Kniha pro všechny lidi

„Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (SKUTKY 10:34, 35)

1. Jak jeden profesor odpověděl na otázku, co si myslí o Bibli, ale co se potom rozhodl udělat?

JEDEN profesor trávil doma nedělní odpoledne a nečekal žádnou návštěvu. Když ho však navštívila jedna naše křesťanská sestra, vyslechl ji. Sestra mluvila o znečišťování země a o tom, jakou má země vyhlídku do budoucnosti — to byl námět, který ho zajímal. Ale když se sestra v rozhovoru zmínila o Bibli, zatvářil se skepticky. Proto se ho sestra zeptala, co si o Bibli myslí.

„Je to dobrá kniha a napsali ji inteligentní lidé,“ odpověděl, „ale Bible se nedá brát vážně.“

„Vy jste ji někdy četl?“ zeptala se ho.

Zaskočený profesor musel přiznat, že Bibli nečetl.

Sestra se potom zeptala: „Jak se ale můžete tak ostře vyjadřovat o knize, kterou jste nikdy nečetl?“

Sestra uhodila hřebík na hlavičku. Profesor se tedy rozhodl, že si Bibli přečte a teprve pak si na ni udělá názor.

2, 3. Proč mnoho lidí Bibli nezná, a před jakým obtížným úkolem proto stojíme?

² Tento profesor není jediný, kdo takto uvažuje. Mnozí lidé už mají na Bibli svůj názor, přestože ji nikdy nečetli. Možná ji mají doma. Možná dokonce uznávají její literární či historickou hodnotu. Ale mnoho lidí se do ní nikdy nepodívá. Někteří říkají: ‚Nemám čas číst Bibli.‘ Jiní se ptají: ‚Jak by mi tato starověká kniha mohla v životě pomoci?‘ Kvůli těmto názorům stojíme před obtížným úkolem. Svědkové Jehovovi pevně věří, že Bible ‚je inspirována Bohem a je prospěšná k vyučování‘. (2. Timoteovi 3:16, 17) Jak ale můžeme přesvědčit druhé lidi, že by bez ohledu na svou rasu nebo národnost měli Bibli zkoumat?

³ Uvažujme o některých důvodech, proč si Bible zaslouží naši pozornost. Tato úvaha nás může vybavit k tomu, abychom dokázali mluvit s lidmi, s nimiž se setkáme v naší službě, a snad je přesvědčit, že mají uvažovat o tom, co Bible říká. Zároveň by tento rozbor měl posílit naši víru v to, že Bible skutečně je tím, za co se prohlašuje — ‚slovem Boha‘. (Hebrejcům 4:12)

Nejrozšířenější kniha na světě

4. Proč je možné říci, že Bible je nejrozšířenější kniha na světě?

⁴ Bible si zaslouží, abychom o ní uvažovali, v první řadě proto, že je to nejrozšířenější a nejpřekládanější kniha v celých lidských dějinách. První vydání bylo vytištěno knihtiskem na tiskařském lisu Johanna Gutenberga před více než 500 lety. Od té doby byly vytištěny asi čtyři miliardy Biblí — ať už kompletních, nebo jen některých částí. Do roku 1996 byly celá Bible nebo její části přeloženy do 2 167 jazyků a nářečí.a Alespoň část Bible může ve vlastním jazyce číst přes 90 procent lidí. Žádná jiná kniha — náboženská či jiná — se v tom Bibli nevyrovná.

5. Proč bychom měli očekávat, že Bible bude dostupná lidem na celém světě?

⁵ Ale statistické údaje samy o sobě nedokazují, že Bible je Boží slovo. Určitě bychom však měli očekávat, že písemná zpráva, která je inspirována Bohem, bude dostupná lidem na celém světě. Koneckonců, sama Bible říká, že „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost“. (Skutky 10:34, 35) Na rozdíl od jiných knih Bibli nezastavily žádné hranice ani rasové a etnické překážky. Opravdu, je to kniha pro všechny lidi.

Jedinečným způsobem uchovávána

6, 7. Proč není překvapující, že se neví o žádném dochovaném rukopisu Bible, a jaká otázka proto vzniká?

⁶ Existuje ještě jiný důvod, proč bychom měli Bibli zkoumat. Překonala totiž nejen překážky, které před ni postavila příroda, ale i překážky, které jí připravili lidé. To, jak byla Bible uchovávána navzdory mimořádným obtížím, je v případě starověkých spisů opravdu ojedinělé.

