Skutečná pomoc pro rodiny

„Musíme si poctivě přiznat, že v Americe je krize rodiny. To jednoznačně vyplývá z procenta rozvodovosti, ze statistických údajů o počtu nemanželských dětí [a] z případů týrání mladistvých či manželského partnera.“

TATO slova amerického televizního komentátora Toma Brokawa lze uplatnit na většinu zemí. Co tato krize znamená?

Rodina je v mnoha ohledech základním stavebním kamenem společnosti. Jestliže má problémy rodina, má problémy i společnost. Rodina je navíc pro děti citovým i finančním zázemím. Zde děti dostávají první a nejdůležitější poučení o životě. Co se děti naučí, jestliže jsou v rodině neshody? Kde najdou bezpečí? Jací dospělí lidé z nich vyrostou?

Existuje nějaká pomoc rodinám v této době krize? Ano. Rodina je institucí, kterou zavedl sám Bůh. (1. Mojžíšova 1:27, 28) A nezbytné rady rodině poskytl ve svém slově, Bibli. (Kolosanům 3:18–21) Je sice pravda, že společnost jako celek změnit nemůžeme, ale můžeme ve své rodině uplatňovat biblické rady. Rádi bychom vám vyprávěli o lidech, kteří se těmito radami řídili, a o dobrých výsledcích, kterých dosáhli.

Odvrátit rozvod

V mnoha zemích končí rozvodem asi padesát procent všech manželství. To znamená selhání lidských vztahů ve velkém měřítku! Je pravda, že mnozí z těch, kdo kvůli rozvodu vychovávají své děti v neúplné rodině, podávají heroický výkon. Většina jich však bude určitě souhlasit s tím, že je lepší, když manželé dokážou problémy vyřešit a zůstanou spolu.

Jedno manželství na Šalomounových ostrovech bylo blízko rozpadu. Manžel, syn jistého náčelníka, byl násilnický a měl mnoho špatných zvyků. Pro manželku byl život s ním tak těžký, že se dokonce pokusila o sebevraždu. Později manžel souhlasil s tím, že bude studovat Bibli se svědky Jehovovými. Poznal, že každý, kdo se chce líbit Bohu, musí nejen znát, co je nesprávné, ale také ‚nenávidět, co je špatné‘. (Žalm 97:10) To znamená nenávidět takové věci jako lhaní, krádež, násilí a opilství. Muž si to vzal k srdci a brzy své špatné zvyky i násilnickou povahu potlačil. Manželka byla ohromena jeho změnou, a díky vlivu Božího slova se jejich manželství výrazně zlepšilo.

Jedna žena v Jižní Africe, která je svědkyní Jehovovou, slyšela, že její zaměstnavatelka uvažuje o rozvodu s manželem. Svědkyně se svou nadřízenou promluvila o Božím názoru na manželství a ukázala jí knihu s názvem Tajemství rodinného štěstí. Tato kniha, kterou vydali svědkové Jehovovi, poukazuje na biblické zásady týkající se manželství a zvláštní důraz klade na to, jak Bible pomáhá manželským dvojicím řešit problémy. Zaměstnavatelka a její manžel si knihu přečetli a upřímně se snažili uplatnit uvedené biblické rady. Výsledkem bylo rozhodnutí, že se nerozvedou — další manželství, které bylo díky uplatňování biblických zásad zachráněno.

Rozdílnost náboženství

A co v případě, když každý z partnerů má jiné náboženství? Bible křesťanům realisticky radí, aby vstupovali do manželství „pouze v Pánu“. (1. Korinťanům 7:39) Někdy však manželský partner změní náboženství. Musí tím manželství skončit? Rozhodně ne.

Jedna žena v Botswaně, která se nedávno stala svědkem Jehovovým, dostala otázku, jak se díky nové víře změnila. Požádala svého manžela, aby odpověděl za ni, a on řekl toto: „Od té doby, co se moje manželka stala svědkem Jehovovým, pozoroval jsem u ní mnoho pozitivních změn. Je nyní klidnější a moudřejší, než byla předtím. Našla sílu a přesvědčení skončit s kouřením, ale já jsem se dosud s touto slabostí nedokázal vyrovnat. Moje žena se stala mnohem laskavější ke mně, k dětem i k jiným lidem. Je trpělivější, a to zvláště k dětem. Vidím, jak svůj čas věnuje službě a jak se snaží pomoci jiným lidem, aby zlepšili svůj život. I na sobě jsem pozoroval pozitivní změny. Jsem přesvědčen, že je to jenom díky jejímu příkladu.“ Biblické zásady měly na toto manželství úžasný vliv. Podobně o svých partnerech, kteří jsou svědky, mluvili i jiní lidé, kteří svědky nejsou.

Když otec zanedbává své povinnosti

Pro vytvoření silné rodiny má klíčový význam vztah mezi otcem a dětmi. Apoštol Pavel radil: „Vy otcové, nedrážděte své děti, ale dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4) Nelze se divit, že článek v časopise The Wilson Quarterly dával vinu za řadu společenských problémů otcům, kteří neplní svou úlohu. V článku se říkalo: „Během let 1960 až 1990 se zdvojnásobilo procento dětí, které nežijí se svým biologickým otcem . . . Hlavní příčinou většiny zneklidňujících problémů, které sužují americkou společnost, je úpadek otcovství.“

Znamená to, že děti, kterým se nedostalo otcovského vedení, jsou odsouzeny k nezdaru? Ne. Starověký žalmista řekl: „Kdyby mě opravdu opustil můj vlastní otec a má vlastní matka, dokonce sám Jehova by se mě ujal.“ (Žalm 27:10) Devítiletý chlapec z Thajska zjistil, že to je pravda. Matku ztratil jako nemluvně, otec ho nechtěl a nechal ho u babičky. Chlapec se cítil nechtěný a nemilovaný, proto byl vzpurný a měl pověst násilníka. Ohrožoval dokonce i svou babičku. Dvě celodobé kazatelky svědků Jehovových si všimly, že často stojí před místním sálem Království, a pozvaly ho k sobě domů.

