Konečně spravedlnost pro všechny!

„BUDEME se snažit naslouchat novým způsobem . . . hlasům ukřivděným, hlasům úzkostným, hlasům volajícím beznadějně. . . . Zbývá uvést v život to, co je uvedeno v zákoně: konečně se postarat o to, aby se všichni rodili sobě rovní co do důstojnosti před člověkem, tak jako se všichni rodí sobě rovní co do důstojnosti před Bohem.“ (Inaugurační projev prezidenta Spojených států Richarda Milhouse Nixona, 20. ledna 1969)

KDYŽ se králové, prezidenti a ministerští předsedové ujímají úřadu, mívají ve zvyku mluvit o právu. Výjimkou nebyl ani bývalý prezident Spojených států Richard Nixon. Ve strohém světle dějin však jeho výmluvná slova ztrácejí lesk. Ačkoli se Nixon zaručoval, že ‚uvede zákon v život‘, později se prokázalo, že on sám zákon porušil, a byl nucen vzdát se svého úřadu. Uplynula tři desetiletí, a ‚ukřivděné, úzkostné a beznadějné hlasy‘ se stále ještě vytrvale dožadují toho, aby byly vyslechnuty.

Nespočetní vůdcové, kteří měli dobré úmysly, se přesvědčili o tom, že vyslechnout takové hlasy a pustit se do řešení problémů, na něž si tyto hlasy stěžují, není nic lehkého. ‚Spravedlnost pro všechny‘ se stala cílem, kterého tito vůdcové stále nemohou dosáhnout. Před mnoha staletími však byl dán slib, který si zaslouží naši pozornost — je to jedinečný slib týkající se spravedlnosti.

Prostřednictvím svého proroka Izajáše Bůh ujistil svůj lid, že mu pošle ‚sluhu‘, kterého on sám vyvolí. „Vložil jsem do něho svého ducha,“ řekl jim Jehova. „Vynese právo národům.“ (Izajáš 42:1–3) Žádný lidský panovník by se neodvážil vydat tak dalekosáhlé prohlášení, které by znamenalo trvalé právo všem národům. Můžeme tomuto slibu důvěřovat? Může vůbec někdy být něco tak mimořádného dosaženo?

Slib, kterému můžeme věřit

Slib je spolehlivý jen do té míry, jak dalece je spolehlivý ten, kdo ho dává. V tomto případě je to sám Všemohoucí Bůh, který prohlašuje, že jeho „sluha“ zavede na celém světě právo. Na rozdíl od politiků Jehova nedává lehkovážné sliby. Bible nás ujišťuje, že ‚je nemožné, aby lhal‘. (Hebrejcům 6:18) „Jak jsem si předsevzal, tak se stane,“ prohlašuje Bůh důrazně. (Izajáš 14:24, Ekumenický překlad)

Naše důvěra v tento slib je posílena také tím, jakou pověst si jeho „sluha“, Ježíš Kristus, získal. Ten, kdo má zavést právo, musí právo milovat a musí v souladu s právem žít. Ježíš si získal pověst bezúhonného muže, který ‚miloval spravedlnost a nenáviděl nezákonnost‘. (Hebrejcům 1:9) Jeho výroky, jeho způsob života, a dokonce i způsob jeho smrti — tím vším se prokázalo, že měl skutečně smysl pro právo. Na jednoho římského důstojníka, který byl zjevně svědkem Ježíšova výslechu i Ježíšovy popravy, zapůsobila jeho smrt tak, že řekl: „Tento člověk byl skutečně spravedlivý.“ (Lukáš 23:47)

Ježíš nejenže sám žil spravedlivě, ale také projevoval odpor k bezpráví, které v jeho době tak bujelo. Dělal to ne tím, že by usiloval o převrat nebo o revoluci, ale tím, že každého, kdo mu chtěl naslouchat, učil o tom, co je skutečné právo. Jeho Kázání na hoře je mistrovským vysvětlením toho, jak má být uplatňováno skutečné právo a skutečná spravedlnost. (Matouš, kapitoly 5–7)

Ježíš to, co kázal, skutečně uplatňoval. Nepohrdal ubohými malomocnými, které židovská společnost považovala za „nedotknutelné“. Naopak s nimi mluvil, dotýkal se jich, a dokonce je uzdravoval. (Marek 1:40–42) Všichni lidé, s nimiž se setkal, pro něho byli důležití — i lidé chudí a opovrhovaní. (Matouš 9:36) Řekl jim: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ (Matouš 11:28)

Ježíš se především nedal tehdejším bezprávím zlomit ani roztrpčit. Nikdy neodplácel zlé zlým. (1. Petra 2:22, 23) I když trpěl nesmírnou bolestí, modlil se ke svému nebeskému Otci právě za ty vojáky, kteří ho přibili na kůl. „Otče, odpusť jim,“ prosil, „neboť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23:34) Ježíš rozhodně ‚objasnil národům, co je právo‘. (Matouš 12:18) Vezmeme-li v úvahu živý příklad Božího Syna, máme snad nějaký větší důkaz toho, že si Bůh přeje vytvořit spravedlivý svět?

