Uctívání Baala — Boj o srdce Izraelitů

Téměř tisíc let zuřil boj o srdce izraelského lidu. Pověrečná bázeň a sexuální obřady na jedné straně bojovaly proti víře a věrné oddanosti na straně druhé. Tento zápas na život a na smrt postavil proti sobě uctívání Baala a uctívání Jehovy.

PŘIDRŽÍ SE lid Izraele věrně pravého Boha, který je vyvedl z Egypta? (2. Mojžíšova 20:2, 3) Nebo zběhnou k Baalovi, oblíbenému bohu Kanaánu, který sliboval, že zemi učiní úrodnou?

Tento duchovní boj, který probíhal před tisíciletími, je důležitý i pro nás. Jak to? Apoštol Pavel napsal: „Ty [věci] byly napsány pro výstrahu nám, na které přišly konce systémů věcí.“ (1. Korinťanům 10:11) K tomu, abychom lépe porozuměli tomu, jaká výstraha plyne z tohoto dějinného konfliktu, potřebujeme pochopit, kdo byl Baal a co k uctívání Baala patřilo.

Kdo byl Baal?

Izraelité se s Baalem setkali, když kolem roku 1473 př.n.l. přišli do Kanaánu. Zjistili, že Kananejci uctívají množství bohů, kteří nebyli nepodobní bohům Egypta, přestože měli odlišná jména a některé odlišné vlastnosti. Bible však označuje Baala jako hlavního boha Kananejců a archeologické objevy jeho výjimečné postavení potvrzují. (Soudci 2:11) Ačkoli Baal nebyl nejvyšším bohem jejich panteonu, byl bohem, který měl pro Kananejce největší význam. Věřili, že má moc nad deštěm, větrem a oblaky a že jedině on může lidi — stejně jako jejich zvířata a plodiny — zbavit neplodnosti, nebo dokonce i smrti. Bez Baalovy ochrany by na ně jistě uvedl pohromy mstivý kananejský bůh Mot.

Uctívání Baala žilo pravidelnými sexuálními obřady. Dokonce i náboženské předměty, které měly spojitost s Baalem, jako posvátné sloupy a posvátné kůly, měly sexuální podtext. Posvátné sloupy — balvany nebo tesané kameny v podobě falického symbolu — zřejmě znázorňovaly Baala, mužskou část v sexuálním spojení. Posvátné kůly byly naproti tomu dřevěné předměty nebo stromy, které znázorňovaly Baalův protějšek, Ašeru, a tedy ženský prvek. (1. Královská 18:19)

Jinou významnou stránkou uctívání Baala byla chrámová prostituce a obětování dětí. (1. Královská 14:23, 24; 2. Paralipomenon 28:2, 3) Kniha The Bible and Archaeology (Bible a archeologie) říká: „V chrámech Kananejců byli prostituti a prostitutky (‚posvátní‘ muži a ‚posvátné‘ ženy) a prováděly se tam všechny druhy sexuálních výstřelků. [Kananejci] věřili, že tyto obřady nějak působí na to, aby se plodinám a stádům dobře dařilo.“ Toto bylo alespoň náboženské ospravedlnění, nicméně taková nemravnost nepochybně uspokojovala tělesné žádosti těch, kdo se na tomto uctívání podíleli. Jak tedy Baal sváděl srdce Izraelitů?

Proč bylo tak přitažlivé?

Mnozí Izraelité možná dávali přednost náboženství, které toho od nich moc nevyžadovalo. Při uctívání Baala byli ušetřeni dodržování Zákona, například ustanovení o Sabatu a mnoha mravních omezení. (3. Mojžíšova 18:2–30; 5. Mojžíšova 5:1–3) Hmotný blahobyt Kananejců možná ostatní přesvědčil, že si Baala musí usmiřovat.

Kananejské svatyně, které byly známé jako výšiny a které se nacházely v hájích na vrcholcích hor, musely obřadům plodnosti, které tam probíhaly, vytvářet přitažlivou kulisu. Netrvalo dlouho a Izraelité se již nespokojili jen s navštěvováním kananejských posvátných míst, začali si dokonce stavět svá vlastní. „Také si stále stavěli výšiny a posvátné sloupy a posvátné kůly na každém vysokém pahorku a pod každým bujným stromem.“ (1. Královská 14:23; Ozeáš 4:13)

Uctívání Baala však působilo především a hlavně na tělo. (Galaťanům 5:19–21) Smyslné praktiky přesahovaly vyjádření pouhé touhy po hojnosti plodin a stád. Sex byl oslavován. To dokazují mnohé objevené sošky se zdůrazněnými pohlavními znaky zobrazující sexuální vzrušení. Hostina, tanec a hudba vyvolávaly náladu k prostopášnému chování.

