Odolá vaše dílo ohni?

1. V co doufají věrní křesťané, pokud jde o budoucí učedníky?

KŘESŤANSKÁ manželská dvojice pozoruje své nedávno narozené dítě. Zvěstovatel Království se dívá na člověka, s nímž studuje Bibli, a vidí v jeho tváři výraz dychtivého zájmu. Křesťanský starší, který vyučuje z pódia, si povšimne, že mezi posluchači je nový zájemce, jenž si ve své Bibli horlivě vyhledává verše. Srdce těchto věrných Jehovových služebníků je plné naděje. Zcela přirozeně se ptají: ‚Zamiluje si tento člověk Jehovu, bude mu sloužit a zůstane mu věrný?‘ Není samozřejmé, že to tak dopadne. Je nutné na tom pracovat.

2. Jak apoštol Pavel připomenul hebrejským křesťanům důležitost díla vyučování a k jakému sebezkoumání by nás to mohlo podnítit?

² Význam práce spojené s vyučováním a činěním učedníků zdůraznil apoštol Pavel, který byl sám vynikajícím učitelem. Napsal: ‚Vzhledem k času byste měli být učiteli.‘ (Hebrejcům 5:12) Tato slova adresoval křesťanům, kteří vzhledem k tomu, jak dlouho už byli věřícími, dělali jen malé pokroky. Nejenže nebyli schopni vyučovat jiné lidi, ale bylo třeba připomínat jim základní stránky pravdy. Je dobré, když i dnes každý z nás čas od času přezkoumá, jak je to s jeho schopností vyučovat, a když přemýšlí, v čem se může zlepšit. V sázce jsou lidské životy. Co tedy můžeme dělat?

3. (a) K čemu přirovnal apoštol Pavel proces, při němž jsou činěni křesťanští učedníci? (b) Kterou velkou výsadu máme jakožto křesťanští stavitelé?

³ V jednom znázornění, které má širší uplatnění, Pavel přirovnal dílo činění učedníků k budování stavby. Začal těmito slovy: „Jsme . . . Boží spolupracovníci. Vy jste Boží obdělávané pole, Boží stavba.“ (1. Korinťanům 3:9) Podílíme se tedy na budování, které se týká lidí — napomáháme tomu, aby se z nich stali Kristovi učedníci. Toto dílo konáme jako spolupracovníci Toho, kdo „postavil všechno“. (Hebrejcům 3:4) To je skutečně velká výsada! Zamysleme se tedy nad tím, jak nám inspirovaná rada, kterou Pavel napsal Korinťanům, pomáhá, abychom v našem díle byli ještě obratnější. Zaměříme se zejména na naše ‚umění vyučovat‘. (2. Timoteovi 4:2)

Položme správný základ

4. (a) Jakou úlohu měl Pavel v křesťanském stavebním díle? (b) Proč je možné říci, že Ježíš i jeho posluchači věděli, jak důležité jsou dobré základy?

⁴ Má-li být stavba stabilní a mít dlouhou životnost, musí mít dobré základy. Pavel proto napsal: „Podle Boží nezasloužené laskavosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý vedoucí díla položil základ.“ (1. Korinťanům 3:10) Podobné přirovnání použil i Ježíš, když mluvil o domu, který přestál bouři, protože ho jeho stavitel postavil na pevném základu. (Lukáš 6:47–49) O významu základů věděl Ježíš všechno. Byl dokonce při tom, když Jehova zakládal zemi.a (Přísloví 8:29–31) I Ježíšovi posluchači věděli, jak důležité jsou dobré základy. Jen ty domy, jež stály na dobrých základech, mohly totiž vydržet při náhlých záplavách a zemětřeseních, které se v Palestině čas od času vyskytovaly. Jaký základ však měl na mysli Pavel?

