Hlasatelé Království vyprávějí

Někdejší odpůrce poznává pravdu

OBČANSKÁ válka v Libérii byla námětem mnoha zpráv ve sdělovacích prostředcích. Desetitisíce lidí přišlo o život a ještě více jich přišlo o domov. Přes tyto obtížné okolnosti upřímní lidé dále přijímají pravdu. Dokladem toho je zkušenost, kterou zde uvádíme.

James byl od svých deseti let vychováván v luteránské církvi. Stal se redaktorem církevních novin a svého postavení využil k tomu, aby psal články proti svědkům Jehovovým, ačkoli se nikdy ani s jedním z nich nesetkal.

Během doby přestal James působit v církevních novinách a stal se úspěšným majitelem motelu. Když jednou seděl v recepci svého motelu, zastavily se u něho dvě pěkně oblečené sestry. Povšiml si jejich úhledného oděvu a pozval je dovnitř. Když mu však vysvětlily, proč přicházejí, řekl: „Mám mnoho práce a na povídání nemám čas.“ Svědkyně mu nabídly pravidelný odběr časopisů Strážná věž a Probuďte se! a on s tím souhlasil, jen aby se jich zbavil. Dvanáct měsíců mu tyto časopisy přicházely domů, ale on z nich ani nesejmul poštovní pásku s adresou a tak, jak byly, je dával do igelitové tašky.

Zuřila občanská válka a James si proto připravil tašku, do které dal peníze a cenné věci, aby s tím při prvním náznaku útoku uprchl. Jednou ráno vybuchl za zadním vchodem jeho domu granát. James podlehl panice, popadl tašku a utíkal pryč, aby si zachránil život. Přidal se k tisícům ustupujících civilistů a musel projít celou řadou kontrol. Často se stalo, že tam nevinní civilisté byli bez zjevného důvodu oloupeni a zabiti.

U první kontroly dostal James několik otázek a pak mu přikázali, aby otevřel tašku. Udělal to, podíval se do ní a nemohl uvěřit svým očím. Ke svému zděšení viděl, že taška, kterou má s sebou, není ta, ve které byly jeho cenné věci. V panice totiž doma popadl tašku, ve které byly všechny dosud nerozbalené časopisy Strážná věž a Probuďte se! Když však voják ty časopisy uviděl a na adreskách si přečetl jeho jméno, řekl: „Aha, vy patříte ke svědkům Jehovovým. Ty lidi my nehledáme. Víme, že vy nelžete.“ Několik časopisů voják z tašky vyndal a pak Jamesovi řekl, aby šel dál.

Totéž se stalo při devíti dalších kontrolách, protože se všichni velitelé domnívali, že James je jedním ze svědků Jehovových, a propustili ho, aniž mu ublížili. James teď byl rád, že si své cenné věci nevzal, protože z toho, co se dělo kolem něho, usoudil, že by ho kvůli jeho majetku s největší pravděpodobností zabili.

Když se James nakonec dostal k poslední, nejobávanější kontrole, pojala ho hrůza — všude kolem ležela těla zabitých lidí. Ve svém zděšení volal Jehovovo jméno. V modlitbě slíbil Bohu, že pokud bude z těchto jatek zachráněn, bude mu sloužit do konce svého života.

James ukázal tašku vojákům a ti opět řekli: „Tyhle lidi nehledáme.“ Obrátili se k němu a řekli ještě: „Jeden z vašich bratrů žije tady pod kopcem. Jděte tam k němu.“ V té době už měl James na svědky docela jiný názor. Okamžitě bratra vyhledal a domluvili si biblické studium na základě knihy Můžeš žít navždy v pozemském ráji.a

Za několik dní došlo v této oblasti k útoku a James musel uprchnout. Tentokrát uprchl do buše a v ruce pevně svíral jen knihu Žít navždy. Se svědky Jehovovými nebyl ve styku jedenáct měsíců, ale za tu dobu prostudoval tuto knihu pětkrát. Když se konečně mohl vrátit do města, své studium se svědky obnovil a dělal rychlé pokroky. Zanedlouho byl pokřtěn a nyní věrně slouží společně se svými duchovními bratry.

[Poznámka pod čarou]