Můžeme si představit výjev, který byl na začátku podzimu typický. V působivé přírodní scenérii tančí ctitelé Baala přejedeni jídlem a povzbuzeni vínem. Jejich tanec plodnosti má za cíl probudit Baala z jeho letní nečinnosti, aby země byla požehnána deštěm. Tančí stále okolo falických sloupů a posvátných kůlů. Pohyby, zejména těch, kteří jsou chrámovými prostituty, jsou erotické a smyslné. Hudba i diváci je ještě povzbuzují. A tanec pravděpodobně vrcholí tím, že se tanečníci odebírají do místností v Baalově domě k nemravnému poměru. (4. Mojžíšova 25:1, 2; srovnej 2. Mojžíšovu 32:6, 17–19; Amose 2:8.)

Chodili viděním, ne vírou

Ačkoli mnohé přitahoval takový smyslný způsob uctívání, k tomu, aby uctívali Baala, podněcoval Izraelity také strach. Když Izraelité ztratili svou víru v Jehovu, přivedl je strach z mrtvých, strach z budoucnosti a zájem o okultismus k provozování spiritismu, k němuž opět patřily nanejvýš nemravné obřady. The International Standard Bible Encyclopedia popisuje, jak Kananejci ctili zesnulého ducha jako součást uctívání předků: „Hostiny . . . se konaly v rodinné hrobce nebo u pohřebních mohyl a byly doprovázeny obřadním opíjením a sexem (k němuž možná patřilo i krvesmilstvo), jehož, jak se domnívali, se zesnulí účastnili.“ Když se Izraelité podíleli na takových zvrhlých spiritistických zvyklostech, stále více je to oddělovalo od jejich Boha, Jehovy. (5. Mojžíšova 18:9–12)

Modly — a s nimi spojené rituály — také přitahovaly ty Izraelity, kteří chodili spíše viděním než vírou. (2. Korinťanům 5:7) Mnozí Izraelité, kteří opustili Egypt, měli dokonce i poté, co viděli pozoruhodné zázraky z Jehovovy neviditelné ruky, pocit, že potřebují něco viditelného, co by jim Jehovu připomínalo. (2. Mojžíšova 32:1–4) Někteří z jejich potomků si rovněž přáli uctívat něco viditelného, něco takového, jako byly Baalovy modly. (1. Královská 12:25–30)

Kdo zvítězil?

Boj o srdce Izraelitů zuřil po staletí, od doby, kdy krátce před vstupem do Zaslíbené země přišli na Moabské pláně, až do jejich odvedení do Babylónu. Zdálo se, že převaha se přelévá z jedné strany na druhou. Někdy zůstávala většina Izraelitů věrně oddaná Jehovovi, často se však obraceli k Baalovi. Hlavním důvodem toho bylo jejich společenství s pohanskými národy, které je obklopovaly.

Poté, co byli Kananejci vojensky poraženi, bojovali dál rafinovanějšími prostředky. Žili po boku Izraelitů a povzbuzovali své přemožitele, aby přijali bohy té země. Takoví odvážní soudci, jako byli Gideon a Samuel, se proti této tendenci postavili. Samuel lid vybízel: „Odstraňte ze svého středu cizozemské bohy . . . a zaměřte své srdce neochvějně k Jehovovi a služte pouze jemu.“ Izraelité se nějakou dobu řídili Samuelovou vybídkou a „odstranili Baaly a sochy Aštoret a začali sloužit pouze Jehovovi“. (1. Samuelova 7:3, 4; Soudci 6:25–27)

Po Saulovi a Davidovi kraloval Šalomoun, který v závěru svého života začal obětovat cizozemským bohům. (1. Královská 11:4–8) Podobně jednali i další izraelští a judští králové a podlehli Baalovi. Přesto věrní proroci a králové, jako třeba Elijáš, Eliša a Josijáš, se ujímali vedení v boji proti uctívání Baala. (2. Paralipomenon 34:1–5) Kromě toho v tomto období izraelských dějin tu stále byli jednotlivci, kteří zůstali věrní Jehovovi. Dokonce i v době Achaba a Jezábel, kdy bylo uctívání Baala na vrcholu, jich sedm tisíc odmítalo ‚klekat před Baalem‘. (1. Královská 19:18)

Nakonec, po návratu Židů z vyhnanství v Babylóně, již o uctívání Baala neexistuje žádná další zmínka. Podobně jako ti, o nichž se zmiňuje Ezra 6:21, se všichni ‚oddělili od nečistoty národů země, aby pátrali po Jehovovi, Bohu Izraele‘.

