. Ryzost musel zachovat v těžkostech a utrpení, na rozdíl od Adama, jehož poslušnost jakožto dokonalého člověka byla vyzkoušena jen tím, že měl poslechnout Boží zákon. Ježíš Kristus to měl těžší také proto, že věděl, že na jeho ryzosti závisí vykoupení lidské rodiny. (Hebrejcům 5:8, 9)

Satan byl rozhodnut Ježíšovu ryzost porušit, a tak k němu přistoupil, když byl Ježíš nejslabší — potom, co strávil čtyřicet dní rozjímáním a půstem v pustině. Pokoušel Ježíše třikrát: Aby proměnil kameny v chleby; aby skočil z chrámového cimbuří, přičemž ho údajně na důkaz jeho mesiášství měli zázračně zachránit andělé; a aby přijal vládu nad všemi královstvími světa výměnou za jediný „akt uctívání“ prokázaný Satanovi. Ježíš však každé pokušení odmítl a zůstal tak ve svém vztahu k Jehovovi ryzí. (Matouš 4:1–11; Lukáš 4:1–13)

Jobova ryzost

Jobův postoj ryzosti ve zkouškách je všeobecně známý. Je zajímavé, že Job nevěděl, proč na něj přicházejí takové pohromy. Nevěděl, že mu Satan připsal nesprávné pohnutky, když tvrdil, že Job slouží Bohu ze sobeckých důvodů a že kdyby mu šlo o vlastní kůži, ještě rád by svou ryzost porušil. Bůh připustil, aby Job prošel některými velmi náročnými zkouškami, a tak Satanovi ukázal, že se mýlí. (Job 1:6–12; 2:1–8)

Na scénu přišli tři falešní přátelé. Cíleně zkreslovali Boží měřítka a záměr. Dokonce i Jobova manželka, která situaci také nerozuměla, nedokázala svého manžela podpořit, když to tak nutně potřeboval. (Job 2:9–13) Job ale zůstal neoblomný. „Dokud nevydechnu naposled, nepřipravím se o svou ryzost! Chopil jsem se své spravedlivosti a nepustím ji; mé srdce mě nebude popichovat pro žádný z mých dnů.“ (Job 27:5, 6)

Jobův zářný příklad i příklady jiných ryzích a věrných mužů a žen, o nichž Bible mluví, dokazují, že Satan je lhář.

Ryzost a křesťanská služba

Je ryzost vlastnost, které si Jehova váží jen pro vlastní zadostiučinění? Ne. Ryzost má skutečnou hodnotu pro nás. Bylo k našemu dobru, že nás Ježíš vybízel, abychom ‚milovali Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí‘. Opravdu, ‚je to největší a první přikázání‘ a je na ryzích mužích, ženách i dětech, aby ho dodržovali. (Matouš 22:36–38) Čeho se to týká a k čemu je to užitečné?

Ryzí člověk je důvěryhodný pro lidi, ale hlavně také pro Boha. Jeho čisté srdce se projevuje v jeho jednání; není ani trochu pokrytecký. Není nevyzpytatelný ani zkažený. Apoštol Pavel to vyjádřil takto: „Zřekli jsme se pokoutních věcí, za které je nutné se stydět, nechodíme vychytrale ani nefalšujeme Boží slovo, ale tím, že činíme pravdu zjevnou, doporučujeme se před zrakem Boha každému lidskému svědomí.“ (2. Korinťanům 4:2)

Povšimněte si, že Pavel se zmiňuje o postoji, který souvisí s křesťanskou službou. Jak by mohl křesťan sloužit druhým lidem, kdyby jeho ruce nebyly čisté, kdyby nebyl ryzím člověkem? Tuto myšlenku jasně pochopíme, zamyslíme-li se nad nedávno odstoupivším představitelem jednoho irského náboženského řádu. Podle novin The Independent přiznal, že „dlouho po tom, co o jednom pedofilním knězi vyšlo najevo, že zneužívá děti, dovoloval, aby tento kněz dál působil na děti“. Zpráva objasňuje, že toto zneužívání trvalo více než dvacet čtyři let. Kněz byl sice na čtyři roky uvězněn, ale představte si, jak asi trpěly děti, které během těch let zneužil, a to proto, že jeho nadřízený neměl dost mravní ryzosti, aby zasáhl.

Užitek z ryzosti

Apoštol Jan byl nebojácný muž. Jana a jeho bratra Jakuba nazval Ježíš pro jejich ráznost „Synové hromu“. (Marek 3:17) Jan, člověk vynikající svou ryzostí, spolu s Petrem vysvětlili židovským vládcům, že ‚nemohou přestat mluvit‘ o věcech, jež viděli a slyšeli, když byli s Ježíšem. Jan byl také mezi apoštoly, kteří řekli: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 4:19, 20; 5:27–32)

Jan, který už překročil devadesátku, byl zřejmě ve vyhnanství na ostrově Patmos, „protože . . . mluvil o Bohu a vydával svědectví o Ježíšovi“. (Zjevení 1:9) Ve svém věku si už možná myslel, že jeho služba skončila. Avšak pouze tak ryzí muž, jako byl Jan, mohl být pověřen úkolem zapsat úchvatné vidění knihy Zjevení. A Jan to opravdu věrně udělal. Byla to pro něj skutečně vynikající výsada! Měl však udělat ještě více. Později, očividně blízko Efezu, sepsal své evangelium a tři dopisy. To byla opravdu velká výsada, jíž završil sedmdesát let věrné služby v ryzosti!

Když člověk zachovává ryzost, má z toho obvykle radost. Když jsme z Božího hlediska důvěryhodní, přináší nám to věčný prospěch. Dnes je připravován „velký zástup“ pravých Božích ctitelů, aby s nadějí věčného života vstoupil do nového světa míru a harmonie. (Zjevení 7:9) Navzdory zkouškám v tomto systému věcí a mnoha překážkám, které nám možná Satan staví do cesty, musíme být ryzí v životně důležitých otázkách mravnosti a uctívání. Buďte si jisti, že Jehova dává sílu a že to dokážete! (Filipanům 4:13)

Žalmista David vzdával díky Jehovovi, přičemž mluvil o přítomnosti a budoucnosti, a všechny nás ujistil: „Mne jsi podepřel kvůli mé ryzosti a postavíš mě před svým obličejem na neurčitý čas. Požehnaný buď Jehova . . . Amen a amen.“ (Žalm 41:12, 13)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 4]

David dělal chyby, ale přesto dokázal, že si zaslouží důvěru

[Obrázek na straně 5]

Nejznamenitější příklad důvěryhodnosti nám zanechal Ježíš

[Obrázky na straně 7]

Jsme-li důvěryhodní, působí nám to uspokojení