⁷ Je zřejmé, že pisatelé Bible zapisovali svá slova inkoustem na papyrus (vyráběný z egyptské rostliny téhož jména) a na pergamen (vyráběný ze zvířecích kůží).b (Job 8:11) Tyto materiály však mají své přirozené ‚nepřátele‘. Odborník Oscar Paret vysvětluje: „Oba tyto materiály k psaní jsou stejnou měrou velmi silně ohroženy vlhkostí, plísní a různými červy. Z každodenní zkušenosti víme, jak snadno se papír, a dokonce i silná kůže kazí na vzduchu i ve vlhké místnosti.“ Proto není překvapující, že se neví o žádných dochovaných originálech; ty se pravděpodobně již dávno rozpadly. Ale jestliže původní rukopisy podlehly přirozeným ‚nepřátelům‘, jak to, že se Bible dochovala až do dnešní doby?

8. Jak byl biblický text po staletí uchováván?

⁸ Brzy potom, co byly napsány rukopisy, začaly být pořizovány jejich opisy. Opisování Zákona a dalších částí Svatého Písma se ve starověkém Izraeli stalo povoláním. Jako „zručný opisovač v Mojžíšově zákoně“ je označován například kněz Ezra. (Ezra 7:6, 11; srovnej Žalm 45:1.) Pořízené opisy však také podléhaly zkáze, a proto musely být nakonec nahrazeny dalšími opisy. Opisování opisů probíhalo mnoho století. Lidé jsou nedokonalí, a proto i opisovači dělali chyby. Změnily snad tyto chyby text Bible nějak zásadně? Množství dokladů svědčí o tom, že ne!

9. Jak ukazuje příklad masoretů, že opisovači Bible byli nesmírně pečliví a přesní?

⁹ Nejenže byli opisovači velmi zruční, ale také měli ke slovům, která opisovali, hlubokou úctu. Hebrejské slovo překládané jako „opisovač“ souvisí s počítáním a zapisováním. Pro znázornění toho, jak byli opisovači pečliví a přesní, se můžeme zmínit o masoretech — opisovačích Hebrejských písem, kteří žili v době mezi šestým a desátým stoletím n. l. Odborník Thomas Hartwell Horne uvádí, že spočítali, „kolikrát se každé písmeno [hebrejské] abecedy vyskytuje v celých Hebrejských písmech“. Jen pomyslete, co to znamená! Tito věrní opisovači nechtěli vynechat ani jediné písmeno, a proto počítali nejen slova, která opisovali, ale i písmena. Jeden odborník spočítal, že v Hebrejských písmech sledovali údajně 815 140 jednotlivých písmen! Takovým pilným úsilím zajistili velkou přesnost textu.

10. Co je přesvědčivým dokladem toho, že hebrejské a řecké texty, z nichž vycházejí novodobé překlady, přesně odpovídají slovům původních pisatelů?

¹⁰ Existují přesvědčivé doklady, že hebrejské a řecké texty, z nichž vycházejí novodobé překlady, zachycují s pozoruhodnou věrností slova původních pisatelů. Těmito doklady jsou tisíce dochovaných ručně psaných opisů biblických rukopisů — asi 6 000 opisů celých Hebrejských písem nebo jejich částí a asi 5 000 opisů Křesťanských písem v řečtině. Díky pečlivé srovnávací analýze mnoha existujících rukopisů mohli textologové odhalit všechny chyby opisovačů a stanovit znění původního textu. Proto mohl o textu Hebrejských písem odborník William H. Green napsat: „Spolehlivě můžeme říci, že žádné jiné starověké dílo nebylo přepsáno tak přesně.“ Podobnou důvěru můžeme mít i v text Křesťanských řeckých písem.

11. Proč se podle slov 1. Petra 1:24, 25 Bible dochovala až do dnešní doby?

¹¹ Jak snadno tedy mohla být Bible zničena, kdyby nebylo ručně psaných opisů, které nahradily původní texty s jejich cenným poselstvím! Bible se dochovala z jediného důvodu — Jehova je totiž Ten, kdo uchovává a chrání své Slovo. Samotná Bible v 1. Petra 1:24, 25 uvádí: „Všechno tělo je jako tráva a všechna jeho sláva je jako květ trávy; tráva vadne a květina opadává, ale Jehovův výrok trvá navždy.“

Překládána do živých jazyků

12. Se kterou další překážkou se kromě přepisování trvajícího po staletí musela Bible potýkat?

¹² Bible tedy přečkala staletí přepisování a už to samo o sobě bylo dost náročné. Tato kniha však stála ještě před další překážkou — musela být přeložena do soudobých jazyků. Má-li totiž Bible působit na srdce lidí, musí mluvit stejným jazykem, jakým mluví i oni. Nicméně překládání Bible, která má více než 1 100 kapitol a 31 000 veršů, není nic snadného. Po celá staletí se však tohoto úkolu ochotně ujímali zbožní překladatelé a někdy se při tom museli potýkat se zdánlivě nepřekonatelnými překážkami.