5. Kdo je základem křesťanského sboru a jak to bylo předpověděno?

⁵ Pavel napsal: „Žádný člověk . . . nemůže položit jiný základ než ten, který je položen, jenž je Ježíš Kristus.“ (1. Korinťanům 3:11) To není první případ, kdy je Ježíš přirovnáván k základu. U Izajáše 28:16 bylo předpověděno: „Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Hle, kladu jako základ na Sionu kámen, vyzkoušený kámen, drahocenný roh jistého základu.‘ “ Už dlouho tedy měl Jehova záměr, aby se jeho Syn stal základem křesťanského sboru. (Žalm 118:22; Efezanům 2:19–22; 1. Petra 2:4–6)

6. Jak Pavel kladl dobrý základ v korintských křesťanech?

⁶ Co je základem pro jednotlivé křesťany? Apoštol Pavel řekl, že pro pravého křesťana je pouze ten základ, který je položen v Božím slově — Ježíš Kristus. Tento základ Pavel rozhodně kladl. V Korintu, kde se velké vážnosti těšila filozofie, se nesnažil lidi zaujmout světskou moudrostí. Naopak, kázal „Krista přibitého na kůl“, kterého národy odmítaly jako velkou „pošetilost“. (1. Korinťanům 1:23) Učil, že Ježíš je ústřední postava Jehovových záměrů. (2. Korinťanům 1:20; Kolosanům 2:2, 3)

7. Co se můžeme dozvědět z Pavlova výroku o tom, že je „moudrý vedoucí díla“?

⁷ Pavel napsal, že takto vyučoval jako „moudrý vedoucí díla“. Tímto výrokem nestavěl do popředí sám sebe. Jen jím potvrdil, že mu Jehova dal vynikající dar — dar organizovat či řídit dílo. (1. Korinťanům 12:28) Je pravda, že dnes nemáme ty zázračné dary, které byly poskytnuty křesťanům v prvním století. A možná si nemyslíme, že jsme jako učitelé nějak obdařeni. Ale v určitém významném smyslu obdařeni jsme. Jen považte — Jehova nám dává svého svatého ducha, aby nám pomohl. (Srovnej Lukáše 12:11, 12.) Kromě toho nám projevuje lásku a umožňuje nám poznat základní nauky svého Slova. To jsou opravdu skvělé dary, které můžeme použít, když vyučujeme jiné lidi. Buďme tedy rozhodnuti, že je budeme používat, abychom kladli správný základ.

8. Jak v budoucích učednících klademe jako základ Krista?

⁸ Když jako základ klademe Krista, nepředstavujeme ho jako bezmocné nemluvně v jeslích ani jako někoho, kdo je Jehovovi roven, protože je součástí Trojice. Ne, tyto nebiblické názory jsou základem pro falešné křesťany. My naopak učíme, že Ježíš byl největší člověk, jaký kdy žil, že položil svůj dokonalý život v náš prospěch, že je dnes Králem ustanoveným Jehovou a panuje v nebi. (Římanům 5:8; Zjevení 11:15) Kromě toho se snažíme naše zájemce podněcovat, aby šli v Ježíšových šlépějích a napodobovali jeho vlastnosti. (1. Petra 2:21) Chceme, aby je poháněla Ježíšova horlivost pro službu, Ježíšův soucit s poníženými a utiskovanými, jeho milosrdenství, jež projevoval hříšníkům zdrceným pocitem vlastní viny, a jeho neochvějná odvaha tváří v tvář zkouškám. Ano, Ježíš je opravdu pozoruhodný základ. Co bychom však měli dělat dál?

Stavějme ze správných materiálů

9. Přestože Pavel především kladl základy, o co se zajímal v souvislosti s těmi, kdo přijali pravdu, kterou vyučoval?

⁹ Pavel napsal: „A jestliže však někdo staví na ten základ zlato, stříbro, drahokamy, dříví, seno, slámu ze strniště, dílo každého vyjde najevo, neboť den je ukáže, protože bude zjeveno prostřednictvím ohně; a ohněm se prokáže, jakého druhu je dílo každého.“ (1. Korinťanům 3:12, 13) Co tím chtěl Pavel říci? Zamysleme se nad tím, v jakých souvislostech tato slova napsal. Pavel byl v první řadě tím, kdo kladl základ. Na svých misionářských cestách chodil od města k městu a kázal mnoha lidem, kteří o Kristu nikdy neslyšeli. (Římanům 15:20) Lidé přijímali pravdu, kterou vyučoval, a tak byly zakládány sbory. Pavel měl o tyto věrné křesťany hluboký zájem. (2. Korinťanům 11:28, 29) Ale dílo, které konal, vyžadovalo, aby byl stále na cestách. A tak po 18 měsících, které strávil kladením základu v Korintu, odešel kázat do jiných měst. Živě se však zajímal o to, jak jiní křesťané pokračují v díle, které v Korintu vykonal. (Skutky 18:8–11; 1. Korinťanům 3:6)

