Jsou stížnosti vždy nemístné?
Jaká trápení jsou ta nejbolestivější — ne snad ta, na něž si nemůžeme postěžovat?
Markýz De Custine (1790–1857)
DVA roky byla sexuálně obtěžována spoluzaměstnancem. Její protesty vedly k tomu, že byla slovně týrána a přehlížena. Nahromaděný stres způsobil zhoršení jejího zdravotního stavu. Co však mohla dělat? Podobně i student, který patřil k nejlepším ve třídě, byl ze školy vyloučen, protože mu jeho svědomí nedovolovalo zúčastnit se výcviku bojového sportu, který byl školou vyžadován. Oba cítili křivdu. Měli si však stěžovat? Mohli doufat, že když si budou stěžovat, že se jejich situace zlepší, nebo by to jen věci zhoršilo?
Stížnosti na takovéto i jiné věci jsou běžné, protože žijeme mezi nedokonalými lidmi v nijak ideálním světě. Stížnosti mohou mít širokou škálu podob: od pasivního znechucení, zármutku, útrpnosti či rozmrzelosti nad určitou situací až po formální podání žaloby. Většina lidí si raději nestěžuje a vyhýbá se konfrontaci. Nesmí se však člověk nikdy ozvat? Jaký názor předkládá Bible?
Nežádoucí účinek na žalobce a ostatní
Postoj nevyléčitelného kverulanta je bezesporu škodlivý a Bible ho odsuzuje. Reptalovi to je k tělesné i duchovní škodě a ti, na něž si stěžuje, jsou zase rozmrzelí. Biblické přísloví říká o manželce, která si stěžuje: „Je možné srovnat děravou střechu, která člověka zahání v den vytrvalého deště, a svárlivou manželku.“ (Přísloví 27:15) Zvláště trestuhodné jsou stížnosti zaměřené proti Jehovovi nebo jeho opatřením. Když si izraelský národ stěžoval na manu, která byla zázračně opatřována během jejich čtyřicetiletého putování pustinou — označili ji za „opovrženíhodný chléb“ —, Jehova na neuctivé reptaly poslal jako trest jedovaté hady, a mnoho lidí zemřelo. (4. Mojžíšova 21:5, 6)
I Ježíš svým následovníkům radil, aby si nestěžovali na „stéblo slámy“, na chyby svých bližních, ale aby si raději všímali většího „trámu“, vlastních nedostatků. (Matouš 7:1–5) V tomtéž smyslu Pavel zavrhoval souzení druhých lidí (což je forma stížnosti) jako ‚neomluvitelné, neboť ty, který soudíš, provádíš totéž‘. Tato upozornění týkající se stížností by nás měla pohnout k tomu, abychom nebyli přehnaně kritičtí a aby nás stížnosti nepohltily. (Římanům 2:1)
Jsou odsuzovány všechny stížnosti?
Měli bychom snad dojít k závěru, že všechny formy stížností jsou zavrženíhodné? Neměli. Bible ukazuje, že v dnešním defektním světě se děje mnoho nespravedlností, které právem volají po nápravě. Ježíš v jednom podobenství mluvil o nespravedlivém soudci, který zjednal spravedlnost vdově, avšak jen proto, aby „nepřicházela a nakonec [ho] neutloukla“. (Lukáš 18:1–8) Někdy si možná také budeme muset vytrvale stěžovat, dokud naše křivdy nebudou napraveny.
Když Ježíš říkal, že bychom se měli modlit o příchod Božího Království, nevybízel nás tím snad k tomu, abychom si byli vědomi nedostatků tohoto světa a o nápravu ‚volali‘ k Bohu? (Matouš 6:10) Když „křik stížnosti“ na ničemnost starověké Sodomy a Gomory dosáhl k Jehovovým uším, Bůh poslal své posly, aby „viděl, zda jednají zcela podle křiku nad tím,“ a aby zjednal nápravu. (1. Mojžíšova 18:20, 21) Těm, kdo si mu stěžovali, Jehova přinesl úlevu nápravou situace tak, že obě města i s jejich nemravnými obyvateli zničil.
Křesťanský sbor
Měly by být mezi bratry v křesťanském sboru jiné poměry? Křesťané jsou sice nedokonalí muži a ženy, avšak snaží se pokojně a jednotně sloužit Bohu. Nicméně i mezi nimi vznikají situace, kdy je třeba si v určité míře stěžovat a věc napravit. V prvním století, krátce po Letnicích, vyvstala taková situace ve sboru pomazaných křesťanů. Mnoho nově obrácených křesťanů zůstávalo v Jeruzalémě, aby se více poučili a povzbudili. Dělili se o dostupné zásoby potravin. Avšak „nastalo reptání řecky mluvících Židů proti hebrejsky mluvícím Židům, protože jejich vdovy byly přehlíženy při denním rozdělování“. Apoštolové tyto stěžovatele neodsoudili jako kverulanty, ale naopak podnikli kroky k tomu, aby situaci napravili. Ano, oprávněné stížnosti, vyslovené uctivě a v patřičné formě, budou těmi, kdo na sbor dozírají, pokorně vyslyšeny a projednány. (Skutky 6:1–6; 1. Petra 5:3)
Patřičné autoritě
Všimli jste si na uvedených příkladech, že stížnosti bychom měli přednášet patřičným způsobem a patřičné autoritě? Například by bylo nemístné stěžovat si na vysoké zdanění na policii nebo na zdravotní problémy nějakému soudci. Stejně by bylo bezpředmětné stěžovat si na nějakou situaci uvnitř sboru nebo mimo něj člověku, který nám svou autoritou ani schopnostmi nemůže pomoci.
Ve většině dnešních zemí jsou soudy a jiné vhodné autority, k nimž se můžeme obracet v naději na úlevu. Když student, o němž jsme se zmínili na začátku článku, předložil svou stížnost soudu, soudci vydali rozsudek v jeho prospěch a student byl s omluvou školy přijat zpět. Podobně i sexuálně obtěžovaná pracovnice našla pomoc v ženských odborech. Představitelé školy se jí omluvili. Její zaměstnavatelé podnikli kroky k zamezení sexuálního obtěžování.
Neměli bychom však čekat, že všechny stížnosti dopadnou stejně. Moudrý král Šalomoun realisticky vypozoroval: „Co je pokřivené, to se nedá narovnat.“ (Kazatel 1:15) Bude dobré, když si uvědomíme, že některé věci prostě ve svůj stanovený čas napraví Bůh.
[Obrázek na straně 31]
Sboroví starší naslouchají oprávněným stížnostem a řeší je