Hlasatelé Království vyprávějí

V „zemi překvapení“ jsou překonávány překážky

APOŠTOL Pavel se ptal křesťanů v prvním století: „Jestliže trubka vydá opravdu nezřetelné zatroubení, kdo se přichystá k bitvě? Stejně také, pokud jazykem nepronášíte snadno srozumitelnou řeč, jak se pozná, co se mluví?“ (1. Korinťanům 14:8, 9)

Na Papui-Nové Guineji, které se někdy říká Země překvapení, se svědkové Jehovovi při šíření zřetelného biblického poselství střetávají s obrovskými překážkami. Kážou lidem, kteří mluví 700 odlišnými jazyky a kteří mají širokou škálu nejrůznějších zvyků. Svědkové to mají těžší také kvůli horskému terénu, nedostatku silnic a rostoucí zločinnosti. Kromě těchto potíží je zde také odpor jistých náboženských skupin a občas i představitelů škol.

Dobré duchovní vyučování a stále větší počet pomůcek ke studiu Bible dostupných v tamějších jazycích však svědky vyzbrojují k tomu, aby dobrou zprávu předávali jako zřetelné zatroubení. Reakce je často příznivá, jak je patrné z následujících zpráv:

• Začátkem nového školního roku chtěl učitel vědět, proč děti svědků Jehovových nezdraví vlajku a nezpívají národní hymnu. Zeptal se na to Maioly, třináctileté žačky, která je pokřtěným svědkem. Maiola mu to na základě Písma jasně vysvětlila. Učitel její názor založený na Bibli přijal. Její vysvětlení bylo tlumočeno také ostatním členům učitelského sboru.

Když později žáci dostali za úkol napsat slohovou práci, Maiola si vybrala námět Trojice. Za svou práci dostala nejvyšší ohodnocení ve třídě a učitel se jí zeptal, odkud čerpala informace. Ukázala mu knihu Můžeš žít navždy v pozemském ráji v angličtině. Učitel ukázal knihu celé třídě a mnozí žáci ji chtěli. Nazítří Maiola dala spolužákům 14 knih a 7 časopisů a se třemi zahájila biblické studium. Maiola má za cíl stát se celodobou kazatelkou.

• Jedna osamocená skupina svědků Jehovových v přímořské vesnici poblíž Port Moresby se od počátku sedmdesátých let střetávala s odporem. Nedávno se jim však dostalo pomoci z nečekané strany. Biskup sjednocené církve, rodák z Papui-Nové Guineje, který studoval v zahraničí, jednou vybídl věřící v kostele, aby mu kladli otázky. Jeden muž se zeptal: „V naší vesnici jsou dvě náboženství: sjednocená církev a svědkové Jehovovi. Co máme dělat, když k našim dveřím přijdou svědkové?“ Po delší odmlce biskup odpověděl: „Vidíte, že opravdu nevím, co odpovědět. Nedávno dva mladí svědkové přišli k mým dveřím. Zeptali se mě na něco, a já jim nedokázal odpovědět, i když jsem studoval na univerzitě. Oni mi však snadno odpověděli podle Bible. Neřeknu vám tedy, co máte dělat — to nechám na vás. Když nechcete, neposlouchejte je, ale nebuďte k nim hrubí.“

Cestující zástupce Watch Tower Society, který později tuto skupinu svědků navštívil, napsal: „Téměř každý ve vesnici kázání svědků vyslechl. Někteří je dokonce pozvali dál. Nyní je tam kazatelský ráj.“