10, 11. (a) Jak Pavel postavil do protikladu různé druhy stavebních materiálů? (b) Které typy doslovných staveb pravděpodobně stály ve starověkém Korintu? (c) U kterých typů budov je pravděpodobnější, že odolají ohni, a jaké praktické ponaučení si z toho mohou vzít křesťané, kteří se podílejí na díle činění učedníků?

¹⁰ Zdá se, že někteří z těch, kdo stavěli na základu, který položil Pavel, nedělali svou práci kvalitně. Pavel jim chtěl ukázat, v čem je problém, a proto postavil do protikladu dva druhy stavebních materiálů — zlato, stříbro a drahokamy na jedné straně a dříví, seno a slámu ze strniště na straně druhé. Budovu je možné postavit z ušlechtilých, trvanlivých a ohnivzdorných materiálů; někdo však může ukvapeně použít snadno dostupné, provizorní hořlavé materiály. Je nepochybné, že v tak velkém městě, jakým byl Korint, stálo jistě mnoho budov obou typů. Byly tam impozantní chrámy postavené z masivních kamenných kvádrů, jež možná byly obloženy nebo částečně zdobeny zlatem a stříbrem.b Tyto budovy trvalého charakteru se vznešeně tyčily nad okolní chýše, chatrče a stánky na tržišti, které byly postaveny z neopracovaných dřevěných trámů a pokryty slámou.

¹¹ Co by se s těmito stavbami stalo, kdyby vypukl požár? Odpověď byla v Pavlově době stejně zřejmá jako dnes. V roce 146 př. n. l. Korint dobyl a zapálil římský generál Mummius. Mnoho staveb ze dřeva, sena či slámy jistě bylo zcela zničeno. A co masivní stavby z kamene zdobeného stříbrem a zlatem? Ty nepochybně vydržely. Kolem těchto impozantních kamenných budov — jež přečkaly různé pohromy, které už dávno srovnaly se zemí okolní, méně trvanlivé stavby — v Korintu možná denně chodili Pavlovi zájemci. Hlavní myšlenku Pavel tedy vystihl opravdu velmi působivě. Když vyučujeme druhé, musíme sami na sebe pohlížet jako na stavitele. Chceme pracovat s co možná nejlepšími a nejtrvanlivějšími materiály. Tak naše dílo pravděpodobně obstojí. Co jsou však ty trvanlivé materiály a proč je tak důležité je používat?

Odolá tvé dílo ohni?

12. Ve kterých ohledech někteří korintští křesťané vykonávali stavební dílo nedbale?

¹² Pavel si nepochybně myslel, že někteří křesťané v Korintu stavějí nekvalitně. V čem byla chyba? Z kontextu vyplývá, že sbor byl sužován rozkoly a sklonem obdivovat lidské osobnosti, a to i přes to, že tím byla ohrožena jeho jednota. Někteří křesťané říkali: „Patřím Pavlovi.“ Jiní zase tvrdili: „Já [patřím] Apollovi.“ Někteří měli zřejmě velmi vysoké mínění o své vlastní moudrosti. Není tedy překvapující, že v důsledku toho převládalo ve sboru tělesné smýšlení, duchovní nezralost a silná „žárlivost a rozepře“. (1. Korinťanům 1:12; 3:1–4, 18) Tyto postoje se jistě odrážely v tom, jak se ve sboru a ve službě vyučovalo. Výsledkem bylo, že se dílo činění učedníků provádělo nedbale, jako když se staví z nekvalitních materiálů. Takové dílo by v ‚ohni‘ neobstálo. O jakém ohni Pavel vlastně mluvil?

