Proč všechny ty tajnosti?

„NIC NENÍ tak tíživé jako tajemství.“ Tak to alespoň říká jedno francouzské přísloví. Mohlo by to snad vysvětlovat, proč jsme spokojení, když máme nějaké tajemství, ale zároveň nesví, když o něm nemůžeme mluvit? Nicméně v průběhu staletí mnozí lidé tajemství vítali a ve snaze dosáhnout společného cíle se spojovali do tajných spolků.

K nejstarším tajným společenstvím patřily tajné kulty v Egyptě, Řecku a Římě. Později se některé z těchto kultů odchýlily od náboženského zaměření a získaly politický, ekonomický nebo sociální nádech. Když se například ve středověku v Evropě ustanovovaly cechy, jejich členové se rozhodli, že zůstanou v tajnosti hlavně kvůli tomu, aby chránili své ekonomické zájmy.

V moderních dobách byly tajné spolky zakládány často z docela ušlechtilých důvodů. Podle díla Encyclopædia Britannica to bylo ze „sociálních a dobročinných důvodů“ a proto, aby „se věnovaly dobročinným a vzdělávacím programům“. Také některé podpůrné organizace, kluby mladých, sociální kluby a další skupiny jsou tajné — buď úplně, nebo alespoň částečně. Většina těchto skupin má čisté úmysly a jejich členové prostě hledají vzrušení z tajemství. Tajné rituály, které se provádějí při přijímání nových členů, působí silným emocionálním dojmem a posilují pouta kamarádství a jednoty. Členové těchto spolků získávají pocit, že někam patří a že jejich život má smysl. Taková tajná společenství většinou nepředstavují pro ostatní lidi žádnou hrozbu. Lidé mimo nejsou v nevýhodě jenom proto, že neznají tajemství.

Když tajemství signalizuje nebezpečí

Ne všechny tajné spolky jsou tajné ve stejné míře. Ale ty, které „dělají tajemství z tajemství“, jak to vyjadřuje Encyclopædia Britannica, určité nebezpečí představují. Tato encyklopedie vysvětluje, že „používáním zvláštních jmen, zkoušek nebo zasvěcení“ dosahují příslušníci spolku, kteří jsou v nejvyšších postaveních, toho, že se „od ostatních členů oddělují“. Tím motivují ty „v nižším postavení, aby vyvíjeli snahu potřebnou k tomu, aby se dostali na význačnější stupně v organizaci“. Je zřejmé, že takovéto skupiny představují nebezpečí. Níže postavení členové nemusí vůbec nic vědět o skutečných cílech organizace, protože dosud nedosáhli potřebného stupně zasvěcení. Je snadné dostat se do skupiny, jejíž cíle i metody, kterými jich dosahuje, člověk zná pouze z části a možná, že mu o nich nikdo plně neřekl. Ale osoba, která do takové skupiny vstoupila, možná později zjistí, že je obtížné se osvobodit, protože je, takříkajíc, svázána řetězy tajemství.

Tajemství ale signalizuje ještě větší nebezpečí, když skupina usiluje o nelegální nebo kriminální cíle, a proto se snaží utajit samotnou svou existenci. Nebo jestliže její existence a hlavní cíle jsou známé, možná se snaží udržet v tajnosti informace o tom, kdo jsou její členové a jaké jsou její krátkodobé cíle. To je třeba případ silně motivovaných teroristických skupin, které opakovaně šokují svět svými teroristickými útoky.

Ano, tajemství může být nebezpečné — jak pro jednotlivce, tak pro společnost jako celek. Zamyslete se nad tajnými gangy dospívajících lidí, které násilně napadají nevinné oběti; vzpomeňte si na kriminální spolky, jako je například tajemná mafie, nebo skupiny jako Ku-klux-klan,a zastávající myšlenku, že bílí jsou nadřazeni barevným. To se nezmiňujeme o mnoha teroristických skupinách po celém světě, které se snaží překazit snahy o dosažení světového pokoje a bezpečí.

Čím jsou až dodnes?

V padesátých letech byly tajné skupiny organizovány v několika západoevropských zemích a vznikly jako vedlejší produkt studené války. Měly sloužit jako základ pro hnutí odporu, kdyby se Sověti někdy pokusili dobýt Západní Evropu. Například podle německého časopisu Focus bylo v tomto období v Rakousku „založeno 79 tajných muničních skladů“. Některé evropské země o těchto skupinách vůbec nevěděly. Na začátku devadesátých let jeden časopis realisticky napsal: „Stále se neví, kolik těchto organizací je dnes v činnosti a čím až donedávna byly.“

Ano. Kdo může vědět, kolik tajných skupin právě v této chvíli představuje větší nebezpečí, než si kdokoli z nás umí představit?

[Poznámka pod čarou]