13, 14. (a) S jakým problémem se v Africe musel na začátku 19. století vypořádat překladatel Bible Robert Moffat? (b) Jak reagovali lidé mluvící tswansky, když dostali Lukášovo evangelium ve svém jazyce?

¹³ Zamysleme se například nad tím, jak Bible začala být překládána do afrických jazyků. V roce 1800 bylo v celé Africe jen asi tucet psaných jazyků. Stovky jiných jazyků v psané formě vůbec neexistovaly. To byl problém, s nímž se musel vypořádat překladatel Bible Robert Moffat. V roce 1821, když mu bylo 25 let, uspořádal misii do jižní Afriky mezi lidi mluvící tswansky. Chtěl se naučit jejich jazyk, který neměl písmo, a proto se s těmito lidmi spřátelil a žil mezi nimi. Moffat vytrval a bez slabikářů či slovníků ten jazyk nakonec zvládl. Vytvořil jeho psanou formu a naučil některé Tswany toto písmo číst. V roce 1829, po osmi letech práce mezi Tswany, Moffat dokončil překlad Lukášova evangelia. Později řekl: „Věděl jsem, že někteří lidé ušli stovky mil, aby si opatřili výtisky svatého Lukáše. . . . Viděl jsem je, když dostali svůj příděl knih svatého Lukáše, že nad nimi plakali, drželi je v náručí a prolévali slzy vděčnosti, až jsem nejednou musel říci: ‚Zničíte si své knihy slzami.‘ “ Moffat také vyprávěl o jednom Afričanovi, který viděl řadu lidí, jak čtou Lukášovo evangelium. Ten Afričan se jich zeptal, co to mají, a oni odpověděli: „To je Boží slovo.“ „A mluví?“ tázal se ten muž. „Ano,“ odpověděli, „mluví k srdci.“

¹⁴ Takoví zbožní překladatelé, jako byl Moffat, poskytli mnoha Afričanům první příležitost k písemné formě projevu. Překladatelé však lidem v Africe dali ještě hodnotnější dar — Bibli v jejich vlastním jazyce. Moffat navíc zavedl do tswanštiny Boží jméno a toto jméno používal v celém svém překladu.c Tswanové proto o Bibli mluvili jako o „Jehovových ústech“. (Žalm 83:18)

15. Proč je dnes Bible opravdu živou knihou?

¹⁵ S podobnými překážkami se museli potýkat i jiní překladatelé v různých částech světa. Někteří při překládání Bible riskovali dokonce život. Uvažte však: kdyby Bible zůstala jen ve starověké hebrejštině a řečtině, možná by už dávno „zanikla“, protože tyto jazyky byly časem zapomenuty a v mnoha částech zeměkoule se jimi nikdy nemluvilo. Bible je ale opravdu živou knihou, protože na rozdíl od všech ostatních knih může „mluvit“ k lidem na celém světě v jejich vlastním jazyce. Výsledkem je, že její poselství dále ‚působí ve věřících‘. (1. Tesaloničanům 2:13) The Jerusalem Bible na tomto místě uvádí: „Je stále živou silou mezi vámi, kteří v ni věříte.“

Zaslouží si naši důvěru

16, 17. (a) Co by mělo být průkazné, jestliže máme Bibli důvěřovat? (b) Uveď jeden příklad, který ukazuje, že biblický pisatel Mojžíš byl upřímný.

¹⁶ Někteří lidé se možná ptají: ‚A je možné Bibli skutečně důvěřovat?‘ ‚Mluví se v ní o lidech, kteří doopravdy žili, o místech, která skutečně existovala, a o událostech, které se opravdu staly?‘ Jestliže máme Bibli důvěřovat, mělo by být průkazné, že ji napsali pečliví, poctiví pisatelé. Tak se dostáváme k dalšímu důvodu, proč Bibli zkoumat: existují spolehlivé doklady, že Bible je přesná a věrohodná.