V čem je uctívání Baala výstrahou

Ačkoli uctívání Baala již dávno zmizelo, toto kananejské náboženství a dnešní společnost mají jedno společné — oslavování sexu. Zdá se, jako by lákáním k nemravnosti byl zamořen i vzduch, který dýcháme. (Efezanům 2:2) Stojíme „proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla,“ varoval Pavel. (Efezanům 6:12, Ekumenický překlad)

Tyto Satanovy ‚nadzemské síly‘ podporují sexuální nemravnost proto, aby lidi duchovně zotročily. (Jan 8:34) V dnešní povolné společnosti se sexuální nevázanost již nepovažuje za obřad plodnosti, ale spíše za příležitost užít si nebo „dělat si, co kdo chce“. A o tom se nás snaží přesvědčit i propaganda. Prostřednictvím zábavy, hudby a reklamy je mysl lidí sycena sexuálními tématy. Boží služebníci nejsou vůči tomuto útoku imunní. Většina těch, jimž je odňata pospolitost s křesťanským sborem, jsou jednotlivci, kteří podlehli právě takovému jednání. Pouze vytrvalé odmítání těchto nemravných podnětů křesťanovi umožní, aby zachoval cudnost. (Římanům 12:9)

Zvláště mladí svědkové jsou vystaveni nebezpečí, jelikož mnohé věci, které pro ně mohou být přitažlivé, jsou spojeny se sexem. Ještě horší je, že musí odolávat neustálému tlaku jiných mladých lidí. (Srovnej Přísloví 1:10–15.) Nemálo z nich se dostalo do potíží, například při velkých setkáních. Hudba, tanec a tělesná přitažlivost jsou, stejně jako při uctívání Baala v dávných dobách, opojnou kombinací. (2. Timoteovi 2:22)

„Jak očistí mladý muž svou stezku?“ ptal se žalmista. „Tím, že zůstává na stráži podle [Jehovova] slova,“ odpověděl. (Žalm 119:9) Stejně jako Izraelitům Boží zákon přikazoval, aby se vyhýbali blízkému společenství s Kananejci, i nás Bible upozorňuje na nebezpečí nemoudrého společenství. (1. Korinťanům 15:32, 33) Když mladý křesťan rozhodně odmítá to, co možná vypadá přitažlivě, ale o čem ví, že je to mravně škodlivé, dává tím najevo svou zralost. Podobně jako věrný Elijáš ani my nesmíme připustit, abychom se ve svém rozhodování nechali unášet proudem všeobecně přijímaných názorů. (1. Královská 18:21; srovnej Matouše 7:13, 14.)

Další výstraha se týká ztráty víry, ‚hříchu, do něhož se snadno zaplétáme‘. (Hebrejcům 12:1) Zdá se, že mnoho Izraelitů stále ještě věřilo v Jehovu, ale na Baala se dívali jako na boha, který ochrání jejich úrodu a který jim obstará každodenní potřeby. Možná měli pocit, že Jehovův chrám v Jeruzalémě je příliš daleko a že dodržování jeho zákonů je nepraktické. Uctívání Baala bylo tak nenáročné a pohodlné — Baalovi mohli přinášet obětní dým dokonce i na střechách svých vlastních domů. (Jeremjáš 32:29) Možná, že sklouzli k uctívání Baala právě tím, že se podíleli na některém z obřadů, nebo dokonce tím, že obětovali Baalovi ve jménu Jehovy.

Jak bychom mohli ztratit víru a pomalu se odtáhnout od živého Boha? (Hebrejcům 3:12) Postupně bychom mohli ztrácet ocenění pro shromáždění a sjezdy, ocenění, které jsme kdysi měli. Takový postoj prozrazuje nedostatek důvěry v Jehovovo opatření duchovního ‚pokrmu v pravý čas‘. (Matouš 24:45–47) Takto oslabeni bychom pak mohli ztratit naše ‚pevné sevření slova života‘, nebo by se v nás mohlo vyvinout rozdělené srdce, a my bychom podlehli hmotařským cílům či nemravnosti. (Filipanům 2:16; srovnej Žalm 119:113.)

Pevně se držme své ryzosti

Není pochyb o tom, že boj o srdce lidí probíhá i dnes. Zůstaneme věrně oddaní Jehovovi, nebo se od něj necháme odvést nemravným způsobem života tohoto světa? Je politováníhodné, že stejně jako Izraelité tíhli k nechutným zvyklostem Kananejců, i dnes byli někteří křesťanští muži a ženy zlákáni, aby se dopustili hanebného jednání. (Srovnej Přísloví 7:7, 21–23.)

Takové duchovní porážce se však můžeme vyhnout, jestliže podobně jako Mojžíš ‚zůstáváme stálí, jako bychom viděli Toho, kdo je neviditelný‘. (Hebrejcům 11:27) Opravdu, musíme ‚vést tvrdý boj za víru‘. (Juda 3) Ale pokud zůstáváme věrně oddaní našemu Bohu a jeho zásadám, můžeme se těšit na dobu, kdy falešné uctívání zmizí navždy. Můžeme si být jisti, že právě jako uctívání Jehovy zvítězilo nad uctíváním Baala, tak brzy ‚bude země jistě naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře‘. (Izajáš 11:9)

[Obrázek na straně 31]

Rozvaliny posvátných sloupů v Gezeru používaných při uctívání Baala

[Podpisek obrázku na straně 28]

Museé du Louvre, Paříž