Zmařená loupež v západní Africe

Vypráví Eunice Ebuhová

„Ozbrojení lupiči si svůj útok naplánovali na den, kdy u nás doma obvykle probíhá sborové studium knihy. Kvůli bratrům, sestrám a zájemcům necháváme všechny dveře otevřené dokořán. Lupiči pravděpodobně znali naše zvyky i dobu shromáždění. Naprosto jistě víme, že někde jinde ukradli auto a v den a v dobu studia knihy přijeli k našim vratům a čekali tam.

Náhodou tam přijeli právě v týdnu návštěvy krajského dozorce. Neměli jsme tedy shromáždění u nás v domě, ale sešli jsme se v sále Království. Po shromáždění byla ještě schůzka starších. Normálně bych šla s dětmi domů, ale manžel, který je sborový starší, nás požádal, abychom na něj počkaly. Řekl, že to nebude trvat dlouho. Tak jsme čekaly.

Pak jsme zjistili, že nejde nastartovat automobil. Krajskému dozorci a mému manželovi se nepodařilo závadu opravit. Nedokázal to ani mechanik, kterého jsme zavolali.

Děti musely jít domů. Chvíli po nich jsem šla domů i já. Přišla jsem asi v deset hodin. Já ani děti jsme nevjely na oplocený pozemek domu automobilem, a nemusely jsme tedy otevírat velká vrata.

Když jsem vešla do ložnice, uslyšela jsem velmi hlasitý výstřel. Uvažovala jsem, co se děje. Pokoušela jsem se zavolat policii, ale telefon byl hluchý. Běžela jsem do přízemí, zamkla jsem železné vstupní dveře a potom jsem spěchala zamknout prostřední dveře. Zhasla jsem světla. Děti byly vystrašené, tak jsem jim řekla, aby se uklidnily. Společně jsem se modlily k Jehovovi, aby nás chránil. Manžel byl stále ještě v sále Království a usilovně se snažil nastartovat automobil.

Podívala jsem se z okna a uviděla jsem, že na ulici za vraty leží nějaký muž. Zdálo se, že lupiči odešli, a tak jsem zraněného muže naložila do svého automobilu a rychle jsem ho vezla do nemocnice. Bylo to riskantní, ale musela jsem něco udělat. Je však smutné, že ten muž příští den zemřel.

I když došlo k této tragédii, přesto situace mohla být ještě mnohem horší. Kvůli návštěvě krajského dozorce jsme neměli studium knihy v našem domě. Protože se nám porouchalo auto, nemohli jsme přijet domů společně celá rodina. Manžel, kterého by se lupiči určitě zmocnili, se dostal domů až hodně pozdě. Tyto a další okolnosti ten večer sehrály důležitou úlohu v náš prospěch.

Jehova je naše pevnost a naše útočiště. Je to tak, jak říká biblický text: ‚Pokud Jehova sám nestřeží město, není to k ničemu, že stráž bděla.‘ “ (Žalm 127:1)