Dareios — Král se smyslem pro právo

JEDEN slavný král se kdysi chlubil tím, jaké stavební projekty uskutečnil: „U ohrazení Babylóna jsem udělal ohrazení pevnou zdí na východní straně. Vykopal jsem příkop . . . Vybudoval jsem ze živice a cihel mohutnou zeď, která byla nepohnutelná jako hora.“ Ano, babylónský král Nebukadnecar se kdysi věnoval rozsáhlému stavebnímu programu a velmi úsilovně opevňoval hlavní město své říše. Ukázalo se však, že město Babylón není tak nedobytné, jak si představoval.

Důkazem bylo to, co se stalo 5. října roku 539 př. n. l. Perský vládce Kýros II. společně s médským vojskem tehdy Babylón dobyl a vládce Babylóna, Chaldejec Belšacar, byl usmrcen. Kdo se nyní stane prvním vladařem tohoto právě dobytého města? Boží prorok Daniel, který byl při dobytí Babylóna ve městě přítomen, napsal: „Království přijal Dareios Médský, jemuž bylo asi dvaašedesát let.“ (Daniel 5:30, 31)

Kdo byl Dareios? Jakým byl vladařem? Jak jednal s prorokem Danielem, který žil v Babylóně jako vyhnanec přes 70 let?

KRÁL, O NĚMŽ TOHO DĚJINY MNOHO NEŘÍKAJÍ

Historické zprávy o Dareiovi Médském jsou jen skrovné. Médové ve skutečnosti nezanechali žádné psané záznamy. Statisíce klínopisných tabulek, které byly objeveny na Středním východě, poskytují jen velmi neúplný obraz dějin, obraz, který má mnoho trhlin. Jiných starověkých mimobiblických spisů se dochovalo jen málo a od událostí týkajících se Dareia je odděluje nejméně jedno století.

Důkazy však naznačují, že když se perský vládce Kýros II. zmocnil Ekbatany, hlavního města Médie, podařilo se mu získat Médy na svou stranu. Médové a Peršané pak pod jeho vedením bojovali společně. O jejich vzájemném vztahu píše Robert Collins ve své knize The Medes and Persians: „V době míru měli Médové stejné postavení jako Peršané. Často byli jmenováni do vysokých úřadů v občanské vládě a do vedoucích postavení v perské armádě. Když se o Médech a Peršanech zmiňovali cizinci, nedělali žádný rozdíl mezi poraženými a dobyvateli.“ Médie tedy splynula s Persií a tak vznikla Médo-perská říše. (Daniel 5:28; 8:3, 4, 20)

Médové měli jistě významnou úlohu při dobytí Babylóna. Písmo uvádí, že ‚Dareios, syn Ahasvera ze semene Médů,‘ byl prvním králem Médo-perské říše, který vládl nad Babylónem. (Daniel 9:1) Měl královskou autoritu vydávat ustanovení „podle zákona Médů a Peršanů, který se neruší“. (Daniel 6:8) Z biblických zpráv o Dareiovi můžeme do jisté míry poznat jeho osobnost a můžeme z nich také vyčíst pádný důvod, proč o něm nejsou informace v nebiblických pramenech.

DANIEL JE POCTĚN PŘÍZNÍ

Dareios získal v Babylóně moc, a Bible říká, že krátce nato dosadil „sto dvacet satrapů, kteří měli být nad celým královstvím; a nad nimi tři vysoké úředníky, z nichž jedním byl Daniel.“ (Daniel 6:1, 2) To, že Daniel dostal vysoké postavení, však ostatní úředníci nesli velmi nelibě. Jeho ryzost bezpochyby napomáhala k omezování korupce, a to mohlo vzbuzovat nevoli. Druzí dva vysocí úředníci jistě také Danielovi záviděli, protože ho král stavěl do popředí a zamýšlel jmenovat ho předsedou vlády.

Ti dva úředníci a stejně i satrapové doufali, že s touto situací skoncují, a vymysleli proto právní past. Předstoupili před krále a předložili mu k podpisu výnos, podle kterého po třicet dnů nikdo nesměl předkládat žádnou „prosebnou žádost k nějakému bohu nebo člověku“ kromě k Dareiovi. Navrhli, aby každý, kdo tento výnos přestoupí, byl hozen do lví jámy. Vzbudili v Dareiovi dojem, že všichni vysocí vládní úředníci tento výnos podporují, a zdálo se, že tento návrh je výrazem jejich loajality ke králi. (Daniel 6:1–3, 6–8)

Dareios výnos podepsal, a následky na sebe nedaly dlouho čekat. Prvním, kdo tento výnos přestoupil, se stal Daniel, protože ten se dále modlil k Jehovovi Bohu. (Srovnej Skutky 5:29.) Věrný Daniel byl hozen do lví jámy, ačkoli se král upřímně snažil nezměnitelný výnos nějak obejít. Dareios vyjádřil důvěru, že Danielův Bůh má moc zachovat proroka naživu. (Daniel 6:9–17)

Dareios celou noc nespal, postil se, a ráno spěchal ke lví jámě. Opravdu se zaradoval, když viděl, že Daniel zůstal naživu a že se mu nic nestalo. Aby bylo učiněno zadost spravedlnosti, dal král okamžitě uvrhnout do lví jámy Danielovy žalobce a jejich rodiny. Vydal také nařízení, ‚že v každém panství jeho království se mají lidé třást před Danielovým Bohem a bát se ho‘. (Daniel 6:18–27)

Je zřejmé, že Dareios Danielova Boha a Danielovo náboženství respektoval a že se velmi snažil napravit bezpráví. Potrestání Danielových žalobců ovšem muselo vyvolat nepřátelství zbývajících úředníků. A Dareiovo prohlášení, podle kterého bylo všem lidem v jeho království přikázáno, aby ‚se báli Danielova Boha‘, muselo vyvolat velkou nelibost mocného babylónského duchovenstva. Tyto okolnosti jistě ovlivňovaly písaře, a proto by nebylo nic divného, kdyby byly mimobiblické záznamy pozměněny, aby neobsahovaly informace o Dareiovi. Stručná zpráva v knize Daniela však líčí Dareia jako vládce, který měl smysl pro poctivost a právo.