Jak nést odpovědnost za péči o rodinu

„OTCOVÉ, nedrážděte své děti, ale dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4) Těmito inspirovanými slovy apoštol Pavel jasně vyjádřil, na kom spočívá odpovědnost za péči o rodinu — na bedrech otce.

Ve většině rodin neleží odpovědnost za péči o děti jen na otci. Tento náklad společně s ním ráda nese jeho manželka, matka jeho dětí. Proto král Šalomoun prohlásil: „Naslouchej, můj synu, ukázňování od svého otce a neopouštěj zákon své matky.“ (Přísloví 1:8)

Péče hmotná i duchovní

Rodiče, kteří milují své děti, je úmyslně nezanedbávají. Kdyby to dělali křesťané, ve skutečnosti by to znamenalo, že zapřeli svou víru. K tomuto závěru nás vedou slova, která Pavel řekl Timoteovi: „Jestliže se někdo nestará o ty, kdo jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kdo jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ (1. Timoteovi 5:8) Křesťané si uvědomují, že vychovávat děti „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“ vyžaduje mnohem víc než jen starat se o ně v hmotném ohledu.

Zamysleme se nad tím, k čemu Mojžíš vybídl izraelský národ, když těsně před vstupem do Zaslíbené země tábořili na Moabských pláních. Tehdy jim zopakoval Boží zákon a dal jim pokyn: „A uplatníte tato má slova na své srdce a svou duši.“ (5. Mojžíšova 11:18) Předtím jim připomněl, že mají milovat Jehovu celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou, a dodal: „Tato slova, která ti dnes přikazuji, se prokážou být na tvém srdci.“ (5. Mojžíšova 6:5, 6) Bylo důležité, aby izraelští rodiče nechali slova Božího Zákona proniknout do svého srdce. Jestliže jejich srdce překypovalo duchovním oceněním, mohli izraelští rodiče účinným způsobem uplatňovat další Mojžíšova slova: „Budeš je [slova Božího Zákona] vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po cestě a když budeš uléhat a když budeš vstávat.“ (5. Mojžíšova 6:7; 11:19; srovnej Matouše 12:34, 35.)

Povšimněme si, že otcové měli svým dětem tato slova „vštěpovat“ a že měli ‚o nich mluvit‘. Slovník Merriam-Webster’s Collegiate Dictionary vysvětluje, že slovo „vštěpovat“ znamená „učit a vtisknout něco stálým opakováním a napomínáním“. Jestliže rodiče mluvili o Božím Zákoně denně — ráno, v poledne i večer —, pro jejich děti to bylo velmi důležité. Když děti cítily, jak velice jejich rodiče milují Boží Zákon, podněcovalo je to, aby si vytvořily důvěrný vztah k Jehovovi. (5. Mojžíšova 6:24, 25) Není bez zajímavosti, že Mojžíš dal otcům výslovný pokyn, aby učili své děti, ‚když sedí ve svém domě‘. Takové poučování patřilo k péči o rodinu. Ale jak se to má dělat dnes?

„Když budeš sedět ve svém domě“

„Není to lehké,“ říká Janet, křesťanka, která má čtyři děti.a Paul, její manžel, s ní souhlasí: „Člověk musí být vytrvalý.“ Jako mnoho jiných rodičů z řad svědků Jehovových se Paul a Janet snaží studovat se svými dětmi Bibli alespoň jednou za týden. „Snažíme se, abychom naše rodinné biblické rozhovory měli vždy v určenou hodinu každé pondělí večer,“ vysvětluje Paul a připouští: „Ale vždycky se to nepodaří.“ Paul je v jejich sboru jmenovaným starším a někdy je odvolán z domova kvůli nějakým naléhavým věcem. Jeho dvě starší děti slouží jako celodobí kazatelé a zjišťují, že večer je ve službě možné zastihnout mnoho lidí doma. Rodinné studium tomu tedy časově přizpůsobili. „Někdy míváme naše studium ihned po večeři,“ říká Paul.

