Plnili Jehovovu vůli

Pavel směle vydává svědectví před hodnostáři

ROZDÍL mezi těmi dvěma muži nemohl být výraznější. Jeden nosil korunu, druhý chodil v řetězech. Jeden byl králem, druhý vězněm. Po dvou letech v žaláři stál nyní apoštol Pavel před vládcem Židů, Herodem Agrippou II. Tento král a jeho choť Bereniké „přišli s velkou okázalostí a vstoupili do audienční síně spolu s vojenskými veliteli i vznešenými muži města“. (Skutky 25:23) Jedna odborná publikace uvádí: „Pravděpodobně tam přišlo několik set lidí.“

Toto setkání uspořádal nedávno jmenovaný místodržitel Festus. Felix, který byl místodržitelem před ním, se spokojil s tím, že nechal Pavla živořit ve vězení. Festus však pochyboval, že obvinění proti Pavlovi je oprávněné. Vždyť Pavel tak neodbytně trval na své nevině, že si vyžádal, aby jeho případ byl předložen césarovi. Pavlův případ vzbudil zvědavost krále Agrippy. „Sám bych také rád slyšel toho člověka,“ řekl. Festus to rychle zařídil, pravděpodobně proto, že ho zajímalo, co si král o tomto zvláštním vězni pomyslí. (Skutky 24:27–25:22)

Příští den tedy Pavel náhle stál před velkým zástupem hodnostářů. Řekl Agrippovi: „Počítám se za šťastného, že se dnes mohu hájit před tebou ohledně všeho, z čeho jsem Židy obžalován, zvláště proto, že jsi znalcem všech zvyků i sporů mezi Židy. Prosím tě tedy, abys mě trpělivě vyslechl.“ (Skutky 26:2, 3)

Pavlova smělá obhajoba

Pavel nejprve Agrippovi vyprávěl o své minulosti, o tom, že byl pronásledovatelem křesťanů. ‚Pokoušel jsem se je přinutit, aby odvolali,‘ řekl. „Šel jsem tak daleko, že jsem je pronásledoval i ve vzdálených městech.“ Pavel dále vyprávěl, jak dostal pozoruhodné vidění, v němž se ho vzkříšený Ježíš ptal: „Proč mě pronásleduješ? Vzpíráním proti bodcům si to ztěžuješ.“a (Skutky 26:4–14)

Ježíš potom Saula pověřil, aby lidem ze všech národů svědčil ‚o tom, co viděl, i o tom, co mu dal Ježíš vidět ohledně sebe‘. Pavel vyprávěl, že se pilně snažil plnit svěřený úkol. Přesto „kvůli tomu,“ jak řekl Agrippovi, ‚se ho Židé zmocnili v chrámu a pokusili se ho zabít‘. Pavel se zaměřil na Agrippův zájem o judaismus, a proto zdůraznil, že když vydává svědectví o Mesiášově smrti a vzkříšení, opravdu při tom ‚neříká nic kromě toho, o čem prohlašovali Proroci i Mojžíš, že se stane‘. (Skutky 26:15–23)

Festus ho přerušil. Vykřikl: „Velká učenost tě dohání k šílenství!“ Pavel odpověděl: „Nešílím, Vaše Excelence Feste, ale pronáším výroky pravdy a zdravé mysli.“ Potom řekl o Agrippovi: „Král, k němuž mluvím s volností řeči, o tom ve skutečnosti dobře ví; jsem totiž přesvědčen, že ani jedna z těchto věcí neuniká jeho pozornosti, neboť se to nedělo pokoutně.“ (Skutky 26:24–26)

Pak se Pavel obrátil přímo k Agrippovi: „Věříš, králi Agrippo, Prorokům?“ Tato otázka byla Agrippovi nepochybně nepříjemná. Musel přece zanechat očekávaný dojem, a kdyby Pavlovi přisvědčil, přiklonil by se k tomu, co Festus nazval „šílenství“. Pavel snad vycítil Agrippovu váhavost, a tak si na svou otázku také sám odpověděl. Řekl: „Vím, že věříš.“ Agrippa nyní promluvil, ale jeho slova nebyla závazná. „Zakrátko,“ řekl Pavlovi, „bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ (Skutky 26:27, 28)

Pavel obratně využil Agrippovo vyhýbavé vyjádření k tomu, aby pronesl silnou myšlenku. „Přál bych si před Bohem,“ řekl, „abys zakrátko nebo zadlouho nejen ty, ale také všichni, kdo mě dnes slyší, se stali takovými, jako jsem i já, s výjimkou těchto pout.“ (Skutky 26:29)

Agrippa a Festus nenašli na Pavlovi nic, co by si zasluhovalo smrt nebo uvěznění. Avšak jeho žádost o to, aby jeho případ byl předložen césarovi, nebylo možné zrušit. Proto Agrippa řekl Festovi: „Ten člověk mohl být propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k césarovi.“ (Skutky 26:30–32)

Poučení pro nás

Pavlův způsob vydávání svědectví před hodnostáři je vynikajícím příkladem pro nás. Když Pavel rozmlouval s králem Agrippou, jednal s rozvahou. Nepochybně věděl o skandálu kolem Agrippy a Bereniké. Jejich vztah byl krvesmilný, protože Bereniké byla vlastně Agrippova sestra. Při této příležitosti však Pavel nechtěl přednášet o mravnosti. Spíše zdůrazňoval věci, na které se on i Agrippa dívali stejně. Kromě toho Pavel byl sice poučován učeným farizeem Gamalielem, ale přesto uznával, že Agrippa je znalec židovských zvyků. (Skutky 22:3) Navzdory Agrippově osobní morálce s ním Pavel mluvil s úctou, protože Agrippa měl vysoké mocenské postavení. (Římanům 13:7)

I když směle vydáváme svědectví o svém náboženském přesvědčení, přesto není naším cílem odhalovat nebo odsuzovat nečisté zvyky našich posluchačů. Naopak bychom měli zdůrazňovat kladné stránky dobré zprávy a upozorňovat na to, v co společně doufáme, abychom posluchačům usnadnili přijetí pravdy. Když mluvíme se staršími lidmi nebo s těmi, kdo mají mocenské postavení, měli bychom jejich postavení uznávat. (3. Mojžíšova 19:32) Tak můžeme napodobit Pavla, který řekl: „Stal jsem se lidem všeho druhu vším, abych rozhodně některé zachránil.“ (1. Korinťanům 9:22)

[Poznámka pod čarou]