13. Co představuje oheň v Pavlově znázornění, a co by si všichni křesťané měli uvědomovat?

¹³ Je to oheň, kterému ve svém životě čelí každý z nás — jsou to zkoušky víry. (Jan 15:20; Jakub 1:2, 3) Křesťané v Korintu si potřebovali uvědomit, stejně jako si to musíme uvědomovat my dnes, že každý, koho vyučujeme, bude zkoušen. Pokud je naše vyučování nevalné, bude to mít smutné následky. Pavel varoval: „Jestliže něčí dílo, které na něm vystavěl, zůstane, obdrží odměnu; jestliže něčí dílo shoří, utrpí ztrátu, ale sám bude zachráněn; a přece, jestliže ano, bude to jako skrze oheň.“c (1. Korinťanům 3:14, 15)

14. (a) Jak by mohli křesťané, kteří činí učedníky, ‚utrpět ztrátu‘, a přesto dospět k záchraně jakoby skrze oheň? (b) Jak můžeme na nejmenší míru snížit nebezpečí toho, že utrpíme ztrátu?

¹⁴ To jsou slova, jež vedou k zamyšlení! Když se totiž křesťan namáhá, aby někomu pomohl stát se učedníkem, ale pak vidí, jak tento člověk podléhá pokušení či pronásledování a nakonec opouští cestu pravdy, může to způsobit velkou bolest. Pavel to potvrzuje, když říká, že v takových případech utrpíme ztrátu. Tento zážitek může být opravdu nesmírně bolestný, protože podle Pavlových slov jsme zachráněni „jako skrze oheň“, tedy jako člověk, kterému oheň vzal všechno a který si stěží zachránil holý život. Co tedy můžeme dělat, aby nebezpečí, že utrpíme ztrátu, bylo co nejmenší? Musíme stavět z trvanlivých materiálů! Pokud své zájemce vyučujeme tak, abychom zapůsobili na jejich srdce, a pokud je podněcujeme, aby si vážili takových vzácných křesťanských vlastností, jako je moudrost, rozlišovací schopnost, bázeň před Jehovou a ryzí víra, pak stavíme z trvanlivých, ohnivzdorných materiálů. (Žalm 19:9, 10; Přísloví 3:13–15; 1. Petra 1:6, 7) Ti, kdo si tyto vlastnosti vypěstují, budou dále konat Boží vůli; mají jistou naději na to, že budou žít navždy. (1. Jana 2:17) Jak ale můžeme Pavlovo přirovnání prakticky využít? Uvažujme o některých případech.

15. Jak můžeme zajistit, že naše stavební dílo v souvislosti se zájemci nebude nedbalé?

¹⁵ Když vyučujeme ty, kdo se zajímají o Bibli, nikdy bychom neměli vyvyšovat lidi více než Jehovu Boha. Naším cílem není učit zájemce, aby na nás pohlíželi jako na hlavní zdroj moudrosti. Chceme, aby vedení hledali u Jehovy, v jeho Slovu a v jeho organizaci. Když se nás tedy na něco zeptají, nepředkládáme jim jako odpověď své vlastní názory. Naopak, učíme je, aby odpovědi hledali s pomocí Bible a publikací, které nám opatřuje „věrný a rozvážný otrok“. (Matouš 24:45–47) Z podobných důvodů si také dáváme pozor, abychom si zájemce nepřivlastňovali. Neměli bychom nelibě nést to, že o ně ostatní křesťané projevují zájem, ale měli bychom zájemce naopak povzbuzovat, aby se ‚rozšířili‘ ve své náklonnosti a aby poznali ve sboru co možná nejvíce lidí a vážili si jich. (2. Korinťanům 6:12, 13)