¹⁷ Poctiví pisatelé by zaznamenali nejen úspěchy, ale i neúspěchy, nejen silné stránky, ale také slabosti. Pisatelé Bible takovou osvěžující upřímnost projevovali. Zamysleme se například nad tím, jak otevřený byl Mojžíš. Poctivě mluvil mimo jiné o své nedostatečné výmluvnosti, která ho z jeho pohledu činila nezpůsobilým k tomu, aby byl vůdcem Izraele (2. Mojžíšova 4:10), o závažné chybě, které se dopustil a kvůli které nemohl vejít do Zaslíbené země (4. Mojžíšova 20:9–12; 27:12–14), o tom, jak se odchýlil jeho bratr Áron, který společně se vzpurnými Izraelity udělal zlaté tele (2. Mojžíšova 32:1–6), o vzpouře své sestry Miriam a o jejím pokořujícím trestu (4. Mojžíšova 12:1–3, 10), o znesvěcujícím jednání svých synovců Nadaba a Abihua (3. Mojžíšova 10:1, 2) a o opakovaných stížnostech a reptání Božího lidu. (2. Mojžíšova 14:11, 12; 4. Mojžíšova 14:1–10) Nesvědčí snad takové poctivé, otevřené vyjadřování o upřímném zájmu o pravdu? Pisatelé Bible tedy ochotně sdělovali nepříznivé informace o svých milovaných, o svém národu, a dokonce i sami o sobě. Není to snad pádný důvod k důvěře v jejich spisy?

18. Co potvrzuje, že spisy pisatelů Bible jsou věrohodné?

¹⁸ Také soulad mezi pisateli Bible potvrzuje, že to, co napsali, je důvěryhodné. Opravdu je pozoruhodné, že v tom, co napsalo 40 mužů v průběhu více než 1 600 let, je soulad a že se to shoduje, i pokud jde o detaily. Nicméně tento soulad není pečlivě naaranžován, takže by vzbuzoval podezření ze vzájemné předešlé domluvy pisatelů. Naopak, v tomto souladu mezi různými detaily očividně chybí záměr; shoda je totiž často zcela jasně náhodná.

19. Jak je ze zpráv, jež v evangeliích popisují Ježíšovo zatčení, patrný soulad, který zjevně nebyl záměrný?

¹⁹ Ukažme si to na události, která se stala v noci, kdy byl Ježíš zatčen. Všichni čtyři pisatelé evangelií uvádějí, že jeden z učedníků vytasil meč, kterým udeřil veleknězova otroka a usekl mu ucho. Avšak pouze Lukáš vypráví, že se Ježíš ‚dotkl ucha a uzdravil ho‘. (Lukáš 22:51) Ale nečekali bychom právě tuto informaci od pisatele, který byl znám jako „milovaný lékař“? (Kolosanům 4:14) Janova zpráva říká, že z přítomných učedníků to byl Petr, kdo vytasil meč. To je skutečnost, která vzhledem k Petrovu sklonu k ukvapenosti a impulzívnosti není překvapivá. (Jan 18:10; srovnej Matouše 16:22, 23 a Jana 21:7, 8.) Jan uvádí další zdánlivě nepodstatnou podrobnost: „Ten otrok se jmenoval Malchos.“ Proč pouze Jan uvádí jméno toho muže? Vysvětlení poskytuje podružný fakt, který je v Janově evangeliu sdělen mimochodem: Jan „byl veleknězi známý“. Byl také známý veleknězově domácnosti — veleknězovi služebníci znali Jana a on znal je.d (Jan 18:10, 15, 16) Je tedy jen přirozené, že Jan uvedl jméno zraněného muže, kdežto ostatní pisatelé evangelií, pro které to byl cizí člověk, jeho jméno neuvedli. Soulad mezi všemi těmito podrobnostmi je pozoruhodný, ale je zřejmé, že není záměrný. Řada podobných příkladů je v celé Bibli.

20. Co musí o Bibli vědět lidé s upřímným srdcem?

²⁰ Můžeme tedy Bibli důvěřovat? Jistě! Upřímnost pisatelů Bible a její vnitřní soulad dávají této knize pečeť pravosti. Lidé s upřímným srdcem musí vědět, že mohou Bibli důvěřovat, protože je to inspirované slovo ‚Jehovy, Boha pravdy‘. (Žalm 31:5) Existují však ještě další důvody, proč je Bible knihou pro všechny lidi. Jimi se bude zabývat následující článek.

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Proč bychom měli očekávat, že Bible bude tou nejdostupnější knihou na světě?

◻ Jaké doklady potvrzují, že se Bible dochovala v přesné podobě?

◻ Před jakými překážkami stáli ti, kdo Bibli překládali?

◻ Co potvrzuje, že je Bible věrohodná?