Bezpráví může být překonáno

Živé důkazy toho, že bezpráví může být překonáno, jsou k dispozici také i dnes. Jako jednotlivci i jako organizace se svědkové Jehovovi snaží překonávat předsudky, stranickost, rasismus i násilí. Povšimněme si jednoho příkladu.

Pedroa byl přesvědčen o tom, že na území španělského Baskicka, kde žil, nelze právo zavést jinak než podvratnou činností. Proto vstoupil do teroristické organizace, která mu poskytla polovojenský výcvik ve Francii. Jakmile jeho výcvik skončil, dostal příkaz, aby vytvořil teroristickou jednotku a vyhodil do vzduchu policejní objekty. Byl však zatčen, když jeho skupina právě připravovala výbušniny. Strávil ve vězení 18 měsíců, ale i za mřížemi pokračoval v politické činnosti, podílel se na protestních hladovkách a jednou si úmyslně podřezal zápěstí.

Pedro byl přesvědčen, že bojuje za právo. Potom poznal Jehovu a jeho záměry. V době, kdy byl Pedro ve vězení, začala jeho manželka studovat Bibli se svědky Jehovovými, a když byl propuštěn, pozvala ho, aby s ní jednou šel na jejich shromáždění. Tak se mu tam líbilo, že požádal o biblické studium. Díky tomu velmi změnil své názory a svůj způsob života. Nakonec byli Pedro i jeho manželka v roce 1989 pokřtěni.

„Děkuji Jehovovi, že jsem v těch letech, kdy jsem byl teroristou, nikdy nikoho opravdu nezabil,“ říká Pedro. „Teď používám meč Božího ducha, Bibli, abych lidem přinášel poselství o pravém pokoji a o skutečném právu — dobrou zprávu o Božím Království.“ Pedro nyní slouží jako starší ve sboru svědků Jehovových a nedávno navštívil právě ty policejní budovy, které kdysi chtěl zničit. Tentokrát přišel proto, aby rodinám, které tam žijí, kázal poselství pokoje.

Svědkové Jehovovi dělají takové změny, protože touží po spravedlivém světě. (2. Petra 3:13) Mají bezvýhradnou důvěru, že jej Bůh podle svého slibu zřídí, ale zároveň si uvědomují, že také oni sami mají povinnost žít v souladu s právem. Bible nás neponechává na pochybách, že to od nás Bůh vyžaduje.

Musíme zasévat semena spravedlnosti

Je pravda, že když se setkáme s bezprávím, chce se nám možná vykřiknout: „Kde je Bůh práva?“ To říkali Židé v době Malachiáše. (Malachiáš 2:17) Považoval Bůh jejich stížnost za opodstatněnou? Naopak, ‚unavili ho‘ tím, protože oni sami — kromě jiného — jednali zrádně se svými zestárlými manželkami a hledali jakékoli záminky, aby se s nimi mohli rozvést. O tyto ‚manželky jejich mládí, s nimiž jednali zrádně, ačkoli byly jejich partnerkami a manželkami jejich smlouvy,‘ Jehova projevil starost. (Malachiáš 2:14)

Můžeme si oprávněně stěžovat na bezpráví, jestliže se sami dopouštíme křivd? Jestliže se naproti tomu snažíme napodobovat Ježíše tím, že jsme ze svého srdce vykořenili předsudky a rasismus, že jednáme nestranně, že projevujeme všem lásku a neoplácíme zlo zlem, pak dáváme najevo, že skutečně milujeme právo.

Pokud chceme „sklízet“ právo, musíme podle biblické rady ‚zasévat semeno ve spravedlnosti‘. (Ozeáš 10:12) Každé naše osobní vítězství nad bezprávím je důležité — bez ohledu na to, jak nevýznamné se nám může zdát. Martin Luther King ml. ve svém dopise nazvaném Letter From Birmingham Jail (Dopis z birminghamského vězení) napsal, že „bezprávím páchaným kdekoli je ohrožováno právo všude“. Právě lidi, kteří ‚hledají spravedlnost‘, si Bůh vybírá, aby zdědili jeho spravedlivý nový svět, který má brzo přijít. (Sefanjáš 2:3)

Svou naději na právo a spravedlnost nemůžeme stavět na vratkém základě lidských slibů, ale můžeme důvěřovat slovu našeho milujícího Stvořitele. Právě proto Ježíš řekl svým následovníkům, že se mají stále modlit, aby přišlo Boží Království. (Matouš 6:9, 10) Ježíš, dosazený Král tohoto Království, „osvobodí chudého, volajícího o pomoc, také ztrápeného a každého, kdo nemá pomocníka. Bude litovat poníženého a chudého a duše chudých zachrání.“ (Žalm 72:12, 13)

Je jasně vidět, že bezpráví nebude trvat věčně. Až bude Kristus vládnout nad celou zemí, navždy nad bezprávím zvítězí. Bůh nás o tom ujišťuje prostřednictvím svého proroka Jeremjáše: „Přichází čas, kdy splním slib, který jsem dal . . . Tehdy vyvolím za krále spravedlivého potomka Davidova. Tento král bude po celé zemi dělat to, co je správné a spravedlivé.“ (Jeremjáš 33:14, 15, Today’s English Version)

[Poznámka pod čarou]