Rodiče jednají moudře, jsou-li při určování času pro rodinné studium přizpůsobiví, ale snaží se dodržet pravidelnost. „Jestliže se musí doba našeho studia změnit,“ říká dcera Clare, „tatínek dá vždycky zprávu o nově určeném čase na dveře ledničky, abychom všichni věděli, kdy se studium koná.“

Když se rodina sejde k pravidelnému rodinnému studiu, je to pro mladší členy rodiny dobrá příležitost, kdy mohou rodičům říci o svých starostech a problémech. Takové studium přináší dobré výsledky, jestliže není tak strnulé, že by děti jen četly odpovědi na otázky uvedené v biblické učebnici, kterou používají. „Naše rodinné studium je diskusní fórum,“ vysvětluje Martin, který má dva syny. „Když se jednou za týden sejdeme, abychom si prohovořili nějaký biblický námět, je vidět, jak na tom po duchovní stránce rodina je,“ říká. „Rozebírají se nejrůznější věci. Člověk se dozví, co se děje ve škole, a ještě důležitější je, že vyjde najevo, jaké postoje si děti vytvářejí.“ Jeho manželka Sandra s tím souhlasí a podotýká, že také ona má z rodinného studia velký užitek. „Studium vede manžel,“ říká, „a já se přitom hodně dozvím, když poslouchám, jak synové na jeho otázky odpovídají.“ Sandra pak své komentáře přizpůsobuje tak, aby chlapcům pomohla. Má ze studia větší radost, protože se ho i ona aktivně účastní. Ano, rodinné studium rodičům umožňuje proniknout do způsobu, jak jejich děti uvažují. (Přísloví 16:23; 20:5)

Buďte přizpůsobiví a nevzdávejte se

Může se stát, že když má vaše rodinné studium začít, jedno z dětí je čilé a má o studium zájem, zatímco na jiné musíte laskavě naléhat, aby se soustředilo a mělo ze studia užitek. Jistá křesťanská matka k tomu říká: „Tak už to v rodině bývá. Víme, co bychom měli jako rodiče dělat. Když tedy na tom trváme, Jehova nám pomáhá a dostaví se výsledky.“

Doba, po kterou se dítě může soustředit, velmi závisí na jeho věku. Když to rodiče rozpoznají, vezmou tuto okolnost v úvahu. Jedni manželé mají pět dětí ve věku od 6 asi do 20 let. Otec Michael říká: „Nejmladšímu dejte příležitost odpovědět na otázky jako prvnímu. Potom ať starší děti doplňují podrobnosti a uvedou myšlenky, které si připravily.“ Jestliže rodiče uplatňují při jednání s dětmi rozlišovací schopnost, poskytují dětem poučení o tom, že je nutné brát ohled na druhé. „Jeden z našich synů možná věci rozumí,“ poznamenává Martin, „ale druhému chlapci musíme hodně pomáhat, aby myšlenku pochopil. Shledávám, že rodinné studium je jakési cvičiště k projevování křesťanské trpělivosti a jiného ovoce ducha.“ (Galaťanům 5:22, 23; Filipanům 2:4)

Pohotově se přizpůsobujte různým schopnostem svých dětí a tomu, jak rostou. Dnes Simon a Mark už dospívají, ale vzpomínají si, jak v dětství se svými rodiči rádi studovali knihu Největší člověk, který kdy žil. Říkají: „Různé pasáže jsme předváděli jako drama a tatínek nám přiděloval různé úlohy.“ Jejich otec si vzpomíná, jak jednou, když se syny předváděli podobenství o milosrdném Samaritánovi, hrál svou roli vkleče a s rukama na zemi. (Lukáš 10:30–35) „Plně jsme se do toho vžili a hodně jsme se přitom nasmáli.“

Mnoho dětí se vzpírá rodinnému studiu, které se vede pravidelně a které má svůj zavedený postup. Měli by proto rodiče od naplánovaného studia upustit? Rozhodně ne. „Pošetilost je svázána se srdcem chlapce [nebo dívky],“ potvrzuje Přísloví 22:15. Jedna svobodná matka mívala často pocit, že se jí nedaří rodinné studium vést, když se děti chtějí bavit a při studiu vyrušují. Nedala se však odradit. Dnes k ní její děti mají velkou úctu a váží si toho, že na vedení pravidelného rodinného studia laskavě a starostlivě trvala.

Jak pomáhat chlapcům a dívkám „bez otce“

Křesťanští starší mají ‚pást Boží stádo‘. (1. Petra 5:2, 3) Pravidelně navštěvují rodiny ve svém sboru, což jim poskytuje příležitost, aby pochválili rodiče, kteří plní své křesťanské povinnosti. Kdo však nese odpovědnost za vyučování dětí, které žijí jen s jedním z rodičů? Nikdy nezapomeňte, že za výchovu dětí je odpovědný rodič.