16. Jak mohou starší stavět z ohnivzdorných materiálů?

¹⁶ Při činění neboli budování učedníků mají významnou úlohu i křesťanští starší. Když vyučují před sborem, snaží se stavět z ohnivzdorných materiálů. Možná že se značně liší jejich vyučovací schopnosti, zkušenosti a osobnost, ale tyto odlišnosti nezneužívají k tomu, aby za sebou odvedli následovníky. (Srovnej Skutky 20:29, 30.) Nevíme přesně, proč někteří křesťané v Korintu říkali „patřím Pavlovi“, a jiní „já Appolovi“. Můžeme si však být zcela jisti, že ani jeden z věrných starších nepodporoval takové rozkladné uvažování. Pavlovi se takové smýšlení nelíbilo; důrazně ho odmítal. (1. Korinťanům 3:5–7) Stejně tak i dnes starší pamatují na to, že jsou pastýři ‚Božího stáda‘. (1. Petra 5:2) Toto stádo nepatří žádnému člověku. Proto se starší pevně staví proti jakýmkoli sklonům, kdy se jeden člověk snaží ovládnout buď celé stádo, nebo radu starších. Pokud tedy starší podněcuje pokorná touha sloužit sboru, působit na srdce ovcí a pomáhat jim sloužit Jehovovi celou duší, pak stavějí z ohnivzdorných materiálů.

17. Jak se křesťanští rodiče snaží stavět z ohnivzdorných materiálů?

¹⁷ Podobnou touhu mají i křesťanští rodiče. Vroucně si přejí, aby jejich děti žily navždy! Proto se tak usilovně snaží „vštěpovat“ svým dětem do srdce zásady z Božího slova. (5. Mojžíšova 6:6, 7) Chtějí, aby jejich děti znaly pravdu, a to nejen jako soustavu určitých pravidel nebo jako nějaké litanie, ale jako plnohodnotný, uspokojující a šťastný způsob života. (1. Timoteovi 1:11) Aby svým dětem pomohli stát se věrnými Kristovými učedníky, snaží se milující rodiče používat ohnivzdorné materiály. Trpělivě na svých dětech pracují, pomáhají jim zbavit se vlastností, které Jehova nenávidí, a pěstovat vlastnosti, které se mu líbí. (Galaťanům 5:22, 23)

Kdo nese odpovědnost?

18. Proč to nemusí být nutně chyba toho, kdo se snaží vyučovat a školit budoucího učedníka, když ten nakonec odmítne zdravé učení?

¹⁸ Z tohoto pojednání vyplývá důležitá otázka. Jestliže někdo, komu se snažíme pomoci, odpadne od pravdy, znamená to, že jsme jakožto učitelé selhali — že jsme určitě stavěli z nekvalitních materiálů? Nemusí to tak být. Pavlova slova nám jistě připomínají, že podílet se na díle činění učedníků je velká odpovědnost. Chceme udělat všechno, co je v našich silách, abychom budovali dobře. Boží slovo nám však neříká, že neseme plnou odpovědnost a že by nás měl tížit pocit viny, když se ten, komu se snažíme pomoci, odvrátí od pravdy. Na to, jaké bude dílo, nemáme vliv jenom my jakožto stavitelé, ale určitou roli hrají i další činitele. Všimněte si například, co Pavel říká i o tom učiteli, který v tomto díle budování nevykonal nejlepší práci: „Utrpí ztrátu, ale sám bude zachráněn.“ (1. Korinťanům 3:15) K čemu tedy musíme dospět, jestliže tento učitel bude moci nakonec získat záchranu — i když křesťanská osobnost, kterou se snažil ve svém zájemci budovat, ve zkoušce ohněm ‚shořela‘? Je nepochybné, že k odpovědnosti za rozhodnutí, zda být nebo nebýt věrný, bude Jehova volat především zájemce.

19. O čem bude pojednávat následující článek?

¹⁹ Osobní odpovědnost je velmi závažná věc. Týká se každého z nás. Co konkrétně Bible učí o této záležitosti? O tom bude pojednávat následující článek.

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Co je ‚základem‘ pro pravého křesťana a jak je tento základ kladen?

◻ Co se můžeme naučit, pokud jde o různé druhy stavebních materiálů?

◻ Co představuje „oheň“ a jak by mohl způsobit, že by někteří ‚utrpěli ztrátu‘?

◻ Jak mohou starší, rodiče a ti, kdo vedou biblické studium, stavět z ohnivzdorných materiálů?

[Obrázek na straně 9]

Ve starověkých městech stály vedle sebe ohnivzdorné kamenné budovy a chatrná stavení