Přestalo se o Vánocích myslet na Krista?

„S vánočním veselím jsem se nikdy nemohl smířit. Zdá se mi, že neodpovídá Ježíšovu životu ani jeho učení.“ Móhandás K. Gándhí

MNOZÍ lidé tento názor Móhandáse Gándhího odmítnou. Snad je napadne otázka: ‚Co vůbec může hindský státník vědět o křesťanských svátcích?‘ Musíme však připustit, že se Vánoce rozšířily po celém světě a zapůsobily na všechny kultury. Každý rok v prosinci se zdá, že se tyto svátky slaví naprosto všude.

Vánoce slaví například 145 milionů Asijců, tedy o 40 milionů víc než před deseti lety. A pokud Gándhí výrazem ‚veselí‘ mínil světskou stránku dnešních Vánoc — vzrušené, horečné nakupování konzumního zboží, což pozorujeme všichni —, pak se sotva dá popřít, že tento rys slavení Vánoc je často ten nejnápadnější. Časopis Asiaweek o tom píše: „Vánoce v Asii — od slavnostního osvětlení v Hongkongu přes obrovské vánoční stromy v halách pekingských hotelů až po jesličky v centru Singapuru — jsou především záležitostí světskou (hlavně obchodní).“

Přestalo se dnes při vánočních oslavách myslet na Krista? Oficiálně se den 25. prosince slaví od čtvrtého století n. l., kdy jej římskokatolická církev určila pro náboženskou oslavu Ježíšova narození. Nedávný výzkum veřejného mínění ve Spojených státech však ukázal, že pouze 33 procent dotázaných osob považuje Kristovo narození za nejdůležitější aspekt Vánoc.

Co si o tom myslíte vy? Nezdá se vám někdy, že se pod vlivem všech těch vtíravých reklam a při hektickém nakupování dárků, zdobení stromků, organizování a navštěvování večírků a posílání vánočních pozdravů jaksi zapomnělo na Krista?

Mnoho lidí si snad myslí, že Krista lze opět spojit s Vánocemi například tím, že si postaví betlém neboli jesličky. Patrně jste už takové skupinky figurek viděli — představují Ježíše jako děťátko ležící v jeslích, a kolem něj stojí Marie, Josef, pastýři, „tři mudrci“ neboli „tři králové“, zvířata z venkovského dvora a několik lidí, kteří se přišli podívat. Všeobecný názor je, že takové jesličky lidem připomenou, co vlastně Vánoce znamenají. List U.S. Catholic o tom napsal, že „jesličky poskytují podrobnější představu, než jakou by dalo kterékoli z evangelií, ale také zdůrazňují nehistorický charakter těchto příběhů“.

Ale jak by mohly takové jesličky naznačovat, že vyprávění obsažená v evangeliích jsou nehistorická? Roztomilé pomalované figurky mohou skutečně vyvolávat dojem, že vyprávění o Kristově narození je legenda nebo pohádka. Poprvé postavil jesličky jeden mnich ve 13. století, a ty byly tehdy velmi prosté. Dnes se jesličky — podobně jako mnoho jiných věcí spojených s těmito svátky — staly výnosným obchodním artiklem. V Neapoli jsou celé řady stánků, v nichž se figurky k jesličkám neboli presepi prodávají po celý rok. Některé z velmi oblíbených figurek nepředstavují postavy z evangelií, ale dnešní slavné osoby, jako je například princezna Diana, Matka Tereza a módní návrhář Gianni Versace. Jinde se presepi vyrábějí z čokolády, těsta, a dokonce i z ulit ústřic. Nyní asi chápete, proč je obtížné vidět za takovými věcmi historii.

Jak by tedy mohly takové scénky kolem jesliček poskytnout „podrobnější představu, než jakou by dalo kterékoli z evangelií“? Nejsou snad zprávy, obsažené v evangeliích, opravdu historické? Dokonce i zatvrzelí skeptici musí připustit, že Ježíš byl skutečnou, historickou osobou. Musel tedy kdysi být skutečným děťátkem, které se narodilo na určitém místě. K tomu, abychom si udělali podrobnější představu o událostech souvisejících s Ježíšovým narozením, bychom měli mít lepší podklad, než jakým je pouhý pohled na nějakou scénku kolem jesliček!

Takový podklad opravdu existuje. O Ježíšově narození napsali dvě navzájem nezávislé zprávy dva historikové. Pokud se vám někdy zdá, že o Vánocích lidé na Krista příliš nemyslí, co kdybyste sami tyto zprávy prozkoumali? To, co v nich najdete, nejsou legendy ani mýty, ale je to zajímavý příběh — skutečný příběh o Kristově narození.

[Podpisek na straně 3]

Bordura na stranách 3–6, 8 a 9: Padesát let sovětského umění