Vyprávěly mu o Bohu — že jako otec miluje své děti. Mluvily také o tom, že Bůh slíbil poslušným lidem pozemský ráj. (Zjevení 21:3, 4) To na chlapce zapůsobilo, a proto přicházel každý den, aby se dověděl více. Svědkyně mu řekly, že pokud opravdu chce, aby byl Bůh jeho Otcem, neměl by se již chovat násilnicky. To odpovídalo Pavlovým slovům k Římanům: „Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem.“ (Římanům 12:18) Musel by také jednat laskavě i se svou babičkou. (1. Timoteovi 5:1, 2) Chlapec začal brzy uplatňovat biblické zásady — a tím se nepochybně život v jeho rodině zlepšil. (Galaťanům 5:22, 23) Změna, která se s ním stala, zapůsobila na sousedy tak silně, že si přáli, aby i jejich děti studovaly Bibli se svědky Jehovovými!

Pokojný duch

Apoštol Pavel Kolosanům napsal: „Oblékněte [si] lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty. Ať také vládne ve vašem srdci Kristův pokoj.“ (Kolosanům 3:14, 15) Pokojný duch a upřímná láska nepochybně rodinu stmelí. A mohou odstranit dlouhodobé rodinné rozpory. Rukia žije v Albánii a kvůli nějaké rodinné neshodě nemluvila sedmnáct let se svým bratrem. Při studiu Bible se svědky Jehovovými se dověděla, že každý Boží služebník by měl pěstovat pokoj s ostatními lidmi. „Ať hledá pokoj a usiluje o něj.“ (1. Petra 3:11)

Rukia si uvědomila, že by se měla se svým bratrem usmířit. Modlila se celou noc a následující ráno šla s tlukoucím srdcem do bratrova domu. Otevřela jí neteř a překvapeně se zeptala: „Co tady děláš?“ Rukia klidně řekla, že přišla za svým bratrem, a vysvětlila jí, že by se s ním chtěla usmířit. Proč? Protože si nyní uvědomila, že je to Boží vůle. Bratr byl vstřícný a jejich shledání provázely objetí a slzy radosti — rodina se sjednotila, protože jednali podle Božích zásad.

Špatné společenství

„Dnes se děti dívají na televizi průměrně sedm hodin denně. Na konci základní školy již takové dítě vidělo více než osm tisíc vražd a sto tisíc násilných činů,“ uvádí kniha The 7 Habits of Highly Effective Families (Sedm návyků velmi úspěšných rodin). Jak to může působit na dítě? „Odborníci“ se v tom nedokážou dohodnout, ale Bible přísně varuje před špatným společenstvím. Například říká: „Ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísloví 13:20) A také říká: „Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Korinťanům 15:33) Jestliže uznáváme, že tato zásada platí — ať se jedná o špatnou společnost v podobě lidí, nebo ve formě televizního programu —, může se rodinný život zlepšit.

Jedna matka v Lucembursku studovala Bibli se svědkyní Jehovovou. Jednoho dne svědkyni řekla, že její dvě dcery, kterým bylo sedm a osm let, bývají večer popudlivé a agresivní. Svědkyně se jí zeptala, co holčičky dělají večer. Matka odpověděla, že když ona uklízí po večeři, děti sledují televizi. Jaké programy? „No, nějaké kreslené filmy,“ řekla matka. Svědkyně se zmínila o tom, že tyto programy bývají často plné násilí, a tak matka děvčátek slíbila, že se na programy podívá.

Hned příští den matka vypravovala, že kreslenými filmy, na které se dívaly její dcery, byla šokována. Vystupovaly tam imaginární příšery z vesmíru, které zlomyslně ničily všechno, co jim přišlo do cesty. Vysvětlila dcerkám, že Jehova nenávidí násilí a že se mu nelíbí, když se lidé dívají na takové krutosti. (Žalm 11:5) Děvčata chtěla udělat Jehovovi radost a souhlasila, že místo sledování televize si budou něco kreslit. Jejich agresivní chování okamžitě zmizelo a rodinná atmosféra se zlepšila.

To je jen několik příkladů, které ukazují, že uplatňováním biblických zásad se rodinný život zlepšuje. V Bibli lze najít rady pro každou situaci. Bible je spolehlivá a je schopna silně ovlivňovat k dobrému. (Hebrejcům 4:12) Jestliže lidé studují Bibli a upřímně se snaží uplatňovat to, co Bible říká, mají pevnější rodinu a lepší osobnost a vyhnou se chybám. Situace se zlepší, i kdyby se Božími radami řídil jen jediný člen rodiny. Skutečně, na Boží slovo se můžeme ve všech oblastech života dívat jako žalmista, který napsal: „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé vozové cestě.“ (Žalm 119:105)

[Obrázek na straně 5]

Rodinné problémy lze vyřešit uplatňováním biblických zásad