Jako křesťané budou starší opatrní a vyhnou se kompromitujícím situacím, k nimž by mohlo dojít, kdyby přejímali úlohu chybějícího rodiče. Dva bratři sice mohou navštívit křesťanskou sestru, která vychovává děti sama, ale v tom, jak budou chtít podpořit jejich rodinné studium, budou stále jednat opatrně. Jestliže starší občas přizve děti (a vlastně i jejich osamělého rodiče) k rodinnému studiu ve své domácnosti, může to být povzbuzující a praktické. Nikdy však nezapomeňte, že naším velkým nebeským Otcem je Jehova. On je jistě přítomen, když matka, která je na to sama, vede studium se svými dětmi. Jehova jí poskytne vedení a pomoc.

A co dělat tehdy, jestliže mladý člověk je sice sám zaměřen duchovně, ale jeho rodiče se o své duchovní povinnosti zajímají jen málo, nebo se o ně nestarají vůbec? Jehovovi věrní služebníci nemusí nikdy podlehnout sklíčenosti. „Tobě [Jehovo Bože] se svěřuje nešťastný, chlapec bez otce. Sám ses stal jeho pomocníkem.“ (Žalm 10:14) A pokud jde o láskyplné starší ve sboru, ti se budou ze všech sil snažit, aby povzbudili rodiče, kteří o dítě pečují. Je možné, že rodině navrhnou, že by si mohli společně pohovořit, a pak přijdou a poskytnou jim praktické podněty k tomu, jak může rodina společně studovat. Nebudou ovšem přebírat odpovědnost, která podle Písma spočívá na rodičích.

Děti, jejichž rodiče víru nepřijímají, potřebují velkou podporu. Mohlo by být užitečné, kdybyste je přizvali ke svému rodinnému studiu, pokud by s tím jejich rodiče souhlasili. Robert, který je nyní již dospělý a má svou vlastní rodinu, chodil se svými rodiči na křesťanská shromáždění, když mu byly jen tři roky. Na tato shromáždění rád vzpomínal, i když se jeho rodiče přestali s křesťanským sborem stýkat. Když mu bylo deset let, setkal se s chlapcem, který byl svědkem Jehovovým, a ten ho vzal s sebou na shromáždění. Jeho rodiče se Roberta rádi ujali, protože byl duchovně jako sirotek, a později s ním studovali. Díky této laskavé péči dělal rychlé pokroky a nyní je šťastný, že může ve sboru sloužit jako starší.

I když rodiče nechtějí, aby jejich děti dělaly pokroky, nejsou děti osamocené. Jehova zůstává věrným nebeským Otcem. „Otcem chlapců bez otce . . . je Bůh ve svém svatém obydlí,“ říká Žalm 68:5. Chlapci a dívky, kteří jsou v duchovním smyslu bez otce, vědí, že se k Bohu mohou obrátit v modlitbě a že je podpoří. (Žalm 55:22; 146:9) Jehovova organizace, která je jako matka, pečlivě plní svou odpovědnost — připravuje chutná duchovní jídla a předkládá je prostřednictvím svých publikací a na shromážděních, jež pořádá více než 85 000 křesťanských sborů po celém světě. A tak i ti, kdo jsou „bez otce“, mohou díky duchovní pomoci našeho Otce Jehovy a jeho organizace, jež se podobá matce, mít do jisté míry možnost potěšit se z biblického studia.

Křesťanští rodiče, kteří se svými dětmi vedou pravidelné rodinné studium Bible, si zaslouží pochvalu. Rodiče, kteří nemají manželského partnera a vytrvale školí své děti, aby chodily po Jehovových cestách, si za své úsilí zaslouží mimořádnou pozornost a chválu. (Přísloví 22:6) Všichni, kdo projevují zájem o děti, jež jsou v duchovním ohledu bez otce, vědí, že se to našemu nebeskému Otci Jehovovi líbí. Péče o duchovní potřeby rodiny je velká zodpovědnost. Ale ‚nevzdávejte se konání toho, co je znamenité, neboť v patřičném období budete sklízet, jestliže neochabnete‘. (Galaťanům 6:9)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 23]

Rodinné studium je pro mladší členy rodiny znamenitou příležitostí, kdy mohou rodičům říci o svých problémech

[Podpisek na straně 20]

Harper’s